Martina Píšová
Vzpomínky na vznik České pohanské společnosti
Jakub Achrer
Obrátila se na mě šéfredaktorka Kolovratu s prosbou o krátký vzpomínkový článek o době, v níž vznikala Česká pohanská společnost (ČPS), která právě slaví sedm let své existence. Vlastně se necítím úplně nejpovolanější k takovému počinu, protože u vzniku celé myšlenky jsem vlastně nebyl. Ale něco málo o okolnostech, které vedly ke vzniku ČPS, přeci jenom vím. Následuje osobně zbarvené pojednání o tom, jak jsem to vnímal. Vzpomínka je psána lidovým jazykem a spíš než na strohá fakta se soustředí na zajímavosti z té doby. Nebudu tedy vyjmenovávat, co všechno se podařilo, jen se podělím o pár takových dojmů a zajímavostí.
ČPS… číst dál
Kulinářské toulky po česko-moravských krajích
Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi
Přátelé pohané, když jsme se tak v loňském roce probírali naší „databází starých kuchařek“, napadlo nás, že vlastně nahlížíme do vzdálené minulosti a vytahujeme do dnešní doby takřka zapomenuté úsilí našich pramátí a prabab, které udržovaly chod domácností a sytily hladové krky někdy i z toho, co rostlo za plotem. Takové hospodyně musely být praktické, vynalézavé, zároveň musely umět šetřit jak časem, tak surovinami. Úcta k práci a úsilí našich předků je jedním z aspektů naší víry.
Proto jsme si řekli, že by bylo hezké začít nový občanský rok novým kulinářským seriálem. Seriálem, který by se pokusil… číst dál
Příběh boha a bohyně v kole roku – Imbolc
Anna Lithin Doubková
Koncem ledna pomalu přichází Imbolc, noc světel, české Hromnice. Starý bůh je již tolik slabý, že nedokáže zadržet Bohyni, která touží stále víc a víc spatřit znovu své děti. Lidé země ji volají a ona jim naslouchá, svléká zimní kabát a znovu se objevuje mezi námi.
Je to právě tato noc, kdy se Bohyně ve svém neustávajícím cyklu mění ze Stařeny v Pannu. Oblečená v bílé robě, přichází k nám s korunou osázenou diamanty oslnivého světla. Je symbolem nevinnosti a čistoty, mladé krásy, která si svou nádheru ještě ani neuvědomuje. Prochází se zmrzlou krajinou a skoro ani nepoznává svou vlastní zemi. Když z ní odcházela, všude bylo… číst dál
Římské deskové hry
Jiří Svoboda – www.PAGANIA.cz
Tento článek představuje třetí z minisérie čtyř tematických článků pro Českou pohanskou společnost:
- Vikinské hry
- Keltské hry
- Římské hry
- Nejstarší hry
Naše putování nás provedlo časy barbarů a teď se podíváme, jak se hrálo v „civilizovaném” světě. Starý Řím staví na antickém dědictví starověkého Řecka, mykénské (mínojské) civilizace a Etruské říše. Z hlediska času se nacházíme cca 8. stol. př.n.l. – 5. stol. n.l. Svět starých Římanů to nebyl jen Řím a okolí, ale také Řím a okraje – resp. pohraničí (Barbaricum). číst dál
Slavnostní zásliby a novoroční předsevzetí
Lenka Kovářová (Zmiu)
Možná se chystáte si k novému roku dát nějaké předsevzetí. Nebo možná ne, protože vám to přijde hloupé a povrchní. Víte ale o tom, že podobný zvyk měli staří Seveřané?[1] Pojďme se tedy podívat na to, co o tomto zvyku můžeme vyčíst z pramenů.
Z literárních pramenů se dozvídáme, že při různých příležitostech se skládaly slavnostní zásliby (pl. heitstrengingar, sg. heistrenging). Těch příležitostí bylo během roku více, např. na sněmu (á þingi), ale jedna z nich byla o svátcích zimního slunovratu. Tyto slavnostní sliby byly veřejnou záležitostí a jednalo se o obřad, kdy dotyčný slíbil něco, co vykoná v budoucnosti. Tím, že se slibuje… číst dál
Slunovratová zpráva 2018
Vážení členové a příznivci České pohanské společnosti,
čas plyne jako voda a rok 2018 pomalu předává štafetu novému roku 2019. Letošní rok byl velmi přínosný v mnoha ohledech, podívejme se tedy, co vše se událo. Pod záštitou Č.P.S. či ve spolupráci s Č.P.S. letos proběhlo celkem 72 veřejných akcí a 5 rituálů ku příležitosti oslav svátků Kola roku – dva temné poloviny roku (Imbolc a Zimní noci) a dva světlé poloviny roku (2x Beltain a Letní slunovrat) pro členy i nečleny. Konkrétní rozpis událostí naleznete na konci této zprávy. Jednou z každoročně pořádaných událostí je Členská schůze Č.P.S. konající se jednou do… číst dál
Knižní poklady malé i velké – 2. díl
Lenka Kovářová (Zmiu)
Už jsem se chtěla vrhnout na nějaké starší knihy, které bych doporučila i nedoporučila, ale opět se vynořilo dost novinek. Některé z nich budou jistě poklady, některé budou takové poklady, jaké můžeme nalézt v příbězích, kdy si člověk odnese z magické hory zlato a doma zjistí, že je to jen šutr. Co je poklad, je pochopitelně otázka osobního vkusu, ale doufám, že každý si zde najde nějakou zajímavou knihu.
Příběh boha a bohyně v kole roku – Samhain
Anna Lithin Doubková
Kolo roku je mytologický cyklus popisující změny v přírodě a v našich životech. Příštími osmi sabaty a jejich obdobím vás bude provázet série článků, která vám přiblíží mýtus boha a bohyně v kole roku a otevře nový způsob, jak prožít kolo roku jednoduchými a praktickými nápady.
Samhain
Kolo roku končí a zase začíná na Samhain, české Dušičky, které zaujímají své místo na samém začátku mlhavého listopadu. číst dál
Základy domácí magie – domácí duchové
Zbyněk Milner na Větře
Domácí magie používá k dosažení cíle (dosažení změny) vždy předměty a suroviny, které se nachází doma, na zahradě či ve chlévě. Domácí magik (čarodějnice, čaroděj) pracuje nejčastěji v kuchyni. Ta je jeho magickou oratoří, ve které se odehrávají drobné, na první pohled neznatelné rituály. Tento magický směr podléhá stejně tak jako klasická magie zákonitostem rezonance (podobné ovlivňuje podobné), fázím měsíce, dnům v týdnu, východům a západům slunce.
Domácí magie se spoléhá na pomoc duchů domů, duchů rodiny a rodů. Takové duchy domácí magie chová v hluboké úctě. Pravidelné přinášení drobných dárků – obětin a modliteb tvoří základ… číst dál
Samhainový jablečný koláč
Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi
Samhain je keltský svátek zesnulých. Od soumraku do rozbřesku je závoj dělící tento svět od Onoho světa nejtenčí z celého roku Je to rovněž doba, kdy duše mrtvých putují po zemi, navštěvují přátele a rodinu a přidávají se ke slavícím společnostem. Pro tyto pocestné byste měli odložit nějaké jídlo a pití a v okně zapálit svíčku, aby vaši milovaní trefili domů. Mezi pokrmy, jimiž lze svátek světit, patří hlavně jablka, červené maso, červené víno a kořenová zelenina. Samhain je také novým rokem Keltů a nejdůležitějším svátkem z celého pomyslného kola ročního cyklu. Mnoho Keltů, pohanů i křesťanů, v tuto dobu tradičně navštěvuje hřbitovy. Oslavy se konají… číst dál
Keltské hry
Jiří Svoboda – www.PAGANIA.cz
Tento článek představuje druhý z minisérie čtyř tematických článků pro Českou pohanskou společnost:
- Vikinské hry
- Keltské hry
- Římské hry
- Nejstarší hry
Naše cesta za tajemstvím historických her pokračuje ke keltským kořenům. Ve srovnání s dobou vikinskou se jedná o výrazně roztříštěnou epochu, jak co do územního rozsahu, tak i časově. Keltské kmeny se vyskytovaly na téměř celém starém kontinentu (Evropě) s těžištěm v oblasti Francie, Německa, Rakouska, Švýcarska a postupem času doputovaly na Britské ostrovy a do jižní Evropy (středomořská oblast a Španělsko). Časově se s historickými Kelty pohybujeme v období cca 800 př. n. l. – 0 n. l. (kultura Hallstatt a La Tène)… číst dál
Knižní poklady malé i velké
Lenka Kovářová (Zmiu)
Ač naši předkové byli lidé ústní tradice, pro nás jsou knihy ceněnými zdroji informací i zábavou. Knih pořád přibývá a z toho nepřeberného množství je někdy těžké si vybrat. V tomto novém seriálu bych ráda upozorňovala na nové knížky, které by mohly čtenáře Kolovratu zajímat, a v dalších dílech zmíním i starší tituly, když zrovna nebudu mít po ruce novinky. K některým knihám bude komentář kratší, k některým delší, a to hlavně k těm, které jsem už četla. Snad zde najdete inspiraci a potěšení.
První článek začnu letošními novinkami, protože jich je celkem dost. Zrovna se mi tu sešly dětské knihy, ale zkušený čtenář ví, že dětské knihy mohou někdy… číst dál
Mabon 2018: skotská polévka a irské boxty
Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi
Keltský svátek Mabon je svátkem sklizně. K tomuto ročnímu období patří sklizeň jablek, zeleniny, brambor a také oslavy vinic a vinařství vůbec. Mabon je také chvílí meditace. Rozjímejte proto, co vám uplynulý rok přinesl a využijte příležitosti zamyslet se nad tím, kdo jste a čím byste se chtěli stát.
Oba recepty stačí připravovat z polovičního množství, pokud vás nebude víc než pět. číst dál
Irfan – Hudební archeologové a roztančení mrtví
Petrucha lesní
Existují legendární kapely, které položily základy nových žánrů, ovlivnily stovky následovníků a miliony fanoušků několika generací, někdy dokonce přehodily výhybku hudebního vývoje na novou kolej. Troufnu si tvrdit, že pro náš žánr jsou takovou kultovní kapelou nezapomenutelní Dead Can Dance. Legenda přes svůj nedávný krátký comeback odešla do síně slávy, zůstala však ta spousta lidí, které inspirovala, jejichž hudební pozornost a zájem obrátila k mýtům, k hudbě dávných tančících mrtvých…
Kūlgrinda – Skrytá cesta ke kořenům a návrat starých bohů
Petrucha Lesní
Kūlgrinda znamená kamenitou cestu skrytou pod vodou, vedoucí přes bažinu či jezero k hradu. Sloužila starým Litevcům jako úniková cesta před nájezdníky. Což je vzhledem k okolnostem vzniku skupiny opravdu výstižné. Symbolicky se však tímto slovem míní i cesta k osvícení (iniciace).
Skupina Kūlgrinda vznikla v roce 1990 současně se znovuzrozením svobodné Litvy. Už její vznik se však vymyká obvyklým okolnostem zrodu hudebních seskupení. Nešlo totiž primárně o pouhý hudební, umělecký projekt. Hudba měla být od počátku nedílnou součástí rituálů provozovaných sdružením Romuva, které vzkřísilo litevské pohanství. Dnešní označení „rituální pohanský folk“ zde tedy platí ne symbolicky, nýbrž zcela doslovně.
Abychom toto ukotvení skupiny Kūlgrinda… číst dál
Lughnasad – svátek první sklizně?
Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi
Přátelé pohané, nezlobte se na mě, já tomu prostě nějak nemůžu uvěřit. Tak si to představte – v našich zeměpisných šířkách a potažmo i v těch keltských nikdy nezačínala sklizeň obilí v době okolo prvního srpna. Žně obvykle začínaly dříve. Pokud použijeme křesťanskou pranostiku o svaté Markytě, co hodila srp do žita, tak to máme 13. července, nikoli 1. srpna. Dožínky? Ale no tak, za 14 dní se dá sklidit tak kombajnem, ale srpy? Takže proč se vlastně asi tak uprostřed žní, kdy je na poli ale opravdu největší kalup, aby bylo obilí pod střechou dřív, než ho ještě na polích… číst dál
Slunovratový rebarborový chléb a mrkvová polévka
Jiří Seóras Posledník, Blanka Žofinka Posledníková
- června 2018 – 13:08 hodin letního času
Slunce dosáhne v tuto chvíli svého vrcholu. Je letní slunovrat, nejdelší den, nejkratší noc.
Nejstarší etnikum na našem území, Keltové, pojmenovali tento svátek Litha. Hlavním symbolem byl oheň a ohnivá kola, vyrobená ze slámy, zapálená a kutálená ze strání. Naproti tomu staří Slované nazývali tyto svátky Kupadla, hlavním motivem byla očistná koupel ve slunovratový podvečer. Oheň a voda – jaký to rozpor! Kdepak, obřadní koupelí naši předkové začínali každý velký svátek a oheň nechyběl ani u Slovanů. Zapalovaly se ohně a točilo se hořícími větvemi, aby bylo napodobeno Slunce a jeho pohyb po nebi. Křesťanství… číst dál
BMWC 2017 – 2018 očima pořadatelů
Jakub Achrer
Českomoravská čarodějnická konference (BMWC) oslaví příští rok patnáct let od svého vzniku. Za tu dobu ušla mnoho mil po stezkách hladkých i trnitých, rovných i křivolakých. Stala se zbožňovanou jedněmi, opovrhovanou jinými. Současně je i velmi pravděpodobné, že mnohý čtenář tohoto pojednání o BMWC nikdy neslyšel, což je pochopitelné. Toto pojednání koneckonců vzniklo na popud jednoho z účastníků, jehož zkušenost je, že skutečně málokdo ví, co se pod zkratkou BMWC skrývá. Rozhodli jsme se sepsat tento krátký článek coby jakýsi obecný dokument o tom, kde se tato akce aktuálně nachází a o čem je.
BMWC nebo-li Českomoravská čarodějnická konference je událost, o které se obvykle dozvíte,… číst dál
Marmeládový chléb a kuřátko s medovou polevou
Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi
Vážení a milí,
po nějakém čase se opět vracíme a budeme připravovat různé už zapomenuté pokrmy, kterými se v dobách dávných oslavovaly dny něčím výjimečné či sváteční.
Dnešní recepty budou k oslavě jara, na svátek Ostara.
Název tohoto svátu je odvoze od slova Eostre, co znamená Bohyně jara, a oslavuje jarní rovnodennost. Podle pověstí zavedli Ostaru do keltské kultury Sasové někdy kolem roku 600 n.l., aby se oficiálně označil příchod jara. V tuto dobu začíná doba namlouvání Bohyně s Bohem a jejich vztah, který dojde svého požehnání o Beltainu. Ostara představuje čas rovnovážného vztahu světla a tmy a na severu je časem setí. Mnoho tvorů v tuto… číst dál
Rozhovor s Vořechem o kapele Druga
Na začátku března jsem si povídala s kapelníkem folkové kapely Druga s Lukášem Pokorným, kterého většina lidí zná pod jeho přezdívkou Vořech. Společně s dalšími pěti muzikanty hrají folk, který se tematizuje do historických středověkých motivů, pověstí a slovanské mytologie, ale nabízí divákům i temnější rockovější dynamiku. Můžete je znát z bardských večerů, kde kapela posledních pár let vystupovala. Od loňského podzimu hraje v novém složení, které představila ve videozáznamu písně Pogreb natočeném ve skanzenu nedaleko Divoké Šárky. Pokud si je chcete poslechnout naživo, přijďte na jejich koncert, který se bude konat 13.3.2018 od 19:30 ve Freemasonic Club Pubu v Praze.
číst dál
Klášter Ostrov a jeho kostely u pohanských hradišť
Luboš Rokos
Studium pohanské doby i náboženství zápasí s problémem, kterým je nedostatek informací. Pohané v českých zemích o sobě nezanechali klasické písemné zprávy, kronikáři přemyslovského státu zprostředkovali informace selektivně a přirozeně i negativně zabarvené. A někde se dá zjistit jen jakýsi „negativní otisk“, tedy kde projevili křesťané zájem o nějaké místo nebo věc, tam mohlo být něco pohanského.
Když jsem se zajímal o vrch Velíz v křivoklátských lesích, jednalo se mi hlavně o lokalitu – Přemyslovci zde měli lovecký revír a hrad Křivoklát, Karel IV. v lesích vystavěl Karlštejn, panovnickou tradici drží zámek v Lánech jakožto letní sídlo česko-(slovenských) prezidentů. Jenže přímo na Velízi fungovalo ještě probošství kláštera Ostrova a ještě předtím pohanské kultovní… číst dál
Reportáž z výstavy Jeden kmen
Miroslav Cetkovský
Koncem září proběhl v Brně na Špilberku festival k zahájení fantasy výstavy nazvané Jeden kmen. Tato výstava je zaměřená na fiktivní život skřetího kmene na motivy světa J.R.R.Tolkiena. Protože na fantasy bitvy jezdím již hodně dlouho, rozhodl jsem se, že tento projekt podpořím finančně a následně i návštěvou festivalu, ať si užiji atmosféru, výstavu, doprovodný program i spoustu přátel, kteří se tam stejně jako já vypravili, ať už v kostýmech nebo v civilu.
Aby všem účastníkům bylo hned jasné, že to myslí vážně, připravili si na zahájení festivalu souboje jednotlivců i skupin v plné zbroji s lehce měkčenými zbraněmi, kterého se zúčastnili kromě Jednoho kmene (Snagy) i jiné… číst dál
Slunovratová zpráva 2017
Vážení členové a příznivci České pohanské společnosti,
čas plyne dál a rok 2017 vyklízí cestičku roku 2018. Podívejme se tedy, co se za rok 2017 vše událo. Pod záštitou Č.P.S. letos proběhlo celkem 46 veřejných akcí a 2 rituály ku příležitosti oslav svátků Kola roku pro členy i nečleny. Konkrétní rozpis událostí naleznete na konci zprávy. Jednou z pořádaných událostí je Členská schůze Č.P.S., která se koná jednou ročně. Rada Č.P.S. má schůze dvakrát ročně. V současnosti má Č.P.S. 74 členů, což je o 11 méně než tomu bylo minulý rok. Rada Č.P.S. aktuálně čítá 17 členů, z nichž každý přispívá svým projektem a je pro Č.P.S. velkou oporou.… číst dál
Příběhy pro děti: Jak to bylo s Meluzínou
Žabka
Kdo by neznal Meluzínu? Obzvlášť v sychravých podzimních dnech je častým hostem snad ve všech komínech a nejsou jí cizí ani nejrůznější skuliny v panelových domech, které také dokáže rozezvučet svým charakteristickým zpěvem. Možná stejně jako já od dětství víte, že Meluzíně je třeba sypat krupici (nebo mouku se špetkou soli, záleží na krajových zvyklostech), protože právě o ni svým skučením v komínech prosí.
Ale kdo vlastně je Meluzína, a proč jí sypeme krupici? Je to snad přímo některá větrná bohyně? A pochází z keltské, nebo slovanské mytologie? Neuměla jsem si na tyto otázky odpovědět, a tak jsem se pustila do malého pátrání. A tady jsou jeho výsledky.
Meluzína… číst dál
Ukázka z knihy Santería: Uctívání svatých na Kubě
Santería: Uctívání svatých na Kubě. Zdroj: Kosmas
Veronika Šulcová
Santería je náboženství, které vzniklo spojením tradic Afričanů dovezených na Kubu, nejčastěji v rámci obchodu s otroky, s křesťanskou vírou a některými dalšími vlivy, například se svobodným zednářstvím a evropskou lidovou magií. Santería, jejímž jiným názvem je lucumí neboli přátelství, je velice komplexním náboženským systémem s jasnou představou o fungování světa, lidském osudu i o roli dobra a zla. Navzdory silnému propojení santeríi s křesťanstvím spočívají její kořeny hluboko v srdci Afriky. U nás prakticky neznámé náboženství má ve světě více jak sto miliónů vyznavačů. Kniha se zabývá hlavními technikami, jimiž jsou divinace, iniciace, posedlost, obětování, modlitby, snění a léčení, stejně jako práce s rostlinami a bylinami.
Následující text je zkrácenou ukázkou z nové knihy Veroniky Šulcové Santería: Uctívání svatých na Kubě, která vyšla 12. září. Text samozřejmě vychází s laskavým svolením nakladatele, pana inženýra Vladimíra Kvasničky, kterému tímto děkujeme.
Kolo roku: Vlčí kult
Adrian Wulffill Bairands, Lenka Vlčípírko a Pavel Šroub
Přesnější by možná bylo napsat „Kolo roku podle Bratrstva vlků“, avšak protože se do dnešních dnů nikomu dalšímu nepodařilo dát dohromady uskupení podobného zaměření a my tady byli první, kdo užil spojení kultu vlka, nechám to už tak. Ve skutečnosti se nám ani ve světě stále nepodařilo najít společenství vyznavačů, kteří by se obraceli k vlkům v jejich přírodnější podobě. Svým způsobem je to pochopitelné, protože i ve většině historických pramenů evropské mytologie je vlkošedých bratří v pozitivním smyslu jen velmi poskrovnu. Ano, v případě válečného stavu je to velmi dobrý symbol zkázy a prohnanosti, zasévající děs v řadách nepřátel, ovšem… číst dál
Základy pohanské praxe: Wicca
Kateřina a Jakub Achrerovi
Stalo se již poněkud úsměvnou tradicí, že si Jakub píše krátké reportáže z akcí, které pořádá. Další
úroveň pak je tento článek o akci, kterou jsme nejen pořádali, ale kde jsme i spolu přednášeli.
Přednášku o Wicce jsme plánovali několik měsíců a během té doby jsme několikrát změnili zamýšlené
místo konání. O čajovně jsme uvažovali tak dlouho, až se nám nepodařilo včas zarezervovat termín. O
Vyšehradě jsme přemýšleli tak dlouho, až jsme se začali obávat počasí. Nakonec jsme vybrali místo,
kde se oba cítíme velmi dobře. Hospoda. Umístili jsme přednášku do restaurace Pastička, kam se rádi
chodíme odměnit po únikových hrách.
Na přednášku přišlo… číst dál
7 zaručených tipů jak se stát tragédem, který si náboženstvím řeší vlastní mindráky
— věnováno pestré pohanské komunitě —
Představ si na chvíli náboženství jako blahodárnou kadibudku, do které si můžeš odložit všechny životní trable a těžkosti. Poskytuje Ti úlevu od všech šrámů, jizev a nenaplněných potřeb. Čím častěji a intenzivněji v té kouzelné budce úlevu provádíš, tím větší je šance, že všechno, co do ní naložíš, nestačí zpracovat čas. Veškerý ten náklad pak přeteče přes okraj, kde začne žít svým vlastním životem. Tady je 7 zaručených tipů jak tomu jít naproti.
- Svět je plný utrpení. Je potřeba ho vyléčit.
Čím temnějšími zákoutími v životě procházíš, tím víc poučuj ostatní o tom, jak by sami… číst dál
„Každý muž a každá žena je hvězda“
Vivianne Crowley, překlad Petra Idoru Fausová
Kdyby se vás někdo zeptal, co měli společného Aleister Crowley, Gerald Gardner, Dion Fortune, Doreen Valiente, Kenneth Grant a Margot Adler, můžete třeba říct, že byli všichni autory knih. Nebo že všichni nějak významně přispěli k renesanci pohanství a západního okultismu. Nebo můžete odpovědět, že všichni z nich ve svých dílech citují slova Carla Gustava Junga. Proč právě jeho a proč se jim zdál být tak důležitý?
Aleister Crowley (1875–1947) se narodil ve stejném roce jako Jung a prožil stejné světové války a stejně radikální změny v západní kultuře a civilizaci. Zdálo by se, že je to od Thelemy k analytické psychologii docela daleko. Nicméně… číst dál
10 let BMWC v českém pohanství – část II.
Jakub Achrer
V prvním díle našeho povídání o deseti letech BMWC v českém pohanství jsme prošli jeho pomyslným prvním cyklem vývoje. Desátým BMWC se v roce 2008 uzavřela jedna kapitola. Tradice byla zralá na nové podněty a čerstvý vítr, takže jedenáctého pokračování se zhostili pohané z druidské školy ADF. Joanna Coleman a Petr Eurik Gilar, oba dnes žijící ve Velké Británii.
Pro vstup BMWC do svého druhého životního cyklu jsou charakteristické tři věci. Významný skok v rozmanitosti programu, atmosféře a celkové kvalitě, další nárůst počtu účastníků a konečně poněkud bizarní písemné obvinění Mezinárodní pohanské federace z nekalých praktik, ke… číst dál