Kolo roku: Vlčí kult

Adrian Wulffill Bairands, Lenka Vlčípírko a Pavel Šroub

Přesnější by možná bylo napsat „Kolo roku podle Bratrstva vlků“, avšak protože se do dnešních dnů nikomu dalšímu nepodařilo dát dohromady uskupení podobného zaměření a my tady byli první, kdo užil spojení kultu vlka, nechám to už tak. Ve skutečnosti se nám ani ve světě stále nepodařilo najít společenství vyznavačů, kteří by se obraceli k vlkům v jejich přírodnější podobě. Svým způsobem je to pochopitelné, protože i ve většině historických pramenů evropské mytologie je vlkošedých bratří v pozitivním smyslu jen velmi poskrovnu. Ano, v případě válečného stavu je to velmi dobrý symbol zkázy a prohnanosti, zasévající děs v řadách nepřátel, ovšem stejně tak působil a bude působit na prostý lid živící se zemědělstvím či pastevectvím. To bude pravděpodobně i hlavním důvodem, proč byla společenstva Ulfhednarů v severní Evropě stavěna v časech míru mimo zákon.

Pozitivnější, nebo lépe by se slušelo napsat „realističtější“ pohled na vlky měly pravěké lovecké a sběračské společnosti doby kamenné. Ti, kteří přivedli na světlo světa první jedince psího druhu. Zde mohl být (i když ne všude tomu tak bylo) vlk pořád ještě idolem lovce a někdy snad i trochu schopnějším konkurentem, který stál příkladem hodným následování.

A to je i naše cesta, kdy navíc máme to štěstí, že můžeme přijímat dnešní obraz vlka, jako symbol zdravé cesty k záchraně divoké přírody a „zeleného“ bohatství naší země, nelpět tak moc na svém vlastním prospěchu, ale přijmout odpovědnost a stát se součástí něčeho, co nás přesahuje.

Nenajdete zde také žádný poznámkový aparát, protože na rozdíl od kolegů a přátel jdoucích cestou rekonstrukce historicky doložených náboženstvích, my jsme zvolili cestu vlastní primitivním národům, a to cestu zkušenosti, pokusů a omylů, zdokonalování vlastních schopností, studia lesní moudrosti a naslouchání hlasům bůžků a běsů ve vlastním nitru, neboť jsme lidé hluboce věřící.

Duch Lovce

Jak už jsem uvedl, pro vyznavače kultu Vlka není příhodnějšího období pravěkého vzoru nežli doba kamenná, neboť zde vzniklo vše důležité pro přežití lidského druhu, jako například schopnost rozdělávání ohně, výroba nástrojů, oděvů, stavba obydlí a v neposlední řadě i umění. Navíc jsme ušetřeni nekonečného třídění křesťanských a pohanských artefaktů, se kterými musí zápasit většina pohanských směrů. Scházejí sice na 100 % písemné záznamy, ale přesto je všechno tak nějak čitelnější a uchopitelnější. Na cestách hlubokým hvozdem nebo na divoké řece se dostáváme do stejných situací jako pravěký lovec. Možná máme lepší oděv a komunikační techniku, ale ani to není vždy úplně jisté. Na skále ve svitu ohně na opuštěném nocležišti můžeme vidět stejné obrazce jako před 30 000 lety. Vítr nám našeptává stejnou melodii „tajných písní“ a ani způsob letu krkavce se za ty roky nezměnil. Někdy stačí jen sejít pár kroků z rušné turistické stezky a snadno zažijeme dobrodružství s otevřeným koncem. Jde jen o to, jak s prožitými zkušenostmi naložíme.

Znázornění obřadního „Jeleního tance“

Jak většina z vás jistě ví, průměrná pohanská rituální praxe obvykle netkví v metání ohnivých koulí, divokých sexuálních „jízdách“ a zjevení trojrozměrných běsů v plných barvách hovořících archaickými jazyky, nicméně nejasných stínů, prapodivných náhod, pocitů, vidění a náhlých vnuknutí se vždycky pár najde. Kultická uskupení, která mají daný přesný průběh obřadů, spolu o těchto událostech nejspíš pohovoří na závěrečném sezení nebo je jednotlivci zařadí do své osobní praxe, avšak primitivistické družiny jsou po těchto náznacích lačny, aby se je pokusily nějak dále využít. Někdy to lze a někdy se naopak „dary z mlhy“ neosvědčí. Je celkem známou věcí, že kmenová společenstva bývala velmi pragmatická a byla schopna velmi pružně reagovat na ne/funkčnost některých tradic a zvyků, jejich změnou anebo dokonce úplným opuštěním. Některé věci se tak objevují v průběhu roku vícekrát a jiné mizí. Jde o neustálý vývoj a hledání nové inspirace. Základním kamenem pak je heslo: „Jeli to z přírody, pak to nemůže být špatné.“

„Vlka živí nohy“. Tohle nesmrtelné heslo použil Jaromír Tomeček v názvu jedné ze svých knih. Je pro nás velmi důležité, protože se očekává, že se členové budou udržovat v dobré tělesné kondici. Pokud na něco dbají tak jsou to dobré boty a každé nové boty je potřeba zapít, aby dobře sloužily.

Kolo roku

Československý vlčák. Naše národní plemeno, které je nedílnou součastí Bratrstva vlků.

Bratrstvo převzalo osvědčený systém osmi svátků, protože v naší krajině působí velmi přirozeně a je poměrně snadné se na něj napojit. V podstatě se jen rozdělí každé ze čtyř ročních období na dva úseky, čímž vznikne možnost ještě hlubšího vnímání přírodních cyklů. Na vyznavačích přírodních mysterií už pak jen zůstává naplnit jejich obsah.

Velmi užitečný je „Lovecký kalendář“, kde jsou zaznamenány důležité pochody v přírodě, jak u zvířat, tak i u rostlin. Nejdůležitější je, pochopitelně, chování vlků v průběhu roku. Samozřejmě, nic z toho, jako celá příroda nefunguje úplně přesně na den, ale na tom ani my nelpíme a rituál bereme spíše jako počátek období, v jehož celém průběhu přicházejí očekávané děje.

Posvátné stromy

Každý z osmi svátků symbolizuje jeden strom, který je nějakým způsobem významný právě v daném období. Může to být čas prvního zelenání (modřín) nebo květu (lípa), plodů (jabloň) nebo spojení se záhrobím (jalovec). Vždy jsou to však stromy, které jsou v tu dobu v aktivní fázi, takže zde nenajdete kupříkladu listnatý strom v zimním období. Devátým, a tedy uprostřed stojícím stromem světa je nikdy neumírající věčný tis, praotec. Na jeho památku u sebe nosí každý „vlk“ tisový amulet.

Dřeva těchto stromů se používají k zapalování posvátných ohňů při jednotlivých svátcích i ke zdobení posvátných míst. Schraňuje se po celý rok, protože je důležité, aby šlo o vedlejší produkt (třeba ulomené větve, vyvrácený strom, souše, nebo zbytky po těžbě) nikoliv cílené kácení zdravých stromů.

Vlčata při svátku Modřínové duše

Obětiny

Obětiny jsou nejčastěji odvozeny od toho, čím se dotyčný zabývá a jaké jsou jeho dovednosti. Často jsou to potraviny nebo přírodniny se symbolem svátku, med (pokud je včelař), maso, mléko (pokud chová zvířata), amulety a jantar.

Tradice

Po vzoru Lovecké magie přicházejí členové Bratrstva na obřadní místa skrz různé „brány“, např. pod padlým stromem, skalní soutěskou atd. Dříve jsou však symbolicky očištěni větévkou jalovce, aby ze sebe smetli „pach domova“.

Zvláštní pozornost je též věnována chování dětí a zvířat v průběhu rituálů a cestou ke svatyním, neboť se může stát velkou inspirací.

Při obřadech jsou vždy přítomny hudební nástroje (bubny, flétna, fujara, roh…) a zpívají se „utajené písně“.

Rituální oděv

Bratrstvo nemá slavnostní rituální oděv jako takový vyjma kostýmů pro sakrální dramata. Členové nosí praktické oděvní součásti ve smluvených barvách, které jinak používají k jakýmkoliv činnostem. Na oděvu mají znaky společenství. Záměrem je, aby každý mohl kdekoliv předstoupit před bohy, vykonat obřad nebo úlitbu a pokračovat dál bez toho, aby neúměrně zatížil své zavazadlo.

Zimní mysteria Bílé lovkyně

Osm hlavních svátků

Každý svátek má své jméno a své znamení (runu v pojetí symbolu, nikoliv znaku z futharku), které se objevuje i na obětinách.

I. Jantarové srdce (konec ledna, začátek února)

Borovice

V tento čas zima vrcholí a nastupuje její nejtěžší část, kdy pomalu docházely zásoby. Pro vlky v našich krajích ale nadchází čas páření, který většinou trvá celý únor a někdy i déle. Avšak obvykle pouze plemenný pár ve smečce plodí potomstvo. Zasněžené krajině vládne pramáti vlků Bílá lovkyně a za ní přichází Černý vlk s kouzlem ohně, aby v jeskyni upravené jejich vyznavači provedli posvátný akt pokračování rodu.

Lidé provozují tance ve zvířecích kůžích.

II. Modřínová duše, Jarní rovnodennost (okolo 21.3.)

Modřín

Všichni netrpělivě očekávají jaro a příchod mláďat (vlčí březost je okolo 62 dnů), která však budou zatím ukrytá v doupatech. Obcházejí se studánky a tůně. Dávají se obětiny vodním bytostem, které o sobě dávají vědět. Zapalují se očistné ohně.  

Uctívání živelných bytostí (vodník)

III. Divá Runa (30.4.)

Bříza

Vlčata vylézají z nor a zapojují se do smečky. Zasvěcování nových členů. Pocta Rohatému vládci lesa. Jelen je králem vlků i jejich kořistí (na důkaz tohoto propojení, nosí příslušníci kultu kousky jeleního paroží a místo hole používá obřadník paroží). Ruší se zimní spojenectví pro Velký lov. Nastává noc kouzel. V tento čas je hranice světů obzvlášť tenká. Vlci ztrácejí kožich.

IV. Slunovrat (21.6.)

Dub

Vláda „Medového vlka“. Na nejbližším vrcholu se zapálí rituální oheň, který je celou noc střežen hlídkami až do rozednění, zatímco v táboře hoří velká vatra. Obětuje se med a jantar (jantar je znamením slunce i vlčího oka, proto jej nosí vlci u sebe).

Tento svátek slaví Bratrstvo se všemi svými příznivci, a proto je otevřený.

V. Den Lovce (okolo 1.8.)

Lípa

Nejmenší z vlčích svátků, věnovaný setkávání a odpočinku, neboť v těchto časech je většina na cestách. Obnovování smluv a sněmování. Dva vlci doprovázejí Poutníka na cestách mezi světy.

VI. Podzimní rovnodennost, Svátek velkých rohů (21.9.)

Jabloň

Obřady ke skřítkům a bytostem země a domova. Poslední velká hostina. Přípravy na zimu a dělání zásob.

Slunovratový oheň. Foto: Filip Holesh

VII. Haljaruna (S mrtvými hovořiti), Lidé hory (31.10.)

Jalovec

Nadchází čas Velkého lovu. Vlci se scházejí do větších smeček a prokazují si navzájem úctu a soudržnost. Zasvěcují se nově příchozí. Obřady předkům a bytostem hory. Průchody úzkými skalními puklinami a naslouchání věštbám.Přichází Bílá vlčice.

VIII. Zimní slunovrat (21.12.)

Stráž v bílém, po vzoru běsů, u ohně na vrcholu, od soumraku do úsvitu. Jednotlivci i dvojice. Obřad je na začátku i na konci. Medový vlk vládne nejtěžší noci roku. Ranní obřad znovuzrození.

Poslední špalek z ohniště se koulí dolů z kopce.

Další svátky

Jedním z menších svátků v roce je například „Svátek zlodějů“, který se odehrává o novoluní po Podzimní rovnodennosti. Jde  o celkem zábavný svátek, kdy vlci žádají Velkého chmatáka o ochranu nebo si ho snaží naklonit.

Dalšími významnými místy v kole roku jsou Přílet havranů a čas Jelení říje.

Příslušník Bratrstva vlků žije stále jednou nohou ve světě Pověstí a mýtů. Nerozebírá existenci Bohů, bytostí a úkazů na drobné částečky. Pokud v ně věří, tedy jsou a nepřísluší pochybovat o jejich moci.

Pokud po něčem touží, tak je to život hodný písně a silný příběh.

Pošumavská smečka Osada Hladových Vlků a bratři z východu. Foto: Lenka Wolfeather

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *