Keltové
Samhainová cesta k předkům (vytváření rodokmenu)
Filip Airis Kubín
Na počest jednoho neznámého pohana
Kolo roku v muzeu čarodějnictví a magie
Jeden z našich největších svátků Samhain je tu. Symbol tmavé poloviny roku, kdy po oslavách sklizní a rovnodennosti nastává to nejtemnější období. Čas, kdy bloudíme tmou v chladných lesích, studujeme v nich své vnitřní já a doma u topení čteme staré příběhy, zatímco je venku sychravo… to potrvá mnoho týdnů až do zrození nového slunce o Zimním slunovratu.
Je to ale i svátek konce a začátku keltského roku, který začíná právě temnotou[1]. Což je výhodou, protože skrze konec, smrt, podzimní ticho a oheň můžeme ukončit velkou část minulého-již nepotřebného a vytvořit si tak místo pro věci nové, které teprve přijdou… a to ikdyž nové věci občas mohou přicházet pomalu. Stejně jako chvíli trvá, než se z hlubin hlíny vydere semínko dubu nebo nové slunce o slunovratu. Naše duše a vědomí totiž nejsou bezedné a je tedy prima v nich občas uklidit. A právě tyto archetypy
Samhainu (smrt, konec, temnota, oheň…) mohou často pomoci lépe ukončit to, co už k nám nepatří, než následné archetypy lihu a divokých oslav o Silvestru.
Pro tento článek je Samhain ale hlavně slavností smrti a předků, přesným opakem Beltainu- svátku života a zrození na protilehlé straně našeho Kola roku. Je to čas, kdy se navracíme ke své drahé rodině. Svým kořenům, ze kterých jsme vzešli a jejichž geny a příběhy (ať už fyzické či duševní) si neseme v našich žilách. Jak moc do hloubky je znáte?
Krev mé krve, kořeny v hlíně, kosti vlasti.
Knižní poklady malé i velké
Lenka Kovářová (Zmiu)
Ač naši předkové byli lidé ústní tradice, pro nás jsou knihy ceněnými zdroji informací i zábavou. Knih pořád přibývá a z toho nepřeberného množství je někdy těžké si vybrat. V tomto novém seriálu bych ráda upozorňovala na nové knížky, které by mohly čtenáře Kolovratu zajímat, a v dalších dílech zmíním i starší tituly, když zrovna nebudu mít po ruce novinky. K některým knihám bude komentář kratší, k některým delší, a to hlavně k těm, které jsem už četla. Snad zde najdete inspiraci a potěšení.
První článek začnu letošními novinkami, protože jich je celkem dost. Zrovna se mi tu sešly dětské knihy, ale zkušený čtenář ví, že dětské knihy mohou někdy… číst dál
Recenze: Po stopách Keltů v Čechách
Pavel Horák
Vladimír Mátl, Po stopách Keltů v Čechách: Netradiční průvodce historií a památkami z doby oppid. Praha: XYZ, 2016. 327 s. Dop. cena 299 kč. ISBN 978-80-7505-440-1.
Tato kniha si zaslouží být potřísněna hlínou a prachem cest. Její místo je v rukou poutníka po české krajině, případně v jeho batohu, a ne vystavena na polici knihovny. Stránky by měla mít navlhlé, rohy stran zohýbané, tak aby cestovatel po české krajině hned našel, co hledá. Snad by si do ní, díky její pevné vazbě, mohl vkládat i byliny, které při své cestě nasbírá. Nová kniha Vladimíra Mátla Po stopách Keltů aspiruje na to být průvodcem po nejvýznamnějších českých oppidech a je třeba říct, že se… číst dál
Kdo byli druidové starověku?
Matouš Vencálek
Opravdu jistě víme v podstatě jen to, že přibližně někdy od první poloviny prvího tisíciletí před naším letopočtem až do poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu existovala v Galii, Británii a Irsku instituce filosofů a nábožensko–magických specialistů, které antičtí autoři označovali slovy „Druidae“ či „Druides“. I o původu tohoto výrazu se vedou spory – pochází ze staré keltštiny (prajazyka, z nějž se později vyvinulo šest známých keltských jazyků) a do moderních jazyků se dostal z latiny. Jedná se pravděpodobně o spojení superlativu dru a kořene wid, což by se dalo přeložit jako „velmi mnoho vědoucí“. Dru však může… číst dál
Kolo roku: Keltové
Eva Dínen Holcmanová a Filip Airis Kubín
Když se člověk vydá po cestě pohanství, po nějaké době praktikováni často přijde na zjištění, že některé styly pohanského vyjádření, hodnot a slavností kola roku ho baví a naplňují více než jiné. Může třeba zjistit, že ho více naplňují slavnosti v čarodějnickém duchu, wiccanském, slovanském, Asatru, keltském, římském, nebo že chce slavit pohanské svátky prostě eklekticky, jak to zrovna cítí nebo jak nabídne situace. Volba dané cesty vždy závisí jen na vnitřní touze a radosti každého z nás.
Většina pohanských tradic slaví základní svátky v podobné nebo přímo stejné termíny. Je to způsobeno primárně polohou Evropy, díky které se u nás střídají roční… číst dál
Základy pohanství: domácí oltáře
Filip Airis Kubín
V pohanském domově se často nachází několik domácích oltářů. Jsou to místa, kde si v poklidu sedáváme a vzdáváme hold našim hodnotám a našemu pohanství. Naší snahou je na chvíli se zastavit, vnímat tok světa kolem nás, v klidu se zamyslet nad svou životní cestou a uctít propojení s našimi spojenci. Domácí oltáře jsou také místa, kde vzdáváme úctu své rodině, předkům a duchům našeho domova, abychom nezapomínali na to, co je pro nás v životě opravdu důležité a o co bychom nechtěli přijít.
Vzpomínka na minulost
Tradice oltářů se s námi táhne už od prvních počátků lidské kultury a víry. Úplně na počátku to byla místa v krajině, která… číst dál
Prožít Lughnasad v Nasavrkách
Dan Hron
Co mě na Lughnasad přilákalo? Můžete třikrát hádat. Přeci kapela, která rýmuje v Asonancích a band, který hraje Navostro! Já jsem naostro nejel, spíše naslepo, s předtuchou, že se ke mě někdo přidruží.
A tak se taky stalo. Na zastávce postával Airis a nudil se. Chvíli jsme se oťukávali a pak si padli do oka. A tehdy pro mě začal svátek Lughnasad.
Nebylo to moje poprvé: minulý rok jsem na tutéž akci zajel doprovodit spřízněnou duši z Británie. Byla udivená, jak moc my Češi své kořeny prožíváme. Tehdy to byla pro mě povrchní ochutnávka, zato letos jsem do Lughnasadu skočil přímo po hlavě a byly to pravé… číst dál
Základy pohanství: doporučená literatura
Filip Airis Kubín
(Průběžně aktualizováno)
Chtěl bych velice poděkovat všem dlouho praktikujícím pohanům za jejich doporučení a zkušenosti v rámci svých cest. Jmenovitě: Ginovi, Coreyemmah, Taliesi, Zahradovi, Lithin, Vítoslavovi, Vratislavovi, Aregulovi, Catalessi, Fíbovi, Niuseresetovi, Rushwolfovi, LuciJi, Felixovi, Mejrovi, Tygrovi, Lence
Základem pohanství a pohanského stylu života je primárně živoucí praxe. Rituály, slavnosti kola roku, úlitby (Bohům, přírodním duchům, předkům), setkávání se s dalšími pohany a reflexe sama sebe s krajinou. To vše je hlavní součástí a náplní našeho pohanského stylu života, který nás baví. Jelikož ale pohanství bylo u nás dlouho vykořeněno, nezůstalo tolik v našem kulturním povědomí a vědomosti nám tak nejsou předávány od našeho okolí, tak je… číst dál