Identita Pohana

Jak jsem našel svého patrona

Filip Airis Kubín

Mou první ochránkyní se stala bohyně Luna a byla jí ještě dříve, než jsem se stal vůbec pohanem. To ona mě provázela a chránila při mých prvních nočních toulkách lesem, kdy jsem začal poznávat rodnou krajinu a hlavně sám sebe. Toto je ale příběh, jak jsem našel svého druhého patrona.

V ten čas nastala oslava mých 21 let života a já byl již 6 let pohanem. S ní zároveň přišla i potřeba mého finálního přechodového rituálu z mládence na muže. 21 let je totiž pro některé pohanské cesty velice přelomové období a stejně tak praxe přechodových rituálů je v pohanském životě velice důležitá. Zároveň jsem cítil, že je to hraniční doba, do kdy by se měl můj rituální přechod do dospělosti uskutečnit. S ním je potřeba i přijmout rozhodnutí, které věci si chce člověk nést dál do dalšího životního období (a kterého ho určují) a hlavně pohřbít ty, které chce nechat za sebou. Nakonec se z toho vyvinulo měsíční přechodové období se třemi rituály, kterými jsem prošel. Toto je příběh jednoho z nich.

číst dál

Když odchází strom

Přinášíme vám novou rubriku – Pohanská zkušenost, kde se vámi budeme dělit o přímé a autentické zážitky z pohanských rituálů, individuálních cest a meditací.

Taliesi Ratajová

Ten den jsem opět ucítila volání lesa a to nejen kvůli psychickým výzvám, které bylo nutné udělat, ale i pro prožití mé pohanské duše. Mé kroky vedly k hlavnímu stromu v našem lese – Stráži pěti cest, mocnému velkému dubu, od něhož vede 5 cest. Bez pochyb jsem se vydala cestou k našemu vlčímu kruhu.

Po příchodu jsem pozdravila místní bytosti a strážce posvátného místa. Vyložila jsem obřadní věci na oltář tvořený starým pařezem a hned ze začátku jsem si všimla kamínku, který na oltáři ležel. V pohanské praxi je důležité počítat se vším, co nám dané místo může i nemůže nabídnout. Rozhodla jsem se kámen zahrnout do svého rituálu.

číst dál

10 let BMWC v českém pohanství – část II.

Jakub Achrer

prvním díle našeho povídání o deseti letech BMWC v českém pohanství jsme prošli jeho pomyslným prvním cyklem vývoje. Desátým BMWC se v roce 2008 uzavřela jedna kapitola. Tradice byla zralá na nové podněty a čerstvý vítr, takže jedenáctého pokračování se zhostili pohané z druidské školy ADF. Joanna Coleman a Petr Eurik Gilar, oba dnes žijící ve Velké Británii.

Pro vstup BMWC do svého druhého životního cyklu jsou charakteristické tři věci. Významný skok v rozmanitosti programu, atmosféře a celkové kvalitě, další nárůst počtu účastníků a konečně poněkud bizarní písemné obvinění Mezinárodní pohanské federace z nekalých praktik, ke… číst dál

10 let BMWC v českém pohanství, část I.

Jakub Achrer

Letos v létě tomu bylo deset let od okamžiku, kdy se v Mezné nedaleko Hřenska sešlo pět lidí. Znali se do té doby jen z internetu a zajímalo je čarodějnictví a tradice Wicca. Tedy náboženství obnovené, či spíše založené Geraldem Gardnerem, a dále rozvíjené Doreen Valiente, Scottem Cunninghamem, Raymondem Bucklandem a dalšími. Skupina pěti lidí spolu strávila hezký prodloužený víkend, jehož vyvrcholením byl „sestup do podsvětí“, jakási noční bojovka hluboko do Edmundovy soutěsky až na můstek přes Kamenici. Někde tam v té hlubině uprostřed noci vznikla dnešní tradice BMWC, která je každoroční významnou událostí, o které se sice mluví, ale… číst dál

Žij svou duchovní cestu: Posvátné úkony v každodenním životě

Carolina Gonzales Pro Kolovrat přeložila Anna "Lithin" Doubková

Pozn. překladatelky: V anglických zdrojích se často zaměňuje slovo pohan a čaroděj, což je dáno vývojem novo-pohanství v Anglii a Americe. Ačkoliv je tento článek napsán "čarodějnicí", věříme, že české pohany stejně osloví a inspiruje, protože tyto dvě cesty jsou sobě bližší, než se mohou na první pohled zdát.

 „Chci se vydat na duchovní cestu – jak mám ale začít?“ Tohle je jedna z otázek, kterou mi zákazníci často kladou, a je to zároveň jedna z otázek, na kterou nemůže být jednodušší odpověď: „Žij svou cestu každý okamžik.“ Když dokážeme náš každodenní život a naši víru postupně více a více splétat dohromady, dá nám… číst dál

10 tipů jak pomoci českému pohanství z puberty do dospělosti

Josef Petr

Česká pohanská subkultura (upřednostňuji tento termín před „komunitou“) už má svoje dětství za sebou. Roste jako z vody, objevuje svět a má za sebou slušnou řádku životních zkušeností a dětských hádek o písečky a bábovičky.

Jsme na začátku puberty. Začínáme hledat sami sebe, náš smysl, naši identitu. Hádky o písečky pomalu střídají skutečné názorové střety. A co je nejdůležitější, stále více se střetáváme se světem a s tím, co je tam venku. Zjišťujeme, že jsme součástí sociokulturního kontextu, který se v mnohém od našeho pojetí světa může lišit. A to i dost radikálně.

Mezi lidmi, kteří pohanství znají pouze z dálky, je celkem rozšířený názor, že naše praxe je jenom útěk před… číst dál