Máte už svého osobního patrona?

Datum 17.5.2015

Filip Airis Kubín

Jako další součást dnešního pohanství a základu pohanského stylu života je nalezení svého vlastního božského patrona či matronky (ochránce/ochránkyně, průvodce/průvodkyně, učitele/učitelky, strážce/strážkyně cesty), kteří nad daným pohanem a pohankou bdí, provází je a učí jít po jejich cestě či archetypu.

Odin, zdroj: https://zyzixun.net

Toto pohanské „průvodcovství“ je doloženo i historicky, ať už v mýtech, příbězích nebo přímo archeologických nálezech. Ne nadarmo měli třeba severští válečníci vytetované symboly svého Ódina, Thóra, Freye, či Freyi a keltští válečníci potom Teutata, Esuse, Catubodu, Morigan. Římské legie za dob Cézara měly zase svého Marta a tak dále.

Kromě vlastních individuálních patronů a matronek měli (a mají) také pohané dalšího společného ochránce a to v rámci skupiny, rodů, kmenů (Lugh – Lughonové), měst (Athéna – Athény), ale také všechny speciální události – slavnosti, rituály, nájezdy, či bojiště, byly často zasvěcené specifickým bohům a bohyním, kteří nemuseli být totožní s osobními patrony jejich účastníků. Krásný příklad je Enheduanna, která byla cca 2300 př.n.l. kněžkou sumerského boha měsíce Nanna, ale její osobní bohyně byla Innana, na kterou napsala krásnou poezii.

Tito naši osobní ochránci a ochránkyně nás provází a jsou symbolem naší životní cesty. Jsou to naši učitelé, kteří nám pomáhají, když potřebujeme, ale také nás mohou nakopnout, pokud něco zvoráme, či se zachováme někdy nectnostně. Když nevíme, jak vyřešit situaci, či nevíme, jak na své životní cestě dál, tak vyrážíme osamoceni do hlubokých lesů, hor nebo ke svému domácímu oltáři, kde si sedneme a radíme se se svými patrony a matronkami, co dál.

V dnešní době je tedy hledáme a poté, co je nalezneme (často nejsou daleko), jim vzdáváme úctu a rituálně spojíme svůj životní příběh s nimi. Od tohoto našeho přijetí nás dokážou lépe vést, radíme se s nimi, učíme se od nich a vzdáváme jim individuálně úctu.

Vesna, zdroj: https://cz.pinterest.com

Kromě toho, že jsme s nimi spojeni, má každý pohan nějakou malou tradici na ně navázanou. Někteří si sedají jednou týdně k oltáři, aby se s nimi poradili a obětovali jim, jiní dělají pro ně jednou měsíčně větší rituál, další jednou měsíčně vyrážejí do hor na pochod, kde jim vzdají úctu a někteří jim zase věnují první úlitbu a myšlenku na začátku každého setkání u dobrého pití.

Součástí individuálních patronů je i přijetí a nalezení svého primárního pohanského pantheonu – i přestože chováte úctu i k ostatním pohanským bohům a bohyním ze všech pantheonů (vzdáváte jim hold na rituálech a akcích jim zasvěcených), máte svůj primární pantheon, se kterým jste plně spojeni. Ať už slovanský, kontinentální keltský, ostrovní, helénský, římský, germánský, Ásatrú, či úplně jiný.

Když člověk přijme svůj primární pantheon, může díky tomu lépe chovat úctu k pantheonu a individuálním bohům a bohyním jiných pohanských přátel, kteří je mohou mít sice jiné, ale budou k nim mít stejně blízký vztah a zkušenost. Právě v rozmanitosti pohanství je naše krása, síla i moudrost.

Jedno velké pozor! Pokud si vyberete namáhavé bohy či bohyně a chcete přijmout jejich průvodcovství (a oni vás přijmou), tak počítejte následky. Pokud se zasvětíte například bohyni Hel (bohyni smrti a podsvětí, která je dcerou Lokiho a obryně Angrbody), tak nepočítejte, že vaše cesta bude jednoduchá a že pokud ji nezvládnete, že to s vámi dobře dopadne. Každý musí přijmout následky svých rozhodnutí a odpovědnost za ně. Zároveň ale nezapomeňte, že daného boha či bohyni můžete sami se slušností odmítnout a najít si jiné. Vše je plně dáno vašim vlastním osobním rozhodnutím, úsudkem a intuicí.

V Irském mýtu mladý bojovník Setanta například dostal nabídku od bohyně Morrigan, že může žít dlouhý a šťastný život, mít pěkný dům, milující ženu a děti a zemře stár, milovaný a šťastný, nebo se jí zasvěcí a bude velkým hrdinou s životem plným dobrodružství, vášně a nebezpečí. Jestli že si zvolí tuto cestu, bude jeho jméno slavné a básníci s vypravěči budou navěky vypravovat jeho příběh po celé zemi. Zemře ale velmi mlád. Setanta se rozhodl a stal se z něj Cú Chullain, nejproslulejší válečník celé mytologie.

Druhé pozor! Také je dobré si zvolit jen jednoho osobního patrona nebo jednoho patrona a jednu matronku, ale určitě ne více. Pokud zasvětíce svou cestu 15 bohyním, přičemž každá bude mít jiné archetypy, tak počítejte s tím, že vás každá bude vést jinudy a budou vás, vašeho ducha a vaši životní cestu neustále roztrhávat. Paris si také musel vybrat mezi Hérou, Afrodíté a Athénou a každá mu slíbila do života něco jiného.

Pár otázek na konec:

-Znáte už svůj primární pantheon? Ucelili jste se už v něm?

-Vnímáte nějakého pohanského boha či bohyni, kteří na vás hledí, či kteří vám lezou do mysli, když jste o samotě, s partou přátel, mezi pohany či na koncertě?

-Pokud ne, co takhle vyrazit na své oblíbené místo a vnímat situaci?

Na skalách uprostřed hor můžete potkat Thóra, Peruna, v hlubokých hájích Danu, Artemis, Cernunna, na loukách Vesnu, v knihovně Athénu. Mnoho zdaru při hledání.