Žij svou duchovní cestu: Posvátné úkony v každodenním životě

Carolina Gonzales Pro Kolovrat přeložila Anna "Lithin" Doubková

Pozn. překladatelky: V anglických zdrojích se často zaměňuje slovo pohan a čaroděj, což je dáno vývojem novo-pohanství v Anglii a Americe. Ačkoliv je tento článek napsán "čarodějnicí", věříme, že české pohany stejně osloví a inspiruje, protože tyto dvě cesty jsou sobě bližší, než se mohou na první pohled zdát.

 „Chci se vydat na duchovní cestu – jak mám ale začít?“ Tohle je jedna z otázek, kterou mi zákazníci často kladou, a je to zároveň jedna z otázek, na kterou nemůže být jednodušší odpověď: „Žij svou cestu každý okamžik.“ Když dokážeme náš každodenní život a naši víru postupně více a více splétat dohromady, dá nám to sílu do života, blízce se díky tomu seznámíme s energiemi a entitami kolem nás, pomůže nám to s uzemněním a nalezením vnitřního zdroje síly – a to vše dává větší moc našim rituálům a čarování.

Než se pustíme do toho, co vlastně "žít svou cestu" znamená, ráda bych se čtenářům s něčím svěřila. Ačkoliv praktikuji svou cestu každou vteřinu svého života, nežiji obklopená pouze pohany a čaroději a o své cestě nemluvím, pokud se mě na ni někdo nezeptá. Ačkoliv rozhodně nežiji v ústraní, velmi si cením svého soukromí. Tím spíš, že na Kanárských ostrovech, kde žiji, se 99% populace hlásí k Římsko-katolické církvi. Nejsou to zrovna slepě oddaní následníci Krista, ale i tak se tu lidé pořád tak trochu čarodějnictví bojí. V minulosti už mi to, co dělám, přineslo mnoho odmítání, neporozumění, předsudků, posměchu a strachu.

Všechny činnosti, které v tomto článku popisuji, dělám každý den a nepovažuji je za méněcenné oproti zřejmějším magickým úkonům, jako je například práce s duchy krajiny – dokonce bych řekla, že jedním z nejčastějších předsudků začátečníků je představa, že Život a Cesta jsou dva rozdílné světy. Ale ony nejsou – váš život a vaše cesta by měly být jedno a to samé. I kdybych teď navždy přestala dělat rituály a magii, pořád bych byla čarodějnicí a moje spojení s duchovním světem by bylo zachované skrze tyto denní činnosti.

Ráda bych se s vámi podělila o příběh mé "učednice", který snad názorně vysvětlí, co mám na mysli. Už osm let učím jednu ženu, která je zároveň moje nejlepší přítelkyně a moje čarodějnická sestra; moje učení je ale velmi neformální, protože náš osobní vztah je pro nás mnohem důležitější než ten magický. Krátce poté, co jsme se poznaly, mě několikrát žádala, abych ji učila čarodějnictví (čímž myslela rituály a kouzla), ale já vždycky její žádost odmítla. To ji samozřejmě zklamalo, ale protože náš osobní vztah byl tak vřelý, časem se žádostmi přestala.

Chápu, že se teď ptáte, jak je tedy možné, že je mou učednicí. Je to proto, že jsem se těch osm let snažila ji naučit soucítit více s druhými a zároveň spoléhat na sebe, být více uvědomělá, otevřená, vnímavá, méně kritická, méně negativní a více zodpovědná. Podle mě jsou tyto kvality to, co dělá z "obyčejných" lidí opravdové čaroděje. Její osobní rozhodnutí, jaká kouzla dělat (nebo nedělat), jaký panteon uctívat (pokud vůbec nějaký), nejsou vůbec moje věc a v zásadě mě nezajímají. Důležité pro mě je sledovat tu úžasnou, silnou, magickou bytost v této ženě rozkvétat jako krásnou růži a vidět, jak všechnu bolest, hořkost a negativitu, kterou způsobovala sama sobě svým smýšlením, nechává za sebou.

Ačkoliv jsem ji nenaučila víc než pár velmi jednoduchých kouzel, jaká se dají najít všude na internetu, ona sama se pozvolně, téměř nepostřehnutelně stala čarodějnicí. Začala se plně zapojovat do života kolem sebe a zároveň našla svou vnitřní sílu, své pravé já; umí najít soucit, pochopení a rovnováhu v těžkých chvílích, dokáže čelit svým vlastním démonům a přemoct je. Našla svou vlastní čarovnou sílu, našla svůj hlas a svou vlastní cestu. A protože to je jen JEJÍ CESTA, nikdo ji o ni už nemůže připravit.

Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla tento článek napsat, je fakt, že všechny tyto činnosti mohou otevřít bránu k pohanství i lidem, kteří se nemohou nebo nechtějí otevřeně ke své cestě hlásit. Každý může mít setrvalou duchovní praxi i v nepříliš přátelském prostředí, protože mnoho činností nevyžaduje zaříkávání, složitá kouzla a nošení rób či plášťů. Ne že by s róbami a kouzly bylo něco špatně, ale ne všichni máme chápavé příbuzné, kolegy, šéfy a přátele, a mnoho pohanů, zejména mezi těmi, kteří mají děti, musí dělat různé kompromisy ve jménu rodinného klidu.

Činnosti

Příprava čaje – Viděli jste někdy japonský čajový obřad? Pokud ne, velmi doporučuji si nějaký najít na googlu nebo na youtube. Vaření vody a zalévání čaje či bylinek můžete dělat každý den kdekoliv, dokonce i v práci; a nikdo nemusí vědět, že přitom žehnáte vodě nebo že tiše vzdáváte úctu duchům rostlin při louhování čaje. Pokud připravujete čaj pro ostatní, můžete ho tiše požehnat před tím, než ho naservírujete.

Koupání/plavání – ponoření svého těla do vody je mocný magický úkon, ať už je to doma ve vaně nebo v moři, řece či v jezeře. Než se začnete koupat, poděkujte duchům vody; když se ponoříte do vody, představujte si, jak se vaše tělo i duše očišťují a naplňují novou energií; po koupání poděkujte duchům vody, že vás očistili a zbavili negativní energie.

Používání symbolů, čísel a barev – nošení oblečení v barvách vašeho patrona/oblíbeného božstva, vybrání určitého počtu předmětů, které máte na vašem pracovním stole, nebo vymalování a vyzdobení pokoje či kanceláře mohou být mocnými spojenci, když si chcete zachovat svoje spojení s duchovním světem v každodenním životě.

Nenápadné obětiny – celý svět se může stát vaším oltářem, nemusíte mít speciální oltář doma (tedy pokud jej samozřejmě nechcete). Můj manžel například nosí malou peněženku s drobnými mincemi ve svém batohu a příležitostně nějaké mince utrousí tady a tamhle, na křižovatkách a dalších místech. Já zase sbírám sušenky a malé sladkosti, které v kavárnách dávají zdarma ke kávě, a pak je nosím na místní hřbitov duším, které jsou tam pohřbené. I sypání drobečků a zrní ptákům v parku může být obětinou zvířecím duchům krajiny a bohům.

Meditace a modlení – meditovat nebo se modlit můžete úplně kdekoliv. Cestou z práce, při venčení psa, zatímco čekáte na vaše děti před školou, když si dáváte pauzu od učení či práce. Nikdo přece nemusí vědět, co přesně v tu chvíli děláte.

Spojení s energeticky zajímavými místy – i uprostřed města existují místa, která mají zvláštní, posilující energii nebo kde se vám jednoduše líbí. Navštěvujte pravidelně tato místa a používejte jejich sílu; pomohou vám "dobít baterky", uzemnit se a ustálit znovu vnitřní rovnováhu.

Vědomé stravování a nakupování – jste to, co jíte, a vaše energie a síla na tom závisí mnohem více, než si možná myslíte. I když máte velmi omezený rozpočet (znám to až moc dobře ze svého života), pořád si můžete vybírat a postupně své volby zlepšovat. Jíst lokálně, sezónně a šetrně není zdaleka tak drahé, jak vám mnoho lidí vypráví, a vašemu tělu a duši se vrátí úžasná rovnováha.

Tvořte – pletení, předení, vyrábění šperků, kreslení a malování, koláže, psaní, vyřezávání, truhlařina a další (údajně) méně okázalé práce, jako jsou třeba drobné domácí opravy, jsou mnohem mocnější čarodějné nástroje, než by si mnozí mysleli. Kreativní proces, ať už se týká jakékoliv dovednosti, vám pomůže se zbavit stresu a dá volnou cestu vašim emocím. Taky se díky tvoření můžete dozvědět více o vašich nejistotách, obavách, ale samozřejmě také o vašich silných stránkách. Ruce jsou úžasné nástroje, kterými můžete vytvářet mnoho krásného a užitečného. Využívejte svoje ruce jako nástroje tvořivosti, protože právě proto byly stvořeny.

Sázejte a pěstujte – zahradničení je úžasně posilující na mnoha úrovních, ať už pracujete doma nebo venku. Do začátku bych vám radila zkusit pěstovat nenáročné rostliny, jako je třeba bazalka. Raději si sežeňte sazenice, z farmářského tržiště nebo místních obchodů; pěstovat rostliny rovnou ze semínek je těžší. Duchové rostlin nás ochraňují, učí, transformují a léčí.

Hýbejte se – choďte, tančete, zpívejte, milujte se, běhejte, hrajte, sportujte. Vaše duchovní rovnováha a energie závisí na vašem fyzickém stavu mnohem více, než si myslíte. Cvičení má na nás podobný vliv jako vědomé stravování a nezáleží přitom na věku, fyzické kondici, nebo typu sportu. Zdravý pohyb není o redukci váhy nebo o podávání výkonů, které nás málem zabíjí – právě naopak! Je to o úctě a lásce k vlastnímu tělu, o schopnosti přijímat a předávat léčivou energii. Spojení s naším tělem je jedním ze způsobů, jak se spojit se svým pravým já.

DÁVEJTE – obětovat energii a čas ostatním, ať už ve formě naslouchání nebo dobrovolnické práce v charitě, je velmi mocným čarodějnickým nástrojem. Jak si váš soucit hledá cestu k duším, které ho potřebují, odehrává se kolem vás kouzlo sebe-požehnání, které k vám přitahuje dobré síly a entity.

Carolina Gonzales (O autorce)

Jsem majitelkou webové stránky, blogu a obchodu Camino De Yara, kde poskytujeme informace, služby a ruční výrobky s duchovní hodnotou. Naše hlavní úsilí je upřené ke kultu Mariy Lionzy, směsi spiritismu a animismu, který pochází původně z Venezuely (což je země, ke které mám velmi blízko). Vykládám tarot už přes 24 let a pracují jako nezávislý duchovní poradce na volné noze téměř 20 let. Občas píšu články pro blog Pagan Square a jsem také zasvěcenou kněží v ULC (Universal Life Church).

http://humanisticpaganism.com/2014/05/30/living-the-path-sacred-acts-everyone-can-perform-by-carolina-gonzalez/ 

Pro Kolovrat přeložila Anna "Lithin" Doubková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *