Když odchází strom

Datum 13.11.2015

Přinášíme vám novou rubriku – Pohanská zkušenost, kde se vámi budeme dělit o přímé a autentické zážitky z pohanských rituálů, individuálních cest a meditací.

Taliesi Ratajová

Ten den jsem opět ucítila volání lesa a to nejen kvůli psychickým výzvám, které bylo nutné udělat, ale i pro prožití mé pohanské duše. Mé kroky vedly k hlavnímu stromu v našem lese – Stráži pěti cest, mocnému velkému dubu, od něhož vede 5 cest. Bez pochyb jsem se vydala cestou k našemu vlčímu kruhu.

Po příchodu jsem pozdravila místní bytosti a strážce posvátného místa. Vyložila jsem obřadní věci na oltář tvořený starým pařezem a hned ze začátku jsem si všimla kamínku, který na oltáři ležel. V pohanské praxi je důležité počítat se vším, co nám dané místo může i nemůže nabídnout. Rozhodla jsem se kámen zahrnout do svého rituálu.

Můj rituál zahrnoval především úctu k povolaným spřízněným bytostem jako jsou předkové, totemová zvířata, osobní bohové a duchové místa. Byl zaměřen na odpuštění a očistu. Pracuji také s živly, proto bylo důležité před začátkem rituálu pozdravit daný živel na jeho světové straně. Šalvěj očistila místo a píseň z mé obětní flétny byla předána všem bytostem – každé s jinou melodií, rytmem a náladou podle toho, jakou si žádali a kterou jsem já sama chtěla nabídnout. V mé pohanské praxi nejsem područím bohů a bytostí. Přehnaná úcta a zbožnost nikdy nevládly mé cestě. Těchto bytostí si vážím, spolupracuji s nimi, jsme partneři. Ony mohou vědět něco, co já nevím a naopak. Jsme jen kapka v moři, ale musíme si být vědomi své jedinečnosti a originality.

Po skončení rituálu jsem si odnesla určité duchovní poznatky. Uklízela jsem věci a v tu chvíli mi přišlo na mysl, že
bych měla kamínek, který mi byl svědkem, odnést na místo zvané Zbojnička, které je uprostřed lesa. Je to krásné místo, kde pramení malá říčka a lidé si tam chodí pro vodu. Také je tam ohniště a strom panny Marie. Ač jsem pohanka, vnímám bohyně všech vír jako bohyně. V psychické i pohanské praxi je také důležité naslouchat první myšlence, která k nám přijde a to stejně tak jako ji přehodnotit. Když jako pohané vymýšlíme rituál, workshop nebo setkání je více než podstatné naslouchat své intuici a komunikaci, kterou máme s danými bytostmi – s bohy, přírodními duchy, předky, živly nebo kamínkem, který se stal svědkem mého rituálu.

Když jsem přišla na místo, byla jsem překvapena, možná až vyděšena tím, co jsem viděla. Přes celé malé údolíčko ležel na třikrát zlomený padlý strom. Ihned jsem pocítila, proč jsem měla na místo jít. Sestoupila jsem dolů. Na místě byly vidět stopy. Lesní pracovníci už zřejmě začali osekávat strom a pravděpodobně skončili část práce před pár hodinami.

Padlý strom pro mě byl symbolem. Můj rituál byl zaměřen na odbourání, zlomení něčeho dávného a tak jako jsem přišla na místo a viděla padlý strom, pochopila jsem, že co mělo být zlomeno, je zlomeno. To ale není jen tak. Nemůžu si jen tak přijmout poselství a nic s tím neudělat.

Dlouho jsem strom objímala. Ohledávala jsem jeho kůru, pryskyřici, hladila ho a povídala mu o naší společné minulosti v lese, kde jsme oba vyrůstali. O tom, jak tady celou dobu stál, když jsme my se sestrou byly malé a hrály si tady. O tom, jak se na nás z povzdálí díval, nikdy nespatřen, když mi tady trávili krásné výlety a odpočinky s rodinou a kamarády.

U jeho padlého kmenu jsem uložila svůj rituální kamínek jako dar, obětinu, která měla být přinesena na jeho počest. Povídala jsem mu o tom, jak se jeho energie rozplyne a splyne s Cernunnem se Zeleným mužem našeho lesa. Stane se opět jedním, zelenou energií lesa a jednou z něj vyrostou nové stromy. Já byla smutná, ale i veselá. Věřím, že on to tak nebral. On to bral tak, jak to je – přirozeně. Na konci jsem mu ještě zahrála na obětní flétnu. Hrála jsem dlouho. Také jsem zpívala svou píseň se slovy: