Praxe
Skyclad aneb Oblékni si oblohu
Jindra Džin Prousek
O našem covenu se mezi pohany obecně ví, že své rituály provádíme ponejvíce v nebeském rouše. Čas od času se mě na pohanských setkáních (zejména) nováčci nesměle vyptávají na “skyclad”, jak to s tím vlastně je. Často pak vyvracím omyly a předsudky, což bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl toto téma zpracovat pro Kolovrat, kde, jak věřím, se najde mnoho zvídavých čtenářů, kteří se rádi seznámí s pohledem praktikujícího. Maje na paměti, že zkušenost a prožitek jsou článkem nepředatelné, rád Vám alespoň nabídnu několik postřehů, které Vám mohou pomoci rozhodnout se, zda skyclad vyzkoušet ve vlastní praxi a nebo ne.
Samhainová cesta k předkům (vytváření rodokmenu)
Filip Airis Kubín
Na počest jednoho neznámého pohana
Kolo roku v muzeu čarodějnictví a magie
Jeden z našich největších svátků Samhain je tu. Symbol tmavé poloviny roku, kdy po oslavách sklizní a rovnodennosti nastává to nejtemnější období. Čas, kdy bloudíme tmou v chladných lesích, studujeme v nich své vnitřní já a doma u topení čteme staré příběhy, zatímco je venku sychravo… to potrvá mnoho týdnů až do zrození nového slunce o Zimním slunovratu.
Je to ale i svátek konce a začátku keltského roku, který začíná právě temnotou[1]. Což je výhodou, protože skrze konec, smrt, podzimní ticho a oheň můžeme ukončit velkou část minulého-již nepotřebného a vytvořit si tak místo pro věci nové, které teprve přijdou… a to ikdyž nové věci občas mohou přicházet pomalu. Stejně jako chvíli trvá, než se z hlubin hlíny vydere semínko dubu nebo nové slunce o slunovratu. Naše duše a vědomí totiž nejsou bezedné a je tedy prima v nich občas uklidit. A právě tyto archetypy
Samhainu (smrt, konec, temnota, oheň…) mohou často pomoci lépe ukončit to, co už k nám nepatří, než následné archetypy lihu a divokých oslav o Silvestru.
Pro tento článek je Samhain ale hlavně slavností smrti a předků, přesným opakem Beltainu- svátku života a zrození na protilehlé straně našeho Kola roku. Je to čas, kdy se navracíme ke své drahé rodině. Svým kořenům, ze kterých jsme vzešli a jejichž geny a příběhy (ať už fyzické či duševní) si neseme v našich žilách. Jak moc do hloubky je znáte?
Krev mé krve, kořeny v hlíně, kosti vlasti.
Elementalismus – cesta čtyř
majkii
Elementalism
The theory that the heathen gods originated in the personification of elemental powers.
Slavnostní zásliby a novoroční předsevzetí
Lenka Kovářová (Zmiu)
Možná se chystáte si k novému roku dát nějaké předsevzetí. Nebo možná ne, protože vám to přijde hloupé a povrchní. Víte ale o tom, že podobný zvyk měli staří Seveřané?[1] Pojďme se tedy podívat na to, co o tomto zvyku můžeme vyčíst z pramenů.
Z literárních pramenů se dozvídáme, že při různých příležitostech se skládaly slavnostní zásliby (pl. heitstrengingar, sg. heistrenging). Těch příležitostí bylo během roku více, např. na sněmu (á þingi), ale jedna z nich byla o svátcích zimního slunovratu. Tyto slavnostní sliby byly veřejnou záležitostí a jednalo se o obřad, kdy dotyčný slíbil něco, co vykoná v budoucnosti. Tím, že se slibuje… číst dál
Základy domácí magie – domácí duchové
Zbyněk Milner na Větře
Domácí magie používá k dosažení cíle (dosažení změny) vždy předměty a suroviny, které se nachází doma, na zahradě či ve chlévě. Domácí magik (čarodějnice, čaroděj) pracuje nejčastěji v kuchyni. Ta je jeho magickou oratoří, ve které se odehrávají drobné, na první pohled neznatelné rituály. Tento magický směr podléhá stejně tak jako klasická magie zákonitostem rezonance (podobné ovlivňuje podobné), fázím měsíce, dnům v týdnu, východům a západům slunce.
Domácí magie se spoléhá na pomoc duchů domů, duchů rodiny a rodů. Takové duchy domácí magie chová v hluboké úctě. Pravidelné přinášení drobných dárků – obětin a modliteb tvoří základ… číst dál
Přírodní povědomí
Filip Airis Kubín
Stojíme na skále a pozvedáme rohy s medovinou. Před námi se rozprostírá česká krajina, která se táhne do dálky až ke krajinám moravským a slezským. Dědictví po našich drahých předcích, které my zase jednou předáme našim dětem. Místo, kde žijí naši spojenci: duchové přírody, lesů, hor, pramenů a strání a kde nejvíce můžeme cítit dotek našich bohů. Z této krajiny jsme vzešli a do ní se zase jednou vrátíme. My, pohané, děti, které jsou s ní srdcem a kostmi, s jejími příběhy i budoucností tak silně propojeni, bychom měli být mezi prvními, kdo bude chránit její rozmanitosti a stát po jejím boku.
“Sláva naší krajině! Sláva předkům! Sláva duchům lesů, vod… číst dál
Základy pohanství: domácí oltáře
Filip Airis Kubín
V pohanském domově se často nachází několik domácích oltářů. Jsou to místa, kde si v poklidu sedáváme a vzdáváme hold našim hodnotám a našemu pohanství. Naší snahou je na chvíli se zastavit, vnímat tok světa kolem nás, v klidu se zamyslet nad svou životní cestou a uctít propojení s našimi spojenci. Domácí oltáře jsou také místa, kde vzdáváme úctu své rodině, předkům a duchům našeho domova, abychom nezapomínali na to, co je pro nás v životě opravdu důležité a o co bychom nechtěli přijít.
Vzpomínka na minulost
Tradice oltářů se s námi táhne už od prvních počátků lidské kultury a víry. Úplně na počátku to byla místa v krajině, která… číst dál
Rituál Sumbel
Filip Airis Kubín
Sumbel (symbel, symbal, sumbal, sumbl…) je tradiční rituál z Ásatrú, při kterém pohané stojí v kruhu a postupně jeden po druhém připíjí ze společného rohu na to, co je jim drahé. Tento rituál v dnešní době ale používá i mnoho jiných pohanských skupin. Zajímavé je, že například i u Slovanů byla zaznamenána tradice kolování jedné číše[1] a stejně tak i v Římě byl tento zvyk při uzavírání velkých přísah a paktů[2]. Zároveň je to jednoduchý rituál, který můžete vykonat kdekoli, ať už stojíte na posvátných místech, v lesích, horách, na festivalu nebo při jakémkoli jiném setkání pohanů, kterému chcete dodat důležitost… číst dál
Když odchází strom
Přinášíme vám novou rubriku – Pohanská zkušenost, kde se vámi budeme dělit o přímé a autentické zážitky z pohanských rituálů, individuálních cest a meditací.
Taliesi Ratajová
Ten den jsem opět ucítila volání lesa a to nejen kvůli psychickým výzvám, které bylo nutné udělat, ale i pro prožití mé pohanské duše. Mé kroky vedly k hlavnímu stromu v našem lese – Stráži pěti cest, mocnému velkému dubu, od něhož vede 5 cest. Bez pochyb jsem se vydala cestou k našemu vlčímu kruhu.
Po příchodu jsem pozdravila místní bytosti a strážce posvátného místa. Vyložila jsem obřadní věci na oltář tvořený starým pařezem a hned ze začátku jsem si všimla kamínku, který na oltáři ležel. V pohanské praxi je důležité počítat se vším, co nám dané místo může i nemůže nabídnout. Rozhodla jsem se kámen zahrnout do svého rituálu.
Cesta ke každodenní praxi
Jakub Achrer & Petra Idoru Fausová
Vyzpovídali jsme několik pohanů různých cest. Ptali jsme se na jejich pohanskou cestu a na jejich každodenní rituály, na ty obyčejné věci, které dělají několikrát týdně. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého nejen o jejich cestě, ale i o nich samotných. Každý to pojal po svém a každý kladl důraz na jiné věci. Získali jsme šest výpovědí, každou úplně jinou. Jsou v mnohém vzájemně kontrastní a také tím jsou zajímavé. Ptali jsme se také, co by tito pohané doporučili začínajícím. Odpovědi se v mnohém velmi liší, ale jedno mají většinou společné. Jsou velmi lidské a poukazují na jednoduchost toho, co můžeme… číst dál
Praxe, zkušenost, víra
Jakub Achrer
K napsání následující úvahy mě inspiroval článek Johna Becketta, kde popisoval způsob, kterým se v životě vypořádal s fundamentalismem, který mu zbyl z jeho křesťanského původu. Jelikož s těmito problémy nemám osobní zkušenost, nechám je zcela stranou a budu se věnovat jedné konkrétní inspiraci. Tou jsou základní kameny pohanské spirituality, které se vzájemně podpírají a podporují. Domnívám se, že jsou důležité hlavně v začátcích, kdy dochází změnám v našem vnitřním světě. Jsou nezbytné při hledání nejen našeho vlastního přístupu, ale i při stavbě rituální a symbolické struktury skupinové praxe. Jsou to, jak už prozrazuje název,… číst dál