Skyclad aneb Oblékni si oblohu

Jindra Džin Prousek

O našem covenu se mezi pohany obecně ví, že své rituály provádíme ponejvíce v nebeském rouše. Čas od času se mě na pohanských setkáních (zejména) nováčci nesměle vyptávají na “skyclad”, jak to s tím vlastně je. Často pak vyvracím omyly a předsudky, což bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl toto téma zpracovat pro Kolovrat, kde, jak věřím, se najde mnoho zvídavých čtenářů, kteří se rádi seznámí s pohledem praktikujícího. Maje na paměti, že zkušenost a prožitek jsou článkem nepředatelné, rád Vám alespoň nabídnu několik postřehů, které Vám mohou pomoci rozhodnout se, zda skyclad vyzkoušet ve vlastní praxi a nebo ne.

Málokterá z praktik moderních čarodějnic je tak opředená kontroverzemi, nepochopením a lacinou skandalizací jako praktikování v “rouše nebeském”, “skyclad”, tedy v rituální nahotě.

Foto: Taliesi

O původu této praxe můžeme vést diskusi, zda se jedná o starou, předkřesťanskou tradici, nebo zda vychází z knihy amerického antropologa C.G. Lelanda, Aradia, Gospel of the Witches, anebo až z praxe G.B. Gardnera a jeho nástupců. Je známo, že Gardner takovouto praxi popisoval ve svých dílech i veřejných vystoupeních. I když není jasné, zda se jednalo o praktiku, kterou přejal z místního anglického lidového čarodějnictví, či zda a nakolik se inspiroval Lelandem nebo středověkými představami o čarodějnicích a jejich sabatech ztvárněných m.j. na obrazech Albrechta Dürera. Do jisté míry se mohlo jednat o import z Indie, kde dlouhou část svého života pobýval a kde je součástí některých místních kultů i “digambara” – nábožensky zdůvodněná nahota.

Nesporné ale je, že se “skyclad” stal funkční a poměrně široce užívanou praxí ve Wicce a obecně i současném čarodějnictví zejména v Evropě (a do jisté míry i v prostředí Severní Ameriky, kde ze sociokulturních důvodů není rozšířený natolik).

V článku budu popisovat primárně skupinovou praxi, většina argumentů a situací se dá ale vztáhnout i na samostatnou praxi.

 

Předsudky okolo skyclad

Pojďme se tedy nejprve podívat na nejčastější předsudky, které o praxi v nebeském rouchu panují.

Nahé rituály jsou záminkou pro očumování, nevhodné dotyky a následně určitě i sex a orgie

Nahota při rituálech není primárně zaměřena eroticky. Naše civilizace má nahotu v přítomnosti jiných osob primárně spojenou s partnerskou intimitou a sexualitou. Odložit šaty ale můžeme i z mnoha jiných důvodů. Erotiky v sakrální nahotě nalezneme právě jen tolik, kolik jí máme ve svém pojetí božského a posvátného. Tedy v jisté míře může být přítomna, není ale rozhodně primárním objektem ani prostředkem uctívání.

Jistě, existuje i možnost, že se institut sakrální nahoty pokusí nějaký nevyzrálý jedinec zneužít k realizaci svých nízkých pudů. Nicméně takové jedince pohanská komunita dokáže poměrně brzy odhalit, případně oni sami vysílají množství varovných signálů, které kriticky smýšlejícího hledajícího od interakce odradí. Na některé z těchto signálů se blíže podíváme v závěru článku.

Na takové věci nemám figuru

Rituální prostor není soutěží krásy, váš vzhled zde není nikým posuzován, nikdo neřeší, jestli a kde vás ubylo nebo přibylo. Skyclad v ideálním případě odstraňuje i kompetitivní zdobení se na rituál a nabízí čistou, prostou rovnost v, jak hezky říkají Angličané, “birthday suits.” Pokud se stále obáváte své potřeby kriticky hodnotit své tělo, vězte, že i lidé považovaní okolím za vrcholně krásné a přitažlivé, velice často řeší podobné bloky. Tamto je nesouměrné, toto osrstěnější, než by se jim bývalo líbilo atd. Časem beztak každý přijde na to, že jediný, kdo ho v kruhu takto vidí a kdo má potřebu hodnotit, je on sám, a přestane se tím zatěžovat. Tato praxe pomáhá mnoha lidem přijmout své tělo a nehnat se za nedosažitelným ideálem.

Nahota mi prostě není příjemná, ani když jsem sám/sama. Cítím se nesvůj / nesvá.

Foto: Taliesi

Ano, tohle je dobrý důvod, proč skyclad nepraktikovat. Nicméně, právě vystoupení z komfortní zóny, pokud je stále vlastně bezpečné, nás stimuluje a posouvá dál. U lidí, kteří uvádějí tento důvod, je často velice přínosné, pokud se (třeba v samostatné praxi a úplném soukromí) skyclad rozhodnou vyzkoušet. To potvrzuje řada lidí, kteří s rituální nahotou začínali sami a byli původně takto nastavení. Všichni se shodli, že jim tato praxe (podobně jako u předchozího bodu) pomohla v sebepřijetí. A nakonec také v nalezení a vyřešení důvodů, proč dříve vlastní tělo přijmout nemohli.

Jsem stydlivý/á. Skyclad není pro mne, nebude mi fungovat. Nota bene s jinými lidmi!

Podle zkušeností, které mám s lidmi, kteří se rozhodli vyzkoušet rituál ve skupině v nebeském rouše poprvé, dosahují lepších výsledků a silnějšího prožitku mystéria právě ti stydlivější. Skyclad není naturismus. To neznamená, že naturisté nemohou praktikovat skyclad, je to ale zcela jiné nastavení mysli. Rituální nahota je sakrální a posvátná, odhaluje nejen tělo, ale i duši. Obléci si oblohu je akt hluboce slavnostní a navýsost magický, kdežto naturismus je o nahotě přirozené, každodenní a možná až všední. Myslím, že právě proto je pro člověka, který nahotě uvykl, těžší se skutečně vysvléci ze všech svých masek a rolí a stanout před Bohy skutečně odhalený, ne jen nahý.

 

Tím si do jisté míry i odpovídáme na to, čím skyclad je, alespoň pro mne a mé bezprostřední okolí. Jde v prvé řadě o symbol, který má několik funkcí, jako naladění se do obřadní atmosféry, projevení hluboké úcty Bohům, tvorba skupinové energie a začlenění se do světa kolem sebe. Konec konců, skyclad, digambara, nebeské roucho, obléknout si oblohu – to vše neznamená nahý, ale oděný nebem. Být s celým světem v takové interakci a harmonii, že se stírají hranice mezi “já” a “okolní svět”. Tak jako své právě oblečené šaty asi jen málokdo vnímá jako součást okolí a začleňuje je do bubliny “já”.

 

Výhody a nevýhody

Jaké tedy vidím výhody a nevýhody nebeského roucha v praxi (eklektické) Wiccy?

Naladění se na rituál – neboli v komunitě přejatý výraz rituální mindset. Skyclad je pro mě rozhodně jedním z nejúčinnějších způsobů pro přípravu mysli pro kontakt s posvátnem, pro rituál a prožívání mystérií. Není to o tom shodit ze sebe šaty a hrrr do kruhu, ale duševní práce počínající očistou a vědomým odložením všech náplav a nánosů, v srdci i v mysli. Znovunalezení své autentické osobnosti, její příprava k účasti na posvátném a zázračném aktu. Obléci si nebe tedy funguje podobně jako obléci si jiné rituální roucho.

Propojení s Bohy – Wicca, tak, jak já ji vnímám, uctívá a vnímá Boha a Bohyni mimo jiné, i jako ryzí archetypy mužské a ženské energie, maskulinní a feminní strany světa. Jako takoví jsou často zpodobováni přirození, nazí. Odložením oděvu se jim tedy můžeme přiblížit i v rámci rituálu, protože každý náboženský obřad je přece právě snahou přiblížit se k Bohům. Do hloubky tohoto vztahu lze pronikat například rituálním dramatem nebo použitím masek, v tomto případě pak jejich odhozením. Rituální nahotu je tedy v tomto ohledu možné chápat rovněž jako přijetí a oslavu vlastní mužnosti nebo ženskosti.

Stav přirozenosti – Ano, uvědomuji si, že jsem o několik řádků výše napsal, že skyclad není naturismem. A stojím si za tím. Nicméně mají spolu styčné plochy, skyclad, stejně jako naturismus, oslavuje i přirozenost fyzické nahoty. Zejména při venkovním rituálu nám umožňují vnímat své okolí celým povrchem těla, činí nás citlivějšími k projevům živlů i k proudění energií. Vzpomínám na beltinovou oslavu na břehu Labe, kdy každý závan větru, který jsem pocítil na vlastní kůži, synchronně doprovázelo ševelení listí dubu, pod kterým jsme stáli. Na oslavu Imbolcu, kdy jsme tančili mezi čtyřmi ohni ve sněhu a svíravém chladu. Úžasný zážitek mezi ohněm a mrazem. Nebo několikeré oslavy dožínek na březích a ve vodách jednoho východočeského písníku. To vše jsou okamžiky, kdy neexistenci bariéry mezi Vámi a živly oceníte.

Tradice – Jak jsem říkal v úvodu, skyclad má v našich kruzích vydobyté tradiční místo. Lhostejno, zda sahá až k nejhlubším prehistorickým kořenům, do středověku, novověku nebo až praxi Gardnerova covenu v první polovině 20. století. Zacitujme si z Lelandovy knihy část Volání Bohyně: “… A na znamení, že jste skutečně svobodní, budete nazí při svých obřadech…” Rituální nahotou při svých obřadech navazujeme na tyto své předchůdce a stejně jako oni, hlásíme se k tomu, že jsme tajné děti Bohyně.

Foto: Kristýna „Zebra“ Prousková

Pozvedání síly (power rising) – zde se může jednat třeba jen o osobní preferenci, ale skyclad se mi mnohem snadněji provádí power raising. Tento bod uvádím spíše jako pobídku k experimentu. Porovnejte svou zkušenost s prací s energií skyclad a “robed”. Pocítíte rozdíl? Která varianta Vám bude lépe vyhovovat?

Praktičnost – Jak se můžete dočíst i v Bucklandově Velké modré a jak se můžete občas doslechnout v historkách praktikujících pohanů, krásná, dlouhá a splývavá roucha nebo i jen široké rukávy zdobných rituálních rouch se mohou ukázat zrádnými v prostředí, kde se vyskytuje otevřený oheň. Nebo mohou být nepraktické u rituálů, které vyžadují práci s tělem nebo tělesný kontakt. Praktičnost ovšem může být velmi často i důvodem, proč nepraktikovat skyclad.

Rovnost – V kruhu jsme si všichni rovni. To věděl i mýtický Merlin, když Artušovi poradil, aby stůl, u kterého seděl a sněmoval se svými rytíři, byl kruhem. A tuto symboliku vyjadřuje i to, že nikdo není oděn honosněji než druhý a přitom je zcela zachována individualita každého z nás, neboť rituální nahotu nelze považovat ani za uniformu. Nikdo, ať má v covenu jakoukoli pozici, v rituálu jakoukoli roli, nestojí nad ostatními.

Sdílené tajemství – Společná nahota je společným tajemstvím. Něčím, co váže. To platí i o nahotě rituální. Vztah členů jednoho kruhu nebo covenu je hluboce intimní. Intimní ve smyslu důvěrný – tedy známe své pocity, touhy, zájmy, motivace, klady i zápory, přednosti i neřesti. Nevynášíme je ven, přijímáme se a máme se v úctě a lásce, jako spojenci, spiklenci. To vše skyclad posiluje, pomáhá takto budovat a posilovat energii a identitu skupiny.

Tím mohu uzavřít důvody, které mne napadají pro skyclad. Pojďme se podívat na ty, které radí opačný přístup.

Nepříznivé podmínky – Ne pokaždé oceníte bezprostřední působení živlů na vaše tělo. Když do venkovní oslavy zasáhne déšť, mráz nebo prostě jen sychravé počasí, je se skycladem poměrně dost práce a organizace. Je třeba například zajistit dostatečně velký oheň, dost paliva, uskladnění šatů a bot (zuté boty v zimních měsících mají tendenci nejenom se schovávat ve tmě, ale vlhnout a někdy i zamrzat). A taková autorita jako Terry Pratchett taky pro čarodějnice doporučuje dlouhé vlněné spodky z dobrého důvodu – na koštěti pod sukni nafouká.

Veřejný rituál – Skyclad tvoří důvěrná a jedinečná pouta s Bohy i se členy skupiny. Nepatří na veřejnost. Nechte jej pro svou soukromou praxi nebo pro praktikování v zavedené skupině. Pokud byste jej zadali na veřejnou akci, velice riskujete, že tato rituální technika nebude správně uchopena ani pochopena. Navíc by se taková akce zřejmě stala magnetem pro jedince, které na svých oslavách potkávat nejspíše nechcete. Také se úplně nevyhnete tomu, aby na vás, jako na organizátorovi, neulpěl stín z případného nevhodného chování některého z účastníků, i kdybyste ho nakrásně viděli poprvé v životě.

Rituál na veřejně přístupném místě – Pokud slavíte svátek na místě, kde každou chvíli projde pejskař, seniorský turistický kroužek nebo prvomájový průvod, není to místo a čas pro skyclad. Není to exhibicionismus, proto nelitujte té trochy námahy k tomu, abyste si vytvořili soukromí. A co, když přese všechny přípravy k vašemu kruhu zabloudí zvídavý houbař? Nejdál asi zajdete s upřímností. Ve zkratce vysvětlete, že slavíte “čarodějnický” svátek a požádejte o soukromí. Lidi často projeví více pochopení, než byste čekali.

Rituál s oblečenými účastníky – Je jistě možné mít v kruhu namíchané lidi v nebeském rouchu a v rouchu textilním, pokud to vyhovuje všem zúčastněným. Nicméně s odkazem na výše uvedené to bude překážet zejména rovnosti, budování důvěry a sdílení tajemství. Dobře tedy zvažte, jestli a jak případné smíšené odění skupiny ovlivní váš rituál a jeho energii. Často bývá nejlepším řešením obléci klasické rituální odění pro všechny.

Osobní rozhodnutí – Věřím že v této společnosti nemusím tento důvod nijak vyzdvihovat, osobní svoboda a respekt k osobní volbě je zde axiomem, ale pro úplnost ať zazní: Do skycladu nemá smysl nikoho nutit, pokud se jej rozhodne nepraktikovat, respektujte to. Stejně tak, pokud se někdo chystá na oslavu, kde je skyclad předpokládaný a není na něj připraven, ať si nejdříve promluví s organizátory, zda a jak tím akci naruší a jestli je nějaká možnost kompromisu. A ať je připraven i na eventualitu, že se skupina přizpůsobit nebude moci nebo chtít, a tedy se její akce nebude účastnit.

 

Varovné znaky

Foto: Taliesi

S posledním bodem se pak pojí i výše uvedené varovné znaky: Podívejte se, jak se daný člověk prezentuje na sociálních sítích či veřejnosti. Pokud téměř výhradně řeší sexualitu, sexuální magii, kult plodnosti a podobná témata, lze důvodně předpokládat, že se bude jeho praxe a obecné směřování aktivit ubírat tímto směrem. Neříkám, že je to nutně špatně, jen se rozhodněte, zda je to něco, čeho si přejete být součástí.

Určitě ale (dámy) zbystřete, pokud se daný člověk projevuje jako misogyn, sdílí příspěvky a články, které ukazují ženu “na patřičném a tradičním” podřízeném místě nebo ženy vyloženě objektivizuje.

Každopádně pokud vás někdo jakkoliv nutí, abyste se před ním vysvlékali, manipuluje vás nebo vytváří nátlak, nejspíš to bude špatně. Hodně špatně.

Pokud si nejste jistí, nebojte se požádat komunitu o reference. Nevyzývám vás k hromadění drbů ani honu na čarodějnice (sic!), ale zeptat se je v takovémto případě na místě.

 

 

Rada pro začátek

Na úplný závěr si dovolím radu určenou začínajícím: Ať už se rozhodnete pro nebeské odění nebo pro rituální roucho, přistupujte k němu s úctou a dovolte mu, aby se stalo nástrojem, který vám dovolí intenzivněji a slavnostněji prožívat oslavy a rituály. Pokud budete praktikovat v rituální nahotě, klaďte důraz na slovo rituální a odlište ji od všech ostatních příležitostí, kdy jste nazí. Pokud se rozhodnete praktikovat oblečení, silně doporučuji opatřit si roucho, které bude výhradně určeno tomuto účelu. Pomůžete tak své mysli rychleji a intenzivněji vklouznout do rituálního nastavení. Roucho i skyclad jsou prostředky, kterými můžete výrazně umocnit sílu vašich rituálů, oslav a prožitků. Prostředky, nikoliv nepřekročitelnými dogmaty. Nebojte se vyzkoušet si obojí a zůstaňte u toho, co se právě vám nejlépe osvědčí.

 

Poděkování

Děkuji Martině, že mě konečně dokopala přiměla k napsání tohoto článku. A moc děkuji všem drahým přátelům z covenu i mimo něj, kteří se mnou sdíleli své zážitky a zkušenosti, jež mi dovolily objevit i další úhly pohledu na skyclad. Přispěli jste zásadním způsobem k tomu, že článek vznikl a že vznikl v takovémto rozsahu. A v neposlední řadě děkuji Tali za fotky k dokreslení atmosféry.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Přihlaste se k odběru: