Rituál Sumbel

Filip Airis Kubín

Sumbel (symbel, symbal, sumbal, sumbl…) je tradiční rituál z Ásatrú, při kterém pohané stojí v kruhu a postupně jeden po druhém připíjí ze společného rohu na to, co je jim drahé. Tento rituál v dnešní době ale používá i mnoho jiných pohanských skupin. Zajímavé je, že například i u Slovanů byla zaznamenána tradice kolování jedné číše[1] a stejně tak i v Římě byl tento zvyk při uzavírání velkých přísah a paktů[2]. Zároveň je to jednoduchý rituál, který můžete vykonat kdekoli, ať už stojíte na posvátných místech, v lesích, horách, na festivalu nebo při jakémkoli jiném setkání pohanů, kterému chcete dodat důležitost a pohanskou jednotu. Také k němu nepotřebujete nic víc, než jeden roh (nebo číši), dostatek tekutiny a otevřené srdce.

Pravidla

sumbel2Struktura sumbelu je jednoduchá, ale díky tématu je velice vhodné se ji snažit dodržovat, aby se nerozmělnila síla rituálu, jeho záměr a aby se oddělil sakrální čas od světského. Samozřejmě pohanské skupiny si tyto pravidla usměrňují podle své cesty a situace, takže některá se mohou vypustit a záleží tedy vše na vás. Celkově se ale díky nim více udržuje rituální posvátný čas.

První pravidlo je, že lidé stojí v kruhu[3] a po vyhlášení sumbelu ho nesmí nikdo po celou dobu opustit ani do něj přijít. Pravidlo nenarušování kruhu ve stylu “Kdo přijde pozdě, má smůlu.” zaručuje právě rituální ucelenost a směřování záměru.

Druhé pravidlo je důležitost úvodního vyhlášení účelu a také finální ukončení.

Po chvíli vyklidnění hlavní organizátor (obřadník) pozvedne roh a vyhlásí sumbel například slovy:

“Začíná sumbel. Nikdo nesmí přijít, ani nesmí opustit kruh. První kolo se připíjí na…“

Na konci je zase vhodné říci:

“Rituál sumbelu je u konce. A tak se staň.” (nebo “Ať je to tak.”)

Samozřejmě je možné zvolit i delší proslov.

Třetí pravidlo je vázáno na roh. Roh by měl kolovat nejlépe po směru slunce (po směru hodinových ručiček) a nesmí změnit na své cestě směr. Před každým přípitkem je často zvykem, že účastník uleje před sebe na zem jako symbol oběti. Také je důležité, aby se nikdy nevypil do dna, dokud rituál není u konce. Proto vždy, když účastník uzná, že roh začíná být prázdný, dá vědět a obřadník nebo jeho pomocník dojde s lahví k rohu a doplní ho. Je to opět z důvodu nerozmělňování záměru. Po ukončení všech kol se zbytek rohu obětuje krajině a jejím místním duchům, nebo ho obřadník musí vypít do dna. Nesmí se začít další kolo, aby se například napila jen polovina účastníků a na ostatní nezbylo.

Střed

Po vyhlášení účelu začíná připíjení, přičemž každý účastník pozvedne roh, připije na téma daného kola, tak jak mu praví jeho srdce, a pošle roh účastníkovi vedle sebe. V některých skupinách je také častým zvykem, že účastník musí před napitím z rohu trochu ulít na zem jako symbol oběti a daru opět pro dané téma. Slušností také je nepřerušovat člověka při jeho přípitku a nevstupovat mu do řeči (umět naslouchat druhým).

Počet kol některé skupiny neřeší, ale většina se řídí vhodným pravidlem tří kol, devíti kol, nebo The last man standing, což opět uceluje sílu rituálu.

Tři kola

Je dobré, když na začátku každého kola hlavní obřadník ještě jednou připomene jeho důvod, například: “Nyní se připíjí na bohy a bohyně” nebo “Nyní připíjíme na naše drahé předky”. Samozřejmě je možné si vymyslet tři svá vlastní témata.

Ásatrú 1

Ásatrú 2 alternativa tří světů

alternativa tří časů

1.    bohové a bohyně

2.    předkové a hrdinové

3.    přísahy, písně, poezie či jiné volné, individuální vyjádření

1.    bohové a bohyně

2.    předkové

3.    hrdinové

1.    horní – bohové a bohyně

2.    střední- přírodní duchové

3.    dolní – předkové

1.    minulost

2.    přítomnost

3.    budoucnost

Devět kol

Opět je vhodné na začátku každého kola připomenout, na co se připíjí. Zvláště pokud je kol devět, tak aby se lidé mohli soustředit spíše na to, co chtějí ke konkrétnímu přípitku říci, a ne aby přemýšleli, který přípitek je zrovna v pořadí.

Zasvěcené devíti ctnostem Ásatrú,

které by měl každý z Ásatrú dodržovat

1.    Odvaha (Courage)

2.    Pravda (Truth)

3.    Čest (Honor)

4.    Věrnost (Fidelity)

5.    Disciplína (Discipline)

6.    Pohostinství (Hospitality)

7.    Seberozvoj (Industriousness Self)

8.    Důvěra (Reliance)

9.    Vytrvalost (Perserverance)

Volné, zasvěcené různým

devíti skupinám spřízněných

1.    bohové a bohyně

2.    přírodní duchové

3.    předkové

4.    hrdinové

5.    Na skupinu

6.    Na naše potomky

7.    Na mýtické bytosti

8.    Na duchy místa

9.    Na nás pohany

nebo jiné možnosti, které vás napadnou.

The last man standing

Připíjí se, dokud nestojí poslední. Tato podoba se dělá jednou za hodně dlouhou dobu ve velmi speciálních časech. Je to podoba nejošemetnější, často pro déle praktikující pohany, protože je potřeba, aby účastníci dokázali udržet záměr a nezměnilo se to v jednu velkou pitku. Kdo spadne nebo jeho žaludek nevydrží, opouští kruh.

Zde je důležité zachovat pravidla bezpečnosti, mít záchranný plán a několik střízlivých lidí, kteří budou mimo rituál a mohou rozumně řešit nastalé situace. Vždy je dobré přemýšlet jak srdcem, tak i rozumem….

Poznámka pro ty, který nemohou alkohol

Pokud se člověk z různých dovodů nemůže napít alkoholu, nebo je přímo abstinent, tak většinou smočí jen rty, nebo po pronesení svých slov uleje trochu z rohu na zem jako symbol oběti a daru. Jiná možnost je například ještě pozvednout roh a pronést svá slova, nebo se ho poté i dotknout čelem (když je člověk v místnosti). Je hodně individuálních možností, jak vzdát tématu úctu od srdce a vás určitě něco napadne. Na druhou stranu někdy malý rituální doušek také neuškodí.

Sumbel1

Za fotografie děkuji Šárce Bejdové.

Pokud se rozhodnete uspořádat s dalšími pohany nebo s přáteli sumbel, ať už při oslavách kola roku, nebo když spolu budete stát na vrcholcích hor, tak Vám přeji hodně síly, otevřené srdce a hlavně radost z našich pohanských cest.

 

Poznámky pod čarou

[1] Jak píše Helmold z Boslau ve své kronice (str.84) u Polabských Slovanů: “Mají pak Slované podivnou pověru, neboť při svých hodech a pitkách podávají dokola číši, nad níž pronášejí slova, ať nedím požehnání, nýbrž proklínání, ve jménu bohů svých, dobrého totiž i zlého, vyznávajíce, že dobrý bůh řídí všechen zdar a prospěch, zlý pak všeliké neštěstí. Proto také zlého boha nazývají svým jazykem Diabol nebo Černoboh, to jest černý bůh.“

nebo ze staroruských pramenů Slovo svjatogo Grigorja: „Přinášejí oběť … upírům a bereginím a Pereplutu a otáčejíce se připíjejí mu na počest v rozích.“

[2] Což ale bylo hlavně z důvodu, aby se napili opravdu všichni, kdyby bylo víno otrávené.

[3] Je to také symbol vzájemné rovnosti účastníků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *