Elementalismus – cesta čtyř

majkii

Elementalism
The theory that the heathen gods originated in the personification of elemental powers.

http://en.wiktionary.org

Elementalism
In Nuln, Gunthar was befriended by the alchemist Berthold Fessbinder, who taught him the alchemical theory of the four elements: Earth, Air, Fire, and Water. Everything, Berthold said, was made up of these four elements combined in varying degrees.

http://warhammerfantasy.wikia.com

Na začátek svého zamyšlení jsem umístil dva citáty. Ten první je, jak ukazuje odkaz, ze slovníku wikipedie. Praví se zde, že slovo elementalismus se používá pro vyjádření teorie, podle které pohanští bohové pocházeli z personifikace elementálních sil. Druhý citát jsem našel na místě, které pravděpodobně někteří ze čtenářů odbydou zakroucením hlavou, možná uchechtnutím – na wikipedii alternativního světa knižní řady a počítačových her Warhammer. Zde se praví, že jeden z hrdinů tohoto světa, Gunthar, se spřátelil v Nulnu s alchymistou Bertholdem Fessbinderem, jenž ho seznámil s alchymistickou teorií čtyř elementů: Země, Vzduchu, Ohně a Vody. Vše, řekl Berthold, bylo vytvořeno z těchto čtyř elementů jejich nespočetným kombinováním. Co chci tímto úvodem říci? Je jedno, zda se zabýváte seriózní akademickou činností, kupříkladu studiem přírodních věd, nebo máte rádi alternativní světy a příběhy v knihách, dříve či později se vždy setkáte s elementalismem v některé z jeho mnoha podob a pojetí.

S tématikou základních čtyř elementů jako prvotních stavebních prvků našeho světa v podobě nauky, případně uceleného komplexu myšlenek a dedukcí, chcete-li, přišli dávní alchymisté. Podle zásady, že definovat pomáhá pochopit, se tito hledači prapůvodu hmoty pokusili popsat zásady výskytu a interakce prvků, jež při své práci používali. Pomocníky se jim staly astrologické pojmy a planety, stejně jako archetypální vlastnosti a projevy ženy a muže, stejně jako lidského pokolení celkově. Je pochopitelné, že jakmile se jednou v hledání smyslu uchýlíte k metaforickému vyjadřování, není nesnadné sklouznout z oblasti exaktní vědy k filozofování. Mimo to, právě vyjádření chování čtyř základních prvků jejich zrcadlením v modelech chování lidí odemyká úplně novou úroveň myšlenek, vedoucí velmi rychle k přijetí vnímání základní čtyřky jako živých a stále se měnících konstant běžného života našeho světa. Ti největší alchymisté se velmi často přesouvali z úrovně „spojení vody a ohně vytváří páru“, tedy striktně technologického popisu děje, k něčemu hlubšímu. Je obvyklé, že alchymista popisuje přeměnu energií dvou prvků v něco jiného, jako zrod, a právě páru pak definuje jako potomka spojení vody a ohně, nesoucí znaky a sílu obou rodičů, vlhkost matky a žár otce, přetavené do zcela nové síly – tlaku. Elementalismus je tedy, soudě dle všech znaků, naukou o základních elementech – prvcích, a změnách – projevech, zapříčiněných jejich vzájemnou interakcí.

Záměrně jsem první odstavec pojal poněkud více akademicky. Aniž by se tato skutečnost výrazněji zmiňovala, je elementalismus základem mnoha vědních a technologických oborů, například fyziky, metalurgie, geologie, aerodynamiky, statiky, balistiky, dynamiky, kinetiky a mnoha dalších. V této sérii zamyšlení se mám ovšem v úmyslu zaměřit mnohem více na základy elementalistiky tak, jak je chápu a vnímám já osobně. Samozřejmě se najde mnoho těch, kdo budou pochybovat o tom, zda se cesta základní čtyřky dá počítat mezi pohanské spirituální cesty. Nezvratným faktem je, že základní čtyřka se objevuje téměř ve všech pohanských tradicích, které se svým založením alespoň letmo dotýkají přírody a přirozeného uspořádání světa. V rituálech zveme základní čtyřku, aby se ujala role ochránce nebo podpůrného, energií nabíjejícího prvku. Jednou ze základních rekvizit rituálů i magické praxe je Oheň, další studna či jiná emanace elementu Vody. Děkujeme Zemi jako matce za dary, které nám poskytuje. Symbolika očištění osob, vstupujících do ochranného rituálního prostoru vykuřovadlem, vůní a kouřem, jež nese Vzduch, je neoddiskutovatelná a neodmyslitelná pro většinu tradic. Cítím také povinnost upozornit, že informace a myšlenky, které zde představím, vycházejí valnou většinou z mé vlastní praxe a studia tématiky elementalismu, nebude-li uveden zdroj, ze kterého čerpám.

Jednou ze základních rekvizit rituálů i magické praxe je Oheň, Voda, Vzduch a Země.

Základní čtyřka a já

Vnímání elementů je subjektivní. To je první věc, jíž by si měl uvědomit kdokoli vstupující na cestu základní čtyřky. Naše těla jsou rozdílná, naše mysli jsou odlišné a naše zkušenosti se světem kolem a v nás jsou v mnoha směrech nestejné. Oheň, Voda, Vzduch a Země se v každém z nás chovají jinak, i když třeba mnohdy podobně, přesto v detailech jinak. V někom plane mocný plamen, jiným protéká klidná řeka nebo proudí divoké peřeje. Existují snílci, napojení na vzdušný element s hlavou v oblacích a každý ve svém okolí jistě zná neotřesitelnou osobnost, v níž se Země projevuje stoickým klidem a vyrovnaností i v těch nejnapínavějších chvílích. Každý s nás vnímá energii základní čtyřky trochu jinak, což je naprosto správně. Projevy elementální energie se mohou navíc měnit tak, jak se mění naše role ve světě. Muž, jak naši cestu chápu já, prochází fázemi chlapce, válečníka, krále, kněze a poustevníka. První část této cesty je mnohdy pod vlivem Vzduchu a Ohně, rychlá, zmatená, akční a bouřlivá. Pak se stále více projevuje vliv Vody, to když se tok energie ustálí a více zacílí. Nakonec, napojena na získanou nebo objevenou moudrost, plynoucí ze zkušeností, proudí námi energie Země, klidná, stálá a vyrovnaná. Jsem si jistý, že i ženy procházejí změnou fází, ačkoli si dovoluji odhadnout, že vzhledem k všeobecné větší pružnosti může docházet k mnohem více střídání a proplétání jednotlivých vlivů (což také může být důvodem, proč, spíše lineárně zaměření muži, ženy málokdy chápou).

Každý element má pro nás určitý převládající parametr, projev, který nás v napojení na tento element napadne jako první, definující. V mém případě, a znovu opakuji, že by mé názory neměly být vnímány dogmaticky, si stojí čtyřka takto:

  • Voda = čas, plynutí, přerod;
  • Oheň = energie, okamžitost, akce;
  • Vzduch = inspirace, lehkost, imaginace;
  • Země = stálost, solidnost, moudrost.

Pakliže najdeme, jak jsme napojeni na energii jednotlivých elementů, kde se naše resonance spojuje s daným prvkem, je mnohem snazší přijmout to, co nám čtyřka přináší, říká a nabízí. Samozřejmě tato komunikace funguje oboustranně, proto najít v sobě, co pro mě daný element znamená, umožní i mně samotnému snáz element oslovit a požádat o pomoc nebo o radu.

Stejně jako spirituální praxe, jak ji chápu, by se měla nejprve zaměřit dovnitř a pak teprve ven (nemohu vést někoho dalšího, dokud sám tápu na cestě), i elementalismus by se měl zakládat na uvědomění dějů a pocitů, které vyvolává základní čtyřka uvnitř mého těla a mysli, než se obrátím ke svému okolí. Jakmile si vytvořím napojení na elementy uvnitř mě samého, je mnohem snadnější s jejich pomocí oslovit svět okolo mě a pokusit se ho pochopit. Jak jistě už někteří čtenáři rozumějí, elementalismus se velmi rychle stává mnohem více filozofickým studiem než pohanskou praxí jako takovou. Z pohanských směrů má elementalismus svým založením patrně nejblíže k šamanismu. Zde se interakce s vnějším světem opírá o jistotu znalosti světa uvnitř. Navíc šamanismus pracuje často s primárními projevy a prvky světů, na místo s jejich pozdější a složitější formou, personifikovanou do Božstev, řízených určitou snahou a vůlí.

Božstva a základní čtyřka

Zatímco úloha Bohyň a Bohů, případně spirituálních patronů a průvodců zůstává v pohanské praxi poměrně stálá, základní čtyřka se projevuje velmi variabilně. Elementy si neusurpují roli cíle uctívání. Existují. Jsou v nás a kolem nás. Stejně jako plyne čas, základní čtyřka je vodním proudem, hnaným stále kupředu. Elementy jsou čistou energií bez vůle a tím snahy měnit přirozené dění, jak často konají lidé a Božstva. Prostý akt poděkování za jejich podporu nás k nim přibližuje a prohlubuje v nás pochopení jejich úlohy v našem světě. Meditace základní čtyřky je náš způsob jak vyjádřit „vnímám vás a děkuji za to, že jste mou součástí“. Pokud při rituálu nabízíme některému elementu obětinu, vyjadřujeme tím souznění s vyrovnaností cyklů ve světě a říkáme „žádám o podporu a za energii nabízím energii“.

Samotná Božstva se často obracejí ke čtyřce a čerpají z její energie. Moji oblíbení Bozi, ačkoli často hrají v panteonech tak trochu druhé housle, jsou Božstva tvůrčího potenciálu. Každý panteon má svou švadlenu nebo kováře, kteří tomuhle vyrobí válečné kladivo, téhle helmici, tamtomu udělátko na kontrolu přílivu a odlivu nebo moudrého pomocníka. Tato Božstva jsou často zobrazována a zmiňována v mýtech úzce provázaných s elementální energií. Přírodní národy, mající hlubší napojení na své kořeny než naše přetechnizovaná civilizace, zpravidla zmiňují ve svých mýtech a legendách první svět. Člověk je zde jen jedním ze zvířat (většinou značně pomalý v uvažování a tím užitečný cíl různých taškařic) a kde základní čtyřka hraje vždy důležitou roli. Vodou se jako bránou procházelo do jiných světů, Oheň dával sílu válečníkům a odhaloval skutečný stav věcí, Země dokázala uzdravovat a měnit formu toho, co se jí odevzdalo, Vzduch formoval svět a očišťoval mysl i tělo. Snad ve všech tradicích lze najít mýtus o stvoření lidí. Určujícím prvkem zde bývá použití Země a Vody, hlíny či bláta na tělo člověka, Ohně k jeho zpevnění a Vzduch slouží jako spouštěč mysli či duše, nezřídka iniciovaný vdechnutím života. V mýtech se často vyskytuje zásadní prvek, prvek změny, přerodu, odevzdání se neměnnému cyklu vyvážené rovnováhy. Tato nutnost často zasahuje i samotná Božstva nebo hrdiny legend, kteří jsou v takovém případě nuceni podrobit se přirozenému běhu světa. Bůh se rodí a umírá, aby ukázal svou podřízenost, chcete-li souznění s pravidelnou obměnou a tím stálým prouděním energie.

Pochopit znamená uvěřit

Základním předělem v elementalismu je schopnost přijmout. Nejedná se však pouze o nabytí, protože přijmout můžeme také ztrátu. Schopnost přijmout, aby byla zdravá a nezraňující, vychází nikoli z dogmatického přesvědčení o správnosti určitých dějů, nýbrž z pochopení příčin a následků. Faktické přijetí bolesti hlavy nás posune maximálně tak daleko, kam sahá vylomení tablety z plata a její spolknutí. Lékařsky řečeno tak aplikujeme symptomatickou léčbu bez zacílení na skutečný původ bolesti. Elementalista se v této metafoře nezaměří na řešení aktuální bolesti, ale hledá, kde by mohl být její původ a pokusí se pracovat s tímto původem tak, aby snížil nebo odstranil pravděpodobnost, že se bolest opět dostaví. Právě v tomto specifickém případě může být příčinou nevyrovnanost elementální energie v našem těle. Dlouhý pobyt v uzavřeném prostoru působí nedostatek Vzduchu, nabitý a rychlý životní styl vytěsňuje z našich životů element Země v podobě odpočinku a uvolnění – stabilizace, dlouhé polehávání a nedostatek aktivity volá po energii Ohně a konečně, pokud nedáme svému tělu dostatek Vody, ohlásí se dehydratací s důsledkem například právě bolení hlavy. Vše je spojené se vším, elementalista si bere za cíl hledat způsoby, jak tato napojení fungují a jejich udržováním, případně obnovením, zabezpečit lepší a stálé proudění energie v sobě i kolem sebe. Tím se dostáváme k dalšímu termínu, který se velmi brzy objeví a opakuje ve slovníku každého elementalisty – harmonie.

Přirozeným principem fungování světa je rovnováha a provázanost cyklů. Voda vyplňuje prázdné prostory, stejně tak Vzduch se snaží vměstnat do vzduchoprázdna. Po požáru savany zpravidla přichází déšť, vytvoří-li se v zemské kůře prasklina, přijdou otřesy, které ji mají zaplnit okolní půdou. Čím větší nerovnováha se vyskytne, tím silnější reakce na ni musí přijít. To je jeden ze základních stavebních kamenů světa a tím také elementalismu. Pokud naše tělo neúměrně zatížíme spotřebou energie, následuje únava – zklidnění a utlumení, aby energie mohla být doplněna. Kdo tyto procesy záměrně potlačuje a tlačí své tělo do mezních výkonů, může očekávat následnou odezvu úměrnou svou silou době, po kterou ji nuceně oddaluje. Fyzioterapeut vám řekne „naslouchejte svému tělu“ a má naprostou pravdu. Výsledek nerovnováhy v našem organismu není to, že by nás tělo nepožádalo o nápravu stavu, nýbrž ve valné většině případů prostý fakt, že neumíme nebo nechceme poslouchat. Naše tělo se skládá z elementů, které fungují provázaně. Chceme sílu ke sportovnímu výkonu? Oheň v nás se spojí s Vodou a dostaneme páru, která nás žene kupředu. Jistě jste se již setkali se rčením „došla jí pára“. Stresová situace nás „rozhodí“, otřese s námi a ztrácíme vyrovnanost, jeden ze základních pokynů při zacházení s obětí traumatického prožitku je postiženého posadit na zem. Co to způsobí? Osoba má kontakt s něčím pevným, stálým, nehybným, její tělo se uzemní a energie Země dostane podporu, ze které může čerpat. Elementální energii dokážeme čerpat ze svého okolí naprosto přirozeně, paradoxně nám v tom často brání naše vlastní vědomí, které se přebujelou logikou, sociálním programováním nebo prostou neschopností strojově definovat a změřit elementální energii stává kohoutem, kterým se dobrovolně odřízneme od okolního zdroje. I proto je člověk často schopen mnohem více splynout s okolní energií, je-li jeho vědomí dočasně odstavené od kontrolního panelu v hlavě. Je všeobecně známé, že Oheň má hypnotické vlastnosti. Kolika z nás se stalo, že jsme sami sebe přistihli, jak sledujeme plamen svíčky, zatím co naše myšlenky se toulají někde daleko. Stejně jako v balíčku emocí je smích nejlehčí a většinou ho najdete hned navrchu, Oheň je čirá energie, která nevyžaduje mnoho pobízení, aby se s námi spojila, ale platí zde opět rovnováha, obsažená v pořekadle „rychle nabyl, rychle pozbyl“. Energie Ohně nikdy nevydrží dlouho už ze své nestálé podstaty. Sedíce na zemi, opřeni o kmen stromu a snící otevíráte své energetické kanály okolnímu světu, který vámi proplouvá a vaše tělo si přirozeně bere, co potřebuje. Je to přirozené. To vámi proudí Země, Voda, Vzduch a Oheň, jež vás obklopují. Země, na níž spočíváte, Voda z rostlin kolem, Vzduch, protékající plícemi a Oheň, nastřádaný v přírodě ze sluneční záře.

Elementalismus vyžaduje vnímat, co se děje uvnitř a kolem nás.

Cítit nebo vědět?

V poslední kapitole se zaměřím na nástroje, které máme k dispozici, abychom mohli se základní čtyřkou komunikovat a následně také pracovat. Opět si, s vaším dovolením, pomohu wikipedií.

Pocit
Pocit může být slabě vnímaná i obtížně pojmenovatelná emocemyšlenkavjem, případně jejich kombinace. Různé pocity jsou součástí lidského prožitku nebo i zážitku, tedy každého běžně prožívaného lidského života. Může se jednat o pocity libé, nelibé, pozitivní, negativní nebo i neutrální. Pocit obvykle vyjadřuje něco, co člověk neumí sám přesně pojmenovat a vyhodnotit a co on sám vnímá jak smyslově, tak mimosmyslově.

(https://cs.wikipedia.org)

Vědomost
Vědomost je poznatek, který je osvojený nějakou formou učení. Představuje osvojená, tj. pochopená a zapamatovaná fakta a vztahy mezi nimi (v podobě pojmů, pravidel, pouček, zákonů, vzorců, značek atd.). V závislosti na počtu, hloubce, šířce, správnosti a délce trvání platnosti vědomostí lze dosáhnout různých stupňů poznání.

(https://cs.wikipedia.org)

Abychom mohli komunikovat se základní čtyřkou, musíme se naučit vnímat, tedy cítit signály, které k nám vysílá. V technicky vyspělé společnosti se schopnost vnímání nevyhnutelně vytrácí, protože informace k nám dorazí vždy již subjektivně zpracované a předpřipravené. Tím nejsme nuceni zjišťovat, jakou odezvu v nás vyvolávají (například v situačních komediích je na pozadí přehrávaný smích obecenstva, abychom věděli, které části jsou směšné bez nutnosti přemýšlení). Zahlcení obrovským množstvím informací, které na nás útočí doma, v práci i venku v našem vnímání vyvolává určitou otupělost, takže je pak nevnímáme všechny nebo jen částečně. I tato limitace v příjmu vjemů je naneštěstí v současnosti nezbytná, neboť bez ní bychom nebyly schopni odfiltrovat informační šum na pozadí a soustředit se na cokoli, co děláme. V psychice to ovšem funguje stejně jako ve fyzice, kde pokud sval nepoužíváte, zakrní. Navíc se rozvinutá vnímavost často stává cílem posměchu, což ve skutečnosti vychází z omezenosti vlastního chápání. Je to prostá kompenzace vlastní absence schopností, snahou potlačit je u těch, kteří je mají a používají. Pro naši civilizaci je téměř definující, že neusilujeme o získání schopnosti, jíž disponuje někdo jiný, ale snažíme se ji raději u takové osoby potlačit. Rodiče tento přístup znají, jako: „chovej se normálně!“ Jak potom chceme po člověku, aby se zabýval nepatrnými signály vlastního těla, když už v dětských letech často trpí poruchou soustředění? Pravda je taková, že bez občasného zamyšlení a snahy učit se přemýšlet, i když se vás média a sociální zázemí snaží přesvědčit, že to není vůbec potřeba, v sobě základní čtyřku najdete jen těžko.

Elementalismus vyžaduje vnímat, co se děje uvnitř a kolem nás. Signály mají napojení na děje a je potřeba najít děj a signál, které mají logickou návaznost, protože až na zřídkavé výjimky je mezi akcí a reakcí vždy provázanost. Občas je dobré sdílet své poznatky s někým dalším, protože objektivní, respektive jiným způsobem subjektivní náhled vás může posunout k poznáním, jež byste sami neobjevili, v některých případech možná i vnitřně odmítali. Velmi specifickou kapitolou jsou pak expertízy specialistů. Probíral jsem s lékařem, jak mé tělo reaguje na rychlé změny atmosférického tlaku a dozvěděl se, že vlastně nemám pravdu a všechny mé pocity jsou úplně špatné, protože tohle prostě cítit nemohu. Respektuji znalosti a zkušenosti lékaře, ovšem pokud mi tvrdí, že co cítím, co mi říká Voda v mém těle, vlastně necítím, beru jeho vyjádření jako informaci založenou na vědomosti, avšak nepodloženou vlastním pocitem. Opět se jedná o hledání rovnováhy mezi tím, co se ke mně dostává z vnějšku a porovnání s pocity uvnitř.

Vnímání základních čtyř elementů pochopitelně prodělalo od dob starých alchymistů mnoho proměn. Ale stejně, jako v pekárně postupně modernizují pece, zatímco těsto se připravuje stále stejně, i základní čtyřka zůstává konstantní.  Země, Voda, Vzduch a Oheň k nám promlouvají tichým hlasem. Pakliže jejich řeč neslyšíme, možná je na čase věnovat pozornost tomu, jak změnit způsob, kterým posloucháme.

Ne nadarmo filozofové z východu učí: „neslyšíš-li poezii ve světě kolem, změň způsob naslouchání, neboť svět nezměníš“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek