Příběh boha a bohyně v kole roku – Ostara

Anna Lithin Doubková

Rok konečně vyhnal Zimu, a tak přichází Léto. Zatím mladé a rozdováděné jako Bůh, prohánějící se po překrásných lesích s divokou zvěří. I mladá bohyně, nyní panenská a bezstarostná, se opět prochází po probouzející se Zemi. Všude raší poupata a mizí i poslední zbytky sněhu. Rok společně s Létem tahají stonky ze země, rozvíjí poupata a společně se sluncem dodávají všem a všemu nezbytnou sílu k uskutečnění přání a cílů.

Jarní rovnodennost je oslavou konce tmy a zimy, kdy celá příroda začne upínat všechnu svou sílu k růstu. http://www.ripley-jun.derbyshire.sch.uk

Jak roste příroda, prodlužuje se den. Přesto noci zůstávají chladné, až mrazivé, temné a hluboké jako nevědomí samo. Jedné noci však nastane změna, kdy konečně temnotu noci vyváží světlo dne. Během jarní rovnodennosti nastává krátká, křehká rovnováha v čase, kdy jsou noc a den stejně dlouhé. Stejně tak přichází harmonie mezi podvědomím a vědomím, mezi rozjímáním a otevřeností světu.

Ostara, jarní rovnodennost či Velikonoce jsou oslavou konce tmy a zimy, kdy celá příroda začne upínat všechnu svou sílu k růstu. Jsou svátkem zrození nového života, znovuzrození, dětské radosti z toho, že prostě jen existujeme.

Tradičně na Velikonoce zdobíme pestrými barvami vajíčka, symbol zrození. Zrovna tak jsou pomlázky z vrbového mlází ozdobené zelenými a červenými mašlemi, které vyjadřují radost a mládí. Muži šlehají ženy, aby zkrásněly a omládly, jako celá příroda. Podobně je znamením tohoto období zajíc, který je v lidové moudrosti spojovaný s plodností, životem a štěstím (a navíc je to pradávný čarodejnický symbol, jak se můžete dozvědět v Jakubově článku o zajíci.

Zajíc je v lidové moudrosti spojovaný s plodností, životem a štěstím. Zdroj: https://thegreenmanstore.com

Jak se příroda probouzí k životu, semínka, která byla doteď uschovaná v zemi, klíčí a rostou vstříc hřejivým paprskům slunce. Jistě si vzpomínáte na své světlo zažehnuté na Yule, na ono pomyslné semínko, které jsme si všichni v sobě zasadili, přání, které se má zrodit. Teď je již dlouho zasazené a může z něj společně s celou přírodou začít růst rostlina.

V této době se běžně sází mnohé rostliny a i vy můžete v nadcházející době prakticky začít naplňovat svá přání, které jste utvářeli přes zimu, v realitu. Vezměte si malý květináč, zeminu a zasaďte několik semínek – osobně mám ráda v tomto ohledu měsíček, ale může to být jakákoliv jarnička. Tento květináč pak dejte na světlo a nezapomeňte jej pravidelně zalévat. Se správnou péčí rostlinka začne velmi rychle růst. A s ní dostávají vaše sny energii k růstu a k uskutečnění, nabývají stále konkrétnějších a konkrétnějších podob.

Přes den se začneme soustředit na realizaci svých přání. Se západem slunce ale pořád nastává tajuplná noc, i když je teď kratší než dřív. Není temná – je osvětlená krásným úplňkem, který ozařuje svým bledým světlem stezky ukryté v lese. Po jedné takové teď kráčí bohyně, půvabná jako poupě tulipánu, a svůj zrak upírá ke hvězdám. Proto si nevšimne dychtivého pohledu, který ji pozoruje ze stínu houští. Bohyně kráčí až k malé mýtině, kde se položí do trávy a se sladkým úsměvem na rtech je poprvé ulovena krásným, mladým bohem z lesa. Od té noci kráčí a běhají po světě spolu, radují se z nového rána a rosy na stéblech trávy. Zatím ještě netuší, že mají další důvod k oslavám – semínko, které v břichu Bohyně poroste po zbytek roku.

Print Friendly