Cesta ke každodenní praxi

Jakub Achrer & Petra Idoru Fausová

Vyzpovídali jsme několik pohanů různých cest. Ptali jsme se na jejich pohanskou cestu a na jejich každodenní rituály, na ty obyčejné věci, které dělají několikrát týdně. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého nejen o jejich cestě, ale i o nich samotných. Každý to pojal po svém a každý kladl důraz na jiné věci. Získali jsme šest výpovědí, každou úplně jinou. Jsou v mnohém vzájemně kontrastní a také tím jsou zajímavé. Ptali jsme se také, co by tito pohané doporučili začínajícím. Odpovědi se v mnohém velmi liší, ale jedno mají většinou společné. Jsou velmi lidské a poukazují na jednoduchost toho, co můžeme dělat každý sám.

Přejeme příjemnou četbu.

Druidství a jeho jednoduchost (Damh the Bard)

První příspěvek máme od pohana jménem David Smith, nebo-li též Damh the Bard. Je praktikujícím pohanem více než čtvrt století. Dave je jedním z vrchních činovníků druidského řádu OBOD a také je známým hudebníkem. Možná jej znáte z koncertů pořádaných Českou pohanskou společností.

Jak bys popsal svou náboženskou cestu?

Řekl bych, že jsem novodobý Druid.

Děláš něco, co bys nazval každodenní praxí? A pokud ano, jak bys to popsal?

Vytvořil jsem si velice jednoduchou pohybovou modlitbu, kterou praktikuji každé ráno, abych přivítal svůj den. Je snadná, rychlá a přesto velice efektivně vytváří každodenní propojení. Vyjdu na naší zahradu a vědomě se hluboce nadechnu čerstvého vzduchu. Pak:

Otočím se k východu a řeknu: „Hledím k východu, místu vzduchu. Přines mi v tento den inspiraci a čisté myšlenky.“ A vyjádřím svou vděčnost východu úklonou.

Otočím se k jihu a řeknu: „Hledím k jihu, místu ohně. Přines mi v tento den vášeň a intuici.“ A vyjádřím svou vděčnost jihu úklonou.

Otočím se k západu a řeknu: „Hledím k západu, místu vody. Pomoz mi v tento den pochopit mé nejhlubší emoce.“ A vyjádřím svou vděčnost západu úklonou.

Otočím se k severu a řeknu: „Hledím k severu, místu země. Přines mi v tento den stabilitu a rovnováhu.“ A vyjádřím svou vděčnost severu úklonou.

Otočím se zpět k východu, položím si ruce na srdce, zavřu oči a řeknu: „A v mé duši, kde se všechno spojí, nechť jsem požehnán, nechť je požehnaná země, ať se tak stane.“

Chvilku procítím to propojení a poděkuji za něj a jsem připraven na nadcházející den.

Jakou každodenní praxi bys doporučil začátečníkům, kteří hledají svou cestu v současném pohanství?

Myslím si, že odpovědí je prostě dělat každý den něco. Nečekejte na to, až si budete myslet, že všechno znáte, zkrátka vezměte to, co víte, a s tím začněte. Dělejte, co cítíte, že je správně, a ty dveře se otevřou.

Ásatrú, mnoho Bohů, mnoho možností (Šárka)

Druhý příspěvek máme od pohanky jménem Šárka, nebo-li též Catalessi. Je praktikujícím pohanem cca pět let, dříve se věnovala Telemě a runám. Znáte ji z přednášky o runách pořádanou Českou pohanskou společností.

Jak bys popsala svou náboženskou cestu?

Věnuji se germánské tradici, přičemž úplné zaškatulkování bude obtížné, dalo by se orientačně říct Ásatrú. V minulosti jsem se setkala s výtkami, že přecházím od oblasti „magie“ do „pohanství“, a že takových migrantů či turistů je více. Tyto hlasy se ozývaly zejména proto, že jsem se od roku 1994 zabývala thelémou, chaosmagií, ale i klasickou evokační magií a spoustou témat s tím spojeným. Vedle toho jsem také paralelně pracovala s runami, které mne přitahovaly už od raného dětství, ale moji tehdejší přátelé, kteří mne velmi ovlivňovali, se v runách moc nevyznali, a proto to byla pro mne taková soukromá nadstavba k západnímu magickému proudu. I tak jsem uvedla svou první přednášku o runách pro pohanskou veřejnost v roce 2006 po 10-ti letech praxe, kdy jsem ještě za pohana považována nebyla; nicméně tato zkušenost pro mne představovala přelomový bod, kdy jsem si začala věci více dávat dohromady. Přibližně kolem roku 2010 jsem už jasně věděla, že bych se měla nasměrovat více na runy a runovou magii v širším kontextu ság a kultury, a v souvislosti s tím jsem také prostřednictvím pozorování přírody začala vnímat germánské bohy ve smyslu náboženského, nebo lépe mystického prožitku. Takže zjednodušeně: považuji se za pohana, ale i současně za magika. Obojí si nerozporuje, jsem magikem v rámci germánského pohanství.

Děláš něco, co bys nazvala každodenní praxí? A pokud ano, jak bys to popsala?

V mojí denní praxi nesmí chybět krátký ranní rituál buďto jenom k Ódinovi, nebo k bohům Týrovi, Ódinovi, Freyje, Freyjovi a Thórovi, přičemž středobod zůstává na Ódinovi, patronu magiků. Na mé cestě jsou nejdůležitějšími postavami Ódin a Freyja, oba dva znalí magických umění. Ódin reprezentuje magii v západním slova smyslu, kdy se učíme techniky, metody a hlavní důraz je tedy kladen na disciplínu, entuziasmus a intelekt; zatímco Freyja je patronkou vnuknutí, tušení a ostatních pasivních typů spíše šamanské magie, kdy člověk představuje díky své zvýšené citlivosti receptor. Jak už jsem zmínila, k magické praxi je potřeba cvičení a disciplína, a pokud to situace umožňuje, denně praktikuji s runami Staršího futharku, cvičím jejich postury, intonuji jejich jména, imaginuji je ve své představivosti atd., podle systému Runové gildy, ve které v současnosti učedníkem. Rovněž pokud mi to situace umožňuje, snažím se alespoň jednou do týdne navštívit svůj Posvátný háj, kde jsem vysadila svůj osobní strom (tis). Už samotné putování krajem má efekt očisty – cesta je osobním měřítkem, koruny stromů pohanskou katedrálou; praxe v přírodě a se zapojením přírody prohlubuje naše chápání mystické podoby světa a pomáhá k jeho re-enchantmentu, znovu-okouzlení. Nechávám se naplnit těmito pocity a bohové, duchové místa a jiné nižší bytosti jako by byly v této chvíli se mnou a pomáhaly mi dosahovat vnitřní celistvosti.

Krom každodenní praxe toho držím svou vlastní obdobu kola roku, neboť v tento čas jsou světy bohů a nižších bytostí blízko k tomu našemu, a také pravidelně na úplňky ctím rituálně Máního.

Jakou každodenní praxi bys doporučila začátečníkům, kteří hledají svou cestu v současném pohanství?

Pokud někdo neví, kam se chce vydat, potřebuje se hlavně zaměřit na sebepoznání. K tomu vedou mnohé cesty a platí obecně, že když bude člověk rozumět sám sobě lépe, bude také vědět, co chce dělat a kam chce jít. Je potřeba doplňovat si vzdělání v tom, co člověka zajímá, nezůstávat na povrchu a konzultovat své zkušenostmi s ostatními lidmi. Přiznávám se, tady to pro mne bylo mnohdy obtížné, protože jsem introvert, ale každopádně nelituju impulzů, které mne nakonec vyslaly světu vstříc a vyústily v poznání nových lidí a v navázání osobních přátelství s nimi.

V případě náboženství, jakým pohanství bezesporu je, by si měl člověk uvědomit, jaké aspekty mu umožní vést dobrý život, tzn. např. naplnění všech bodů Maslowovy pyramidy. Pozitivní přístup k sobě sama a sebedůvěra nemusí nutně znamenat, že člověk bude jenom klouzat po povrchu, jako reklamní rodinka ze žurnálu, která toto všechno propagandisticky předstírá v setině sekundy během stisku spouště. Nicméně i jedinec, rebelující proti mainstreamu, bezhlavému konzumu, snažící se o neotřelé přístupy, které mnohdy vyžadují vhledy do temných stránek duše, i takovýto člověk může a zaslouží si vést spokojený život bez sebedestruktivních programů.

Vlci, jejich smečky, lov a obyčejné sdílení (Adrian)

Další příspěvek je od pohana jménem Adrian. Praktikuje cca 17 let. Je zakladatelem Vlčího kultu a dříve se věnoval Ásatrú.

Jak bys popsal svou náboženskou cestu?

Nějak jasněji jsem svou víru pojmenoval někdy před 22 lety. To ale dnes nemá příliš velký význam, protože v té době nebyla taková možnost informací jako dnes a k prvnímu opravdu pořádnému rituálu došlo až o 5 let později. Ale když se nad tím zamyslím tak jsem se jako pohan už narodil. Ty znamení, lidé a věci, které člověka obklopují, nevědomě formují osobnost už od začátku. Takže pokud nemáte štěstí rovnou na rodinu vyznavačů (kdo má? :-) ), budete po dlouhá léta, někdo po zbytek života, hledat svou zemi pověstí a mýtů.

Děláš něco, co bys nazval každodenní praxí? A pokud ano, jak bys to popsal?

Protože mám tak trochu extrémní zaměstnání kde pracuju 10 až 12 hodin denně v úrovni poměrně vysoké fyzické a duševní zátěže, která vyvolává jisté drogově příbuzné stavy, není to asi úplně typické, ale možné se to zase o trochu víc podobá tomu prapůvodnímu pojetí, kdy člověk ráno vyslal své modlitby a myšlenky k bohům, zavěsil na krk své amulety a fetiše a vyrazil z domova na lov. Celý den se pak v boji o přežití ať už na lovu v boji nebo na poli, častoval svými prosbami, modlitbami a kletbami bůžky aby večer zemdlen opět padl vysílen s myšlenkou na bůžky na lože. Ovšem když se vracím v pátek domů na samotu, kde sídlí má rodina uprostřed hvozdů a luk, ocitám se přímo v mýtické krajině a nikdy neopomenu přivítat se nejprve s králem stromů na hranici našeho území, a pak průběžně obejít všechny ty posvátné balvany, tůně a místa a nakonec i obětovat v nedaleké svatyni. Zkrátka bohové jsou stále s námi a den je složen ze spousty malých rituálů a samotný rituál tak jak jej známe je jen jakýmsi vyvrcholením za odměnu.

Jakou každodenní praxi bys doporučil začátečníkům, kteří hledají svou cestu v současném pohanství?

Myslím si, že uvnitř touží každý, kdo se vydá na cestu starých Bohů, někam patřit. Něco společně sdílet a vytvářet. Zároveň v osamělosti se mnohem hůře postupuje vzhůru a chybí zpětná vazba. Takže kdybych měl na začátku ty možnosti jako dnes, okamžitě bych se přilepil k nějakému společenství moudrých a zábavných lidí a přesvědčil je, že jsem ten nejzapálenější vyznavač, bez kterého je čeká brzký zánik. Tahal bych dříví na posvátné ohně, držel hlídky, ženám bych galantně nadbíhal, starším bych chodil pro pivo a připaloval fajfky, jen abych mohl sedět v jejich blízkosti a poslouchat „životní ságy“. Ovšem vstoupit do nějakého společenstva znamená i připravit se na nekonečné boje uvnitř, jistý řád, množství kompromisů a ani jistá originalita nemusí být všude vítána, ale tak to je a bylo od nepaměti.

Čarodějnice po předcích: Někdy stačí říct jen „děkuji“. (Marion)

Další odpověď je od rodinné čarodějnice (angl. hereditary witch, u nás asi nejznámější m ekvivalentem jsou žítkovské bohyně a jejich dcery, vnučky…) a autorky dvou knih, Marion. Svou cestu nazývá Vaya.

Jak bys definovala svou víru?

To je opravdu těžká otázka. Mohla bych ji porovnat s jinými, ale nemyslím, že by to byla odpověď, kterou očekáváš.

Nejspíš bych řekla, že to je způsob, jakým žiju a svým způsobem i to, co jsem. Středem je Bohyně a Bůh nebo Matka a Otec, jak jim říkáme. Je to o neustále se měnících cyklech života a o snaze žít v harmonii se světem kolem nás, s tím co je vidět i s tím, co je očím skryté. Je to o tom projevovat ostatním stejnou lásku a porozumění, jaké nám projevuje duchovno, o tom vážit si každého života a způsobu žití jako něčeho jedinečného, o tom pomáhat světlu aby bylo silnější bez popírání existence tmy, o rovnováze. A jak jsi měl možnost osobně sledovat Stine, Gabi, Friedricha i mě, je to také silně o přátelství, o tom být ve spojení.

Narodila jsem se do Cesty, kterou jdu a byla jsem vychována v této víře, takže odpověď na otázku kdy jsem začala je trošku komplikovaná. Pravděpodobně to byl moment, když jsem se rozhodla, po několika rebelských teenagerských letech, uznat své dědictví a něco s tím udělat. (Mimochodem, Vaya znamená cesta. Je to námět pro nekonečné množství vtípků, ale nepřekládají se dobře do angličtiny, jinak bych se o ně s vámi podělila. Nazývat se Vayou je říkat, že jsem následovnicí Cesty.)

Děláš něco, co bys nazvala každodenní praxí? A pokud ano, jak bys to popsala?

Ano, dělám. Každý den se modlím, nebo jak to já raději nazývám, promlouvám s Matkou a Otcem, často i víckrát než jednou denně. Je to svého druhu tichá komunikace, ano, komunikace, protože zažívám silný pocit, že dostávám odpovědi skrze často velice drobné, ale přitom krásné věci, které se dějí. Jako například prostřednictvím nového květu v mé zahradě, telefonátu od někoho, s kým jsem dlouho nemluvila, a tak podobně. A někdy přijde odpověď rovnou, když se mi odpověď na otázku nebo řešení problému prostě zjeví v hlavě nebo když lidé, které potkám, řeknou právě to, co v daný okamžik potřebuji slyšet.

A každý večer, když svět pomalu tichne, procházím si události svého dne v (většinou velice krátké) meditaci, při které se srovnám a zkontroluji si, jestli jsem někde neudělala chybu.

Pro mne, pro nás, denní praxe znamená plně si uvědomovat své okolí a částečně i to, co potřebují jiní lidé, částečně to, co je potřeba od nás. Vše, co děláme, děláme vědomě a nejlépe, jak to dokážeme.

Jakou každodenní praxi bys doporučila začátečníkům, kteří hledají svou cestu v současném pohanství?

To samé, co doporučuji začátečníkům naší Cesty. Buďte si vědomi sebe sama, trénujte uvědomění, dvakrát denně se krátce zkoncentrujte, jednou ráno, když plánujete nadcházející den (všeobecně, ne minutu po minutě!), a podruhé když jdete spát (udělala jsem, co jsem si ráno naplánovala? Staly se mi zajímavé/důležité/ošklivé věci? Proč? Odpovědět na poslední otázku není samozřejmě úplně vždy možné, protože někdy se věci prostě stanou, ale je dobré o tom popřemýšlet, protože tímto způsobem můžete nalézt propojení, která jste předtím neviděli). A modlete se. Modlete se tak často, jak jen chcete. Pomáhá také udělat si pár minut čas a zapálit svíčku nebo vonnou tyčinku. Když se stane, že nemáte čas, stačí říct procítěné „děkuji“.

Druidský student, jeho rok a pohanský život (Airis)

Následuje příspěvek od pohana jménem Filip nebo též Airis. Praktikuje nějakých deset let a věnuje se druidské tradici.

Jak bys popsal svou náboženskou cestu?

Jsem student druidství se zaměřením na magii, liturgii a rituály.

Děláš něco, co bys nazval každodenní praxí? A pokud ano, jak bys to popsal?

Moje pohanská praxe by se dala definovat do několika částí v rámci cyklů.

První je ten každodenní, kdy si udržuji pohanské vnímání svého okolí. Snažím se vnímat krajinu okolo sebe v pohanském duchu, být bdělý v přítomnosti, dodržovat pohanské ctnosti a děkovat za každodenní dary Matky Země, které se mi dostávají. Moje pohanství je hodně spojené i s ekologickými otázkami, takže to tak i vypadá. Každé ráno se snažím popřát dobré ráno krajině, místním duchům, slunci a spojencům. Také při každém jídle se snažím vyjmenovat všechny zvířata a rostliny, ze kterých je jídlo složeno, a děkuji jim, že zemřely, abych já mohl žít v rámci cyklů života na naší planetě a s myšlenkou, že všichni jsme děti Matky Země.

Druhý cyklus je týdenní. V něm se snažím usedat aspoň dvakrát týdně na 15 minut ke svému domácímu oltáři, na kterém jsou symboly všech mých hodnot, kterých se chci držet a na které bych nerad zapomenul, protože bych ztratil sám sebe. Je na něm například symbol mých předků – kořenů, kterých si vážím a kteří jsou mi oporou. Kámen z mé rodné krajiny, abych nezapomněl na úctu k ní i ke krajinám celé České republiky. Také jsou na něm symboly mých patronů, svíce, ale například i hliněný kalich s vodou. Ten je pro mě symbolem emocí, protože jako technik nechci situace v životě řešit jen hlavou, ale právě i v souladu se svým srdcem. Součástí mého týdenního cyklu je také dělání aspoň nějaké části mého druidského výcviku a jednou měsíčně dělám soukromý rituál pro svého patrona a matronku. Často také zapaluji svíci pro své předky, abych jim tak vzdal myšlenkou hold nebo například dávám kousíček z večeře do malé mističky pro duchy domu (takzvané Domovoje).

Třetí cyklus mého pohanského praktikování je cyklus roční a je v něm zahrnuto slavení minimálně všech osmi základních pohanských svátků kola roku (ikdyž jich osobně slavím více). Od Noci mrtvých (Samhainu, Dušiček), kdy děláme rituál pro své předky a končíme minulé, přes vítání slunce a naděje na Zimní slunovrat. Na Imbolc (Hromnice) zase děláme rituály na ochranu domácího krbu i našeho vnitřního ohně a na rovnodennost vítáme jaro, světlou polovinu roku a loučíme se s temnotou. Poté o Noci ohňů (Beltainu) přesném opaku Noci mrtvých se konají velké slavnosti plodnosti, života, lásky a radosti. Na letní slunovrat vzdáváme hold slunci a jeho nejvyšší vládě, vítáme příchod léta a nových zážitků. Vše završuje velká slavnost léta a prvních sklizní Lughnasadh a po ní podzimní rovnodennost, kdy děkujeme Matce Zemi a krajině za úrodu. Popravdě je moc prima mít oslavu jednou za cca 5 týdnů :-). S tímto je spojené i mé každodenní vnímání cyklů v přírodě a sledování krajiny, jak se pomalu proměňuje. Také strava sezonních jídel a plodů je často velké zpestření jinak pro hodně lidí monotónních pracovních dnů a pomáhá k většímu naladění se zpátky k pohanskému vnímání přírodních cyklů. S rokem je také spojeno mé vnímání určitých životních období, které definuji v rámci vždy jedné vybrané tarotové karty. Tu si vytáhnu, položím na domácí oltář a mám jí tam, dokud cítím, že období platí, přičemž se snažím co nejvíce stylizovat svou cestu podle ní. Teď procházím třeba kartou osm pohárů, kdy opouštím staré a vydávám se vstříc novým zkušenostem.

Poslední a pro mě neméně důležitou částí pohanského stylu života je ta sociální. Všechny společné pohanské výlety do krajiny, workshopy, společné víkendy, akce, koncerty, setkání v hospůdce, rituální slavnosti kola roku, týdenní pohanské srazy, přechodové rituály z chlapce na muže, svatby, to vše mi tak nějak uceluje celý můj pohanský styl života. Bez této sociální části by mé pohanství bylo tak nějak poloviční. Zároveň i člověk se stává oporou pro své pohanské přátele a stejně tak oni jsou oporou pro mé pohanství.

Když se toto všechno sečte, tak je z toho hodně nabitý pohanský život. :-)

Jakou každodenní praxi bys doporučil začátečníkům, kteří hledají svou cestu v současném pohanství?

Vydejte se sami na den a noc nebo na celý víkend do hor. Stoupněte si tam na skálu, vnímejte krajinu a poté ulejte medovinu Bohům a Bohyním vůkol, duchům hor a svým předkům. Poté se sami napijte a zkuste tam třeba zůstat i po celou noc. Pokud vás to baví a chcete takto vnímat a žít svět okolo vás, vítejte mezi pohany.

Zkuste si poté oslavovat slavnosti kola roku, připít si na svátek a udělat nějakou tematickou aktivitu spojenou s ním. Dělejte si další podobné výlety (třeba k sochám pohanských Bohů v ČR), zkuste vnímat svět okolo sebe v pohanském duchu a třeba i vyrazte mezi další pohany. Akcí je spousty. Pokud byste poté cítili, že se chcete vydat nějakou specifickou pohanskou cestou, tak si něco o pohanských cestách přečtěte, nebo nejlépe vyrazte na jejich rituál a setkání, ať si je můžete porovnat jejich různé styly a zjistit, jestli je daná cesta opravdu to, co chcete.

Nemyslete jen na pohanství, prostě pohansky žijte.

Římské pohanství jako složitá organizace. Jeho velekněz popisuje jednoduché obětiny (Cn. Cornelius Lentulus)

Poslední příspěvek máme od pohana jménem Cn. Cornelius Lentulus, který je jedním z vrchních činovníků organizace Nova Roma. Římské náboženství praktikuje již nějakých 19 let.

Jak bys popsal svou náboženskou cestu?

Ačkoliv jsem v Nova Roma pontifex (velekněz), mohu mluvit pouze sám za sebe, protože neexistuje nějaká oficiální “doktrína”, která by odpovídala na tyto otázky, kromě materiálů, které můžete nalézt na našich webových stránkách. Nicméně jako pontifex a náboženský expert, a tím pádem jako jeden z lidí zodpovědných za vytváření náboženských pravidel, má můj názor váhu a to, co vám řeknu, je víc, než jen “názorem soukromé osoby”.

Je to ta nejotevřenější a všezahrnující cesta, jaká může existovat co do své „teologie“. Co se praktikování týče, je to zároveň asi ta nejméně flexibilní a nejpřísnější tradice, která existuje. Římské náboženství je univerzální. V očích člověka praktikujícího římské náboženství jsou všechna náboženství stejná, rozdíl je jen v jazyce uctívání, ve jménech bohů a v pravidlech ceremonií. A v tomto bodě je naše náboženství opravdu velmi striktní. Když dojde na rituály, jsou doslova povoleny pouze latinské rituály zrekonstruované na základě původních doložených Římských textů. Mezi známými fakty ale zeje spousta děr a tam, kde se vyskytují, je povolena kreativita.

Římské náboženství je navíc komunitní náboženství, nebo jinými slovy, státní náboženství. Proto uvažujeme o naší komunitě jako o státu (symbolicky), který funguje jako registrovaná společnost. Naše náboženské aktivity jsou prováděny ve prospěch a ve jménu této společnosti. Ctíme své kulturní předky, Římany a jejich bohy, a tím se znovu propojujeme. Soukromý náboženský život našich členů není součástí náboženského života komunity Nova Roma. Nicméně ačkoliv to k nám oficiálně nepatří, i tak je soukromé praktikování Římského náboženství velmi důležité a collegium pontificum jej podporuje a povzbuzuje jeho praktikování uvnitř našich rodin. Vytvořili jsme i nějaké návody, jak na to, a poskytujeme praktikujícím lidem v této oblasti poradenství. V soukromých kultech jsou pravidla rituálů flexibilnější a závisí na jednotlivých rodinných tradicích. V soukromé rovině je kladen důraz na uctění svých vlastních předků a božstev a na spojení jednotlivce a jeho rodiny s duchovní sférou, ve které spolu koexistují bohové s dušemi zemřelých. Neexistují striktní pravidla určující množství božstev, nebo jejich druh, není ani striktně dáno jací bozi jsou (mohou být klidně jen Silami, je jen na samotném věřícím jak to vnímá).

Existuje však striktní „dogma“, které říká, že Římské náboženství je náboženstvím navazujícím na Římskou kulturu a římský lid, a veškeré tradice, které v této návaznosti mají svou váhu, musí být v rámci praxe detailně dodržovány. Právě toto „udržování a praktikování Římské tradice a kontinuity“ utváří Římské náboženství. Je to uctívání předků, uctívání tradic, tudíž uctívání minulosti, nikdy nekončící věčné minulosti, která je pro nás zároveň přítomností i budoucností. Čas je pouhou iluzí: v rituálu vše existuje v přítomném momentu a v této úplné jednotě se duchovno propojuje s člověkem a je obnoven Pax Deorum (Mír Bohů). To je misí naší náboženské organizace.

Děláš něco, co bys nazval každodenní praxí? A pokud ano, jak bys to popsal?

Pravidelně obětuji na svém domácím oltáři nápoj nebo kadidlo. Neděje se to sice denně, ale často. Spočívá to v recitování modlitby v latině a rozlití vína, mléka, olivového oleje a podobně, nebo zapálení kadidla. Jako oheň používám svíčku v misce, abych mohl přilévat tekutiny. Pokud obětuji větší předměty, které mají být spáleny, pálím při domácím rituálu na svém oltáři jen jejich část.

Oslovovanými božstvy jsou moji patroni, Lar a moji předkové.

Jakou každodenní praxi bys doporučil začátečníkům, kteří hledají svou cestu v současném pohanství?

O tom jsem napsal článek pro Nova Roma, takže mohu doporučit právě to, co zde popisuji:

http://novaroma.org/nr/Simple_rituals_for_starters

A to je všechno na naší cestě ke každodenní praxi. Doufáme, že pro vás byl tento článek užitečný. Přejeme mnoho zdaru na cestě a hodně inspirace k obyčejnému uctívání Bohů a předků.