BMWC 2017 – 2018 očima pořadatelů

Jakub Achrer

Českomoravská čarodějnická konference (BMWC) oslaví příští rok patnáct let od svého vzniku. Za tu dobu ušla mnoho mil po stezkách hladkých i trnitých, rovných i křivolakých. Stala se zbožňovanou jedněmi, opovrhovanou jinými. Současně je i velmi pravděpodobné, že mnohý čtenář tohoto pojednání o BMWC nikdy neslyšel, což je pochopitelné. Toto pojednání koneckonců vzniklo na popud jednoho z účastníků, jehož zkušenost je, že skutečně málokdo ví, co se pod zkratkou BMWC skrývá. Rozhodli jsme se sepsat tento krátký článek coby jakýsi obecný dokument o tom, kde se tato akce aktuálně nachází a o čem je.

BMWC nebo-li Českomoravská čarodějnická konference je událost, o které se obvykle dozvíte, až když se o pohanství, čarodějnictví a věci kolem nich zajímáte delší čas, a dozvíte se o ní spíš přímo od lidí, než ze sociálních sítí. Alba s fotkami, videa, pozvánky nebo příběhy z jednotlivých konferencí budete na internetu hledat marně. S výjimkou našich stránek, kde je pár ilustračních fotek, se vlastně nic nezveřejňuje.

Ikonické foto BMWC 22. Mýtus skončil svatbou. A žili šťastně… Foto: Lucie Petrová

BMWC je taky jedinečné v tom, že prakticky nemá online život. Nemá žádnou kroniku toho, co se který ročník událo. Nefunguje ani jako Facebooková skupina, ani jako fórum a internetová komunikace se omezuje toliko na pozvánky. Spoléhá se na paměť lidí a jejich vyprávění, které se bohužel v běhu času může zkreslovat. Ale možná, že by pohanské příběhy právě takové měly být. Koneckonců i čarodějnictví v historii je těžko popsatelné. Vždy stálo poněkud stranou hlavního dění. S tím jde i ruku v ruce pravidlo, že o podrobnostech se nikam nic nepíše. Co se tam stane, tam taky zůstane. Každý účastník má právo rozhodovat o tom, zda se jeho jméno nebo fotka v souvislosti s touto akcí někde objeví. Je to celkem důležité a v průběhu času poměrně poctivě dodržované pravidlo.

Bylo by možná vhodné pokusit se vlastně nějak zarámovat, v které části evropské spirituality se BMWC pohybuje. Duchovní těžiště celé akce se nachází někde v oblasti současného pohanského čarodějnictví, vzdáleně připomínající tradici Wicca, a současného druidství. Což pochopitelně odráží i obvyklé složení účastníků, mezi nimiž najdete zástupce těchto směrů v nejhojnějších počtech. Neznamená to však, že těmito myšlenkovými a duchovními směry je událost ohraničená. Mezi účastníky najdeme i následovníky hermetismu na straně jedné, i vyznavače rodnověří či vlčího kultu na straně druhé. BMWC je navzdory této diverzitě polyteisticky pojaté. Zahrnuje tedy účastníky i směry z tradiční magie, nicméně k hlavním obřadům jsou vždy voláni evropští nebo místní Bohové a jsou jim přinášeny obětiny.

Současně je třeba říci, že mezi těmi cca šedesáti až sedmdesáti lidmi, kteří na BMWC jezdí, je přibližně třetina cizinců. Zdaleka nejpočetněji zastoupenou národnostní skupinou kromě Čechů jsou lidé z Rakouska. K pravidelným rakouským účastníkům patří klan tzv. rodinných čarodějnic, což jsou lidé ve víceméně důchodovém věku, jejichž spiritualita je založená na zděděné nauce. Z Rakouska k nám pravidelně jezdí také wiccani, druidové a členové Illuminates of Thanateros. Další nejpočetnější skupinu tvoří Britové, ačkoliv to k nám mají docela daleko a na cestě obvykle stráví celý den. Dále poměrně často vídáme lidi z Polska, Slovenska, Spojených států, Itálie a Finska. Tu a tam se i našel někdo z Maďarska, Španělska či Nizozemí.

Tak jako je BMWC rozkročeno národnostně a duchovně, je velmi rozmanité věkově. Pokrývá prakticky kompletní  škálu od předškolního věku až po důchodový věk. Na jedné straně nabízí možnost zajímavé diskuze s lidmi ze zahraničí, kteří praktikují mnoho desítek let, na druhé straně ukazuje vnímání světa v jednoduché dětské přímočarosti a spontaneitě.

Rozmanitost věku, národností a barev. Foto: Jakub Achrer

Nabízí se otázka, jak jde vůbec tohle všechno dohromady? Odpověď není jednoduchá. To hlavní, co se dá říci, je, že BMWC vznikalo a rostlo velmi pomalu, opatrně a přirozeně. Od samého začátku bylo založeno jako akce na pozvání. Lidé se o něm dozvídali hlavně od ostatních lidí. BMWC navíc není pro každého. Je to jeden velký experiment, který vzniká po malinkých krůčcích a je tvořen lidmi, kteří se mají, co učit a chtějí se učit. Má specifickou atmosféru a specifickou kulturu.

Zjednodušeně se dá říct, že účast má smysl pro lidi otevřené, s otevřeným srdcem a otevřenou hlavou. Otevřenost a ohleduplnost. To je hlavní předpoklad, na kterém to celé funguje. Hodně věcí je dodnes živým pokusem, obřady vedou lidé z různých tradic, takže se jeden od druhého velmi liší. Akce je stejně těžko definovatelná jako samotné čarodějnictví či dionýsovská mystéria, která snad vzdáleně připomíná. Děje se spousta zvláštních věcí. Akce se již tradičně koná v období Beltainu, respektive týden až několik týdnů po něm. To je magický čas. Čas oslav života, čas ohňů a kouzel. Skoro každý den se dá zažít něco zvláštního a poučného, pokud člověk jen nesedí na zadku a účastní se programu. Je slyšet angličtina, čeština, slovenština i němčina. V obřadech i mimo ně. K vidění jsou rozmanité styly oblékání, dekorování oltářů i vedení seminářů, přednášek a workshopů. Neustále se něco tvoří. Písně, obrazy, dekorace. Letos dokonce i divadlo. Někteří účastníci jsou zruční, jiní méně. Nikoho nezajímá, kdo je jak dobrý. Nehodnotí se. Aplauduje se opravdovosti a otevřenosti. Důležité je sebevyjádření. Vztah duše, symbolu a jeho významu. Obsah má přednost před formou. Dětsky pomalovaná látka je stejně dobrá jako promyšlená práce.

Mnoho lidí s pevně fixovanou představou o spiritualitě a životě proto přijelo a už se nikdy nevrátilo. A tak je to v pořádku. V Česku je jiná doba než před deseti lety. Dnes je akcí orientovaných na původní evropské duchovno spousta. Takže BMWC ztratilo punc exkluzivity a stalo se akcí pro sice početné, ale vyhraněné publikum, kterému vyhovuje mezinárodní formát, otevřený styl a orientace na přímou zkušenost.

Druhý pilíř, na kterém to celé stojí, je možná jednodušší, možná však těžší pochopit. Je jím nedemokratičnost, respektive organizátorský despotismus. Tento princip je znám též pod heslem „můj dům, moje pravidla“. Účastníci vědí, že nepřijeli na prázdninový balíček a musí se podle toho chovat a občas taky přiložit ruku k dílu. Vlastně to zní celkem příšerně, když se to takhle napíše. Jenže bez zdravého despotismu organizátorů a současně ochoty účastníků podílet se na chodu akce by se takto rozmáchlá událost nedala udržet pohromadě. V praxi to funguje tak, že se skoro každý nějak podílí na tom, co během těch několika dnů vzniká.

Svatba na BMWC 22. Foto: Lucie Petrová

A co zajímavého jsme zažili v posledních dvou letech a lze se o to podělit?

Loni jsme zavítali do oblasti Adršpašsko-Teplických skal. Většinu programu jsme zasvětili hledáním nových životních cest a inspirací v sobě samých.  Celé pojetí místa bylo tomuto hledání podřízeno a každé jednotlivé téma ke zpracování mělo svůj vlastní malý chrám. Navštívili nás Vivianne a Chris Crowleyovi, významné osobnosti tradice Wicca a autoři knížek. Vedli spolu rituál na oslavu přírodních duchů a duše krajiny. Učili jsme se vyrábět vykuřovadla, směsi bylinek olejů a pryskyřic pod vedením jednoho pána z Rakouska, který se této disciplíně věnuje přes třicet let. Přijela k nám také kapela Wintage Wine, která hrává pravidelně v pražském klubu Vagon v rámci tzv. keltských úterý. Předvedli nám takový tanec, že jsme málem zbořili celý dům. K tomu přednášky, ranní meditace, rituály, vyrábění různých věcí, skládání hudby a taky místní točené pivo Krakonoš. Energie místa byla syrová. Zážitky také. Měly hloubku. Byl to trochu chaos a trochu přerod. Pro nás organizátory to bylo zdaleka nejnáročnější BMWC. Spousta věcí nefungovala tak, jak měla, bylo to těžké. Ale nakonec jsme tím vším nějak prokličkovali a i počasí se nakonec srovnalo.

Letošní BMWC bylo co do atmosféry a organizace hladké. Příjemné. Hlavním hostem byl Damh the Bard, který se po několika letech vrátil do České republiky. Vyslovil přání zahrát na BMWC, o kterém se doslechl v Anglii. To přání jsme mu velmi rádi splnili. Pozvali jsme také spřátelenou kapelu Druga, která byla tak hodná, že nám nazvučila i Daveův koncert. Letošní BMWC bylo zasvěceno mýtu a pohádkám a životním příběhům. Výsledkem byla krásná tvůrčí atmosféra a sdílení. Zažili jsme spolu krásné a zajímavé rozhovory o životě, které se táhly dlouho do nočních hodin. Velká část programu stála na Joanně Coleman, která k nám jezdí už dvanáct roků a která je akademickým specialistou na evropské pohádky a jejich kořeny. Letos měla vynikající přednášku a tvůrčí workshop na toto téma. Dala dohromady i divadlo s muzikou, která vznikla přímo na místě za velkého přispění naší oblíbené harfenistky z druidského řádu OBOD, které říkáme Siggy. Zažili jsme i další akademičtěji laděné přednášky, například rozbor tématu mythos vs. logos nebo historické kořeny mýtu Velké Matky. Experimentálnější část zahrnovala například vnitřní putování s Taliesinem do Caer Arianrhod, panelovou diskuzi se zástupci zavedených tradic nebo hledání poschovávaných příběhů z finské mytologie. Vyvrcholením BMWC zasvěceného pohádkám a mýtům byla svatba našich dvou přátel z Prostějova, které jsme měli tu čest oddat před zraky Bohů v pravé poledne. Asi nejzajímavějším momentem letošního BMWC pro nás byla odpověď Bohů na naše volání k nebesům a ke kořenům. Zažili jsme totiž bouřku i zemětřesení zároveň. Něco takového už se asi nebude nikdy opakovat. Ale to si vlastně říkáme pokaždé, když odjíždíme.

Koncert skupiny Druga na BMWC 22. Foto: Lucie Petrová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek