Slunovratový rebarborový chléb a mrkvová polévka

Jiří Seóras Posledník, Blanka Žofinka Posledníková

  1. června 2018 – 13:08 hodin letního času

Slunce dosáhne v tuto chvíli svého vrcholu. Je letní slunovrat, nejdelší den, nejkratší noc.

Nejstarší etnikum na našem území, Keltové, pojmenovali tento svátek Litha. Hlavním symbolem byl oheň a ohnivá kola, vyrobená ze slámy, zapálená a kutálená ze strání. Naproti tomu staří Slované nazývali tyto svátky Kupadla, hlavním motivem byla očistná koupel ve slunovratový podvečer. Oheň a voda – jaký to rozpor! Kdepak, obřadní koupelí naši předkové začínali každý velký svátek a oheň nechyběl ani u Slovanů. Zapalovaly se ohně a točilo se hořícími větvemi, aby bylo napodobeno Slunce a jeho pohyb po nebi. Křesťanství a dnešní doba zná tento svátek jako narození svatého Jana Křtitele – Svatojánskou noc. Jenomže noc svatého Jana zůstala ve své prapodstatě nocí slunovratu – nabitá pohanskou, někdy až pravěkou magií.

Tuto noc je všechno, celá příroda plná zvláštní moci. Kdo chce o Svatojánské noci najít poklad, narazí na bludičky, které ho lákají do bažin, nebo překročí bludný kořen a zabloudí. Divoženky, bosorky a lesní ženy vyměňují lidské děti za vlastní. Zpěvem a tancem lákají mládence do lesa, utancují je k smrti nebo roztrhají. Hledá se bájné zlaté kapradí. Sbírají se léčivé i posilující byliny.

Poklady, víly a čarování jsou pro řadu lidí jen romantickou představou nebo pohádkou, moc bylin je ale skutečná. Až do letního slunovratu totiž rostou a nabízejí svoji léčivou sílu. Část z nich ale poté už obsahuje stále víc a víc i nepříznivé látky (třeba rebarbora) nebo vyžene ty nejlepší látky do květů a plodů, které se už nesbírají. A některé prostě odkvetou.

Staré keltské přísloví říká, že dobrá nálada se rodí v kuchyni, a platí to i pro oslavy. Vaření či pečení má k čarování blízko, to už jsme zmiňovali mnohokrát. Takže – běžte se vykoupat, zapalte oheň, nasbírejte si bylinky a zkuste si  udělat netradiční a vskutku magickou letní pochoutku – rebarborový chléb. Podle kulinářské magie se křehké červené i zelené stonky považují za ingredience lásky. A léto a láska – to jde k sobě docela dobře, ne?

 

Rebarborový chléb

Rebarbora se pěstuje již nejméně 5000 let. Patří však mezi oněch nemnoho bylin, které mohou být zároveň prospěšné i velmi jedovaté. Její listy jsou jedovaté, zatímco stonky jsou velice chutné. Ale jen do Slunovratu. Poté začnou být výrazně kyselé.

  • 300 g hladké mouky
  • 150 g hnědého cukru
  • 1 lžička jedlé sody
  • 0,5 lžičky soli
  • 1 vejce
  • 2 dl podmáslí
  • 1 dl oleje
  • 150 g nakrájené rebarbory
  • máslo, skořice a cukr na ozdobu

V míse ušleháme vejce s podmáslím, olejem a cukrem, přisypeme mouku, sůl a jedlou sodu, dobře promícháme a vmícháme rebarboru. Malý pekáček vymažeme tukem (já jsem použila sádlo) a vysypeme hrubou moukou. Nalijeme těsto, uhladíme a pokapeme rozpuštěným máslem. Posypeme hnědým cukrem a skořicí. Pečeme na 180° C asi 45 minut. Upečení zkoušíme zapíchnutím špejle. Pokud je po vytažení suchá, je upečeno.

 

A jako druhý pokrm jsme vybrali polévku.

 

Mrkvová polévka

  • 500 g mrkve
  • 0,5 lžíce másla
  • 2 dl bílého vína
  • 10 datlí
  • 2 lžíce rozinek
  • sůl, skořice

Mrkev očistíme a nakrájíme na kousky. Dáme do hrnce a zalijeme vodou tak, aby mrkev byla potopená. Uvaříme doměkka a rozmixujeme. Přidáme máslo, víno, rozinky a nastrouhané datle (kupodivu jdou strouhat docela dobře). Povaříme a podle potřeby dochutíme solí, skořicí a případně dolijeme vodu, aby polévka nebyla moc hustá.

Přejeme dobrou chuť a radost při experimentování s novými recepty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *