Kulinářské toulky po česko-moravských krajích

Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi

Přátelé pohané, když jsme se tak v loňském roce probírali naší „databází starých kuchařek“, napadlo nás, že vlastně nahlížíme do vzdálené minulosti a vytahujeme do dnešní doby takřka zapomenuté úsilí našich pramátí a prabab, které udržovaly chod domácností a sytily hladové krky někdy i z toho, co rostlo za plotem. Takové hospodyně musely být praktické, vynalézavé, zároveň musely umět šetřit jak časem, tak surovinami. Úcta k práci a úsilí našich předků je jedním z aspektů naší víry.

Proto jsme si řekli, že by bylo hezké začít nový občanský rok novým kulinářským seriálem. Seriálem, který by se pokusil projít etnografickou mapou naší republiky a každý měsíc by představil pár tradičních, zapomenutých nebo typických jídel vždy z jedné národopisné oblasti. V naší republice i při dnešním stírání rozdílů mezi kraji je spousta regionů, pyšnících se tradiční kuchyní i typickým výběrem surovin nebo pokrmů. V horách se nedařilo tomu, čemu v nížině. A tak lze snadno pochopit, že na Valašsku byly „zemňáky a zelé živobytí celé“ a v jižních Čechách pekli koláče z dobré mouky a másla.

A pak tu byla ještě kuchyňská magie „…aby se koláče povedly, aby se těsto nezdrclo, aby chleba neměl brousek… aby bylo štěstí v chalupě, aby měla hodně dětí, aby mu milá neutekla…“. Budou-li mít pokrmy magický podtext, neopomineme to zmínit. Samozřejmě jako vždy všechno, o čem napíšeme, vyzkoušíme, ochutnáme a nafotíme.

Tak tady to máte:

Polabí

Kde jinde začít, než tam, kde máme doma. V Polabí. Úrodná krajina, která kopíruje tok řeky Labe od Hradce Králové přes Pardubice, Kolín až k Poděbradům a Nymburku patřila vždycky k nejbohatším regionům v Čechách. Přesto, jak píše etnografka Polabského národopisného muzea Jana Hrabětová v publikaci Staré lidové zvyky a obyčeje v Polabí, nepotkáte tu tolik majestátních gruntů, jako v jižních Čechách nebo na Hané. Bohatství Polabí nebylo nikdy okázalé. I když byl dostatek mouky, která měla vždy přednost před bramborami a luštěninami, hospodyně nebyly rozhazovačné. Pekl se chléb z žitné mouky, z pšeničné se dělaly koláče „obálky“, plněné větším množstvím vyloupaných třešní nebo švestek (šetřil se čas, kdo by se žmoulal s hromadou kouliček pro velkou domácnost), Pekly se lepší koláče, „očkaté“, protože byly vázané a z jejich růžků čouhala nádivka jako očka, řepánky – buchtičky plněné cukrovou řepou a mákem, ale také se používaly recepty vysloveně venkovské, kde měly své místo právě ty „druhořadé“ brambory. Jestliže ale má být jmenovaná jedna věc, která k Polabí vysloveně patří, tak to jsou perníky. Pravda, první zmínka o pernících v Čechách pochází z Turnova, z roku 1335, tehdy se perník prodával o turnovském posvícení, ale správná kombinace dostatku žitné mouky a také medu nebo sirobu z cukrové řepy přenesla brzy výrobu perníku do Polabí. Pekly se takzvané bledé perníky, ty byly z medu, červené s medem a přídavkem řepného sirobu a černé, jen se sirobem. A pak tu bylo jejich zdobení. Pokud se pekly pro sváteční příležitost, každý tvar či ornament měl svoji symboliku (pojednání o magickém zdobení by mohlo být – a nejspíš bude – obsahem celého jednoho článku).

Medový perník z Pardubicka

Jeho důležitou součástí je žitná mouka, protože ta perníku dodá jedinečnou chuť a také trochu jinou barvu než pšeničná.

  • 500 g žitné mouky
  • 1,5 lžičky jedlé sody
  • 125 g tekutého medu
  • 125 g mletých ořechů
  • 250 g moučkového cukru
  • 3 vejce
  • 60 g másla
  • 0,5 lžíce perníkového koření

Vypracujeme těsto, necháme několik hodin ( třeba i do druhého dne) odpočinout. Poté vyválíme a vykrájíme kolečka nebo kytičky. Pečeme na 180° C asi 8 minut. Pozor na přepečení! Po vychladnutí slepujeme marmeládou nebo povidly a zdobíme dle chuti, fantazie nebo podle magických korespondencí tradiční bílkovou polevou, nebo moderní cukrovou polevou, čokoládou. My jsme zvolili zdobení neutrální, ale můžete do nich magicky otisknout své přání nebo je nechat i bez zdobení.

Placky z Hradecka

Své stálé místo měla v repertoáru každé dobré hospodyně i takzvaná jídla „ze zbytků“. A nenechte se mýlit, jejich hodnotu toto označení nijak nesnižuje. Až vyzkoušíte, pochopíte. My vyzkoušeli a po prvních soustech pochopili. Prosté, rychlé a překvapivě skvělé jídlo.

  • 500 g vařených brambor
  • 4 vejce
  • 100 g strouhanky
  • slanina
  • cibule
  • česnek
  • sůl, pepř, majoránka

Vařené brambory nastrouháme nahrubo a smícháme s ostatními surovinami (množství cibule, česneku a slaniny je dle vlastní chuti, pro vegetariány – slaninu lze vynechat). Ze směsi uděláme placičky asi 1 – 2 cm silné (dobré je trochu si navlhčit ruce, půjde to snáz) a opečeme na pánvi z obou stran dozlatova. Výborné jsou s podmáslím nebo kyselým mlékem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek