Reportáž z výstavy Jeden kmen

Miroslav Cetkovský

Koncem září proběhl v Brně na Špilberku festival k zahájení fantasy výstavy nazvané Jeden kmen. Tato výstava je zaměřená na fiktivní život skřetího kmene na motivy světa J.R.R.Tolkiena. Protože na fantasy bitvy jezdím již hodně dlouho, rozhodl jsem se, že tento projekt podpořím finančně a následně i návštěvou festivalu, ať si užiji atmosféru, výstavu, doprovodný program i spoustu přátel, kteří se tam stejně jako já vypravili, ať už v kostýmech nebo v civilu.

Aby všem účastníkům bylo hned jasné, že to myslí vážně, připravili si na zahájení festivalu souboje jednotlivců i skupin v plné zbroji s lehce měkčenými zbraněmi, kterého se zúčastnili kromě Jednoho kmene (Snagy) i jiné spřátelené skupiny z fantasy bitev (dřeváren) a to nejen skřeti, ale i goblini a lidé. Boj byl velmi reálný a kvalita kostýmů byla opravdu vynikající u převážné většiny zúčastněných a to včetně obecenstva. Velmi dobře byl vybraný i hudební program, který držel všechny přítomné na nohou přes pošmourné (skřetí) počasí. Je opravdu příjemné sledovat, jak se tato komunita rozvíjí.

Chtěl bych ale hlavně napsat něco o výstavě samotné a také o Jednom kmeni a jeho životě. Fotografie na výstavě na vás promluví příběhem. Příběhem, který je podtržen reálnými předměty a tyto předměty vypráví i o běžném životě kmene. Procházíte se několika místnostmi a příběh se pomalu rozvíjí. Dozvídáme se spoustu informací o jejich životě a zvycích, o obchodování s jinými kmeny, ale i o tom, jak si upravují předměty pro svou denní potřebu. Jedna z výstavních místností je zaměřená jen na fotografie z pohřbu šamana, kde je i reálná hranice ze dřeva, velký válečný buben a několik skřetích artefaktů. Ke konci výstavy je poslechový sál, kde se promítá film o části jejich života s doprovodem jejich hudby, kde se člověk může zasnít a nechat svou mysl se toulat po pláních J.R.R. Tolkiena. Pokud by i to bylo málo, najde v poslední místnosti dotykovou obrazovku, kde si může projít další dostupné materiály z focení, natáčení, nahrávání, z jejich života jako kmene a spoustu dalších informací.

Pouze v dobách míru vznikalo umění a to potřebovalo inspiraci a zkušenosti ze života. Krásné předměty vytvořené členy jednoho kmene jsou důkazem o zvládnutí přírodních elementů a zřejmě i napojení na duchy (dle Snagy na Frumi). Život v přírodě vás učí, jak pracovat se zemí, s ohněm, s vodou i se vzduchem. K vybudování tábora potřebujete správné místo, aby vás nespláchl déšť, aby vás neodfoukl vítr či jste nespálili les a aby vás po nočním životě ráno příliš brzy nebudilo slunce a nebyli jste daleko od vody. Ohniště potřebuje přístup vzduchu a musí se na něm dát vařit pro více lidí, musí vás hřát a případně vám pomáhat při zpracování různých materiálů. Tyto a spoustu jiných v podstatě jednoduchých činností už sami o sobě ve vás vytváří a budují určité postupy, které se mohou měnit v rituály, které vám pak na základě zkušeností umožňují napojit se na přírodu a využívat potenciál daného místa a času. Se Snagou jsem strávil poměrně dost času a to již od jejich počátků a vím, že to v sobě mají. Kostýmy a vybavení na fantasy bitvách v ČR prošli docela dlouhým vývojem, jak je patrné na nástěnce před vstupem na výstavu, ale teprve se Snagou se mezi dřevárníky začal rozvíjet pojem “living fantasy” (obdoba “living history”) a na některé bitvy se teď tedy jezdí jen s “living fantasy” vybavením.

Zdroj: Jeden kmen

Byl jsem před několika lety pozván i na svatbu Kruala, kde se večer konal jeden velký rituál a několikrát jsem se účastnil i těch menších rituálů, ať již před bitvou nebo po ní. Z mého pohledu jsou vždy přítomny všechny elementy, i když je volají trochu jinak. Pak většinou následuje vyřčení záměru a rozvíření sil přírody (power-raising), většinou za doprovodu hudby (někdy i zpěvu či skřeků), při kterém občas bývají někteří členové posednutí Frumi a vydávají se vlastní cestou. Pak koluje magický nápoj připravený na ohni v kotlíku a děkuje se Frumi nebo se vyslovují přání. Po skončení rituálu se sedí dlouho do noci u dohasínajícího ohně a povídají se různé hrdinské příběhy a veselé historky.

Přestože si Snaga vytvořila vlastní rituály, vlastní svět i vlastní Frumi, zdá se to celé reálné a podle mého názoru mohli podobně vznikat i šamanské a později i jiné (např. pohanské) směry. Na fotografiích a vystavených předmětech je to velmi patrné, že tomuto způsobu života se již věnují delší dobu a evidentně je to i inspiruje a naplňuje. Není to dogmatické převzetí nějakého panteonu a rituálů či způsobu života, ale cítím z toho neustálé utváření a přizpůsobování se za účelem přežití, vlastního i společného rozvoje a realizace v umění. Přijde mi to jako odkaz najít v sobě tu část, která by s nimi v tom lese přežila. Věřím, že většina lidí, kteří na výstavu zavítají, se alespoň na chvíli zamyslí a představí si, jaké by to asi bylo takto žít. Celá výstava je velmi inspirativní a působí na všechny smysly, takže jediné, co můžu ještě dodat, je to, že by jste si ji neměli nechat ujít a prožít si ji alespoň tak jako já. Doufám, že to ještě stihnete, protože výstava trvá jen do 11.02.2018. Pokud by jste chtěli ochutnávku toho, co vás čeká, podívejte se na jejich internetové stránky http://www.jedenkmen.cz .

Na závěr bych chtěl Jednomu kmeni za tento prožitek moc poděkovat a přeji jim, aby Frumi vždy stáli při nich a nenechali je se rozplynout v mlze, a také samozřejmě všem, kteří jim na tomto projektu pomáhali s realizací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *