Rozhovor s Vořechem o kapele Druga

Datum 7.3.2018

Na začátku března jsem si povídala s kapelníkem folkové kapely Druga s Lukášem Pokorným, kterého většina lidí zná pod jeho přezdívkou Vořech. Společně s dalšími pěti muzikanty hrají folk, který se tematizuje do historických středověkých motivů, pověstí a slovanské mytologie, ale nabízí divákům i temnější rockovější dynamiku. Můžete je znát z bardských večerů, kde kapela posledních pár let vystupovala. Od loňského podzimu hraje v novém složení, které představila ve videozáznamu písně Pogreb natočeném ve skanzenu nedaleko Divoké Šárky. Pokud si je chcete poslechnout naživo, přijďte na jejich koncert, který se bude konat 13.3.2018 od 19:30 ve Freemasonic Club Pubu v Praze.

Začala bych pěkně zvolna. Název kapely pochází ze staroslověnštiny a znamená ve volném překladu “přátelství”. Kde se tento název vzal?

Chtěl jsem pro kapelu najít jméno, které by ji spojovalo s pověstmi a naší minulostí. Vybral jsem staroslověnštinu, protože je nejstarším možným jazykem, ze něhož lze ještě čerpat. A hledal jsem slovo, které by mělo nejblíže k tomu, jak hudbu chápu – jako prostředek ke stmelování lidí. A když to dobře funguje v kapele, přenese se to i na diváky. Slovem přátelství lze asi nejlépe popsat toto vzájemné sdílení hudbou.

Ve své tvorbě se věnuješ slovanské mytologii. Proč sis vybral tenhle směr?

Jako malý jsem usínal u ruských pohádek, které mi četla maminka spolu s pohádkami od Erbena a Němcové. Navíc jsem vyrostl v pražských Nuslích a hrál si v parku Jezerka, kde všude se staré české báje odehrávají. A tak mne obklopovaly prakticky celé mé dětství a fascinovaly svou krutostí i romantikou. Ve chvíli, kdy jsem hledal svoje hudební téma a s ním něco, co by bylo mou součástí, tak nebylo složité se ke starým bájím vrátit. Během civilní služby jsem navíc pracoval v ekologickém centru Toulcův dvůr, kde jsem se osobně setkal s českými tradicemi a folklórem. Přes staré pověsti a folklór jsem si našel svou cestu ke Slovanům, kteří na našem území žili po Keltech a Germánech a kteří mi v 90. letech minulého století přišli trochu společensky odstrčení. Začal jsem sbírat kroniky a číst odbornou literaturu, jezdit po hradištích a zjistil jsem tak, že mne jako etnikum fascinují.

Ty sám inklinuješ ke slovanství, který bůh tě teď nejvíc provází a oslovuje?

Perun. Je to trochu překvapující, protože nejsem žádný válečník. Perun ani není spojován s umělci, tak jako tomu bývá s bohem Velesem. Přesto mne již několik let provází během rituálů.

Kdo všechno se podílí na tvorbě písní?

Nejvíce písniček je mých. Funguje to tak, že já napíšu písničku, text a melodii i aranž kytary, přinesu to na zkoušku a tam obvykle naše akordeonistka Romča Žváčková vymýšlí aranže pro ostatní nástroje a celkovou dynamiku, ale už dávno v tomto není osamocená, pomáhají všichni. Romča před pár lety přinesla i svou vlastní píseň a pomáhala mi i s melodií písně Víla, k níž text psala má přítelkyně. Začínají se objevovat i spolupráce s lidmi mimo kapelu. Od Jakuba Achrera jsme převzali písničku Sláva, Jarovít a významně jsme jí upravili kabátek.

Co tě inspiruje k psaní textů? Kde hledáš inspiraci?

Na počátku jsem se pustil do zhudebňování pověstí o Dívčí válce, která mi ze všech našich pověstí přišla nejvíc drsná i romantická. Později jsem se inspiroval různými místy a lidmi z České republiky. Například v písničce Ovčák a panenka zpíváme o skutečném pasáčkovi ovcí a výrobci fujarek z Beskyd. Pramen pod skalou vznikl po mých výletech do Nového Města nad Metují, kde jsem našel kapličku stojící nad skalním pramenem. Pohané mají studánky v úctě a křesťané jim z víl vytvořili sv. Barbory a panenky Marie. Samotná píseň je pak mým zamyšlením nad soubojem obou náboženských konceptů. A v písni Kořeny si připomínáme samotářské výpravy některých pohanů českou krajinou.

Co chcete ve své tvorbě předat?

Období raného středověku je pro nás natolik neprozkoumané, že umožňuje hrát si s fantazií. A pro mě je fantazie něco, co musí člověk nutně mít k tomu, aby mohl svět vidět i jinak než jen jako čistě hmatatelnou realitu. Proto se mi líbí závěrečná scéna z knihy a filmu Otec prasátek od Terryho Pratchetta, v níž Smrť vysvětluje Zuzaně rozdíl mezi Sluncem a jen jeho strohým vědeckým popisem. Touto analogií nám pomáhá pochopit i zásadnější otázky, třeba v oblasti morálky. Snažím se o to, aby každá naše píseň měla v sobě příběh, trochu fantazie a špetku zamyšlení.

Za posledních pár měsíců se sestava kapely výrazně pozměnila a Druga se podstatně rozrostla. Jak se vám daří sehrát?

S našimi písněmi jsem se v posledních letech objevoval na bardských večerech, seznámil se tak s Luned a Druga se dostala mezi pohany do širšího povědomí. A tak během loňského srpna, když jsem hledal nové spoluhráče, je mezi pohany nebylo těžké najít. Bubeníka Jakuba jsem oslovil v jedné facebookové skupině, kde hledal muzikanty pro vlastní pagan-folkovou kapelu. Ale proč zakládat novou, když už je tu Druga, že? (směje se) Domču znám sice již pěknou řádku let, ale do Drugy se dostala až díky vzájemnému žertíku na pražské dobré společnosti, kdy jsme se vzájemně vyhecovali od jednoho záskoku až k pravidelnému hraní. A během podzimu jsme se pak v nové sestavě sehráli a odehráli společný první koncert ve Válci s LunedBandem, v kterém Luned také zpívá.

Zřejmě jste si padli do noty, protože jste už natočili první společné video k písni Pogreb. Můžeš nám o něm něco prozradit?

Chtěl jsem zaznamenat, jak nyní Druga hraje, navnadit trochu diváky. Vybrali jsme truchlivou píseň Pogreb, v níž Morana převádí duši bájné kněžny Libuše do Návu. Video vzniklo nedaleko Divoké Šárky, která je s pověstí o Dívčí válce úzce spjata. Sdružení Archaia nedaleko provozuje skanzen, v jehož útrobách jsme si zazpívali a natočili se při tom.

Za týden se mohou Vaši posluchači těšit na další živé vystoupení. Na co bys je nalákal?

V klubu Freemasonic Club Pub nedaleko Staroměstského náměstí odehrajeme dvojkoncert s Poetickým hudebním společenstvem. Pokud bych měl lákat na ně, pak pro jejich písně inspirované Tolkienovými příběhy, které jsou fantazákům a hráčům larpů důvěrně známé po dvě desítky let. A na Drugu bych lákal na známé i nové písně, třeba o klisně s krásným jarním jménem Vesna. A myslím, že řada čtenářů Kolovratu nás ještě neviděla v aktuální sestavě, neboť jsme zatím v Praze výrazněji nekoncertovali.

Jaká bude vaše další tvorba? Zůstanete u pohanského žánru?

Pohanství určitě neopustíme. Nápadů a námětů na nové písničky je stále dostatek. Trochu kulhá čas na jejich psaní, pravda, a tak nevím, kdy například napíši písničku věnovanou mému patronovi. Rád bych zařadil více písní od dalších členů kapely i lidí z bardské komunity. Rádi bychom zase něco studiově nahráli a natočili plnohodnotný videoklip, což jsou plány někam za letošní léto. Podařilo se nám domluvit několik zajímavých koncertů, například na BMWC 22, a zaklínačskému conu Blavicon, kde je v programu i vystoupení polské kapely Percival. A tak se těším jako muzikant i jako divák.

Rozhovor připravila Martina Píšová