Analýza sčítání pohanů 2017

Filip Airis Kubín

Sčítání proběhlo pomocí online formuláře ve dnech od 13.4.2017 do 28.4.2017.
https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/velke-scitani-pohanu-cr-2017/

Chtěl bych nejdříve velice poděkovat všem pohanům a pohankám, kteří sčítací formulář vyplnili, protože právě díky vám jsme mohli poprvé nahlédnout hlouběji do složení a hodnot našeho pohanství v České republice.

Nejprve bych rád zmínil strukturu celého sčítání. Zvolila se cesta otevřeného formuláře na Googlu bez potřeby jakékoliv identifikace, jako je například registrační e-mail nebo přímo účet na Googlu a to z důvodu, že někteří pohané chtějí zůstat v anonymitě z různých, často pochopitelných osobních důvodů. Také to bylo kvůli eliminaci rizika vzniku fámy, že se tímto sčítáním snažíme jen dostat kontakt na co nejvíce pohanů a pak je různě spamovat či jinak ovlivňovat. Kontrola a blokace IP adresy také nebyla cestou, protože nemálo pohanů vyplňovalo formulář společně v rámci rodiny nebo na přátelských setkáních. Google form byl zvolen také jako cesta nejmenšího odporu, která by vzala co nejméně času organizátorům.

V loňském průzkumu bylo hodnoceno celkem 13 otázek, přičemž byly rozděleny do dvou kategorií (demografie a pohanství). Když se člověk podívá na výsledky, tak od 100 až do finálních 1801 vyplnění se procentuální trend skoro nemění. Díky tomu si mohu troufnout říci, že formulář nebyl nijak (nebo minimálně) sabotován a že jsou to reálná procenta pojetí pohanství v ČR. Celkový počet pohanů však určitě není konečný. Je to spíše počet pohanů (procentuálně mladšího věku), kteří se pohybují častěji na internetu a sociálních sítích, fungují ve facebookových skupinách, nebo častěji chodí na web České pohanské společnosti či na web našeho online časopisu Kolovrat.

Projekt sčítání pohanů v roce 2017 vznikl jako nápad navazující na sčítání lidu v roce 2011, kde se k pohanství přihlásilo 863 obyvatel. Z tohoto prvního sčítání jsme sice znali úvodní počet pohanů v daném roce, ale už jsme nevěděli, k jaké konkrétní tradici se hlásí, jaký je jejich věk, jestli rádi praktikují sami či ve skupině, jak jsou sdílní o svém pohanství před svými nejbližšími a hlavně, co je pro naši pohanskou generaci stěžejní. Další důvodem byl i experiment, jak moc se nám za 5 let usilovné práce podařilo vytvořit přátelské vztahy a vzájemné povědomí “o dalších pohanech” mezi pohanskými skupinami a samotnými pohany, protože ještě před pár lety některé skupiny i jedinci nevěděli, že nás je více těch, co milují a ctí staré tradice našich předků, krajinu a staré bohy. Byl to tedy i experiment, kam až dokáže společný záměr dosáhnout.

Samotné výsledky jsou volně k nahlížení a ke stažení zde:

Demografická část

Z demografického pohledu v současnosti tíhnou k pohanství o něco více muži, konkrétně 59,7% mužů na 40,3% žen. V porovnáním s tím byl například v roce 2014 státní průměr občanů ČR 49,1% mužů na 50,9% žen.

Co se věku týče, tak i přes výše zmíněnou problematiku dosahu online sčítání si troufám tvrdit, že k pohanství tíhnout více mladí lidé, kterých je podle sčítání 38% do 24 let a 37,3% do 34 let, což vlastně ukazuje, že 75,3% pohanů a pohanek je teprve ve 2⁄5 délky svého života a ve zbylých 3⁄5 života (pohanů starších 35 let) je jen 24,7%.

Osobně tuto situaci přikládám několika příčinám. První je, že jinde ve světě se k starým “tradičním” vírám hlásí naopak spíše starší lidé, zatímco mladí tíhnou k moderním konzumním trendům a filosofiím. Nicméně Evropa se už pomalu dostává do postkonzumního věku a další generace spíše opět vyhledává své staré tradice, kořeny a úctu (i ekologickou a environmentální) ke své krajině, zatímco jinde ve světě věk konzumu teprve nastává, nebo je na svém maximu. K tomu je navázán i dnešní postupný trend přesunu vnitřního ohodnocení vlastního já z množství vlastněného majetku na majetek duševní. V praxi menšího honění se za penězi a větších snah o sběr zkušeností a seberozvoj, do čehož patří i víra.

Pro zajímavost jedinou výjimkou je v tomto Velká Británie, kde pohanství v průměru pomalu stárne a chybí mladší generace, což je ale zapříčiněno historickou zkušeností Británie a startem novopohanského období v sociální struktuře mnohem starších generací (pohansko-magické řády, kontrolované stupně zasvěcení), která má problém s kompatibilitou s generacemi přítomnými.

Dalším důvodem je také tradiční touha mladých lidí posunout zajeté pořádky zase o něco dál a neřídit se tolik podle sociálních povinností určených minulou generací. V praxi se to projevuje tak, že zatímco starší generace svou cestu nazývá spíše vlastní gnózí či jinými duchovními směry, u nastupující generace je už více používán termín pohanství. Samozřejmě do toho všeho je vhodné započítat problematiku přerušené tradice, kdy chybí staří moudří mužové a ženy (starší pohané mají často vyrovnané množství pohanských zkušeností jako mladí), kteří by své pohanství předávali hodnotně dále a stejně tak naše politická historie, kdy pohanství se u nás začalo primárně objevovat až po pádu komunismu. Právě díky pádu železné opony přišlo k nám větší možností informací, jak pohanství pojmout a znovu žít, stejně jako větší možnost svobodně žít vlastní život podle osobního rozhodnutí každého z nás mimo sociálně povinné struktury.

Na druhou stranu je skvělé vědět, že k pohanství tíhnou lidé všeho věku a obou pohlaví, což je podle mě důkaz, že naše filosofie není nějak děravá a trendově jednogenerační. Není tu tedy takové riziko, že s naší generací se pohanství znovu zrodí ale i opět zahyne. Stejně tak je skvělé, že na pohanských akcích člověk může potkat různé lidi všeho věku a vzájemně si vyměňovat své životní zkušenosti.

Dále je tu menší množství pohanů, kteří mají vysokoškolský titul, a více těch, kteří nemají maturitu. Zde je ale opět důležité se podívat na věkové rozložení pohanů, které jasně ukazuje, že nemalá část ve svém věku ještě nemohla střední školu ani dostudovat, natož pak vysokou školu. Tím ale určitě nechci snižovat tradiční řemesla, která jsou teď opět celostátně na vzestupu z mnoha důvodů (sociální trend návratu k tradicím, silná střední třída, robotizace a automatizace továren…) a je jasné, že jako pohané chovající ve větší míře úctu k tradičním směrům a jejich ručním uměleckým pracem, jsme v této vlně vpředu. Stejné jako se školstvím je to i v rámci rodinného stavu. Mnoho pohanů a pohanek se ještě nedostalo do věku, ve kterém dnes lidé v průměru uzavírají sňatky, mají děti či s partnerem bydlí.

K poslední demografické části bych rád řekl, že k pohanství tíhnou lidé z vesnic a měst všech velikostí cca stejně a pohanství tedy není jen trendem určité komunity lidí, například často bohůmžel nazývané jako měšťáci/vesničani, ale je plně nad těmito hloupými sociálními sudbami. Což je opět skvělé.

O pohanství v nás v roce 2017

Co se rozložení pohanských směrů u nás v roce 2017 týče, tak je na grafu krásně vidět, že naše kotlina byla vždy srdcem Evropy, kde se postupně vzájemně střetávaly a střídaly různé kultury (a jejich archetypy), které po sobě zanechaly své dědictví a které vyrovnaně inspirují a působí na dnešní pohanství. Zde bych rád poznamenal, že v otázce “jaké jste pohanské cesty” měli možnost pohané vyplnit více cest, a to z důvodu, že nemálo z nás má vztah a kontakt s bohy a bohyněmi z různých panteonů a vztahuje se k většímu rozsahu kulturního dědictví, které v naší zemi je. Tento trend je opravdu jen u nás, protože všemi ostatními směry začínají některé tradice procentuálně převládat (sever-ásatrú, východ-Slované, západ-Keltové, jih-helénismus), což je v celku pochopitelné. U nás má nyní nejvíce procent severská tradice s 30%. Následuje vlastní pojetí pohanství (eklektické) s 28,8%, kdy pohané vnímají pohanství ve svých osobních definicích nebo opět ve větším rozsahu polyteistických panteonů, než jaké jim určili historikové. Což se dělo i v dávné historii. Třetí je keltská kultura s 25,3% a následně slovanská s 24,4%.

V druhé linii o něco níže (ale opět vyrovnaně) jsou silně zastoupeny cesty Wicca, eklektické čarodějnictví, indo-evropská celková tradice, vlčí kult, animismus a helénské pohanství.

Jak vidíte, procenta jsou skoro vyrovnaná v první a druhé linii a je otázkou, jestli například o něco vyšší procento u severských tradic není spíše obdobím trendu (například díky externím vlivům jako seriál Vikingové, nošení Mjöllnirů v metalové komunitě, či filmům od Marvella) stejně jako tomu bylo před deseti lety u Keltů, nebo v období Národního obrození u Slovanů. Za dalších 10 let tedy může převládat jiná cesta, pokud se pohanská kultura vyvíjí ve vlnách, které se různě mohou v cyklu času měnit, stejně jako je tomu u stromů v přírodě.

Co mě ale potěšilo je naše vlastní sdílnost. Ve formuláři totiž většina pohanů a pohanek vyplnila, že jejich rodina a přátelé o jejich pohanství alespoň z části ví. Což potvrzuje mou zkušenost, že pohané a pohanky jsou často velice hrdí a stateční lidé, kteří se nebojí postavit za sebe sama a prezentovat vlastní individualitu či názory. U otázky, jestli pohané rádi praktikují sami či ve skupině, je vidět, že základ našeho pohanství pramení více z nás samých než ze sociálního základu v našem okolí. Je tedy spíše niterní záležitostí, které by se provozovalo, i kdyby zde nebyla větší pohanská komunita.

Poslední část, kterou bych rád zmínil, je otázka, jaké části pohanství jsou pro naší dnešní generaci stěžejní. Což bylo to nejdůležitější, co mě zajímalo – naše hodnoty. Nejvíce lidí vyplnilo (63,2%), že pro jejich praxi je stěžejní spojení s krajinou. To ukazuje, že archetyp krajiny a jejích vztahů je procentuálně pro naši praxi jeden z nejdůležitějších a nejsilnějších v naší spiritualitě. Zároveň to z mé zkušenosti značí i určitou vnitřní vyrovnanost lidí, protože z pohledu některých pohanských filosofií je krajina symbolem středního světa (okolního midgardu), reality, rovnováhy a přítomnosti. Symbol neutíkání do minulosti/budoucnosti či do jiných dimenzí/snových světů mimo fyzickou rovinu. Není tu tedy trend “ulétávání”, ale naopak vážení si svého okolí i ve spirituální rovině. Tuto teorii podpírají i další příčky, které jsou s 55,9% úcta k rodině, rodu, domovu a s 51,6% etika a morální hodnoty. Na čtvrté a páté příčce jsou oslavy kola roku s cyklickým vnímáním času a ekologická ochrana přírody, což opět navazuje na archetyp krajiny a souladu a úcty k ní. Také je skvělé, že i kulty bohů a předků, historie, cesta bojovníka, tvorba vlastního osudu a další archetypy, jsou v pohanství nemálo zastoupené a je o nich širší povědomí. Určitě doporučuji všem se na grafy detailně podívat, viz odkaz výše.

Chtěl bych tedy tímto ještě jednou poděkovat všem pohanům a pohankám, kteří ve sčítání vyplnili své vhledy. Snad nám tento průzkum všem může pomoci s otázkou, jak být pohanům u nás a v dnešní době lepší oporou na jejich cestě.

S přátelským pozdravem

Filip Airis Kubín
předseda České pohanské společnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *