Rituály ásatrú – Zimní noci
Lenka Kovářová (Zmiu)
Možná jste se už setkali s kolem svátků ásatrú, představující osm hlavních svátků. Toto kolo sice přirozeně kopíruje přechody ročních dob, ale ve skutečnostni jde o mix germánských a keltských svátků a některé z nich svou snahou o zdání původnosti tlačí trochu na sílu. Na tom, že některé svátky nejsou zcela původní, není nic špatného, přebírání odjinud patří k živému náboženství, pokud nechceme být skanzenem rigidních napodobitelů dávných tradic. Nicméně i v živé tradici považuji práci s prameny za klíčovou, protože jen s vědomím toho, odkud co pochází, mohu s danou skutečností lépe… číst dál
Hody 2024 – zpráva z obřadu
Markéta Kočí, ve Vrábsku 25.9.2024
Na hody jsem se moc těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že pojedu. To znamená od chvíle, kdy jsem zjistila, že Budimír tyhle obřady dělá a přišla mi pozvánka. Bylo v tom něco pro mě důležitého, protože ve svém životě jdu poslední roky spíše směrem Nové Země. Směr, který má s pohanstvím mnoho společného, ale taky možná až příliš často uslyšíte slovo ka-ka-o. Letos jsem začala zjišťovat, že sice konečně masivně přibývá lidí, ve kterých se cítění nejen k Zemi probouzí, ale taky přibývá nepřebernost, popřípadě místa, rituály a festivaly, kde si na tom potřebují vydělat. To je logické a respekt… číst dál
Velesu!
Markéta Kočí, ve Vrábsku dne 25.9.2024
Jednadvacátého dne měsíce září jsme se sešli nejen k společné oslavě úrody, ale také dokončit dílo: místo ku poctě Velesově, které si Budimír usmyslel mít na své zahradě. Jeho soused vlastnoručně vytesal Velesův idol. Dřevěný bůh, jednoduše otesaný a přec tvářil se vážně, s významým vousem a příjemně přírodními i temnými barvami, jakoby s odlesky tmavé modři.
Budimír nás přivítal vřele i se sklenicemi vody, přestože potřeboval ještě chystat věci. Obklopovala nás několikaletá mladá bující zahrada, v jejímž horním koutě měl shlížet Veles do krajiny. Slunko ještě vydatně hřálo v odpoledni, ale zem už ve stínu poskytovala bosým nohám doušek svěže podzimní chladivé… číst dál
Svatba v duchu středověku
Barbar Mamut
Bylo nebylo, osud tomu tak chtěl, a tak jsme se vypravili jako bardové na svatbu. Cesta byla daleká, až do severočeské Curie Vítkov, kde se v nádherném prostředí středověké vesničky měl obřad odehrát. Nebyla to však jen tak obyčejná svatba, nýbrž vše bylo oděno v duchu pohanském. Lidé měli kostýmy a šťastný pár měl sezdat slovanský žrec Budimír…
Dopoledne se odehrálo v klasickém předsvatebním shonu, ale kolem poledního již byli téměř všichni nastoupeni v očekávání, co se bude dít. Jako poslední byla na koni přivedena svým otcem na obřadní místo a započal samotný obřad svatební. Budimír nejdříve všechny přivítal, poté pozvedl posvátné byliny,… číst dál
20 let Českomoravské čarodějnické konference (BMWC)
Jakub Achrer (Zahrada)
Není, myslím, nijak těžké získat dojem, že pohanská náboženství a jejich symbolika či kulturní rozměr prožívají v poslední dekádě v České republice explozi popularity. Množí se hudební či historické festivaly s touto tématikou, na sociálních sítích vznikají stále nové stránky či skupiny a pohanská spiritualita si razí cestu do všeobecného povědomí. S tím spojený je i vznik dalších a dalších skupin, organizací, a vůbec se zdá, že v oblasti pohanských náboženství panuje velmi čilý ruch, který má velmi patrný vliv nejen uvnitř komunit, projevující se zejména rostoucím zájmem, ale také mimo (dejme tomu) subkulturu samotnou, a to zejména obrovským přesahem do oblasti hudby, literatury, filmové tvorby, esoterického podnikání, ale částečně i politiky.… číst dál
Perunův den s Rodnou vírou
Budimír z Jindřichovic pod Smrkem
Vůbec poprvé za dobu trvání spolku Rodná víra se uskutečnila oslava ku cti Perunově v severních Čechách, a to v sobotu 20.7.2024 u Stráže pod Ralskem, kde jsem se jako host mohl spolu se souvěrci podílet na poznávání a ohodnocení místa zamýšleného k vybudování trvalé Perunovy svatyně. (Když jsme u obřadních míst, poukazuji na právě probíhající seriál článků o obřadních místech současných pohanů na webu Pohanského kruhu a vyzývám ty, kteří by rádi podnítili ostatní k vlastní tvorbě, aby napsali svůj článek o svém místě nebo místech pro obřady.)
Zpět k sobotě. Na místo je třeba jet několik set metrů polní cestou lemovanou už vcelku mohutnými duby o stáří,… číst dál
Návrat starých bohů Pavla Horáka
recenze z pohledu wiccana
Jakub Achrer
Na knihu Pavla Horáka Návrat starých bohů jsem se těšil velmi dlouho, protože jsem o ní, stejně jako mnoho jiných pohanů, věděl delší čas dopředu. Měl jsem i tu čest být pozván na slavnostní uvedení knihy v Praze, které proběhlo u příležitosti letního slunovratu 24. 6. 2024. Slavnost se konala v Písecké bráně a uvedení proběhlo ritualizovaným způsobem. Událost doprovodila pohanská kapela Druga a celkově se jednalo o příjemný večer, kde jsem potkal spoustu známých tváří. Na úvod své recenze to uvádím proto, že to je také způsob, jak jsem se ke knize dostal a kde jsem si ji koupil.
Vzato kolem a kolem… číst dál
Kračún – zpráva z obřadu
Je to již pár měsíců, co nám „tradiční vánoce“ přestaly dávat smysl. Takže jsme s nadšením přijali pozvání od Budimíra k oslavě slunovratu v jeho domovské obci, jež nese hezké jméno Jindřichovice pod Smrkem.
Plni očekávání usedáme do vozu a po tříhodinové jízdě dorážíme na již zmíněné místo, a vskutku obec je opravdu malebná, v lůně přírody. Takže již hledání obřadního místa přináší jiskry v očích při projíždění touto vískou. Cílové zastavení nacházíme vzápětí. Na místě samém u dřevěného srubu je již několik bytostí připravující vše na zažehnutí posvátného ohně, takže přidáváme své ruce k dílu.
V podvečerním čase přijíždí několik dalších účastníků, s kterými prožijeme tyto slavnostní okamžiky. Ale to již… číst dál
Rada ČPS
Česká pohanská společnost vznikla v roce 2012. Od svého vzniku se v jejím vedení vystřídalo mnoho lidí, kdo se ale na jejím chodu podílí dnes? Představujeme současnou radu ČPS.
Petr Knot (Raist)
Ahoj. Jmenuji se Petr a v pohanské komunitě jsem stále ještě poměrně nováčkem.
Má pohanská cesta začala někdy v roce 2016 K mé pohanské cestě patří tarot, buben, evropský šamanismus, měsíční bohyně a sluneční bůh. Pro někoho možná směska různých směrů, pro mě duchovní cesta zaměřená na krajinu a její bytosti, úctu k bohům, lásku a harmonii.
Od začátku své pohanské cesty, jsem měl štěstí na úžasné lidi a poznal nové přátele, kteří… číst dál
Oslava sklizně 2023 v Žijícím skanzenu
Lucie Alblová
Do jindřichovického skanzenu na oslavu svátků kola roku jsme se s muže chystali marně už několikrát, teď to paradoxně vyšlo oproti plánovanému Lughnasadu v Nasavrkách, na který jsme naopak z více důvodů dojet nezvládli
– inu, chceš-li pobavit Bohy, sděl jim své plány…
Sobotní odpoledne plynulo poklidně v ovocném sadu u čajovny, kde jsme s tlumočnicí Šárkou popíjely dobromyslový čaj a zkoušely rozklíčovat postup pletení Velesovy brady z obilí, vázáním dožínkového věnce a kytky na slavnostní stůl, zatímco muži chystali dřevo na oheň. Postupně se trousilidalší účastníci a stůl hojnosti se plnil různými domácími dobrotami,kterými nás Země obdařila. Objevil se i Budimír spolu s indiánským šamanem Mamo Kunšemaku a jeho… číst dál
Vliv raného vývoje Wiccy v USA na eklektické hnutí v Evropě
Jakub Achrer
Ke vzniku tohoto článku o Wicce vedla četná nedorozumění, o kterých jsem buď slyšel nebo byl jejich přímým účastníkem. V minulosti jsem se zde v Kolovratu již mýtům okolo tradice Wicca věnoval, nicméně v jiném kontextu a z jiných důvodů. Téma, které jsem se rozhodl otevřít tentokrát, je velmi citlivé, nosím jej v hlavě již mnoho let a dlouho jsem nevěděl, jak jej uchopit a formulovat tak, abych nebyl špatně pochopen. Zde je tedy můj pokus, popsat relativně stručně problematiku, která je stejně ošidná jako zašmodrchaná a vnést trochu světla do historických příčin toho, proč jsou věci takové, jaké jsou. Současně bych rád předeslal, že tento článek je věnován… číst dál
Beltinový hymnus
Jindra Džin Prousek
„Slavný den přichází v máji,
Mladistvým životem kypí les
Bujnost a radost vládne v kraji
Veverka přeběhla přes pařez.
A vyrušila ta bystrá zrzka
Lesního skřítka – šumaře,
Kterého veselka čeká brzká,
Basu si veze na káře. číst dál
Historie tradiční Wiccy – Wicca ve 40. a 50. letech
Jakub Achrer
V předchozích kapitolách jsme se podívali na tu část příběhu, v níž Gerald Gardner, který bývá označován jako zakladatel tradice Wicca, hraje zcela pasivní roli, a která předchází jeho tvůrčímu podílu na celé věci, k němuž došlo v padesátých letech minulého století. Část příběhu, na kterou se podíváme nyní, zahrnuje všechno, co se stalo po Geraldově zasvěcení v roce 1939. Víme, že byl čarodějnickým kultem zcela fascinován. Tato oblast zcela zastínila veškeré jeho dosavadní zájmy. Víme také, že Dafo byla Geraldovi z tohoto prostředí zdaleka nejblíže a byla jeho hlavním zdrojem informací, byť na jeho otázky odpovídala často vyhýbavě nebo mnohoznačně. Jedna z pozoruhodných věcí na této… číst dál
Historie tradiční Wiccy – prvopočátky tradice Wicca
Jakub Achrer
Smyslem následujícího textu je vnést trochu světla do otázky historie tradice Wicca tak, jak občas zaznívá v českém prostředí, které bohužel nedisponuje kvalitní faktografickou literaturou. Díky tomu lze narazit na různé druhy tmářství, které sahá od extrému v podobě tvrzení, že Wicca je stará 20 tisíc let, až po extrém, že Gardner si to celé vymyslel a vylhal. Smutnou skutečností, že tato pomýlenost se nevyhýbá ani textům s faktografickými, či dokonce akademickými ambicemi. Dovolil jsem si tedy vytáhnout základní informace z dostupného výzkumu (především) Philipa Heseltona, doplnil je o vlastní postřehy a nabízím je komukoliv, kdo upřednostňuje fakta a chce… číst dál
Recenze: Wild Once (Vivianne Crowley)
Jakub Achrer
Vivianne Crowley je známou postavou a autorkou nejčastěji spojovanou s britským čarodějnictvím, pohanstvím a s tradicí Wicca. Její Wicca: The Old Religion in the New Millenium má na svém kontě několik vydání i překladů do různých jazyků a je považována za klasické dílo, které nejlépe popisuje, o čem tradice Wicca je. V Evropě snad neexistuje tradiční coven, který by nepovažoval tuto knížku za naprosto nezbytnou a povinnou četbu, což platí i pro pražský coven, kde působím. Takže když se mi (právě díky naší velekněžce) dostalo toto nové Viviannino dílo do ruky, byl jsem velice zvědavý, odložil jsem právě rozečteného Pratchetta a pustil se… číst dál
Názor: Zakládá se naše kultura na křesťanských hodnotách nebo spíše na těch pohanských?
Filip Airis Kubín
Občas se mi stává, že zaslechnu vyjádření politiků[1] (ať už na lokální či evropské úrovni), profesorů a filosofů, že naše česká či evropská kultura je založená na křesťanských hodnotách. Nedávno jsem nad tím po večerech přemýšlel, přičemž stále nevím, co si pod tímto výrokem představit, protože ať hledím na problematiku z různých úhlů, všude vidím spíše kořeny v dobách pohanských[2].
Tímto článkem bych chtěl tedy nabídnout své aktuální poznámky k jednotlivým argumentům a určitě budu velice rád za jakékoliv doplnění či protiargumentaci na emailu filip.kubin@pohanskaspolecnost.cz
Tento článek určitě nemá v úmyslu být urážkou křesťanství a křesťanů, kterých mám nemálo mezi přáteli a vážím si jich. Má být pouze nabídkou argumentů k diskuzi, jestli některé používané odborné termíny jsou stále relevantními v dnešní době s nejnovějšími poznatky, nebo jestli nejsou spíše již vyvrácené. číst dál
Rozhovor s Tomášem Kočkem
Anna ‚Rusalka‘ Kučerová
S Tomášem Kočkem jsme se potkali, abychom si popovídali o nové desce ONA, kterou vydal společně se svým Orchestrem díky podpoře fanoušků ve sbírce na portálu Donio. Deska oficiálně vyšla 31. prosince 2021 v doprovodu videoklipu k písničce Hopaj Hop!, který je k vidění na youtube kanálu kapely. Desku je možné si objednat ve fyzické i elektronické podobě a v nejbližší době bude k poslechu i v rámci platformy Spotify.
Tome, jde o tvou v pořadí třináctou desku. Ty předchozí se věnovaly ve velké míře folklóru, slovanské mytologii, beskydským zbojníkům, nebo šlo o zhudebněnou poezii Ladislava Nezdařila.… číst dál
Sčítání lidu 2021 – vyplnili jsme pohanství
Sčítání lidu 2021 je za námi a nyní jsou známy i výsledky. K pohanství se celkem přihlásilo 2 764 z nás a dalších 189 k druidismu!
Chtěl bych tímto pozvednout číši s medovinou a připít na to, že nás je tolik, kteří se ochotně a s hrdostí hlásíme k pohanství. Ať se všem pohanům a pohankám i nadále jen daří na svých cestách!
Filip Airis Kubín
O pohanství
Být pohanem je dnes cestou hodně založenou na individualitě, hlubinné osobní zkušenosti a budování vlastního já v reflexi se silami přírody, proto je jasné, že není v našich prioritách tolik oslovovat masy. Náš vztah s bohy, patrony a matrónkami, předky[1], krajinou a matkou Zemí je natolik osobní, že se do něj ani nemůže moc mluvit. Pouze si vzájemně sdílíme své pohanské zkušenosti, abychom se inspirovali, jak zvládnout výzvy na cestě co nejctnostněji. Stejně osobní je pak i budování vlastního mýtu, osudu, hodnot či zvolených životních odpovědností[2], jejichž rozvoj je přirozenou součástí jakékoliv pohanské praxe. číst dál
Skyclad aneb Oblékni si oblohu
Jindra Džin Prousek
O našem covenu se mezi pohany obecně ví, že své rituály provádíme ponejvíce v nebeském rouše. Čas od času se mě na pohanských setkáních (zejména) nováčci nesměle vyptávají na “skyclad”, jak to s tím vlastně je. Často pak vyvracím omyly a předsudky, což bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl toto téma zpracovat pro Kolovrat, kde, jak věřím, se najde mnoho zvídavých čtenářů, kteří se rádi seznámí s pohledem praktikujícího. Maje na paměti, že zkušenost a prožitek jsou článkem nepředatelné, rád Vám alespoň nabídnu několik postřehů, které Vám mohou pomoci rozhodnout se, zda skyclad vyzkoušet ve vlastní praxi a nebo ne.
Kouzlo písně Slunovratné
Jindra Džin Prousek
Krajina se nerozhodla ještě,
zda v hnědou či bílou oděje se,
nesmělý sníh zda smyjí deště,
či udrží se v poli, v lese. číst dál
Vědomecké vzdělávání v Česku
Budimír
S odstupem tří dní píši krátkou zprávu z prvního vědomeckého víkendu s hlavní osobností obrody přírodního slovanského duchovna Žiarislavem, konaném nedaleko Prostějova. Již několik let je Žiarislav v řadě vlastností mým vzorem, navštívil jsem v minulosti dvakrát třídenní slavnosti letního slunovratu na Slovensku a v tomto roce se stala velmi výjimečná věc – začal se naplňovat záměr Moravanů uskutečnit s Žiarislavem dlouhodobý výcvik. číst dál
Legenda noci samhainové
Jindra Džin Prousek
Tváře vlhké, srdce bolí, nohy unavené,
chodí hvozdem paní v plášti.
Krása, jíž by Feidiás tesal do kamene,
rozpouští se v hoři, zášti.
Třetí již úplněk nebe pozlatil,
co bloudí sama, bez svého druha,
který odešel, aby se nevrátil,
na svátek boha Lugha. číst dál
Samhainová cesta k předkům (vytváření rodokmenu)
Filip Airis Kubín
Na počest jednoho neznámého pohana
Kolo roku v muzeu čarodějnictví a magie
Jeden z našich největších svátků Samhain je tu. Symbol tmavé poloviny roku, kdy po oslavách sklizní a rovnodennosti nastává to nejtemnější období. Čas, kdy bloudíme tmou v chladných lesích, studujeme v nich své vnitřní já a doma u topení čteme staré příběhy, zatímco je venku sychravo… to potrvá mnoho týdnů až do zrození nového slunce o Zimním slunovratu.
Je to ale i svátek konce a začátku keltského roku, který začíná právě temnotou[1]. Což je výhodou, protože skrze konec, smrt, podzimní ticho a oheň můžeme ukončit velkou část minulého-již nepotřebného a vytvořit si tak místo pro věci nové, které teprve přijdou… a to ikdyž nové věci občas mohou přicházet pomalu. Stejně jako chvíli trvá, než se z hlubin hlíny vydere semínko dubu nebo nové slunce o slunovratu. Naše duše a vědomí totiž nejsou bezedné a je tedy prima v nich občas uklidit. A právě tyto archetypy
Samhainu (smrt, konec, temnota, oheň…) mohou často pomoci lépe ukončit to, co už k nám nepatří, než následné archetypy lihu a divokých oslav o Silvestru.
Pro tento článek je Samhain ale hlavně slavností smrti a předků, přesným opakem Beltainu- svátku života a zrození na protilehlé straně našeho Kola roku. Je to čas, kdy se navracíme ke své drahé rodině. Svým kořenům, ze kterých jsme vzešli a jejichž geny a příběhy (ať už fyzické či duševní) si neseme v našich žilách. Jak moc do hloubky je znáte?
Krev mé krve, kořeny v hlíně, kosti vlasti.
Úcta k zemi, životu a předkům – kam se poděla?
Budimír
„Za charakteristické rysy pohanství považujeme především uctívání Bohů předkřesťanské Evropy, předků (a to jak ve smyslu rodinném, tak i ve smyslu duchovním), přírodních duchů, neoddělování ducha od hmoty, nevydělování člověka z přírody a úctu k Zemi, ke společenství, k životu i ke smrti.“ – Pohanství: Jak jej chápe Česká pohanská společnost.
Už dlouho je toto téma ve mně živé, už dlouho se vaří kotlík s omáčkou smutku, zklamání i snahy o pochopení. Provařuje se rok za rokem a omáčka je stále trochu trpká a hořká. Roky a roky pozorování, otázek, poznání. O čem píši, je hloubka vztahu nás, jednotlivých pohanů, k přírodě, Zemi a jejím obyvatelům, včetně nás samých.
Nepřináším… číst dál
Svatební obřad očima svědkyně i nevěsty
Budimír
Je mi potěšením a ctí pročítat texty o čase obřadním, svatebním, nedávno minulém a zažívat ho tak, jak ho jako muž a člověk v jiné roli než nevěsta či svědkyně těžko mohu prožít. Tyto zprávy přináším nikoli jako propagaci sebe sama, ale z vděčnosti k tomu krásnému a i pro dnešní dobu smysluplnému odkazu našich slovanských předků, pro inspiraci dalším, kteří v sobě cítí volání duchů krajiny či svých předků. číst dál
Postřižiny očima matky
Budimír
Večer po obřadech ochrany nemluvňat byl věnovaný několika dětem věku 6-7 let, které v přípravách došly k tomu, že jsou pro obřad „prvního vyběhnutí zpod máminy sukně“ a následné nové životní možnosti připravené. V tomto článku zprostředkováváme vnitřní zkušenosti dvou matek, jejichž synové obřadem prošli… Sláva! číst dál
Obřad ochrany nemluvněte
Budimír
S vděčností předávám svědectví každého z rodičů o obřadu ochrany jejich dcerky vedeném po vzoru našich slovanských předků. Vše v čase oslav po svatbě jejich přátel, které se zúčastnili. Kéž je nám inspirací pro další podobná konání. Živa v nás. číst dál
Romance o Lovci a Lesní Panně
Jindra Džin Prousek
Prochází krajinou sličná Panna,
její krása prostupuje světy.
Kam pohlédne, padne rosa z rána,
kam vstoupí, raší pestré květy.
Když vyjde z lesa na mýtinu,
zeleně na slunci září její šat,
všechna zvěř hřeje se v jejím stínu,
ptáci se mohou uzpívat.
Moje víra je pohanství – sčítání lidu je opět zde
Martina Píšová a Filip Airis Kubín
Již je to 10 let od posledního sčítání lidu v ČR. Tehdy se nás sešlo úctyhodných 863, kteří jsme vyplnili do své víry slovo pohan/pohanství. Bylo to skvělé zjištění, že nás, kteří kráčíme po starých stezkách a kteří jsme vyslyšeli jejich volání, je více. Příští měsíc, 27. března se uskuteční další sčítání obyvatel ČR. Sejde se nás tentokrát více?
Chtěli bychom tímto vás, všechny pohany, pohanky a pohančata pozvat, abyste s námi také vyplnili do kolonky náboženství vaši cestu a pomohli tak zjistit, kolik nás je.
Předchozí průzkumy
Jak jsme již psali, v prvním sčítání obyvatel, kde se již… číst dál
Píseň Hromnic
Jindra Džin Prousek
Příběh Kola roku je vyprávěn mnoha jazyky, mnohými ústy. V prostředí Wiccy jsem se setkal s tím, že každá tradice a dost možná i každý coven vypráví legendu trochu jinak, nesetkal jsem se s tím, že by někdo používal jakoukoliv dogmatickou verzi. A to je dobře, neboť i já ji rád vyprávím pokaždé trochu jinak. Letos jsem se ji pokusil přetavit do veršované podoby.
Poslechněte si tedy zpěv o Imbolcu, o době, kdy Bůh starého roku už nedokáže zadržet omlazenou Bohyni v podsvětí, o době, kdy ji Bůh nového slunce vábí zpátky na zem.
Píseň Hromnic
Krusta přemrzlého sněhu
praskla pod těžkou tlapou.
Srna se… číst dál