20 let Českomoravské čarodějnické konference (BMWC)

Jakub Achrer (Zahrada)

Není, myslím, nijak těžké získat dojem, že pohanská náboženství a jejich symbolika či kulturní rozměr prožívají v poslední dekádě v České republice explozi popularity. Množí se hudební či historické festivaly s touto tématikou, na sociálních sítích vznikají stále nové stránky či skupiny a pohanská spiritualita si razí cestu do všeobecného povědomí. S tím spojený je i vznik dalších a dalších skupin, organizací, a vůbec se zdá, že v oblasti pohanských náboženství panuje velmi čilý ruch, který má velmi patrný vliv nejen uvnitř komunit, projevující se zejména rostoucím zájmem, ale také mimo (dejme tomu) subkulturu samotnou, a to zejména obrovským přesahem do oblasti hudby, literatury, filmové tvorby, esoterického podnikání, ale částečně i politiky. 

Jedním z důvodů, proč se domnívám, že pohanská náboženství mají v České republice zdravý základ, je jejich obrovská diverzita a víceméně rodinná/ klanová struktura, kde však nejsou jednotlivé skupiny vzájemně zcela izolovány. Vznikají především malé praktikující skupiny, různé eklektické coveny, klany a další skupiny o malém počtu členů, které společně praktikují a nemají žádné jiné ambice, což je vlastně velmi dobře. Současně existuje komunikace, výměna myšlenek a idejí napříč těmito skupinami. Takto přirozeně se vyvíjející spiritualita s organickou rodinnou strukturou nezávislých, ale nikoliv vzájemně izolovaných skupin, je z mého pohledu jednoznačně nejodolnější vůči negativním jevům potenciálně spojených s nárůstem popularity nějaké formy náboženství. Toto neříkám z nějaké akademické pozice, ale z pozice člověka, který se v pohanských kruzích pohybuje přes dvacet let, a byl nějakým způsobem ve středu či velmi blízko středu dění kdysi dávno v dřevních dobách a stále nějakým způsobem pasivně sleduje dění.  

Součástí toho všeho, respektive předpokladem určité výměny a komunikace je pochopitelně setkávání těchto skupin i jednotlivců na různých platformách (kam neřadím sociální sítě), ať už se jedná o zcela otevřené hudební či historické akce, tak i různá polouzavřená či zcela uzavřená setkání s osobnějším rozměrem, kde se vzájemně zná většina účastníků. V tomto článku si řekneme o jednom takovém pravidelně se opakujícím, víceméně uzavřeném setkání (kde je účast pouze na pozvání), které má tradici již velmi dlouhou, a které v určitých částech pohanských náboženství hrálo (nebo možná stále hraje) důležitou úlohu-  a minimálně je neoddělitelně spjato mimo jiné i se vznikem České pohanské společnosti. 

Před dvaceti lety již byl internet poměrně dostupným komunikačním nástrojem, ale neexistovaly sociální sítě, minimálně ne v dnešním smyslu toho slova. Tuto úlohu do určité míry plnily různé chatovací stránky, blogy, internetové stránky a podobně. Jedním z těchto komunikačních nástrojů byl tzv. XChat, který existuje sice ještě dnes, ale jeho role je z pohledu předmětu tohoto článku zcela irelevantní. A v prostředí XChatu (místnost s názvem Wicca) se tak nějak stalo, že se pět (z celkových asi dvaceti pozvaných) sešlo v obci Mezná v Českém Švýcarsku. Setkání se nazývalo Českomoravský čarodějnický slet, či chcete-li Českomoravská čarodějnická konference (jak se mnohem častěji nazývá dnes), respektive akce, které dnes nikdo neřekne jinak než BMWC (Bohemian-Moravian Witches’ Conference). Velmi ambiciózní název pro akci, na kterou tehdy přijelo jenom pět lidí. Dnes se jedná o již dvacet let se vyskytující (byť málo viditelnou) stálici na českém pohanském i okultním nebi, která se zabývá jak převážně přírodně orientovanou magií, tak pohanskými náboženstvími a čarodějnictvím. 

Nebudu se zde rozepisovat o následující podrobné historii této konference, neboť si nemyslím, že je to kdovíjak důležité a částečně jsem tak již učinil jinde. Zaměřím se spíše na dnešní podobu této každý rok se opakující události a některé její aspekty, které ji činí (nejen) v českém prostředí výjimečnou. Především se jedná o událost, která je pětidenní, je nabitá programem od rána do večera, nicméně programem, který si dělají účastníci sami. Organizátoři, kteří se z roku na rok (většinou) mění, mají na starosti pouze zahajovací a zavírací organizaci události samotné, jinak vše funguje na principu “udělej si sám”. Veškeré rituály, přednášky, workshopy, meditace a jiné součásti programu pořádají lidé z poměrně rozmanitého spektra pohanských náboženství a jiných příbuzných spirituálních cest. Současně v rámci konference vznikl poměrně propracovaný systém rozdělení dílčích organizátorských rolí na většinu účastníků, takže lze říci, že v míře maximálně možné se na chodu akce podílejí všichni přítomní.  

foto: Jakub Achrer

A účastníků nebývá poslední roky vůbec málo. Po hubenějších covidových letech, kdy BMWC čelilo restrikcím a podobným překážkám a kdy se sice podařilo setkání uspořádat, ale v omezené podobě, překročily počty opět sedmdesátku a dnes lze říci, že BMWC je “tak nějak do sta lidí”. Výroční BMWC 28, které proběhlo ve dnech 11. až 16. června pod taktovkou Barči (https://www.facebook.com/share/p/hPF3jq7as96J5rr2/) a Anety (https://www.facebook.com/share/p/z7dGNdMwwLhofQ1P/) dosáhlo počtu 81 účastníků včetně dětí. O charakteru BMWC něco napoví i skutečnost, že na oslavu 20 let BMWC přijeli lidé nejen z Česka, ale i z Německa, Rakouska, Holandska, Skotska, Anglie, Švédska, Finska a Norska. Z toho vyplývá, že jakýmsi přirozeným procesem došlo k tomu, že BMWC je dnes již zcela mezinárodní akce, jejíž renomé se v posledních dvou letech šíří šuškandou v západní Evropě jako požár, a to zejména v prostředí tradice Wicca. S tím souvisí i dvojjazyčnost většiny programu, stejně jako rituálů. 

Dalším aspektem BMWC je rozmanitost cest, ze kterých účastníci pochází. Dominantní tradicí co do počtu účastníků je posledních cca deset let tradice Wicca, a to zejména její gardnerovská větev. Nicméně mezi účastníky patří i vyznavači a praktikující z oblasti eklektické wiccy, ásatrú, dědičného/ rodinného (hereditary) čarodějnictví, druidství, gnosticismu, animismu, haitského voodoo, rodnověří a dalších směrů. Základ události (zahajovací a zavírací rituál a posvátný prostor) je sice odvozen od wiccanské a částečně druidské praxe, nicméně v průběhu události je program, včetně případných rituálů, podobně rozmanitý jako složení účastníků. Celkově je akce významně posunuta ve prospěch živé, praktické a současné pohanské spirituality, byť akademicky a historicky zaměřené teoretické přednášky se na ní v omezené míře vyskytují také. Je primárně určena pro praktikující, pro ty, kteří to myslí vážně a ideálně jsou prověření bývalými účastníky na nějaké jiné akci a projeví aktivní zájem o účast. Obecně je spousta věcí v pohanských společenstvích založena na osobních kontaktech a ani BMWC není výjimkou. 

Díky velmi širokému spirituálnímu i národnostnímu rozpětí slouží tato konference jako svého druhu tavící kotlík  i bezpečný prostor výměny myšlenek, přístupů, receptů, rituálních postupů, ale vlastně i ke vzniku nebo otestování některých prvků zcela nových. Z jednoho BMWC (pravděpodobně BMWC 17 z roku 2013) pochází například Chant Fénixe (https://www.youtube.com/watch?v=WA1bjPOrgZw), který se následně rozšířil v zahraničí. Díky polouzavřenosti této konference a striktním pravidlům vzniká bezpečné prostředí a určitá sociální kompatibilita. V důsledku vznikajícího přátelstvím napříč tradicemi přirozeně vzniká také vzájemný respekt mezi cestami, který dalece přesahuje samotný význam BMWC, byť samozřejmě tato konference je pouze kamínkem v mozaice. Třetím velmi širokým rozměrem BMWC je pak věk účastníků, což je tradice, která sahá hluboko do jeho minulosti. Na tuto konferenci jezdí lidé od nejútlejšího věku, přes dvacátníky, až po desítky let praktikující důchodce. Nelze nezmínit také další charakterový rys této konference, a to její pohyblivost. Zdaleka ne vždy se koná na stejném místě a za svou historii vystřídala již přes dvacet lokalit. Zajímavým faktem je, že se konalo již v dost těsné blízkosti všech hranic naší vlasti, tedy hranice slovenské, rakouské, polské i německé. Nejblíže byla hranici německé, a to cca 500 metrů. 

Dalším charakteristickým rysem BMWC je humor. Často velmi zemitý i černý, neberoucí si servítky v ničem. Jedním z důsledků mnohaleté pohanské i čarodějnické praxe je jakýsi nadhled a určitá sebeironie, která se dostavuje zejména ve středním věku. Díky všemu výše uvedenému se v průběhu času BMWC stalo velmi rezistentní vůči různým “guru”, s čímž je spojeno i všeobecné opovržení vůči komerční spiritualitě, které je však mnohem více v poloze laskavého a mírně ironického humoru, než že by se jednalo o nějakou agendu či pěstovanou nenávist. Spíše se s tímto lze setkat v podobě např. satirického divadelního představení, různých vtipů a podobně. Mimo jiné je však například zakázáno sdílet jakékoliv podrobnosti z akce a naprostá většina unikátních postupů, rituálů apod. je určena jen pro vlastní potřebu nebo potřebu zúčastněných skupin. Což souvisí i s tím, že průběh i pravidla se neřídí principy demokracie, ale spíše jakési meritokratické despocie. 

BMWC vlastně není bůhvíjak velká akce a ambici vyrůst ve velký profesionální festival nebo zalíbit se všem nikdo nemá. Lze si všimnout i toho, že online přítomnost konference je extrémně omezená. V průběhu roku spolu účastníci na sociálních sítích téměř nekomunikují, Facebooková stránka je zcela neaktivní a internetová stránka leží ladem úplně stejně. Všechny tyto věci v průběhu let úplně ztratily na významu, a to i proto, že úlohu tvůrců online obsahu nebo otevřených akcí převzaly jiné projekty, společnosti, skupiny apod., které jsou odlišně orientované a nabízí věci, které BMWC nabízet nedokáže a ani nechce. Smyslem tohoto článku je vlastně upozornit, že po dvaceti letech stále existuje a velmi, velmi pomalu, ale stabilně, roste v průměru o čtyři účastníky za rok. A také zaznamenat pro budoucí generace, že někde v pozadí a mimo ohnisko zájmu se stala obrovská spousta zajímavých věcí. Podělím se o několik málo z nich. 

Díky unikátnímu složení účastníků je BMWC již mnoho roků vystaveno přítomnosti skupiny, která praktikuje rodinné/ dědičné (hereditary) čarodějnictví, v jejímž čele stojí v Rakousku žijící čarodějka profesionálně se věnující historii, dnes již téměř důchodkyně. Díky tomu mají účastníci možnost vidět způsob čarodějnické práce, který je založen na rodinné tradici doložené do první poloviny 19. století. 

V roce 2018 přijel do České republiky koncertovat (zatím naposledy a pouze na BMWC) Damh the Bard, prominentní člen britského druidského řádu OBOD a známý pohanský hudebník. Přijel však nejen koncertovat, ale podílel se i na programu, který byl na BMWC 22 zaměřen na storytelling, mýty a pohádky a strávil na akci celých pět dní.  

Vivianne a Chris Crowleyovi, jedni z nejznámějších žijících zástupců tradice Wicca, přijeli se zajímavými příspěvky do programu- včetně přednášek a rituálů- hned třikrát, a sice v roce 2013, 2014 a 2017. Sérii BMWC se známými či jinak zajímavými hosty pak na delší dobu ukončil Covid a s ním spojená opatření týkající se jakýchkoliv setkání většího množství lidí. 

Letošní jubilejní ročník byl na zajímavé zahraniční hosty zcela jednoznačně nejbohatší. Zmínil bych například Johna MacIntyre, který byl po mnoho roků hlavou Pagan Federation Scotland a který dorazil se svou manželkou a s dalšími přáteli. V programu však byli příspěvky i hostů z Rakouska, Německa a Nizozemí, zaměřené například na dionýsovská mystéria, rituální použití chantů, techniky transu apod. To však neznamená, že Češi do programu nijak nepřispívají, právě naopak. Podíl českých a zahraničních příspěvků se ustálil v průběhu let na přibližném poměru jedna ku jedné. Výhoda zahraničních autorů je však mimo jiné v tom, že často jsou to lidé minimálně o generaci starší. 

foto: Jakub Achrer

Velmi pozoruhodní hosté nás navštívili v roce 2023. Na veřejnosti neznámí, ale v rámci tradice Wicca osobnosti velmi výrazné, Anna a Ketil, kteří žijí na pomezí Norska a Švédska. Kromě své hlavní cesty se mnoho let věnují praxi Seidr, o kterou se přijeli podělit s ostatními na tento ročník, a které byl věnován celý jeden den a noc. S jejich svolením jsem pořídil a zde se dělím o tyto fotografie, které byly pořízeny těsně před hlavním rituálem v rámci příprav (na BMWC se prakticky žádné rituály nefotografují a pro jejich sdílení obecně platí značné restrikce). 

 S těmito několika vzpomínkami bych se rád rozloučil a poděkoval za pár minut věnovaných jedné z mnoha akcí, které se v České republice odehrávají.

Ano, jsme tu stále, i když o nás asi už nevíte. BMWC je již po mnoho roků v pozadí a je prostě jednou z platforem, kde se mohou skupiny, jednotlivci i zavedené tradice setkávat, budovat vzájemnou důvěru a tvořit příjemnější a bezpečnější prostředí ve spirituálním a kulturním okruhu pohanských náboženství a čarodějnictví, o kterém jsem hovořil na začátku. Nárůst popularity s sebou nese i stinné stránky a lépe se jim zkrátka čelí, když se lidi potkávají decentralizovaně, na mnoha platformách, mnoha způsoby a mluví spolu. 

Print Friendly