Sčítání lidu 2021 je za námi a nyní jsou známy i výsledky. K pohanství se celkem přihlásilo 2 764 z nás a dalších 189 k druidismu!
Chtěl bych tímto pozvednout číši s medovinou a připít na to, že nás je tolik, kteří se ochotně a s hrdostí hlásíme k pohanství. Ať se všem pohanům a pohankám i nadále jen daří na svých cestách!

Filip Airis Kubín

O pohanství

Být pohanem je dnes cestou hodně založenou na individualitě, hlubinné osobní zkušenosti a budování vlastního já v reflexi se silami přírody, proto je jasné, že není v našich prioritách tolik oslovovat masy. Náš vztah s bohy, patrony a matrónkami, předky^[1], krajinou a matkou Zemí je natolik osobní, že se do něj ani nemůže moc mluvit. Pouze si vzájemně sdílíme své pohanské zkušenosti, abychom se inspirovali, jak zvládnout výzvy na cestě co nejctnostněji. Stejně osobní je pak i budování vlastního mýtu, osudu, hodnot či zvolených životních odpovědností^[2], jejichž rozvoj je přirozenou součástí jakékoliv pohanské praxe.

Naše tradice, svátky a rituály kola roku^[3], které pochází z hlubin minulosti a které předáváme dál těm, co přijdou po nás, jsou pak stvrzením a společnou oslavou těchto našich vztahů, hodnot a propojení v náruči krajiny.

Z těchto důvodů nemusí být tedy důležité, kolik nás je, ale jak dokážeme žít své životy, co si v nich neseme, pro koho chceme být oporou a čeho si dokážeme vážit. Samozřejmě, může být občas těžké, udržet se na pohanské cestě či v cyklu praxe, zkušenosti a víry, zvláště když zatím nemáme duchovní centra pro komunitní život, není nás mnoho, jsme individuálně praktikující po celé republice a některé naše svátky jsou v dnešní kultuře přeměněné až do groteskní podoby, přesného opaku našich hodnot (Pálení čarodějnic na Beltain, fanatické nakupování dárků a oslava konzumu na Zimní slunovrat…).

Na druhou stranu naše chrámy jsou samotné hory, lesy a stráně, našimi bratry jsou všichni tvorové matky Země a na našich cestách jsou s námi jak předkové, tak bohové a bohyně, kteří se rozhodli nás vést, stejně jako my jsme se rozhodli pro ně. Kromě toho i naše posvátná místa zušlechtěná lidskou rukou a zasvěcená pohanství můžeme nalézat po celé České republice i Evropě a kdykoliv na nich najít svou oporu, či se k nim vydat na duchovní pouť. Po ČR je také více než 15 různých pohanských skupin zaměřených na různé tradice a jejich pojetí v celém spektru pohanského stromu a stejně tak člověk může napsat na různé lokální diskuzní skupiny, pokud by měl zájem o společný rituál nebo by ho chtěl přímo zorganizovat a pozvat ostatní. Když k tomu připočteme stále narůstající množství knih, znalostí, článků, filmů, hudby, zkušeností a zboží s pohanskou tematikou, které ještě před 15 lety skoro neexistovaly, myslím, že náš osobitý styl života a kulturní hojnost nejsou ohroženy, spíše se rozrůstají každým dnem. To ukazují i čísla z aktuálního sčítání. Naše vnímání světa může být obohacující i pro jiné, čí přímo pro českou kulturu jako takovou.

Proč tedy potřebujeme veřejné sčítání, když si vystačíme sami a bohatost naší kultury stále stoupá?

Železobetonové desky na Závisti – nákres

Je to ze dvou důvodů. První je, že tato oficiální čísla nám mohou pomoci při obraně našich cest, tradic, posvátných míst a hodnot v časech různých krizí. Vhodným příkladem je například boj s Národním muzeem, které před 12 lety vytvořilo hru pro děti s názvem “Pokácej si svou pohanskou modlu” v rámci tematické výstavy “Staré pověsti české” a udělalo si z idolů našich bohů kuželky. Dnes už by to nikoho nenapadlo.

Dalším příkladem je aktuální boj některých z nás proti vybetonování keltské akropole Závist, kde nemálo pohanů slaví své svátky, a město se toto posvátné místo uprostřed lesa rozhodlo invazivně bez jakéhokoliv diskuze nejen s věřícími zabetonovat plochami o velikostech například 13 x 15 metrů. Právě v těchto situacích, jako je obrana našich posvátných míst, nám společné veřejné přihlášení se k pohanství a statistika mohou být silnými spojenci při jednání s úřady.

Děti i dospělí si mohou potěžkat Bivojova kance, vystoupat na horu Říp a rozhlédnout se podobně jako praotec Čech nebo skácet pohanské modly. – Národní muzeum

Druhým důvodem, proč je vhodné dostávat nás do obecného povědomí, je malé riziko spojené s bohyní Lůzou, která dokáže občas osedlávat davy stejně jako bůh Pan stáda. Náš aktuální svět, ve kterém žijeme v míru a je darem od našich předků, není samozřejmostí. Kdykoliv se může změnit, stát se pro nás rizikovým, stejně jako byl nástup křesťanství pro naše pohanské předky, pro lidi ve středověku čarodějnické procesy, pro Židy vláda nacismu, nebo pro křesťany komunismus. Když jedna skupina začne hlásat nenávist vůči někomu jinému a získávat vládu, je velká šance, že začne otáčet svou nenávist i vůči jiným lidem (minoritám, intelektuálům…), aby svedla pozornost od svých problémů. Kdo bude cílem, může být náhodné. Proto je vhodné občas se prezentovat na veřejnosti a ukazovat naši existenci, aby o nás ostatní sousedé věděli, zvykli si na nás, přestali se nás bát či nás démonizovat. Díky veřejnému povědomí a ukazování pohanských hodnot, které ve společnosti sdílíme, dokážeme lépe ubránit sebe a své blízké proti případné radikalizaci společnosti. Satiricky ve stylu Haška to popsal Myslič ve svém článku o sčítání na Pohanském kruhu:

A co je hodně zajímavý, to jsou tydleti pohani. To je úplně náramný tohleto! Ti nám jdou pěkně nahoru! Celejch 2 764 pohanů máme v naší zemi. Že nevíte, o koho jde? Paní Müllerová, to jsou takový skoro jako trempové a divoký skauti. Furt choděj do lesa, tam tancujou okolo ohňů, lejou do sebe medovinu a řvou. No prostě samá fajnová a dobrá společnost. Dyť tady hned vedle v baráku bydlí mladej Průša a ten je u nich taky. 

Přes tyto minimální a nárazové důvody je ale sčítání hlavně skvělým počinem, který přináší opravdu hřejivé povědomí, že nás je tolik, co kráčíme po starých stezkách. Připomíná mi to pocit, který mám, když člověk při beltainovém rituálu spatří zapálený oheň na druhém kopci a ví, že kdyby se cokoliv stalo s tím naším, jinde se slaví také… plodnost, život, láska a úcta… v náruči rodné krajiny, za pohledu bohů.

Data

Vše začalo v roce 2011, kdy byl na popud několika pohanských skupin schválen Českým statistickým úřadem termín pohan/pohanství do kolonky náboženství. Daný rok se nás následně při sčítání přihlásilo k pohanství 863.

Následně jsme zjistili, že u sčítání lidu jsou výsledná čísla užitečná pro komunikaci s úřady, ale nevypovídají nic o nás samotných a naší praxi. Proto jsme v roce 2017 uspořádali vlastní online sčítání, které trvalo tři týdny a vytvořený dotazník vyplnilo 1801 pohanů. Byly v něm demografické otázky a další otázky typu, jakých jsme cest, zda praktikujeme sami či ve skupině, nebo jaké hodnoty v pohanství jsou pro nás aktuálně nejdůležitější. Tento dotazník nám tak pomohl zjistit, co je pro naše pohanské generace v dnešní době důležité a za co se umíme postavit. Když se na ta data podíváte, je podle zastoupení různých směrů a vnímání vidět, že jsme opravdu silným srdcem Evropy.

Při posledním sčítání lidu 2021 se přihlásilo k pohanství 2 764 z nás, což je nárůst o 320 % od toho minulého před deseti lety, a tento výsledek popravdě přesáhl všechny naše odhady. Děkuji všem za toto vyjádření hrdosti k našim cestám.

Dále vyplnilo kolonku náboženství 189 druidistů. Druidismus^[4] vznikl na ostrovech v 18. století z kombinace magických, filosofických a vlasteneckých kruhů v rámci národního obrození^[5], a ač se přímo nehlásí k pohanství (je to cesta seberozvojová a její praktikující mohou být jakékoliv víry), v podstatě své praxe i historie z pohanství plně vyrůstá a i nemalá část členů druidistických organizací (například OBODu) jsou i plně praktikující pohané. Proto jsem ho zde zmínil také.

Koláč podle krajů

Vzpomínky na kampaň

Chtěl bych také poděkovat všem, co se na propagaci sčítání podíleli. Od skvělé fotografky Táni Taliesi Ratajové a grafičky Martiny Arltové přes všechny, kteří se nechali nafotit, až po všechny pohany a pohanské skupiny, kteří tuto naši společnou kampaň sdíleli a motivovali.

Zde jsou některé z fotek, které se různě sdílely po sítích:

A takto vypadaly naše profilovky:

Poznámky pod čarou

^[1] Po krvi, po zemi a po řemesle

^[2] Za sebe, rodinu, slabé, komunitu či třeba krajinu a ostatní děti planety Země v rámci přírodního povědomí.

^[3] Ať už to jsou slunovraty, rovnodennosti, svátky jara, života a plodnosti, smrti či sklizní, nebo další v naší kultuře rozšířené slavnosti pramenící z pohanských dob (masopust, “svatá” Lucie…)

^[4] Zde pozor na rozlišování mezi pohanským druidstvím a druidismem. V keltském pohanství je název druid/druidka označením pro praktikujícího, který se rozhodl jít do hlubin a studovat cestu hlouběji, než jsou základní znalosti. Mohli bychom ho nazvat keltským knězem, ač druidství je spíše vědomostní cesta nemusící obsahovat jen/či knězský rámec. Tak jako tak, musí být člověk praktikujícím pohanem. A stejně jako neříkáme kněžismus, ale kněžství či kovářství, tak říkáme druidství. Rozdíly v praxi mezi druidstvím a druidismem můžete nalézt v tomto článku porovnáním druidské organizace ADF a druidistického OBODu: https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/strom-druidu-v-cechach-strucne-predstaveni-soucasnych-druidskych-uskupeni-v-cr/

^[5] Jak druidismus vlastně vznikl, se můžeme dočíst v článku o historii druidů napříč staletími https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/historie-druidu/

Print Friendly