Beltinový hymnus

Jindra Džin Prousek

 

„Slavný den přichází v máji,

Mladistvým životem kypí les

Bujnost a radost vládne v kraji

Veverka přeběhla přes pařez.

 

A vyrušila ta bystrá zrzka

Lesního skřítka – šumaře,

Kterého veselka čeká brzká,

Basu si veze na káře.

 

A jak se blíží k oslavové louce,

Schází se celá Druhá chasa

Soumrakem hemží se drobné louče

A společnost dostává i basa.

 

Přibyly skřipky, loutna, šalmaje,

Za bubny jedna niněra,

Veselá banda zahraje 

Ke slávě jarního večera.

 

Vždyť dnes se spojí v požehnání

Pán lesa, zvěře i bujných stád

S velikou Bohyní, věčně živou Paní,

Co učí nás, co znamená milovat.

 

Prostřené stoly jen se prohýbají

Pod tíhou pokrmů a soudků piva,

Hosté se sešli v podvečerním máji, 

Kapela hraje a takto zpívá:

 

Ať vaše láska je jako vzduch,

Vždy svěží, čerstvá a mladá

Bez hranic ať je, ať nechybí jí vzruch

Ať stále má rád a stále ať má ráda.

 

Ať vaše láska je jako oheň,

Co do tmy září, co rozpaluje klín

Co zpívá: “Muži, ty se s ní ožeň!”

Co zpívá: “Ženo, navždy spoj se s ním!”

 

Ať vaše láska je jako voda,

Co retům vyprahlým dá pít,

Jíž každá překážka nakonec se poddá.

A tak se hleďte políbit!

 

Ať vaše láska je jako země,

Pevná, co věky přetrvá,

Oporou buďte si vzájemně,

Ty budeš její a ona tvá.

 

Láska je korunou všech kouzel,

Tou nejmocnější magií

Silou, jíž marně by ses vzpouzel.

Láska se láskou nabíjí.

 

Tak zapěli skřítci u velkého dubu,

Co starý byl, když svět byl ještě mlád,

Co svědkem se má stát posvátného slibu,

Tak jako před tím tisíckrát.

 

Vždyť dnes se spojí v požehnání

Pán lesa, zvěře i bujných stád

S velikou Bohyní, věčně živou Paní,

Co učí nás, co znamená milovat.

 

Až poslední paprsky sluneční,

Dopadly stromům na koruny,

Co tak hrdě k nebi ční,

A splynuly něžně se svitem Luny.

 

Rohatý Bůh a Veliká Bohyně,

Kráčejí spolu k oltáři,

By lásku a život dali krajině

Mladí a krásní a přesto prastaří.

 

Přísahy něžné vyměnili si tu,

Které ani Osud a Smrt nepřemůže

Svázáni poutem hlubokého citu

Ženu ženou muž učinil a žena mužem muže.

 

Pak ze společné číše připili si,

Opojným nápojem z medu lesních včel,

Srdce se spolu sladce mísí

Než dojde i ke splynutí těl.

 

Dnes spojili se v požehnání

Pán lesa, zvěře i bujných stád,

S velikou Bohyní, věčně živou Paní,

Co učí nás, co znamená milovat.

 

Ve víru hudby, tance a milování,

Svatební se světí rituál

Oslava lásky Pána a jeho Paní

A kolo roku se točí dál…“