Filip Airis Kubín za pomoci mnoha pohanských žen.

Všichni rodiče milují své děti, oslavují jejich narození a přejí jim do života jen to nejlepší. V pohanství je tomu zrovna tak. Zároveň se ale v pohanství vnímá i hlubší spirituální rovina celé situace, stejně jako u ostatních přechodových rituálů v životě člověka.

Kromě tradičních oslav se v pohanství vykonávají různé malé i velké rituály, které mají dětem zajistit co nejsilnější duchovní ochranu a štěstí na jejich cestě životem za pomoci našich spojenců: bohů a bohyň, předků a duchů krajiny. A to minimálně po celou dobu jejich dětství až do dalšího přechodového rituálu, což je často vstup do puberty (chlapec) nebo přijetí prvních měsíčků (dívka), kdy už se stávají dospělými. Poté už následuje jejich vlastní rozhodování o směřování své životní cesty, o vlastních patronech/matronkách, víře, hodnotách a vzorech, které na ní chtějí zvolit.

Rituály okolo narození mají pomoci i s duchovním zajištěním co nejhladšího průběhu porodu, který byl v historii velice rizikový a i přes dnešní skvělý vývoj moderní medicíny stále problematický je. Mají vytvořit duchovní ochranu pro matku i dítě, která má zároveň pomoci vyvolat v matce co největší pocit bezpečí a klidu – což je základ pro vyplavování správných hormonů (např. oxytocin a endorfiny) a naopak omezení těch nežádoucích (např. adrenalin).

Naše rituály pramení z archetypů pohanské víry, její spirituality, hodnot, provázanosti s lidským tělem a lokální kulturou (folklórem a krajinou), ve které pohané žijí. Jejich přínosem a další rovinou je i dotvoření a posílení sociokulturních vztahů a statusů, ať už v rámci rodiny nebo mezi souvěrci. Mohou být i stěžejní pro oba pohanské rodiče v jejich vnitřní přípravě na novou životní roli. Oběma pomáhají nalézt, poznat a přijmout jejich novou životní etapu, při které se stávají matkou a otcem.

Právě praktikování těchto zvyků spojených s přechodovými obdobími nás více spojuje s našimi předky. Pomáhají nám lépe vnímat hloubku a hodnoty pohanské tradice a lépe ji vnášet do dnešního světa. Stejně tak nás lépe spojují s přírodními cykly, cykly lidského života či biorytmem našich těl, tedy dalšími aspekty úzce spojenými s pohanskou filozofií.

Rád bych ještě zmínil, že stejně jako při volbě možností na pohanském svatebním rituálu i zde plně záleží na páru, které úkony chce zvolit a které vypustit. Důležité opět je, aby struktura a spirituální naplnění tohoto přechodového období plně vyhovovaly nastávajícím rodičům a jejich životní cestě.

Všechny nápady a návrhy zde vypsané jsou buď ze zdrojů zmíněných na konci článku, nebo ze zkušeností dnešních pohanských rodin. Všechny náměty jsou na konci označeny podle toho, jakou tradicí jsou inspirovány: (S) Slované, (A) Asatru, (K) Keltové, (ČLT) Česká lidová tradice, (IE) Indoevropská kultura celkově.

Obsah

• Těhotenství a přípravy před narozením dítěte
• Porod v historii
• Porod dnes
• Šestinedělí aneb od narození do hlavního rituálu
  • Jmenoviny
  • Šestinedělí
  • Rituál ukončení šestinedělí
  • Rituál uzavírání kostí
  • Požehnání pro budoucí námluvy
  • První očistná koupel
  • Kmotrovství
  • Duchovní ochrana dítěte a průvodcovství
  • Věštba, sudba a osud
• Hlavní rituál
  • Přípravy
  • Místo
  • Čas
  • Rituální struktura
  • Možnosti středu
• Po rituálu
  • Hodokvas
• Další následné rituály
• Příběhy dalších pohanů
• Zdroje

Těhotenství a přípravy před narozením dítěte

V historii se konalo nemálo tradic spojených s těhotenstvím, přičemž některé hraničily až s pověrčivostí, přesto ale nemálo z nich má svou hodnotu i v přítomnosti, a proto jsou zde zmíněny.

Přípravy na narození dítěte přináší často rodičům nové výzvy, se kterými si musí sami pohrát. Od možné stavby kolébky otcem nebo šitím koutní plachetky matkou až po přehodnocení vlastních vnitřních hodnot, jakými rodiči by chtěli být. Ženě s příchodem těhotenství k tomu nastupuje s přívalem nové energie silná přestavba těla i duše (transformace z archetypu panny na matku). V historii se například vnímalo, že budoucí matka měla léčivé schopnosti a přinášela plodnost ostatním ženám, ale i okolní flóře a fauně. Na druhé straně byly obavy, že nosí dvě duše a že dítě ještě není na tomto světě, proto se budoucí matka pohybuje na spirituální hranici našeho světa a je na ni více citlivější ve všech ohledech.

• • 

    zdroj: https://www.etsy.com/listing/212241393/a-viking-cradle

    Ženě se podle tradice nesmí v žádném případě odepříti žádného jídla, na které dostala chuť. Zároveň nesmí býti také popotahována k soudu, trápena či jinak psychicky či fyzicky namáhána. (IE)

  • Ženě se připisuje větší kouzelná moc, jsou v ní přítomny dvě duše, a proto její požehnání je silnější. (IE)
  • Konají se ženské a mužské kruhy připravující budoucí rodiče na narození dítěte.
    • U mužů se sdílí zkušenosti na téma otcovství, výchovy a hodnot, kterých si muž vážil na výchově od svých rodičů. Stejně tak se může konat rituál na spojení s linií mužských předků.
    • V ženských kruzích se kromě těchto témat také vzájemně pomáhá s lepším naladěním na změny vnitřního biorytmu, a tedy s lepším zvládáním těchto změn.
  • Individuální meditace na soulad s dítětem, aby se lépe žena naladila na miminko a mohla s ním lépe komunikovat.
  • Muž vyrábí kolébku pro dítě. (IE)
  • Žena vyšívá koutní plachtu s ochrannými symboly, která se věší na postel pro ochranu matky a dítěte v období šestinedělí. (IE)
    • Vyšití run, oghamu či jiných pohanských symbolů na koutní plachtu
• Předporodní rituál pro matku – pár týdnů či dnů před porodem žena svolává své blízké ženy z rodiny, matku, sestry, přítelkyně a další ženy, které přicházejí podpořit ženu na její cestě k mateřství a popřát nejen jí, ale také miminku “šťastnou cestu” do tohoto světa. Rituál může mít formát kruhu, tak jak jej známe dle pohanských tradic nebo formát eklektický. Důležitým záměrem je podpora, posílení ženské síly a propojení s miminkem v bříšku. Důležitým elementem je v tomto rituálu voda a země. Voda a její energie plynutí, pouštění, empatie, ženství a očištění. Vodou může být budoucí maminka omývána, do vody mohou být šeptány přání pro maminku a její miminko, obřadní vodou může být vyživována také její plodová voda. Země a její energie stability, kořenů a síly. Dotekem země/rukou je žena uzemňována, posilována a vnímá tak, že je součástí mnohem větší sítě žen, které s ní obrazně řečeno budou rodit, až přijde čas. Dalším důležitým krokem v tomto rituálu je (na určitý čas) rozloučení se s archetypem Panny a přijetí archetypu Matky. V případě, že žena již matkou je, toto odpadá.

Porod v historii

Při porodu v historii se používalo nemálo různých praktik, které mají duchovní, ochranný, ale hlavně psychologický charakter, aby se rodička cítila dobře, v bezpečí, a tedy co nejlépe prošla celým porodem. V té době se rodilo většinou doma, pokud situace neřekla jinak, tedy v místě pro rodinu největšího bezpečí. Při porodu vždy byla přítomna minimálně jedna zkušená ctěná žena, která už své děti odrodila, a její úloha byla jak lékařská, tak i obřadní. Tato funkce tedy vyžadovala nejen důkladnou znalost porodu, ale i okolních rituálů. V historii jsou zvané jako porodní báby, kněžky, lidové čarodějky, bohyňky, volchvy (S), duly nebo samozřejmě také lidově prostě báby, babičky, babky atd. Takzvané “babictví” bylo jedno z nejstarších povolání na světě, které bylo velice vážené a na vysoké odborné úrovni dané doby a to po celé Evropě. S příchodem křesťanství ale postupně upadlo jak na odbornosti, tak na ocenění. Ač babictví bylo lidmi neustále využíváno, stalo se z něj v období středověku nejhůře oceňované povolání té doby a to jak společensky, tak majetkovým ohodnocením. Stejně tak kvůli určitému společenskému vyloučení se přestávaly porodní báby scházet (vzájemně si vyměňovat zkušenosti) a tím i kleslo jejich umění až někde na hranici pověrčivého jednání. To vše trvalo až do doby osvícenství, kdy naopak začal vznikat tlak ze strany monarchů na potřebu odbornosti porodních bab a snížení tak vysoké úmrtnosti při porodech jak dětí, tak rodiček. Začali tedy zakládat školy pro porodní báby, kde byly tyto zkušené ženy vyučovány i v anatomii a lékařské asistenci s cílem, aby všechny porodní báby měly jasnou svou odbornost a potřebné porodní vybavení. Často se poté účastnila porodu jak porodní bába, tak doktor, pokud to bylo možné.

Součástí porodních tradic v historii bylo:

• Vysvěcení prostoru podle praxe jednotlivých pohanských tradic.
  • Voda a kadidlo
  • Použití čtyř živlů: vzduch, oheň, voda, země
  • Oheň, kouř, voda (ČLK)
• Pokládání pod postel nejstarších obranných nástrojů jako kladivo nebo především sekera. (ČLK)
  • V pohanství tedy Perunova sekera (S), Thórovo kladivo Mjölnir (A), Meč zasvěcený Teutatovi (K).
  • Také možnost pověsit na zeď v místnosti
• Přítomnost symbolů bohyní, které mají jako archetyp ochranu rodiny, domácího krbu, porodu atd. (IE)
• Vytvoření tradičního porodního opasku a ovázání rodičky v podobě pásku, stužek či nití (tzv. návazy, navazadla) (IE)
  • Na kotník, zápěstí nebo jako pásek sukně.
  • Tyto ochranné pásky se používaly i pro ochranu před nemocemi či smrtí.
  • Na opasek se požehnání vyšívalo, nebo se napsalo na malý svitek a ten se k opasku připevnil. Je zde možnost tedy vyšití run, oghamů nebo různých pohanských symbolů, nebo celý opak vytvořit ve formě karetky.
• Pomocnicí při porodu je starší ctěná žena – bába. Kněžka, volchva (S) také nazývaná lidově moudrá bába, babička a podobně. (IE)
  • Její úloha jest jak lékařská, tak i obřadní. Jejich funkce vyžadovala nejen znalosti porodu, ale i znalost rituálů a zkušenost s vlastními dětmi.
  • Porodní bába má znát runy. (A)
  • Třikrát obchází postel a pronáší modlitby. (ČLK)
  • Ceremoniálně poprvé předává dítě otci do náruče.
• Při prvních stazích se provolávalo k Freye. (A)
• Při prvních stazích vychází žrecka před dům a zvolá na sluneční stranu:„Buď s Dazbohem, jasné slunéčko!“ Potom se obrátivší volá:„Vítej, temná noci! Jednu duši přijmi a dvě vypusť!“ (S)
• Všechna okna a dveře musely být otevřeny, všechny uzly rozpleteny, byly pronášeny očistné a ochranné modlitby. (S)
  • Otevřené i dveře pece – spojení s oním světem
• Obřadní žena držela v jedné ruce roh s mlékem a v druhé jablko nebo hrušku. Mléko požehnala, napila se a ulila do misky na to určené, poté do něj položila jablko a smočila vřeteno, pokropila rodičku na čelo a na břicho. Mléko má pak být vylito venku, nejlépe ke stromu; jablko se nechá vyschnout a jeho semena se použijí k zasazení stromu. (A)
• Těsně po narození musí porodní bába přinést k dítěti svíci a posvítit mu do obličeje, aby ho přivítala do světla. Byla také většinou zodpovědná za to, aby svíce nezhasla do pojmenování dítěte – ochrana před elfy a trolly. (A)
• Porod se koná mimo části domu, které byly každodenně obývány a užívány. (S)
• Rodilo se i v sauně, tzv. baně, protože je to teplé a čisté místo. (S)
• Po narození obřadní žena-bába pozdvihne dítě nad ohněm, aby ho zasvětila duchům ohně, aby dítěti až do smrti nápomocni byli. (ČLK)
• Obřadná zacházení s pupeční šňůrou a placentou je dochované v celé indoevropské kultuře i po celém světě.
  • Pupeční šňůra se buď nechává, než opadne sama, nebo jí obřadnice uřízne rovnou.
  • Pupeční šňůra se buď nechává vysušit a uschová, nebo kvůli magické ochraně se i s porodními lůžkovinami spálí. (ČLK)
  • Dítěti je přeseknuta pupeční šňůra – chlapcům sekerou nebo nožem, děvčeti hřebenem. (S)
  • Pupeční šňůra je převázána pramenem matčiných vlasů a uschována – nesměla se zničit, symbolizovala vztah matky s dítětem.
• Placentu lze pohřbít třeba na zahradě, pod velkým stromem, nebo na ní strom vysadit.
• Pokud bylo dítě narozeno v plodové bláně, tedy v „košilce“ či „čepičce“, předpokládalo se, že má čarodějné nebo šamanské schopnosti.
• Pokud bylo dítě slabé, porodní bába ho dala na lopatu a dala do vyhřáté pece „dopéct“- na onom světě bude „doděláno“. (S) Pec v domě tady fungovala i jako univerzální inkubátor na potřebnou dobu.
• Úvodní a očistný rituál dítěti (IE)
  • Hned po porodu bylo miminko umyto a následně mu byly narovnávány končetiny. (S)
  • Pošlehání dítěte proutky či větvemi ze stromu, který symbolizuje rodinou ceněné ctnosti (dub-moudrost, jabloň-plodnost, bříza-krása, topol-pevnost, višeň-poslušnost…).
  • Dítěti se uvázala okolo ručky či nožky červená pentle jako symbol ochrany. (ČLK)
  • Vyzdvižení dítěte otcem byl právní i duchovní akt přijetí otcovství. (IE)
  • Stůl, stejně jako dříve oheň a později pec, symbolizovaly centrum domu, proto se s dítětem třikrát obešly dokola jako symbol přijetí dítěte do rodiny. Pozvednutí dítěte nad ohněm či stolem byl stejný rituál. (IE)

Porod dnes

V historii byly z mnoha důvodů porody velice rizikové, což vedlo k velké úmrtnosti novorozenců i matek. Problematický byl i první rok života dítěte. Podle statistik byla úmrtnost 40 % dětí do 1 roku a to až do 19. století. Z toho důvodu se naši předkové rozhodli zlepšovat hygienické podmínky místa porodu, jeho vybavenost zdravotním materiálem a stejně tak lékařskou odbornost porodních babiček, vybavení jejich cestovní lékárničky a nejlépe i přítomného lékaře, což v některých státech vyústilo až v povinné porody v nemocnici, kde je patřičné vybavení pro všechny náhodné situace. Díky tomuto směru se snížila úmrtnost matek a dětí při porodu na minimum. Stejně tak díky rozvoji léků a očkování se na minimum snížila úmrtnost dětí do jednoho roku či jejich deformace z důvodu virového onemocnění.

V dnešní době máme, co se týče porodu, mnohonásobně větší možnosti a vědomosti než v historii. Zjistilo se například, že porod je často silně závislý na psychickém rozpoložení ženy, a proto je klíčové, aby byla co nejvíce v klidu. Když se žena cítí v pohodě a bezpečí, vyplavují se jí správně hormony. Oxytocin, který pomáhá kontrakcím, endorfiny, které tlumí bolest. Ve strachu se totiž naopak vyplavuje adrenalin, který zastavuje průběh porodu. Žádoucí je tedy, aby pro ženu probíhal porod co nejpřirozeněji a v co největším klidu. Stejně tak pro dítě je vhodnější přirozeně vedený porod a co největší kontakt s matkou po porodu.

Díky nejen těmto vlivům, ale také novým vědomostem a zkušenostem se stávají nemocnice nebo porodní domy stále příjemnějším místem pro porod, kde si za příplatek mohou partneři pronajmout soukromý pokoj s domovskou atmosférou (např. svíčkami) a žena může projít porodem v klidu v rámci vlastních potřeb. Stejně tak má na výběr, jestli si zvolí svou vlastní porodní asistentku, nebo zvolí asistentku místní a jaké všechny úkony chce při porodu podstoupit. Také má možnost mít u porodu manžela a další osobu. Tedy možnou dulu, kněžku, žrecku, zkoušenou pohanskou kamarádku, která už má za sebou svůj porod, dokáže jí dát podporu a ví, co se děje v jednotlivých porodních fázích. Tato žena může tedy vykonat i danému místu vhodné úvodní rituály a aktivity, které jsou zmíněné v části porody v historii nebo níže.

Tato témata porodů v nemocnici, doma, kontaktního rodičovství a dalších současných vhledů jsou ale hodně obsáhlá a není záměrem tohoto článku je jakkoliv více řešit, jakožto spíše vyjádřit možnosti, jak přinést pohanské tradice do dnešní doby tak, aby nás dělaly silnějšími, stejně jako tomu bylo za našich předků.

Při dnešních pohanských porodech je možné kromě historických rituálů narození dítěte ještě zvolit možnosti jako:

• Zapálení uschované svatební svíce, která právě má sloužit jako pomoc v těchto přechodových obdobích.
• Zapálení svící na domácím oltáři a oběť bohyním.
• I dnes lze rituální atmosféru porodu podpořit například přítmím, svíčkami či elektrickými světýlky, bylinami, esenciálními oleji, hudbou, chantováním s dulou či partnerem. Pověsit obrazy rodících bohyní mohou také posílit rodičku a dodat posvátnou atmosféru.
• Miminku lze také po porodu pomazat fontanelku na hlavičce kadidlovníkem pro spojení s posvátnem, zapálit pro něj svíčku a tu zapalovat jako ochranu každý den v průběhu šestinedělí.
• Mamince se často přikládá miminko na nahé tělo, aby tak bylo posilováno spojení mezi matkou a dítětem.
• Léčivým olejem pro matku bývá růže, geránium, myrha.
• I dnes lze v porodnicích požádat o pupečník s placentou, bohužel se na placentu běžně dívá jako na “biologický odpad” a porodnice mají s jejím vydáním často problém…

Šestinedělí aneb od narození do hlavního rituálu

Jmenoviny

Rituál pojmenování se nesmí odkládat, protože z mýtického hlediska dítě bez jména nemá přidělen osud. U Vikingů i Slovanů se například zabití nepojmenovaného dítěte nepovažovalo za vraždu, a to kvůli víře, že dokud člověk nemá jméno, nemá duši.

• Udělení jména se dává nedlouho po narození, nejlépe v rámci hodin.
• Dítěti dává (poprvé vysloví) jméno otec, matka nebo oba společně.
• Dítěti dává jméno bába po poradě s rodiči. Postavivší se k domácímu ohništi (svíci), převezme dítě. Když se robě utiší, pozdvihne je nad plamen, řkouc: „Budiž tvé jméno …!“ Pak je poprvé předá otci, jenž je uloží do kolébky. (S)
• Osmý den po narození je dítě pojmenováno. (S)
• Devátý den po narození je dítě pojmenováno. Tímto rituálem je dítě přijato do komunity (A)
  • Devátý den bylo dítě přineseno otci nebo nejbližšímu mužskému příbuznému, ten jej pokropil vodou a dal mu jméno – takto bylo dítě veřejně představeno a přijato do společnosti.
  • Pokropeno třikrát – jednou ve jménu Thora, jednou ve jménu Freye a jednou ve jménu Njorda.
  • Pokud nebyl otec k dispozici, prováděla tento rituál matka.
• Při rituálu také může být dáno dítěti i druhé pohanské a rituální jméno (často může být tajné a znají ho jen nejbližší), které zůstává dítěti až do jeho dalšího přechodového rituálu. Často je také vybíráno přímo kmotrem a kmotrou dítěte, nebo podle různých zvyklostí.

Šestinedělí

Po narození následuje období odloučení páru s miminkem od společnosti. Je to tradice ve většině evropských i mimoevropských kulturách, která zaručovala ochranu novorozence před nemocemi, okolními vlivy všeho druhu i určité období klidu a odpočinku pro matku s dítětem. V historii, kde v domě žilo více lidí v jedné místnosti, byla žena po porodu izolována v posteli v rohu (koutu) místnosti a celý prostor byl ochráněn koutní plachtou. Tato plachta měla kromě vytyčení místa klidu a míru opět i ochranný charakter, aby dítě nebylo nakaženo nemocí od svého okolí, ale stejně tak fungovala jako magická ochrana.

Dnes je šestinedělí hlavně časem, kdy má mít žena po porodu klid a oba členové páru minimalizují své venkovní aktivity, koníčky a sociální aktivity na minimum, jsou doma a věnují se sobě. Níže zmíněné tradiční návštěvy přátel a hlavně okolních žen se omezují na zazvonění, předání uvařeného jídla, pozdrav a odchod, nebo v případě, že v rodině je více dětí, tak ještě na sebrání větších dětí a odtažení je na výlet, aby matka měla klid na novorozeně.

• Odloučení rodičů od společnosti a uzavření se doma.
• Toto období klidu přerušují jen individuální obřadní návštěvy příbuzných žen, kamarádek, kmotřenky a sousedek, jež přinášejí různé dary, tzv. nošení do kouta (IE). Nejčastěji jsou to suroviny i hotové pokrmy, aby žena mohla odpočívat, ale mohou to být i jiné dary vhodné pro situaci. Pokud je v rodině více dětí, nosí se větší hotové pokrmy, aby se najedly i ty.
  • Tyto obřadní návštěvy s pokrmy jsou odvozené i od celkové filosofie vzájemné solidarity a pomoci v komunitě.
  • V historii to byl i jeden z mála časů, kdy se děti v chudých rodinách díky těmto návštěvám pořádně najedly.
  • V dnešní době se návštěvy moc dlouho nezdržují, pouze předají jídlo.
  • Návštěvy mohou vytáhnout zbylé děti ven na výlet, aby matka měla více klidu.
• V českém kulturním prostoru trvalo šest týdnů.
• Je to i určitá zkouška páru, že to spolu zvládnou.
• Zavěšení koutní plachty v pokoji s matkou a dítětem, nebo nad její postel.
  • Na koutní plachtu se také věšely nebo do ní zašívaly různé byliny pro ochranu a vůni.
  • V dnešní době může být i menší a v pozdějších období fungovat i jako záclona pro dítěte.
• Očista místnosti/bytu vodou a kouřem. Zavěšení ochranných symbolů podle pohanské tradice. V historii se například dělal i ochranný kruh kolem postele.
• Dávání za okno obětiny nespřízněným a jiným duchům krajiny, aby nenarušovali klid. (IE)

Rituál ukončení šestinedělí

Na konci šestinedělí je dítě plně přítomno v tomto světě. Jakoby se plně vtělí i jeho duše. Zapálí se pro něj naposled ochranná svíce a nechá se dohořet. Může proběhnout rituální omývání matky a dítěte, neboť pro ženu končí šestinedělí (a s tím také spojené očistky) a hájené období a ona může zpět do světa. Je to často náročné období plné emocionální nestability a sžívání se s novou situací pro celou rodinu. Žena na konci šestinedělí může také požádat o rituál mateřství. Opět se jedná o podpůrný kruh, kdy žena sdílí mezi ženami své potřeby, světlo i stín mateřství a je přede svědky uvedena do role matky. Vstupuje do nové fáze života v rámci své rodiny – komunity – vesnice a jako taková je viděná a ctěná. Toho se často ujímá starší žena, též matka nebo přímo vlastní matka. Žena dostává dary, květiny a je oslavována v nové roli. Tímto se jí předává hodnota, úcta a láskyplná pozornost. Nesmíme zapomínat, že se narodilo nejen dítě, ale také žena matka.

• Dělá se očista vodou a ohněm.
• Podle antických pramenů se provádělo omýváním proudem vody a vykuřování ohněm, přičemž se očišťovala nejen žena, ale i celý dům.
• U východních Slovanů ve formě obřadního umývání rukou, při němž si rodička a porodní bába navzájem polévaly ruce říční vodou nebo zrním.
• Okuřování bylinami a kočičkami.
• Koupání koutní plachty a cákání s ní na ostatní zúčastněné jako symbol požehnání plodností.
• Následovala často veselá oslava vyhrazená především ženám a s velkou hojností jídla.
  • Na těchto oslavách se zpívalo a někde se ženy zdobily stejnou bylinou. Například rozmarýnem.
  • Ke konci se dostavili i muži.
• Rituál byl i symbolem návratu k plnému životu rodičky včetně života sexuálního.

Rituál uzavírání kostí

Tradiční obřad latinskoamerických a mexických porodních báb prováděný šátkem rebozo. Žena se při porodu otvírá nejen tělesně, ale také duchovně. Otvírá bránu pro zrození nového života a věřilo se, že se žena pohybuje na hranici mezi světy. Tento rituál se provádí za účelem uzavření tělesné schránky po porodu, uzavření kostí, tkání, pánve, ale také duchovní schránky tak, aby se mohl i duch ženy vrátit zpátky do těla.

Požehnání pro budoucí námluvy

• Děvčátko: Zavinování do podvleček či protahování skrz mužské nohavice, aby mělo hodně ženichů. [ČLK]
• Chlapec: Balení do ženské zástěry, aby měl hodně nevěst. [ČLK]

První očistná koupel

Tato koupel má rituální symboliku a nesouvisí s prvním omytím dítěte po porodu. Jejím úkolem je zabezpečit dítěti ochranu, zdraví a šťastnou budoucnost. Také to býval jeden z přijímacích rituálů do komunity (například u Huculů).

• Někdy tři dny po porodu.
• Přidávaly se do vody různé léčivé či očistné lokální byliny, ale například i kapka vína či mléka.
• Do vody se dávala žitná sláma, aby dítě mělo dlouhé a lesklé vlasy. [ČLK]
• Do vody se dávala sůl a železné předměty (například klíč), aby dítě mělo rozum a sílu. [ČLK]
• Do vody se dává archetypální předmět, který symbolizuje hodnoty rodiny (například hudebního nástroj, štětec, luk, meč, kniha, kovářské kleště atd.).
• Vylití vody po děvčátku k jabloni, aby bylo milé, sladké a příjemné. [ČLK]
• Vylití vody po chlapci k jasanu, dubu, buku, javoru, smrku či jedli, aby byl silný, zdravý, otužilý a vysoký. [ČLK]
• Možnost vylití vody ke stromu, který má být patronem dětství daného pohančete. Vylití vody z první koupele a vhodná slova symbolizují představení dítěte stromu, aby si ho dobře zapamatoval.

Kmotrovství

Kmotrovství je svazek, nezávislý na pokrevním příbuzenství, který představuje specifickou formu rituálního spříznění, založenou na duchovním bratrství s rodinou. Často je i nadstavbou nad rodinnými svazky. Kmotrovství vytváří trvalý celoživotní vztah, kmotři a kmotřenky se k sobě chovají jako příbuzní, musí si pomáhat a nesmějí se hádat.

• Oslovení s žádostí o kmotrovství se děje až po narození dítěte.
• Volí se často muž a žena.
• Často se volí nejbližší přátelé (životním příběhem vytvořené bratrství/sesterství), ale mohou to být také pro otce s matkou významné osoby nebo pokrevní příbuzní.
  • V Římě avunkulus (strýc z matčiny strany)
  • Také může být určen hlavní kmotr a kmotra a následně několik dalších sekundárních, pokud má otec nebo matka nejbližší skupinu přátel/spolubojovníků/spolubojovnic/rituální skupinu/kmen/klan.
• Jsou to další zodpovědné osoby, které se podílí na výchově dítěte a rozvoji jeho ctností. Stejně tak je jejich povinností se o dítě postarat v případě, že by se rodičům něco stalo.
• Jsou duchovní oporou dítěte, dalšími rádci v případě krizí v životě, důležitých rozhodnutí či hádek s rodinou.
• Jejich přítomnost v příběhu dítěte ve stylu “bytí na blízku, kdyby cokoliv” je žádoucí.
• Je vhodné, aby kmotři čas od času rodinu a dítě navštívili, měli přehled o jeho svátku, narozeninách a přispěli nějakým darem o zimním slunovratu nebo při koledě na oslavách jarní rovnodennosti.
• Kromě dárků do života při uvítacím rituálu dítěte se očekávala i pomoc materiální v období šestinedělí.
• Kromě duchovního patrona či matronky dítěte vybírají kmotr s kmotrou i jeho druhé pohanské a rituální jméno (často může být tajné a znají ho jen nejbližší), které zůstává dítěti až do jeho dalšího přechodového rituálu, což je často vstup do puberty (chlapec) nebo přijetí prvních měsíčků (dívka).

Duchovní ochrana dítěte a průvodcovství

Duchovní ochrana dítěte se často dělá z důvodu, že rodiče a rodina nedokáží být všude a ohlídat vše. Je to také z důvodu základní potřeby samostatného poznávání světa dítětem, u kterého nemohou být rodiče pořád, proto se žádají o pomoc a dohled i naši duchovní spojenci – bohové/předkové/duchové krajiny. Toto průvodcovství od patrona/matronky trvá minimálně v období od narození do dalšího přechodového rituálu dítěte jako je vstup do puberty (chlapec) nebo příchod prvních měsíčků (dívka). Poté již mladí lidé sami rozhodují o své životní cestě, o vlastních patronech/matronkách, víře a hodnotách, které na ní chtějí zvolit. Z těchto důvodů se v pohanství dělá:

• Darování přívěšku se symbolem rodiny, rodového silového zvířete, patrona či matronky rodiny.
• Požádání o ochranu a průvodcovství některého ze spojenců. Ať už z horního světa (bohů/bohyň), nebo ze středního světa (přírodní duch, místní strom, háj, řeka, skála, půda, zvíře…) nebo ze spodního světa (předkové, drahá prababička, praděda…). Zde je možno samozřejmě kombinace jednoho z každého světa.
  • Duchovního patrona/matronku často vybírají kmotr s kmotrou.
  • Vždy je vhodné zvolit jen maximálně jednoho/jednu z každého světa.
• Požehnání od vlastního silového zvířete (také zvané v Asatru ON sg. fylgja, pl. fylgjur, En. z Irštiny fetch) dítěte a předání jeho symbolu dítěti. Například to může být přívěšek s koněm, liškou, červenkou, sojkou… Toto se dělá pouze za předpokladu, že rodičům přišla vize, jaké silové zvíře/fetch to je.
• Zasazení stromu v den narození. Strom života daného dítěte, se kterým si vzájemně zrcadlili svůj růst. (A, IE)
  • Tento strom může také fungovat jako útočiště dítěte a rádce. Místo klidu a opory.
  • Také se nazýval strom štěstí a sázel ho otec nebo děda dítěte.
  • Sázely se všechny druhy stromů. Ovocné, ořech, lípa…

Věštba, sudba a osud

V celé indoevropské kultuře se věřilo na bohyně, které spřádají osud člověka a starají se o něj.

Tyto bohyně vždy byly ženy s mateřským charakterem, nejčastěji tři a ztělesňovaly vědomí předurčenosti a osudu. Nazývaly se Moiry (Řecko), Parky (Řím), Norny (Skandinávie), Roženice/Rožděnice (Slované). U ostrovních Keltů byla bohyní osudu Arianrhod (Wales), u kontinentálních Keltů s velkou pravděpodobností tři Matrony, mateřské bohyně vegetace v některém z jejich aspektů, ač přímé důkazy o tom nejsou. V dalších dobách to byly v Srbsku Sjudenice, v Slovinsku Sojenice, v Bulharsku Narečnici nebo Urisnici a v českých zemích Sudičky, Sudice, Rodičky nebo Věštice. Podle tradice chodily vyřknout již většinou nezaměnitelný osud dítěti první noc po narození, když všichni spali. V dalších pohanských tradicích mohou 3 sudičky být vnímány jako velká trojná Matka Bohyně ve svých archetypech panny, matky, stařeny.

• Tradiční obětování bohyním osudu pro jejich přízeň.
• První noc po narození dítěte se pro sudičky prostíral stůl. Například se chystal chléb, sůl a nůž, aby sudičky mohly v klidu a spokojenosti určit dítěti dobrý osud.
• Tradiční zástupný rituál tří sudiček/roženic/norn. Jsou rodiči domluveny tři ženy, často z řad rodiny, přátel a moudrých žen, které jsou rodině blízké. Ty buď osamoceny, nebo za účasti rodičů s dítětem, či i širšího kruhu dávají své požehnání, věštby, dary. (IE)
• Věštění budoucnosti dítěti pohanskou věštkyní/věštcem/strigou.

Hlavní rituál

Hlavní rituál je ucelující čas, který má sjednotit všechny dosavadní menší rituály. Jeho úkolem je završit a ukončit celé přechodové období porodu a narození a otevřít tak cestu období dalšímu. Často je na něj zvána blízká rodina a přátelé souvěrci. Může to být množstvím účastníků rituál velký i malý, tak jako tak výběr v obou případech je na rodičích. Právě přátelé souvěrci (v historii sousedé) byli symbolem uvítání dítěte i do širší komunity lidí a do světa.

Přípravy

• Sváteční oblečení všech podle ducha celého rituálu – pohanské oblečení, kroje, living history či jiné vhodné.
• Tvorba či omalování velké svíce dítěte, která se o rituálu požehná přítomnými. Tuto svíci poté dítě a rodiče mohou zapalovat v čase nemocí či životních krizí.

Místo

• Domov rodiny, rodové místo, chrám ochránce rodu,
• u zasazeného stromu dítěte,
• u patronského přírodního ducha dítěte (strom, háj, řeka, místo, zvíře, pramen, chrám přírodního ducha),
• u chrámu božského patrona/matronky dítěte,
• louka, les, střed vesnice… tam, kde se rodiče cítí dobře.

Čas

• Po šesti nedělích od narození.
• Některý ze svátků kola roku.
  • Oslava daného svátku může být v dalších letech milým připomenutím události.
• Osmý den po narození je dítě pojmenováno. (S)
• Devátý den po narození je dítě pojmenováno. (A)
• Jak prostě rodiče uznají za vhodné.

Rituální struktura

Rituální struktura opět záleží plně na otci a matce dítěte. Může se použít standardní pohanské rituální struktury, které jsou popsané například v článku o svatebních rituálech, ale také úplně jiné podle jejich vlastního úsudku.

Možnosti středu

Střed rituálu se může skládat ze stejných úkonů, které jsou zmíněné v období před hlavním rituálem a nevykonaly se, nebo naopak je právě možné všechny zmíněné a pro rodiče vhodné úkony spojit do tohoto jednoho velkého hlavního rituálu. Zde jsou tedy i zopakovány všechny minulé možnosti, ale nejen ty. Samozřejmě záleží na každé rodině, jaké využije, dohledá jiné, nebo jestli si vytvoří své.

• Úvodní řeč a přivítání účastníků – rodiči/rodinou/kmotrem a kmotřenkou/duchovním,
• stužkování a přivítání účastníků rodinou/kmotrem a kmotřenkou,
• přivolání ochranných bohů a bohyň, přírodních duchů, předků (patronů a matron)
• obětování patronovi/matroně,
• představení dítěte rodině, kmotrovi a kmotřence, přátelům,
• přivítání dítěte do rodu rodinou,
• představení dítěte bohům, matce Zemi, přírodním duchům, předkům,
• představení dítěte živlům a jejich čtvrtím,
• požehnání vodou, ohněm, zemí a vzduchem (čtyřmi zástupci či jedním),
• požehnání od rodiny,
• požehnání od kmotra a kmotřenky,
• prosba o požehnání od bohů,
• sudba od tří sudiček,
• věštění budoucnosti dítěti pohanskou věštkyní/věštcem/strigou,
• požehnání od přátel a širší rodiny a předání možných darů,
• požehnání velké svíce od všech přítomných a předání jí děťátku,
• předání archetypálního předmětu symbolizujícího hodnoty rodiny (například hudební nástroj, knihu, luk, meč atd.),
• věšení účastnických stužek na společný dárek dítěti od všech účastníků (hůlka, podkova…).
• praní koutní plachty.

Po rituálu

Hodokvas

Společná závěrečná oslava s rodinou, přáteli, kmotry.

• Může být malá i velká.
• Konají se přípitky na zdraví dítěte (mají i magický a žehnací ochranný charakter).
• Podává se kaše slazená medem, jedno z nejtradičnějších jídel vůbec. Nechybělo na žádném svatebním stole a při jiných příležitostech. Kaše byla z krupice, jahel či prosa a místo medu se může dát také sirob nebo perník.
• Celkově vládne veselá nálada a smích, které odhání nepřízeň.
• Očistnému ohni náleží jak první sousto, tak úlitba slavnostního nápoje.
• Poblíž obětní oltář pro bohy nebo předky.

Další následné rituály

• Rituál ukončení kojení – odstavení by mělo být pozvolné jak pro dítě, tak pro matku. Nedoporučuje se náhlé ukončení, neb to pro dítě může být šok, kterému nerozumí. Žena by měla být naprosto vědomě rozhodnutá, že již nadešel čas ukončení kojení a s miminkem či dítětem o tom láskyplně promluvit. Poté si může udělat doma individuální rituál nebo opět svolat ženský kruh a během něho vrátit “mléko” bohyni Matce. Ve vizualizaci poděkovat za dar výživy a každou kapičku mléka, kterým mohla živit své miminko a odevzdat symbol mateřského prsa/mléka/kojení bohyni. Může to být odstříkané mléko, kojící věneček, talisman či jiný symbol. Žena poděkuje také sama sobě a svým prsům, že vytvářely dostatek mléka a nechaly vyrůst další bytost. Pro dítě je to další separace od matky do světa. Neexistuje ideální čas pro odstavení od prsu. Pro někoho je to 6 měsíců, pro někoho 3 roky. Tato míra je individuální a záleží také na zdraví a ochotě maminky.

Příběhy dalších pohanů

• https://thornews.com/2016/09/04/a-viking-naming-ceremony-in-gudvangen/

Zdroje

• NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3.
• NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-238-5.
• http://rodnavira.cz/porodni-obradnost 5.2.2017
• Bc. Barbora Štefková, přednáška přechodové rituály, 20. BMWC, 2016
• Barbora “Baraka” Zemanová, průvodkyně ženskými rituály. Doplněno o osobní pohled a zkušenosti s rituály. http://www.barborazemanova.cz/ , 20.2.2017
• Jana Balušíková modryhad.cz 20.2.2017