Menarché a menstruace

Posledních pár let mám stále větší pocit, že čas letí jako voda. Některé důležité události našeho života kolem nás proběhnou, aniž bychom se byli schopni zastavit a podívat se na to, co se nám zrovna děje a jaký to má význam. Často si některé zážitky prohlížím teprve po několika letech zpětně, a proto si čím dál tím víc uvědomuji důležitost přechodových rituálů.

Ty nás nutí se zastavit a projít některými fázemi života vědomě a s porozuměním toho, co se děje a jak nás to ovlivňuje.

Proto bych se ráda zastavila u tématu menarché nebo-li první menstruace a toho, jak nás může tato zkušenost ovlivňovat na spousty let dopředu.

Některé mé spolužačky na základní škole dozrály v ženy a dostaly své první měsíčky kolem svých 12 let. Často jsme se o tom bavily na ženských toaletách, kde nás nikdo z kluků nemohl slyšet a měly jsme soukromí. Já jsem svou menarché dostala nedlouho poté.

Protože jsem už od spolužaček věděla spoustu věcí, nepřekvapilo mě, že jsem se jednou ráno probudila s flíčkem od krve na noční košili. Rychle jsem se převlékla a běžela za mamkou, která seděla v kuchyni a povídala si s kamarádkou, která u nás byla zrovna na návštěvě. Odloudila jsem ji stranou a svěřila se, co se událo. Mamka se na mě stydlivě podívala, donesla mi menstruační vložky, řekla mi, ať si ji připevním a odešla si dál povídat s kamarádkou, kterou nechtěla nechat dlouho čekat, protože se viděly po dlouhých letech.

Bohužel jsem nikdy neviděla, jak se vložka upevňuje. Dnes se tomu musím smát, ale tenkrát mě nenapadlo nic jiného, než si ji přilepit obráceně, asi jsem měla pocit, že tak bude lépe držet. Sundat ji, byl opravdu kumfšt. Brzy mi došlo, že to asi není to pravé ořechové, a tak jsem si ji nasadila tentokrát naštěstí již správně. Nakonec se však ukázalo, že nešlo o měsíčky, ale jen pár kapek krve, které mi ulpěly na košili z jiného důvodu. Byla jsem zklamaná.

Nemusela jsem však čekat dlouho a za pár měsíců se moje první menstruace opravdu dostavila. Konečně jsem se cítila jako součást ženského kolektivu. Spousta mých spolužaček na své první měsíčky ještě čekala a já už byla ta zralá žena.

Když se na to podívám zpětně, trochu mě mrzí, že mě mamka neprovedla nějakým přechodovým rituálem, nenašly jsme si čas na společnou oslavu a povídání o ženské cykličnosti. Na druhou stranu jsme však vždycky měly velmi blízký a důvěrný vztah, takže jsem se ji mohla kdykoli s čímkoli svěřit.

Zároveň jsem moc ráda, že v naší rodině menstruace nikdy nebyla tabu a ani se nenazývala prokletím žen, tetičkou z Červeného Kostelce, ženskými problémy apod. Dámské potřeby nám dokonce pravidelně kupoval táta, pro něhož to nebylo nic neobvyklého, a tak se měsíčky staly běžnou součástí mého života.

A to až do té doby než mi začaly nesnesitelné menstruační bolesti. Musela jsem zůstávat doma v posteli, protože jsem často prozvracela i celou noc. Vyzkoušela jsem desítky bylin a rad, jak na to, ale nic nepomáhalo. Nakonec jsme to bohužel “vyřešily” hormonální antikoncepcí. Při té jsem bolesti neměla a mohla jsem normálně fungovat.

Po několika letech jsem se však rozhodla ji definitivně vysadit. Cyklus se vzpamatoval naštěstí velmi rychle, problém však byl, že se mi vrátily tolik nenáviděné bolesti. HA rozhodně není lék ani žádný zázračný vynález, naopak pouze potlačí symptom, který jsem mohla mít už dávno vyřešený a často způsobuje i další komplikace.

Se zvládnutím bolestí mi  hodně pomohla knížka Rudý měsíc, kde je popisována cykličnost žen a psychické změny, které ženu provází každým cyklem. Začala jsem pozorovat, co se ve mně děje a jak reaguji na jednotlivé fáze, více jsem se napojila na vlastní tělo.

Každá fáze cyklu byla jiná, někdy jsem se cítila, že hýřím energií, byla jsem ráda ve společnosti jiných lidí, dělala nové věci a zkoumala svět okolo, v jiné fázi bych nejraději nevylézala ven z postele, raději bych zůstala ležet a číst si a nebo si prostě jen tak brouzdat ve svých myšlenkách….když jsem si uvědomila, že se to každý měsíc opakuje a začala si podle toho v rámci možností přizpůsobovat denní režim, hodně se mi ulevilo.

Tuto znalost mi moje maminka ani babička bohužel nepředala, možná o ní dokonce ani jedna dodnes neví.

Začala jsem také přemýšlet odkud se mohou bolesti brát, menstruace je přeci přirozenou součástí našeho života, tak proč by to mělo bolet. Po čase mi došlo, že mám v sobě potlačenou tvořivost, a že se bráním probíhajícím cyklům a změnám, které se ve mně odehrávají.

Definitivně jsem se s bolestmi vypořádala při kineziologickém odblokování, kde jsem viděla svojí babičku, která dostala měsíčky, ale protože nebyla v tomto směru vůbec nijak poučena, nechápala, co se děje a dostala obrovský strach z krve, která z ní vytékala.

Proto si myslím, že je velmi důležité, abychom své dcery a vnučky včas informovaly o cykličnosti žen a připravily je na to, co se bude dít, až holčička dospěje v ženu. :) Protože menstruace je velkým darem a možností, jak se žena může napojit více na své tělo a pochopit změny nálad a sil, kterými disponuje a je škoda této znalosti nevyužít hned od začátku.

Na závěr bych se s Vámi chtěla ráda podělit o jednoduchý přechodový rituál, který můžete využít pro své dcery a případně další dívky v okolí.

Na den, kdy Vaše dcera dostane první menstruaci, se připravte předem. Až ucítíte, že je vhodný čas, můžete si s ní promluvit o tom, co menstruace znamená, proč ji ženy mají a jak ji vnímáte Vy a třeba i o tom jaké menstruační pomůcky se dají používat a co vyhovuje Vám.

V den, kdy Vám sdělí, že je to tady, můžete vyzkoušet nějaké z těchto nápadů:

Vemte si den volna v práci a buďte spolu (běžte nakupovat, projděte se v přírodě, dělejte to, co máte obě rády).

Pořiďte dceři nějaký dárek např. šperk, který může nosit v době menstruace.

Jděte spolu do cukrárny a dejte si něco dobrého.

Zavolejte dalším ženám a udělejte si společnou oslavu (každá může něco přinést).

Povídejte si o menstruaci a jejím významu (plodnost, sex, tvořivost, cykličnost apod.).

Proveďte dceru meditací (např. viz. článek menstruace).

Tancujte, kreslete, dělejte něco tvořivého.

Nebojte se však zapojit vlastní fantazii a tvořivost. A pokud se budete chtít dál inspirovat, velmi doporučuji knížku Rozkvétající žena.
My, co už máme první menstruaci dávno za sebou, ale nevzdychejme, projít si přechodovým rituálem lze i zpětně. Tím můžeme prožít tento důležitý čas v životě ženy ještě jednou a tentokrát vědoměji a využít tak celý jeho potenciál pro náš další život.

Autorka: Veronika Vermarka Velehradská

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *