Svatební rituály v pohanství

Filip Airis Kubín s pomocí mnoha pohanů a pohanek.

Svatba je jeden z největších přechodových rituálů v životě. Stejně silně transformační už jsou jen přechodové rituály z dívky na ženu (přijetí měsíčků), z chlapce na muže, narození potomků a vlastní smrt. Jelikož svatební pohanské rituály nejsou v České republice ještě tolik známé, uvádíme zde nápady, jak pohanskou svatbu uchopit, jaké náležitosti může mít a jaký je k ní vázaný mýtus. Zároveň je vhodné říci, že toto je pouze úvodní článek do pohanských svateb pro inspiraci a utříbení myšlenek páru, jakou svatbu mít. Pro hlubší uchopení svatby v rámci konkrétní pohanské tradice je vhodné už vše následně konzultovat přímo s oddávajícími nebo s páry, které už svůj obřad mají za sebou.

Náměty na různé části svatby jsou na konci označeny podle toho, jakou tradicí jsou inspirovány. (S) Slované, (A) Asatru, (K) Keltové, (ČLT) Česká lidová tradice, Indo-evropská tradice (IE).

Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv druh svatby, přejeme všem milujícím se hodně lásky a radosti na jejich společné cestě!

Úvod a mýtus

Svatba, přípravy a předrituály

Z historie

Tradice svazku na rok a den

Rituály den a dny předem

Přechodový rituál ženicha a nevěsty

Vybavení, dekorace, organizace

Květiny a symbolika

Místo obřadu

Ochrana fyzická a magická

Ranní aktivity v den svatby

Hlavní ceremonie

Celková struktura rituálu

Možnosti středu rituálu

Po obřadu

Hostina (hodokvas)

Tradiční obřadní jídla

Hry a zábava po hostině

První manželské pomilování

Návrat do společného domu

Den po obřadu

Ukázky pohanských svateb

Materiály

Úvod a mýtus

V České republice bohůmžel neexistuje státem registrovaná pohanská církev s rozšířenými právy, aby mohli být pohané v rituálu i úředně sezdáni dle platných zákonů[1], a proto se nejčastěji volí dvě cesty struktury svateb. Jedna je, že si nejdříve ženich s nevěstou a svědky zajedou na radnici, kde na matrice v jednoduchosti podepíšou potřebné papíry, a poté následuje plnohodnotná pohanská svatba se všemi přáteli, příbuznými a mnoha aktivitami. Druhá cesta je obrácená, a to že nejdříve proběhne pohanský svatební rituál, na kterém jsou jen ženich s nevěstou, nejbližší rodina, svědkové a přátelé „souvěrci”. Následně potom probíhá obvyklá česká svatba 21. století se všemi ostatními příbuznými, přáteli a zástupci z matriky.

Jsou tu samozřejmě ještě další možnosti. Například, pokud máte s radnicí přátelské vztahy nebo vám nevadí si připlatit, mohou být její zástupci přímo součástí obřadního rituálu se všemi ceremoniemi vedle oddávajících a na vámi zvoleném místě. Jejich úkolem ve středu rituálu je poté se zeptat na zákonem potřebné otázky pro uzavření manželství: zda společně chtějí vstoupit do manželství, jaké chtějí mít společné příjmení a jestli jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, zda navzájem znají svůj zdravotní stav a jestli zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Poté je ještě podepsána matriční kniha. Z dalších možností státem uznávané pohanské svatby je tu například žádost o pomoc společnosti Unitářů, kteří vidí boha v mnohosti lidského konání, a tak mají i své pohanské či buddhistické větve. První pohanské rituály na školách v USA se například konaly pod ochranou Unitářů, což je důkaz, že jsou otevřeni i pohanskému stylu svateb. Tolik ale k úředním náležitostem.

Důležité je, aby pohanská svatba měla spirituální význam (což není závislé na počtu pozvaných svatebčanů) a měla delší trvání, než jen stvrzení dokumentů na úřadě. V některých zemích trvají svatební ceremonie i tři dny či týden a stejně tak tomu bylo ve starých pohanských dobách nebo v naší lidové kultuře. Díky většímu množství vloženého času do svatby mohou totiž projít ženich s nevěstou delšími a silnějšími transformačními rituály, které je mohou lépe posílit v jejich odhodlání plout společně řekou života. Mohou si lépe uvědomit své rozhodnutí, přijmout ho do své bytosti a rozmyslet se, které věci si chtějí nést do manželství dál a které chtějí nechat v minulosti. Rozloučit se s mužstvím a ženstvím v osamocené podobě a přijmout nový cyklus ve spirále života, kde už jsou dva, ale bude jich i více. Z těchto důvodů je svatba už od dávné historie plná mnohých rituálů a tradic různého významu, aby se vytvořilo co nejsilnější transformační prostředí.

Foto: Lucie Slováková, www.momentky.com

Období manželství je totiž vztah posílený prapůvodním a nadkulturním mýtem, který má své kořeny už v prvním souladu páru na počátku evoluce. Je to silný biologický i spirituální vztah, který se rodí už při prvních námluvách, takže se mu mohly lidské kultury pouze přizpůsobit. Tento mýtus hovoří o sjednocení odděleného páru. Původně jste byli jeden a jedna. Teď jste ve světě dva. Nová rodina v linii času začínající svůj vlastní příběh a zakládající novou generaci.

Jelikož manželství je stejnou měrou vztah spirituální jako biologický, tak je vhodné nezapomínat, že je potřeba se mu vzájemně věnovat a vkládat do něj dostatečné množství energie a času, aby mohl tento soulad růst a to nejen ve fyzické/majetkové rovině. Stejně jako u jiných vztahů. Když se uzavírá manželství, rekonstruuje se tím i sakrální mýtus božského spojení. Svazek, který mýticky stvořil vesmír.

Svatba je ale hlavně přechodovým rituálem dvou vzájemně se milujících lidí, takže by měla její struktura plně sednout oběma a hlavně jim. Proto je vhodné plně naslouchat svému srdci a společnému příběhu, kterým chtějí oba jít. Ostatní by se tomu měli přizpůsobit. Záleží tedy jen na páru, jaké místo svého svatebního rituálu chtějí zvolit, kolik na něm chtějí mít přátel a jaký rádius příbuzných. To vše by si nastávající manželé měli domluvit mezi sebou, s oddávajícími a družbou.

Svatba, přípravy a předrituály

Na začátku je vhodné, aby se pár zamyslel, v jaké pohanské tradici chce svůj obřad mít. Jestli v tradici keltské, slovanské, Asatru (severské), helénské, wiccanské, šamanské, vlčího kultu nebo eklektické. Různé tradice totiž mají svá specifická zabarvení a nádech, který má na svatbu velký účinek. Často se to volí podle osobních patronů a matronek ženicha s nevěstou. Proto také nejsou výjimkou ani svatby slovansko/keltské, Asatru/fylgjur nebo třeba i pohansko/křesťanské. Lásce a souladu dvou lidí se v této chvíli dává plný prostor.

Často si ženich s nevěstou určují hlavního patrona a matronku celé svatby. Hlavního boha a bohyni, kteří budou nad obřadem bdít a chránit ho. Bývají to právě jejich osobní bohové a bohyně, nebo jejich rodů, ale nemusí to tak být. Mohou to být i vládcové a vládkyně jejich primárních panteonů nebo bohové a bohyně, kteří jsou zástupci přísah, svateb nebo rodiny. Důležité je zachovat, aby byl ochránce jen jeden z bohů, nebo dva rozdílného pohlaví, aby se udržela rovnováha principů. Stejné je to i s oddávajícími. Tedy aby oddával jen jeden/jedna kněz/kněžka, svat/svata, druid/druidka, nebo zastávali status oddávajících muž a žena, což je nejvhodnější.

Také je vhodné si říci, jestli je důležitá fáze měsíce či roční období. Například slovanské svatby většinou probíhají v předjaří nebo v období po sklizni (podzim). Ve wiccanské tradici se pak ctí pohanský svátek Lughnasadh jako “svatební den” vhodný pro uzavření sňatku.

Z historie

Záznam ze 14. století u nás mluví o tradičním oddávajícím zvaném také svat nebo o jeho ženském protějšku zvaném svata, později starosvat a starosvata (svatbí). Podle Klaretova glosáře ze 14. století prováděli právní akt vložení ruky nevěsty do ženichovy dlaně. Autorita těchto obřadníků z pohanských dob byla i v této době natolik silná, že i když se později svatby přesunuly pod tlakem křesťanství do kostela, stále byli i svat se svatou přizváni jako účastníci stvrzení sňatku.

Tradice svazku na rok a den

O keltské tradici někteří autoři píší, že Keltové měli svatby na rok a den, také zvané svazování rukou (handfasting), kde se mohlo manželství vyzkoušet a případně plně stvrdit rok na to. Pokud v té době vznikly nějaké děti, ale pár ve svém souznění nevydržel, tak se o ně poté postarala komunita. To vše je ale jeden velký novodobý mýtus.

Tato tradice vznikla teprve na začátku 17. století a funguje do dnešních dob jako všemi známé a používané zasnoubení. Jelikož tedy původně vzniklo v plně křesťanském kontextu se všemi náležitostmi, tak to byl spíše akt vzájemného “zabrání se”. Všechny tělesné radosti tedy přišly až po svatbě a nelze tuto tradici napojovat na dávné pohanské Kelty. Od 18. století do 20. století byla tato tradice mylně považována jako manželství na zkoušku, ale nikdy se skutečně neporušil křesťanský kontext a jen se věřilo, že tato tradice je z dávných dob a měla volnější charakter. V pohanské komunitě se tato svatba “na zkoušku” začala používat až ve 20. století a na zkoušku byla jen v případě, že nevznikly ze svazku děti.

Pokud by se tedy dalo něco označit v hlubší (pohanské) historii jako zásnuby, tak to bylo období mezi stvrzením domluvy mezi rodinami a obřadem jako takovým. Ať už to bylo v rámci týdnů, nebo měsíců, pokud se čekalo na období spojené s tradicí (jaro, sklizeň).

Více o svazování rukou a jeho historii je možné si přečíst v článcích:

http://www.religioustolerance.org/mar_hand.htm

http://medievalscotland.org/history/handfasting.shtml

Rituály den a dny předem

Zde jsou náměty na možné aktivity a rituály před samotným obřadem.

  • Podání rukou otce a ženicha neboli rukobití, a to nad stolem s chlebem a solí jako symbol domluvy sňatku mezi rody. (S)
  • Samostatná očistná koupel ženicha a nevěsty jako jeden z přechodových rituálů.
  • Točení ženicha a nevěsty okolo společné osy po směru slunce. (ČLT) Toto je další pozůstatek starších slovanských rituálů.
  • Rituální obětování bohům a přírodním duchům pro ochranu svatebního dne i celého svazku.
  • Rituál vzdání úcty předkům obou rodů a jejich spojení před svatbou.
  • Nevěsta vyšívá svatební ubrus

Přechodový rituál ženicha a nevěsty

Je tmavá noc. Běžíme s loučemi po kamenech hlubokým údolím řeky. Přeskakujeme a přelézáme kameny, odrážíme bukové větve. Celým údolím začaly znít zvuky bubnů. Na skalách vysoko nad námi se rozhořel oheň a vyšlehly další pochodně. Jejich stíny nás sledují a určují bubny tempo běhu. Běžíme další kilometr. V dáli se začíná objevovat silueta převozníka, který stojí s pochodní na druhém břehu řeky. Jako svobodní muži a chlapci dobíháme k němu a vzdáváme pozdrav. Objímáme Vojtu, který celou dobu běžel s námi. Loučíme se s ním a dáváme mu naposledy napít ze společného vína. Předtím hodinu musel o samotě sedět na skále u velkého dubu a přemýšlet, které části svých tradic chce nechat v minulosti, ale také ty, které ho určují a co si chce nést dál životem. Odhodlaně se od nás otáčí a brodí se přes chladnou řeku na druhý břeh. Směrem k nové etapě života ve spirále času. Tam ho vítá převozník, zítřejší svědek obřadu a začíná s ním šplhat srázem na vrchol skal. My zatím čekáme u řeky, než ženatí muži na skalách uvítají svého nového druha u společného ohně a provedou ho společným rituálem. Po půl hodině předávání zkušeností a vzájemné radosti, které slyšíme z dáli, jsme přivoláni i my, abychom se připojili. Začíná společná mužská oslava den před obřadem.

Foto: Sylwia Olechowicz

Dnes se mužské a ženské přechodové rituály berou jen jako rozlučky se svobodou, které jsou spíše dalším mejdanem v řadě, ale jejich význam je mnohonásobně starší a spirituálnější. Přechodový rituál pro ženicha a nevěstu v rámci mužských a ženských kruhů má napomoci k přípravě jejich vnitřního duchovního naladění na hlavní svatební obřad. Pomoci uzavřít minulost a otevřít bránu ducha nové etapě. Zároveň i předat zkušenosti od předchozích generací, které v rámci genderových kruhů vyprávějí své příběhy o manželství a spirituálním souladu s druhou osobou.

Tyto rituály jsou vhodné také z praktického důvodu. Kvůli všemu shonu s přípravou svatby mají ženich s nevěstou konečně možnost se na čas zastavit, uvědomit si sama sebe, svou duchovní cestu a zamyslet se, co a jak opravdu chtějí.

  • Vyrazit osamoceni například do hor, lesů či na jiné místo síly. Tam si aspoň na hodinu sednout a zamyslet se nad celkovou svatbou, životní cestou a rozhodnout se, jaké hodnoty a zkušenosti si člověk chce nést do tohoto dalšího období života a které chce naopak nechat v minulosti.
  • Vyrazit se svými genderovými kruhy (přáteli) na jedno z posvátných pohanských míst a tam chvíli zůstat osamoceni, zatím co doprovázející skupina někde jinde popíjí. Poté společně debatovat v kruhu nad genderovou spiritualitou, vlastními životními příběhy, hodnotami a zážitky již ženatých mužů / vdaných žen. Veselé jsou často historky z organizace dětí na pánských výjezdech do krajiny.
  • Mužský společný běh například na horu či jiná fyzicky namáhavá aktivita, aby ženich ukázal svou připravenost.
  • Rituál s meditací na spojení se se zástupem mužských/ženských předků, vedoucím jako proud až k těm úplně prvním.
  • Debata o samotě (ale s dobrým pitím) s otcem a dědy/matkou a babičkami nad tématy manželství.

Vybavení, dekorace, organizace

  • Foto: Jarmila Podžorná

    Věneček nevěsty a družičky (S)

  • Ozdobné „pírko“ ženicha (S)
  • Zelená ratolest rozmarýnu (ve středomoří myrty) převázaná stužkou pro ostatní svatebčany (ČLT)
  • Svatební zástava dávající najevo, že probíhá svatba (ČLT)
  • Svatební stromek symbolizující nevinnost a svobodný stav (ČLT)
  • Oděvy ženicha a nevěsty doplněny o ochranné amulety proti nespřízněným všech druhů (lidem, bohům, duchům… kteří nejsou svatbě nakloněni) (ČLT)
  • Svatební koláč karavaj (S)
  • Velká svatební společná svíce (rozžehnuta při obřadu). Ta se poté uchová na společném domácím oltáři a zapaluje se o nejposvátnějších společných chvílích či v časech největšího ohrožení.
  • Pro večerní a noční svatby: Všichni účastníci mají vlastní lucerny, pochodně. Stejně tak jsou pochodně/svíce rozmístěné různě po okolí a na cestě k místu ceremonie.
  • Určení hlavního fotografa, který může při rituálu chodit všude. Ostatním jsou při obřadu mobily zakázány. Je to z důvodu jak posvátnosti rituálu, tak i kvůli výsledným fotografiím.
  • Určitění stylu svatby a tedy stylu oblečení svatebčanů podle ducha celého rituálu- pohanské oblečení, kroje, living history, steampunk…

Květiny a symbolika

  • Věneček z květin symbolizoval dívčí čistotu a věnování ho chlapci znamenalo se mu fyzicky odevzdat. (nebo také jablko) (ČLT)
  • Květiny symbolizující lásku v české lidové kultuře: karafiáty, lilie, fialky, růže. (ČLT)
  • Náklonnost také sdělována uvitím květiny z rozmarýnu (zároveň symbol věrnosti), levandule, hřebíčku, bazalky, barvínku. (ČLT)

Místo obřadu

  • Pod širým nebem (háj, louka, u vodního toku, u pramene)
  • V domě nevěsty (S)
  • V místě prvních setkání či hlubokého společného zážitku
  • Posvátné pohanské-silové místo

Foto: Jarmila Podžorná

Ochrana fyzická a magická

V historii i dnes se dělávají různé ochrany před nespřízněnými bohy, ale také před hněvem odmítnutých uchazečů. Tuto ochranu mají hlavně zajišťovat božský patron a matronka celého rituálu, zde jsou ale uvedeny i možné tradice z historie:

  • Ochrana svatební družinou. Družičky a družijníci jsou oblečeni skoro stejně jako nevěsta a ženich, aby zakryli, kdo je skutečnou nevěstou a ženichem, odlákali od nich pozornost a pořád je obklopovali. (ČLT)
  • Družička je neustále s nevěstou a střeží ji. (ČLT)
  • K odvrácení nectnostných sil sloužil vždy hluk – střílení, rozbíjení hrnců, smích, hřmot, podupávání, práskání bičem, výskot, křik svatebčanů symbolizující “tady je to dnes naše”. Zároveň ale ženich s nevěstou měli půst během svatební hostiny a zdržovali se slovních i zpěvných projevů aj. (ČLT)
  • Na to je navázaná nejčastější, nejtradičnější a nejsilnější ochranná aktivita na pohanských i lidových svatbách a to jsou… přípitky!
  • Hra předvádění falešných nevěst. (ČLT)
  • Pořádné vysvěcení prostoru a odvolání nespřízněných už den, dva před rituálem.
  • Rozvěšení symbolů požehnání: runy, ogham a jiné tradiční symboly.
  • Umístění oltáře pro bohy poblíž hodovacího stolu s mísou na obětiny. (IE)

Ranní aktivity v den svatby

  • Tradiční rituální koupel s vonnými bylinami (IE)
  • Pořádání různých her, aby se svatebčané zabavili či seznámili
  • Stužkování svatebčanů družbou
  • Ženichovo poděkování rodičům za výchovu a vše ostatní, stejně tak požehnání rodičů ženichovi (ČLT)
  • Ženich se vydává pro nevěstu minimálně s družinou, často ale i s rodinou (ČLT)
  • Výkup nevěsty: ženich a jeho družina nalézá dveře nevěstina domu zavřené. Proto, aby mu bylo otevřeno, plní různé úkoly (hádanky o nevěstě, šikovnost, zdatnost, posbírání rozsypaného hrachu, rozeznání vyvolené mezi falešnými nevěstami). Hledání pravé nevěsty je pozůstatek pohanských tradic slovanských i neslovanských. Také je tu spojení s různými hrami, jakože ženich s družinou si hrají na potulné hledače pokladu a přitom se zpívá. Nevěstu lze vykupovat postupně podle tradice – nejdříve sukénku, poté šáteček, střevíce atd. (S)
  • Foto: Michal Belšán

    Hledání správné nevěsty: Ženich mezi kupou dívek hledá tu svou skrytou – asi jeden z nejstarších ještě pohanských rituálů. Také je možné toto dát i do středu rituálu. Někdy může ženich hledat mezi klíčky od různých dívek ten správný, přičemž se smí napovídat. (ČLT)

  • Předávání nevěstina věnečku (ČLT)
  • Společný odpros od rodičů nevěsty a jejich požehnání (ČLT)
  • Příprava manželského lože družbou (ČLT)
  • Oslava opouštění domu rodičů (ČLT)
  • Pozůstatek slovanských rituálů:
    • Trojí obcházení kruhu okolo svatebního domu
    • Poté také trojí obcházení v kruhu okolo nevěsty
    • Trojí otáčení se v kole ženicha s nevěstou držící se za ruce
    • Trojí otáčení svatebního koláče
  • Tanec nevěsty v kruhu žen (ČLT)
  • Zastavení se na hřbitovu či jiný rituální úkol, kde požádají o požehnání předků a pozvou je na svatební radovánky (ČLT)
  • Lemování cest od milého k milé. V historii na Velkou noc od domu chlapce k domu dívky se vysypávala cesta pískem, popelem, plevami, řezankou, otrubami, kukuřičným šustím, pilinami, pazdeřím, vápnem. Možnost rituální stezky odvahy, kdy ženich a nevěsta každý vyjde z jiné strany lesa, jde po fáborkách, překonávají nástrahy (úkoly, přeprat protivníka), až se spolu sejdou uprostřed cesty či přímo v posvátném háji. (ČLT)
  • Jedna z indoevropských tradic, která nás provázejí už od nejstarších pohanských kultur, je, že rodiny páru obdarovávají potřebné, co jdou okolo: jídlem, pitím, penězi. Tato tradice je symbolem slavnosti, radosti, bohatství i bratrství v komunitě.
  • Příchod na rituální místo ve dvou vzájemně oddělených skupinách muži/ženy.

Hlavní ceremonie

Celková struktura rituálu

Je několik možností, jak strukturu rituálu uchopit. Všechny se většinou odvíjejí od tradice, ve které chtějí mít ženich s nevěstou svatbu.

Hodně používaná v mnoha pohanských směrech je například struktura magického kruhu, ve kterém se vyvolávají živly ze čtyř stran. Místo kruhu se může vyznačit zelenými větvemi nebo listím a do čtyř stran se většinou dávají lucerny, hole nebo brány s barvami živlů. Poté, co obřadníci při rituálu obejdou magický kruh, aby uzavřeli prostor, se vyvolávají čtyři živly, a to buď různými proslovy, nebo například kreativní činností hodnou danému živlu (například voda – zpěv, hra na hudební nástroj; oheň – tanec s ohnivou tyčí; země – bubnování; vzduch – zpěv, tanec). Následně už se přivolávají domluvení spříznění a může začít jádro obřadu.

Postup:

  • Vyčištění prostoru
  • Vytyčení kruhu
  • Vyvolání čtyř živlů ze čtyř stran
  • Přivolání hlavního patrona a matronky obřadu
  • Střed rituálu
  • Odvolání všeho, zrušení kruhu

Další rituální strukturou je například takzvaný posvátný háj, který má rozdílnější postup. Úvodní struktura je rozdělena do tří částí po trojicích a místo živlů se vyvolává spojení se třemi světy (horní, střední a spodní) a s nimi navázanými spřízněnými (bohy, duchy krajiny, předky).

Foto: Jarmila Podžorná

Postup:

  • Očista místa
  • Úvodní promluvy
    • vzdání úcty duchům místa
    • vzdání úcty Matce Zemi
    • odvolání nespřízněných
  • Vytyčení posvátného háje a vyvolání třech symbolů spojujících se třemi světy:
    • oheň (horní svět bohů),
    • studna (spodní svět předků)
    • strom (střední svět duchů krajiny a propojení všech tří světů)
  • Otevření brány a vyvolání strážce brány (Keltové: Cernunnos, Teutates, Slované: Triglav, Asatru: Heimdall)
  • Přivolání třech spřízněných
    • bohové
    • předkové
    • přírodní duchové
  • Přivolání hlavního patrona a matronky obřadu
  • Střed
  • Poděkování spřízněným, uzavření bran a závěr.

V Asatru struktuře se vytyčuje symbol kladiva do šesti světových stran, reprezentovaných trpaslíky Norðri, Suðri, Austri, Vestri plus nahoře a dole. S klasickými živly se nepracuje, poněvadž podle Snorriho svět vznikl z primárních dvou živlů: ohně a ledu. Nevěsta a ženich jsou reprezentováni božskými páry, jako např. Frey a Freyja jakožto milenci, ale pro manželství mnohem důležitější Ódin a Frigga. V některých případech je možné do obřadů zapojit i germánské runy.

Struktury je samozřejmě možné přizpůsobit pocitům a přáním ženicha s nevěstou. Struktura rituálu zároveň nemusí být vůbec nic složitého, pokud to tak pár cítí, ale opět pozor, že přílišná jednoduchost může snižovat sílu přechodového rituálu.

Možnosti středu rituálu

Foto: Jarmila Podžorná

Zde je výčet možností aktivit při hlavním obřadu. Vždy je důležité, aby aktivita sedla oběma z páru. Stejně tak je vhodné využít jen několik z nich, aby se síla rituálu hodně nerozmělnila. Také si samozřejmě pár může vymyslet vlastní aktivitu podle svého srdce.

  • Při příchodu páru k oltáři či na posvátné místo se vysloví tradiční otázka oddávajících páru: „Proč jste sem dnes přišli?“
  • Úvodní řeč oddávajícími
  • Ženich a nevěsta spolu přeskočí oheň na ochranu proti démonům (je vhodné mít poblíž velkou nádobu s vodou).
  • Svazování rukou svatební karetkou
    • Svazování rukou plachtou úvodnicí, ručníkem či plátnem (ČLT)
    • Předávání karetky či jiných věcí spřáteleným párem, který už je sezdaný. Symbolické uvítání do manželství od přátel, kteří už v něm jsou.
  • Společné obětování ženichem a nevěstou Matce Zemi (či krajině) a požádání o ochranu
  • Společné zasazení stromu
  • Vzájemná výměna darů a slibů
  • Zkouška ženicha a nevěsty, že jsou hodni manželství (lukostřelba na kance, přemožení nespřízněných duchů někým hraných)
  • Nevěsta s ženichem si podají ruce nad stolem, vymění si prstýnky, popř. i jiné svatební dary a stůl třikrát obejdou „po slunku“ držíce se navzájem za ruce. (S)
  • Foto: Sylwia Olechowicz

    Společné pití z jednoho poháru (medovina, víno, korma) – stvrzení svazku(IE)

    • Možnost následného rozšlápnutí poháru pro štěstí
  • Zažehnutí společné svatební svíce (viz. vybavení)
  • Předávání věnečku nevěsty ženichovi. Věneček z květin symbolizoval dívčí čistotu a dání ho chlapci znamenalo se mu fyzicky odevzdat. (nebo také jablko) (ČLT)
  • Točení ženicha a nevěsty okolo společné osy po směru slunce (S)
  • Očista ženicha a nevěsty kouřem a vodou (IE)
  • Požehnání symbolem daných bohů
  • Společný přípitek nebo úlitba bohům ženichem s nevěstou (IE)
  • Výměna darů (prsteny, náramky, přívěsky, meče…)
  • Dotknutí se společně jedné obruče a poté výměna prstenů přes ní
  • Házení pšenice, chmele, zrní, hrachu, máku či jiné lokální obiloviny symbolizující plodnost s požehnáním pro ženicha a nevěstu často symbolizující plodnost a bohatství
  • Polití vodou z 9 studánek nevěsty a ženicha či před ně při průvodu (ČLT).
  • Vkládání ruky nevěsty do ruky ženicha (ČLT, zápis 14. století)
  • Nevěsta drží svůj věnec a muž ho propíchne mečem (ČLT ve verzi, že ho mečem sundavá nevěstě z hlavy)
  • Foto: Karel Pešout

    Tradiční zabití kohouta na stvrzení sňatku jeho krví (ČLT)

  • Požehnání a promluva od předků a rodových linií. Zastupuje je rodič, prarodič či praprarodič od nevěsty i od ženicha.
  • Výměna mečů mezi ženichem a nevěstou. Muž dostává od nevěsty meč, aby bránil rodinu a domov a nevěsta dostává meč od ženicha, aby ho chránila pro prvního narozeného chlapce. (Asatru)
  • Věštba budoucnosti (tarot, runy, ogham…)
  • Zapálení ohniště s polínky. Na každém je jeden symbol runy či oghamu, které dohromady dávají celou sadu, nápis nebo strukturu požehnání. (A, K)
  • Promluva od obřadníků

Po obřadu

  • Oběť domácím bůžkům
  • Obětiny božstvům vhazované do tekoucí vody (Mokoš, Perun), popř. studánky (jablko, chléb, koláč, prsten)
  • Obřad posadu – na díži k míchání těsta (popř. na podlahu) je přehozena kožešina, na kterou se posadí ženich a na jeho kolena nevěsta – mladé ženě je rozpleten vrkoč, probíhají symbolické postřižiny novomanželů poukazující na změnu jejich společenského postavení. (ČLT)

Hostina (hodokvas)

Foto: Sylwia Olechowicz

Je nejtradičnější aktivita společná celé indo-evropské kultuře už od jejího počátku. Církevní hodnostáři proti ní velice bojovali. Ve 14. století Václav IV. nařídil, že svatební hostiny se smějí konat jen o dvou stolech (jeden pro muže, druhý pro ženy). V pozdějších dobách bylo nařízeno max. 5 stolů (což se obcházelo stěsnáním hostů). Možnost aktivit při hodokvasu:

  • Předávání darů nevěstě a ženichovi
  • Rituál Sumbelu
  • Ženich a nevěsta jedí alespoň část hostiny v ústraní, vždy ovšem ze společného talíře a číše
  • Promluvy a žehnání od rodů, svědků, přátel atd.
  • Mezi svatebčany koluje roh hojnosti, který se nesmí položit ani vypít do dna a tak je neustále doplňován
  • Na konci hostiny opět požehnání rituálníkem, či družičkami a družijníky (symbolické ukončení hostiny)

Tradiční obřadní jídla

  • Kaše slazená medem. Jedno z nejtradičnějších jídel vůbec. Nechybělo na žádném svatebním stole a při jiných příležitostech. Kaše byla z krupice, jahel či prosa a místo medu se může dát také sirob nebo perník.
  • Pečená slípka s kohoutem (ČLT)
  • Svatební koláč (ČLT)

Hry a zábava po hostině

  • Lukostřelba, házení sekery na terč, házení klády atd…
  • Testy novomanželů, že jsou manželství hodni
  • Dražba a vykupování družiček a družijníků
  • Kubb – tradiční švédská hra ještě z dob Vikingů
  • Závod s ženichem přes překážkovou dráhu, aby dokázal, že je manželství hoden
  • Tanec tradičních kruhových tanců, které člověk zná nejen z dětství

Foto: Michal Belšán

První manželské pomilování

  • Obřadní snímání vínku a uložení manželů do svatebního lože
  • Během prvního manželského milování jsou komnata nebo posvátný háj s novomanželi střeženi družbou držící v ruce meč
  • Po dovršení aktu vychází ženich a na znamení zdaru rozbíjí hrneček
  • Možnost načasování je na manželech, kromě tradiční svatební noci je možné také využít čas hned po rituálu v posvátném háji, poté co svatebčané odejdou na hody.

Návrat do společného domu

  • Foto: Hana Gilarová

    Požehnání domu medovinou obřadníkem či obřadnicí a žádost o přízeň bohů, přírodních duchů, předků…

  • Nevěsta je přenesena přes práh, aby neurazila domácí bůžky (S)
  • Nevěsta s ženichem ještě obětují duchům domu ještě před vstupem
  • Nevěsta nebo ten, který se do domu nově nastěhoval, obětuje krbu, ohništi, na oltář – pro náklonnost bůžků domácího krbu (S)
  • Obětování kaše s medem pro ducha a ochránce domu (skřítku hospodaříkovi) (ČLT)
  • Zažehnou (poprvé či znovu) spolu svatební svící jako symbol vyznačení domova.
  • Obětuje se na společný stůl – bochánek chleba, koláček nebo penízek – pro náklonnost patronů rodu.
  • Trojí obcházení nevěsty okolo rodinného ohně, pece či oltáře (ČLT)
  • Trojí obtancování domu (ČLT)
  • Společné zapálení prvního ohně
  • Založení společného

Den po obřadu

  • S ránem u vody probíhá obřadní očištění novomanželů i svatebčanů, nevěsta u studánky (potoka) zanechává jablko, koláč a penízek, aby si zajistila v manželství požehnání Mokoše, ženich obětuje podobně Perunovi. (S)

Ukázky pohanských svateb

 

Materiály

 

[1]              Zákon č. 89/2012 Sb., část druhá (rodinné právo), hlava I (manželství), díl 2 (vznik manželství)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *