Tomáš Kočko: Letos myslím víc na rodinu!

V loňském roce se Č.P.S. podařilo uspořádat koncert s názvem Pohanské Jaro, s hlavní hvězdou Tomášem Kočkem. Atmosféra protkaná pohanskými písněmi a družením se, se leckomu vryla do srdce, a bylo rozhodnuto: letos bude druhý ročník! Pátého dubna jsou všichni srdečně zváni do Baráčnické rychty. A co nám o sobě prozradil Tomáš Kočko tentokrát?

Ahoj Tomáši, tak už se nám to zase překlenulo. Jak se těšíš na nadcházející rok?

Že bych se těšil… to nedělávám. U nás na Těšínsku se říká, že těšínská jablíčka bývají trpká. Když se člověk na něco moc těší, tak to zhusta nevyjde. Jsem v takovém napjatém očekávání – jaký ten rok bude. Jsem na něj zvědavý… co přinese… Nic moc nemám naplánováno, tak o to víc můžu být překvapen. A třeba příjemně! Anebo taky ne… ;-)

Čeká tě v něm ještě něco kromě koncertů?

Čeká mě spousta práce, starostí i radostí! Budu víc se svou rodinou, protože v minulém roce jsem hodně hrál a často nebyl doma. Pohráváme si dokonce s myšlenkou, že bychom odjeli i na dovolenou! Moje žena by nemusela vařit, prát a uklízet a užili bychom si luxusu bezstarostného týdne. Nejstarší dcerka Doubravka už zvládá jezdit na kole, mladší Radovánek na odrážedle řádí jako ďas, nejmladší Běličku dáme do sedačky a můžem si dělat cyklistické výlety po okolí – to máme rádi. V nejbližším čase odjedem na chalupu užít si sněhu a prubnem dát dětičky do lyžařské školy. No, a pak musím pověsit světlo v kuchyni (konečně už…), vyčistit filtr v pračce, koupit sáčky do vysavače, prodat naše kapelní auto (už už se do něj nevlezem), natřít druhou půlku střechy na chalupě, napenetrovat dřevěný ochoz kolem chalupy, nalakovat futra a ozdobné rámy oken, odkopat část svahu a rozšířit tak příjezdovou cestu, v jejím začátku vykopat šutry, které mi nebezpečně trčí k podvozku a naopak je naházet do rygolu po traktoru, kde se za deště tvoří bahnitá kaše (a kde jsem naposledy zapad a pak boural), vytvořit parkoviště pro návštěvy, vyčistit cisternu a podchytit více pramenů (ať se zas neopakuje situace z minulých prázdnin, kdy nám došla voda), dostavět kamennou zeď (to se mi asi nepodaří, ale dostavět alespoň část), kosit trávu v Brně i na chalupě, nařezat dřevo na příští zimu, pomoct tchánovi ve vinohradu, Hody na Vrbici, vinobraní, houbobraní na chalupě, šípkobraní, ořechobraní, jablkobraní… To je tak všechno co mě právě teď napadá, ale určitě je toho více!

Jaké teď plánuješ písničky? Více v pohanském stylu, v lidovém, nebo ještě úplně něco jiného?

Mám krásný dramaturgický nápad na desku, ale momentálně ani jednu písničku. Naopak. Chodí za mnou skladby, ze kterých by byla úplně jiná deska. Vlastně možná dvě až tři…  Dvě až tři různé desky. Ale materiálu je málo, takže jestli to tak půjde dál, budou dvě až tři desky najednou, ale za dva až tři roky… Jednu, možná dvě nové písně chceme zahrát na Pohanském jaru, ale to záleží na tom, jak se nám podaří je nacvičit. Ta jedna by se dala zahrát určitě už v tom tvaru, v jakém je teď, ta druhá je zatím méně rozpracovaná… Tak uvidíme. Jedna by se mohla jmenovat Jarovít (to by se docela hodilo ji zahrát právě na Pohanském jaru a zrovna je to ta rozpracovaná…) a ta druhá se pracovně jmenuje Dokola.

Když se podíváš do loňského roku, jak teď hodnotíš Pohanské jaro 2013?

Byla to skvělá akce! Proto do toho jdeme letos zas!

Myslíš, že má pohanství své místo v dnešní společnosti? Že vydrží?

Pohanství nikdy z evropské kultury, chvála bohům, nevymizelo. Takže nevidím důvod, proč by dál nemělo být její součástí. To je jako s Moravou (samozřejmě myslím zemi, ne řeku…). Prakticky neexistuje. Ale nedá se říci, že není… Jiná věc je, jak kdo pohanství vnímá. Co přesně pro něj znamená. To je vlastně opět stejné jako s tou Moravou… 

Jak v poslední době prožíváš své pohanství?

Nejsem mystik, takže ode mě nečekejte nějaký hluboký duchovní zážitek. Prostě jsem ukotvený v té zemi, ze které jsem vyšel, s její vůní, s její chutí, s její silou i její slabostí. Snažím se rozumět jejím dávným mýtům, snažím se je umět vyzpívat, rezonovat s ní a s nimi…

Máš nějakého oblíbeného slovanského boha, či třeba ochránce nějaké krajiny jako je třeba Krakonoš, Izerína, Praděd či podobně?

Vzhledem k tomu, co dělám, jsem si vybral Velese. Anebo On si vybral mě? Staroslovanský bůh zásvětí – Návu – bůh magie, ochránce skotu a patron umělců.

Co tě tolik přitahuje k lesům, loukám a horám našich krajin?

Cítím, že někde tam je ukryta síla. A nemyslím tím jen místa síly, ale i sílu stromů, lesa jako takového. Je mi tam prostě dobře…

V tomto tématu jsi hodně aktivní, například působíš v cyklu Návrat k divočině. Můžeš nám trošku přiblížit, o co v Návratu do divočiny jde, a proč si se vlastně rozhodl tento cyklus podpořit?

Návraty k divočině a pozdější Divočina bez hranic byly projekty České televize Ostrava. V Návratech jsme objížděli národní parky na území bývalého Československa a hledali ty největší skvosty oněch národních parků. Ta „nej“ co dělá daný národní park národním parkem. V rámci Divočiny bez hranic jsme pak hledali to samé, ale v národních parcích podél hranice bývalého Československa. Tedy v Německu, Rakousku, Polsku, Maďarsku a na Ukrajině. Zájemci si můžou všech dvakrát třináct dílů pustit z archivu České televize. Pro mě to byla neuvěřitelně magická setkání s přírodou.

Které místo v Čechách je podle tebe v zimě úplně nejhezčí?

Musím se přiznat – Čechy znám málo. Ale určitě je tam řada míst, která stojí za to vidět právě v zimě. Z natáčení znám České Švýcarsko a to je fakt nádhera. Na Moravě nedám dopustit na Beskydy, ale byl jsem třeba příjemně překvapen zimní krajinou jižní Moravy. Když napadne dostatek sněhu v Modrých horách, dá se tam skvěle běžkovat a ta krajina je fakt půvabná. Nečekaně – když její krásy jsou opěvovány hlavně, a mnohdy jen „pouze“, při vinobraní… –

A poslední otázka, co bys pohanům doporučil, kdyby si je chtěl inspirovat svou cestou?

Já bych hrozně nerad něco doporučoval. Čím dál víc zjišťuji, že nejhodnotnější cesta je ta samo objevitelská. Necítím se být „apoštolem“ pohanství, a možná to je to, co bych tedy „doporučil“. Více své pohanství žijte, než o něm mluvte…

Print Friendly