Tip na film: The Wicker Man (1973)

Kateřina Achrerová a Jakub Achrer

Blíží se beltain. To je dobrý čas podívat se na film Wicker Man z roku 1973. Jen pozor, abyste si jej nespletli s pozdější adaptací téže předlohy s Nicolasem Cagem, která se naprosto minula pointou původního filmu.

Wicer Man z roku 1973 je po všech stránkách pozoruhodným dílem. Zná jej většina pohanů a snad všichni wiccani a druidi, v jejichž řadách je skutečně kultovním filmem číslo jedna. Je na svou dobu neuvěřitelně drzý, poetický i filozofický zároveň. Vznikal v době druhé vlny rozmachu pohanství, kdy vznikala Pohanská federace a celá myšlenka uctívání Bohů se rychle šířila Evropou a probouzela z tisíciletého spánku další a další části duchovního odkazu našich předků.

Wicker Man vznikl jako původně béčkový film pozoruhodnou souhrou okolností. Christopher Lee (jedna z hlavních rolí), Peter Snell (ředitel filmové společnosti British Lion) a spisovatel Anthony Shaffer si pohrávali s myšlenkou filmové adaptace knihy Rituál, terou napsal David Pinner v roce 1967. Chtěli natočit horor, ale bez krve. Chtěli něco odlišného a zajímavého. Práce na scénáři pokračovaly nicméně pomalu a zdálo se, že celá záležitost půjde k ledu pro svou celkovou filmovou neatraktivitu. K této situaci se ovšem nachomýtl nějaký pan Robin Hardy, spolupracovník pana Shaffera, a ten navrhnul promítnout do celého filmu myšlenky z knihy Sira Jamese Frazera – Zlatá ratolest. A věci se začaly dít.

https://www.youtube.com/watch?v=Ryg27FqWdHA

Tato v podstatě komparativní religionistická studie totiž měla obrovský dopad už na prostředí, v němž o několik dekád dříve vznikaly rané pohanské myšlenky. Přímo inspirovala nejen Margaret Murrayovou, ale i Geralda Gardnera, Junga, Eliadeho, Campbella a další významné postavy první poloviny 20. století. Zlatá ratolest je společně s Bílou Bohyní Roberta Gravese citována jako jeden ze dvou základních akademických textů, které určily raný vývoj Wiccy, druidství i dalších novopohanských proudů. Tím se vysvětluje nejen obrovský dopad, kterým mělo Frazerovo dílo na celý film, ale i obrovskou oblibu tohoto filmu, která od doby uvedení na filmová plátna a televizní obrazovky spíš stoupá, než klesá. Známý herec Christopher Lee se dokonce nechal slyšet, že Wicker Man je nejlepší film, ve kterém kdy hrál. Jednu z hlavních rolí ztvárnil dokonce bez nároku na honorář.

Co je na tomto filmu z dnešního pohledu stále pozoruhodné?

Na první pohled jsou nejzajímavější různé symboly, a zvyky, jako např. tanec, kolem májky nebo oběti Bohům, tedy věci dobře známe minimálně části dnešních pohanů. Je to také hudba, která je z velké části postavena na reálných lidových motivech. Je to i fascinace přírodou i celý rituální průvod v závěru filmu. Také tanec nahých dívek v kamenném kruhu nenechá nikoho na pochybách o tom, kde všude nakonec tvůrci čerpali inspiraci.

Někoho může trochu znepokojit, stejně jako nás, když jsme tento film viděli poprvé, samotný závěr. Ne snad, že se seržant Howie účastnil obřadu nedobrovolně, spíš naopak, ale přesto. Dnešní zvyky jsou pochopitelně jiné. V tomto ohledu nedá žádnou práci přijít na to, kde končí současná fakta a začíná moderní fikce. Ale hořícího proutěného muže lze i v dnešní době vidět o svátcích léta. Tento zvyk pochází z dobře zdokumentovaných zdrojů (Zápisky o válce galské). Dokonce si tento symbol našel cestu i do jiných kultur či subkultur, jako je např. Burning Man festival.

Nejzajímavější pro nás je ale na filmu střet dvou světů, kterým je konfrontace bigotního křesťanského policisty s obyčejným pohanským životem obyvatel odlehlého Letního ostrova. Seržant Howie nedokázal například pochopit, že smrt pro pohany není koncem života, ale transformací člověka v živly, z nichž vzešel. Nerozuměl tomu, proč někteří obyvatelé mají mrtvou osobu za proměněnou v zajíce. Kouzelné je vyučování ve škole, kde se zrovna probírají svátky plodnosti a jejich symbolika,a to s naprostou samozřejmostí. Zcela zřejmá je tato konfrontace ve vrcholných okamžicích filmu, kterým je pro nás mimo jiné návštěva seržanta Howieho přímo v sídle lorda Summerisla.

„Jsem si jist, že vaše podezření jsou chybná, seržante. Tady vraždy nepácháme. Jsme hluboce nábožensky založení lidé.“

„Nábožensky? S kostely v ruinách, nikde žádní ministranti ani kněží a tamty dívky tancují …. nahé!“

„Ano. Milují lekce náboženství.“

„Ale ony jsou…. NAHÉ!“

„No jistě. Víte, jak nebezpečné je skákat přes oheň v sukních?“

„Ale co pravý Bůh, k jehož slávě byly na těchto ostrovech budovány kostely a kláštery po minulé generace? Co on?“

„Je mrtvý. Ne snad, že by si mohl stěžovat. Dostal šanci a řečeno moderním jazykem, podělal ji.“

Christopher Lee je ve své roli krásně nonšalantní. Má pro seržanta a jeho víru pochopení. Nepopírá ji. Nehádá se s ním. Ale je mu úplně jedno, co si seržant o té jeho myslí. Vznikají tak momenty silné i vtipné. Bezstarostnost obyvatel a naprostá samozřejmost jejich pohanského vidění světa je prostě podmanivá.

Wicker Man 1973 je kult. Inspiruje nejen pohany, ale i hudebníky. Citace se z něj se objevují napříč žánry od Ordo Rosarius Equilibrio až po Damh the Barda a jeho úžasnou cover verzi Gently Johny, kterou vydal hned na své první desce, a která posléze zlidověla. Soundtrack z Wicker Mana lze slyšet na pohanských akcích. Film vznikl před neuvěřitelnými 44 lety. A mezi pohany, aspoň pokud můžeme mluvit o své zkušenosti, je stále nejpopulárnějším filmovým počinem.

V čase blížícího se beltainu nelze než opět vzdát hold tomuto mistrovskému dílu a doporučit jeho shlédnutí všem, kdo jej třeba ještě neznají.

A že už znáte Wicker Mana zpaměti? Nevadí. Na Youtube se dá najít i krásný film o filmu.

https://www.youtube.com/watch?v=5ybJao7VeAk

Odkazy:

http://www.csfd.cz/film/14276-ritual/prehled/

http://philipcoppens.com/wickerman.html

http://enfolding.org/mustwelovethegoldenbough/

Print Friendly