Matronae

Eurik

(Matres, Mammau, český ekvivalent „Matky“ – nikoliv „matróny“)

Our Mighty Mothers here we honor,
Earth, repase the blessed spirits,
Brown and black and pale and golden,
whose bodies birthed and souls inspired us,
from womb to womb, since world’s beginning.

Of women’s blood we all were born,
With blood of grape we wet this stone.

Vzdáváme zde úctu Mocným Matkám,
Země, uvolni ty požehnané duchy,
Hnědé, černé, bledé i zlaté,
Jejichž těla rodila, a duše inspirovaly,
Z lůna do lůna od počátku věků.

Z ženské krve se všichni rodíme,
Krví hroznů teď oltář třísníme.

(úlitba Matkám)

Matronae jsou triádou bohyň (na některých vyobrazeních, zejména pod římským vlivem, panny, matky a stařeny, jinde prostě tří matek v dlouhých hábitech), respektive trojjedinou (či „mnoho-jedinou“) bohyní Matkou, vzývanou Kelty i Germány napříč Evropou. Jméno „Matronae“ pochází z latiny, jednotlivé aspekty této bohyně měly v různých regionech různá jména. Přesto se použití tohoto označení i vyobrazení všech tří aspektů velké Bohyně společně dochovalo. Na mnoha nápisech se dochovala konkrétní jména, pod kterými byly bohyně matky vzývány, ale existuje mnoho textů, zejména v oblasti dnešní Itálie a Francie, ale i Švýcarska a Německa, kde se dochovala celá řada „neupřesněných“ dedikací adresovaných „Matronae“, tedy bohyním matkám. Objevuje se i jednotné číslo (Matronis), ale obecně jsou vzývány jako triáda, a i přesto, že centrum jejich kultu bylo blízko hranic Římské říše, jedná se o božstva keltského původu.

Matronae2Alex G. Garman, Ph.D. (jeden z relativně mála soudobých akademiků, kteří se kultem Matronae zabývají) se domnívá, že se jedná o kult zbožštěných předků (respektive v tomto případě specificky předkyň), který i po vyplenění a opuštění jejich hlavních chrámů pokračoval až do raného středověku (a v čistě zlidovělé, folklorní podobě nejspíše ještě déle). Vzhledem k tomu, že Matronae bývají vyobrazeny s odhaleným prsem (symbol kojení, mateřství, fertility) a že jejich kult byl nejspíše klasickým příkladem kultu plodnosti, mám tendenci věřit, že jeho teorie je velice pravděpodobná. Za částečně ekvivalentní kult můžeme ostatně považovat i vzývání Matres – trojice bohyň Sulis, Sulevia and Brigantia – v Británii a Bretani a kult Rhiannon ve Walesu.

Aspekt mateřství jakožto posvátného aktu je vlastní snad všem pohanským kulturám, ale u Keltů se zdá být mimořádně silný. Ve většině oblastí a po nemalou délku keltské historie se ostatně udržoval matrilineát – původ a postavení člověka se odvozoval primárně od jeho matky a ženské linie předků spíše než od otce, a to přesto, že se jednalo (zejména v pozdějším období) o prokazatelně patriarchální kulturu.

V dobách dávno minulých snad neexistovalo místo, kde by bohyním matkám nebyl zasvěcen alespoň malý oltářík. Nejsem natolik smělý, abych čtenáře rovnou hnal stavět oltáře, ale věřím, že uchovat tento archetyp v nějaké podobě, ať už „otevřené“, jako je tomu například v případě Matronae, nebo zařazením konkrétních bohyní se silnými mateřskými aspekty do své praxe patří podle mě mezi základy při budování vlastního panteonu a individuálně relevantního okruhu božstev navzdory všem individuálních odchylkám a variacím. Osobní zkušenost s nimi mám z jednoho opravdu silného rituálu Samhainu. Tehdy se Matronae jevily jako poněkud netypická volba, zpětně – s ohledem na pravděpodobnou návaznost na kult předkyň – se toto období jeví jako ideální na to se k nim obrátit.

Matronae1

Matronae, zdroj: Wikiperia

Zdroje:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek