Dôn

Eurik

Dnešní článek je pojat poněkud zeširoka a výjimečně se spíše než k tvrdému polyteismu, z jehož pohledu je tato edice většinou psaná, přiklání k řeckořímskému, analogie hledajícímu až synkretickému pojetí.

Dôn, též zvaná Donwy, je velkou Bohyní-Matkou z Walesu. Ve velšské mytologii je doslovně matkou Arianrhod, Gwydiona, Gilfaethwyho, Gofannona, Eufyddy, Elestrona a Amaethona, v přeneseném smyslu pak Matkou všech bohů welšského panteonu a života vůbec (trochu jako je Odin-Allfather Otcem v severské mytologii). Její jméno pravděpodobně znamená „dar“ (v dnešní angličtině má ostatně slovo donate se stejným kořenem význam dát, věnovat). Je Velikou Matkou spojovanou s řekami a plynoucími vodami a mnohým z vás už asi připadá tento popis značně povědomý – není divu. Jejím irským a patrně známějším protějškem je bohyně Danu, zastávající stejnou roli a mající stejné atributy jako Dôn.

Astrologicky je spojována se souhvězdím Kasiopea, které je welšsky nazývané Llys Dôn, tedy dvůr Dôn. I jejím dětem byla připsána souhvězdí, převážně v severním směru. Mléčné dráze se dokonce welšsky říká Gwydionova pevnost.

Na kontinentě, v Galii, se, co se dochovaných nápisů týče, zmínky přímo o ekvivalentní bohyni nenašly. Nicméně, sledujíce logiku toho, že mnoho řek v Evropě dodnes nese původně keltská jména, a s vědomím, že řeky byly pro Kelty často posvátné a nesly jména bohyň (v Česku např. Izeria – dnes Jizera), nemůžeme si nevšimnout řeky velmi podobně znějícího jména – Donau, Dunaj, Dunărea, Donava, Duna, Dunav, Дунав, Tuna, znějící podobně v jazycích všech zemí kterými protéká – kupodivu včetně jinak tvrdošíjně odlišné maďarštiny. I ta vděčí svému jménu právě keltským dobám. Tato řeka, po Volze druhá největší v Evropě a největší ve střední Evropě a zemích dříve obývaných Kelty, je inspirací pro lidovou kulturu a folklór mnoha národů v mnoha formách a podobách. (Pokud podobně jako já nejste zrovna zeměpisnými experty, podívejte se na mapu – skutečně se vine z Německa, přes Rakousko, Slovensko-Maďarskou hranici, Budapešť a Srbský Bělehrad až do Bulharska, k Černému moři). Je mimochodem dost pravděpodobně i skutečným předobrazem Tolkienovy středozemské Anduiny – viz přiložené obrázky.

Lze tedy jen stěží pochybovat o tom, že byla významná i pro Kelty. K závěru, že Dunaj poukazuje na bohyni podobného jména, blízkou těm ostrovním, dospívá např. Patrick K. Ford (The Mabinogi and Other Medieval Welsh Tales). Prapůvodní protokeltský kořen názvu této řeky, *Dānu, ostatně znamená „tekoucí vody“, tedy Dunaj je původně prakticky Řeka s velkým Ř.

Není tedy důvod považovat Danu za výhradně ostrovní keltskou bohyni. Byla s velkou pravděpodobností známá Keltům po celé Evropě včetně těch na našem území, kteří to k ní jižním směrem ostatně neměli vůbec daleko.

Zrovna teď, na jaře, v čase obrody, plození, rozkvětu a rozpuku, může být s vodami spojená, mocná bohyně někým, na koho se obrátit. Zajímavý by mohl být doslovný výlet k Dunaji, ať už do Vídně, Bratislavy, nebo kam to máte nejblíže, ale stačit může i vycházka k řece či říčce někde v okolí místa, kde žijete. Meditace u plynoucí vody má specifickou atmosféru a sílu. Magická symbolika toku je mocná. Odplavování starého a vytváření prostoru pro nové, odpouštění a opouštění, pokud se díváme směrem, kterým řeka plyne, nebo naopak přísun nové životní energie a požehnání, když hledíme proti proudu, je odvěkou technikou, která se promítá i do mnoha lidových pověr a místních tradic. Zaměřit se můžete i přímo na aspekt mateřství, lůna a zdroje života. V době stírání a nabourávání genderových stereotypů, někdy prospěšnému a někdy s neplánovanými a ne úplně ideálními dopady na psychologii lidí a stav společnosti, rozhodně není od věci být ve vědomém kontaktu s archetypem Matky jako takovým.

Ať váš život s požehnáním Danu dobře plyne!

Železná brána, Dunaj, Rumunsko

Železná brána, Dunaj, Rumunsko

Argonath

Argonath, sochy Isildura a Anariona na Anduině

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek