Cernunnos

Datum 1.5.2012

Eurik

Hail Cernunnos, Stag of the Woods
come to us, we pray you!
Inspire us with an earthen faith
and an adventurous love of life!
Lead us and we will follow you
through the wildwood and to the heath
where the haunted ones of the Sídhe
worship in the dark night
of Mystery’s embrace! Nema!1

Sláva Cernunnovi, Paroháči z lesů
přijď k nám, pane, voláme tě!
Rozdmýchej v nás zemskou víru,
a lásku k dobrodružství života!
Veď nás, budeme tě následovat,
divokým lesem i širou plání,
kde nejtemnější z Sídhe,
vzývají v temnotě noci,
v objetí Mystérií! Nema!

Cernunnos (Cernwn, Cernenus, Karnonos, Karnajna) je galský bůh známý z nápisů dochovaných na území dnešní Francie a Německa a z mnoha vyobrazení napříč celým keltským světem. Tento dávný keltský bůh s jeleními parohy byl v pozdější welšské mytologii znám jako Cernwn. Klasické vyobrazení známé z tzv. Gundestrupského kotle (desetikilového stříbrného kotle z doby železné), na němž je sedící Cernunnos s parožím obklopen zvířaty a v rukou drží torkéz a hada jste určitě už viděli, patří mezi jeden z archetypálních symbolů keltského světa vůbec. Od jeho parohů je odvozeno i jeho jméno – často je nazýván rohatý, „horned one“ – cern- v jeho jméně pochází z brythonského kořene corn- ‚roh‘. V tomto smyslu je Cernunnos i bohem, nebo přinejmenším přímým předobrazem rohatého boha tradice wicca a eklektického čarodějnictví, čímž se řadí mezi nejvzývanější a nejznámější pohanská božstva v moderní době.

V příběhu Iarlles y Ffynon (Jezerní paní) v Mabinogi Cynon ap Clydno vypráví Artušovi o dobrodružství, které prožil. Jeden z jeho hostitelů mu sdělil, že na mýtině spatří černého muže, který bude vyšší, než kterýkoliv smrtelník. Bude mít jen jedno chodidlo a jedno oko na čele. V ruce bude třímat železnou palici těžší, než jakou by dokázal uzvednout kterýkoliv člověk. Přestože je děsivého vzhledu, není zlé povahy, je ochráncem lesní říše a vůkol něj se pase na tisíc zvířat. Cynon se vydal na mýtinu, kde potkal černého muže ještě většího a monstróznějšího, než jak mu byl popsán, který se s ním odmítal zdvořile, po lidsku bavit. Podrážděný Cynon se ho zeptal, jakou že to vlastně má sílu nad zvířaty. Obr mu odpověděl „to ti ukážu, človíčku,“ a svým kyjem mocně udeřil opodál stojícího jelena. Ten zatroubil, a během chvíle se v odpovědi na jeho volání kolem shromáždilo víc zvířat, než kolik je hvězd na nebi. On jim přikázal, ať se pasou, a ona před ním všechna sklonila hlavy a pásla se. V tomto příběhu je Cernwn zmíněn jako obr, který, ač není nepřátelský k lidem, je spíše spojen se světem zvířat, s jelenem jakožto svým hlavním totemem. Tento mýtus „pána divé zvěře“ se zjevně keltskou kulturou prolíná jako nit – přesně mu odpovídá i výše zmíněné Cernunnovo vyobrazení. Možná i pro tento aspekt ochránce a „vládce“ divočiny byl Římany někdy ztotožňován s Jupiterem. V Irsku je mu nejbližším ekvivalentem Uindos, divoký lovec, válečník a básník, syn slunečního boha Lugha.

Green Man, zdroj: Wikipedia

Cernunnos jako ochránce lovu – a zároveň i lovené zvěře je božstvem jednoho z nejstarších lidských konání. Lov jako posvátný akt odkazuje už na předkeltské časy, do dob neolitických šamanů, a je proto pravděpodobné, že Cernunnův kult patřil v keltském náboženství mezi ty nejstarší, přejaté a pozměněné z ještě mnohem dávnějších dob. Je poměrně rozšířenou domněnkou, že vyobrazení tzv. Zeleného muže (Green Man) ve středověké architektuře jsou odkazem právě na kult Cernunna, zejména jeho aspekt ochránce lesa a zvěře. Například ve zmiňované tradici wicca Green Man v současnosti patří k poměrně častým vyobrazením Rohatého boha. Další postava z pozdějšího folkloru a mytologie, která bývá s Cernunnem spojovaná, je Herne the Hunter, jezdec s parožím, údajně duch z Windsoru v Anglickém kraji Berkshire. Tato postava lidového folkloru byla zmíněná původně ve Veselých paničkách Windsorských Williama Shakespeara a následně se objevila v mnoha dalších knihách, seriálech a dalších médiích.

Tyto zlidovělé „ozvěny“ jeho kultu napovídají, že škála jeho aspektů a oblastí, kterých byl patronem, je ve skutečnosti mnohem širší – i v současné době je Cernunnos vnímán mimo jiné jako chtonické božstvo (spojené s podsvětím), pán života a smrti a strážce bran mezi světy. Podobně jako další božstva života a smrti je přirozeně i patronem plodnosti, síly a vegetace. Ne snad ani úrody (o tu se starala pozdější, mírnější božstva, jejichž kulty se rozvinuly za dob rozvinutého zemědělství), ale oné síly v každém pupenu, semínku a klíčku, který prolomí svou slupku a skořápku a začne růst. V odhodlanosti a nezdolnosti stromů v dávném hvozdu, pnoucích se po celá staletí k nebesům. I proto je právě období jara ideálním časem poznat tento radostný, vstřícný, živoucí aspekt Cernunna, pokud ho náhodou ještě někdo neznáte!

Nenechte se však zmást zdánlivě velmi kamarádskými a snadno přístupnými vyobrazeními Cernunna často se objevujícími v eklektickém pohanství. Ač silný a díky početným řadám stoupenců velmi „bdělý“, Cernunnos obvykle není příliš výřečným bohem a jeho rady či pomoc nezřídka mají podobu výzvy až jakéhosi duchovního „nakopnutí“. Je proto mimořádné nedobré se na něj obracet s malichernostmi (na druhou stranu, jsou vůbec bohové, u kterých toto neplatí?) a rozhodně nečekejte, že vám v reakci na vaše modlitby naservíruje instantní řešení na stříbrném podnose.