Navštívil nás „duch Albionu“

Majkii

Díky spolupráci na mezinárodní úrovni se zdařilo domluvit promítání nedávno dokončeného snímku Spirit of Albion, který je patrně první, o kterém můžeme bez uzardění prohlásit, že byl natočen pohany pro pohany. Jaký byl? Oč tam vlastně šlo? Vystupoval tam pohansky programovaný T 800, odeslaný do minulosti s cílem ochraňovat pohanskou komunitu? Odpovědi na tyto a další otázky vám poskytne následující článek.

Začněme tedy od začátku, co to vlastně je tenhle Spirit of Albion? Spirit of Albion, v překladu duch Albionu, je amatérský nízkorozpočtový film, který si vzal za cíl představit ideu pohanství široké veřejnosti aktuální a co možná nejstravitelnější formou. Originálně se jedná o divadelní hru, ve které jsou použité písně mezi pohany velmi dobře známého písničkáře Damh the Barda, který do Čech přijede na sklonku podzimu koncertovat. Mnohem více o celém projektu se můžete dočíst na odkazu http://www.thespiritofalbionthemovie.com/, kde také naleznete popis obsazení, vysvětlení celého pozadí projektu, mnoho doprovodného materiálu jako fotografie z natáčení nebo divadla a informace o tom, kde si můžete objednat DVD nebo CD se soundtrackem.

Promítání bylo očekáváno přinejmenším s rozechvěním, neboť projekt byl již dlouho diskutován a každý zainteresovaný byl zvědavý, jak to vlastně celé dopadlo. V následujícím odstavci vylíčím v krátkosti a mlhavě obsah filmu, proto vy, kteří jste ještě Spirit of Albion neviděli a plánujete nechat se dějovou zápletkou překvapit, přeskočte jej.

Struktura snímku se vzdáleně podobá rané tvorbě Tarantina, kdy na odlišných místech se zdánlivě nesouvisejícím dějem sledujeme několik příběhů, aby se v určité části filmu spojily do jedné linie. Seznámíme se tak s workoholičkou Esther, vnitřním konfliktem rozpolcenou laborantkou Annie a mladším bratrem vojáka zabitého ve válce, Georgem. Postupně se v jednotlivých epizodách obeznámíme s jejich problémy, kdy s Esther zahoříme spravedlivým rozhořčením nad uniformní a bezohlednou šéfovou, s Annie zatoužíme vystoupit z rozjetého vlaku rutinního a nenáviděného života a s Georgem si prožijeme na příjmu v nemocnici pár krušných chvilek, protože demonstrace proti válce se tak trochu zvrtla ve rvačku. Každý z nich se seznámí s tajemnou osobou, která ví mnohem víc, než by měla, a mluví o věcech, které se prostě nevytahují na světlo. Tito průvodci je nakonec svedou všechny k ohništi v nočním lese, kde, kolem tančících plamenů, se rozehraje divadlo starých a nových bohů, dostane se nám několika vysvětlení, ale především zakusíme boj nejtěžší, a to zápas sama se sebou. Hlavní protagonisté musí učinit rozhodnutí a jelikož toto rozhodnutí může znamenat velké změny v jejich životech, nebude to pochopitelně nijak jednoduché. Celým snímkem nás provází písně Damh the Barda, zakomponované do děje. Pevně věřím, že jsem prozradil jen to opravdu nejdůležitější, abych nastínil přibližnou podobu filmu, ovšem přitom vlastně nic nevyzradil.

Samotné řemeslné zpracování snímku Spirit Of Albion je sice amatérské, ovšem na velmi dobré úrovni co se týče střihu a kamery. Efekty nejsou velkolepé, spíše skrovné,a napovídají, že hlavní dojem má zanechat obsah, nikoli okázalé zpracování.Zvuková stopa je srovnatelná s každým profesionálním výtvorem, ačkoli samotné výkony herců jsou rozporuplné. Písně Damh the Barda jsou většinou zpívané ve dvojicích, což je skvělý nápad, naneštěstí v poněkud rozpačitém ztvárnění. Zpěváci k sobě nejsou dobře vyváženi hlasovými rozsahy a někteří ve zpěvu zní poněkud uměle, což je logicky zapříčiněno omezenou možností výběru herců. Pro Čecha je poselství až okatě jasné a řvoucí, ovšem i zde je potřeba si uvědomit, že primární cílové publikum jsou právě Angličané, kteří mají evidentně rozdílný vkus stran toho, co je potřeba říct na rovinu, a co si domýšlet. Celý děj byl poskládán tak, aby co nejtěsněji korespondoval s texty písní a i tato skutečnost napovídá, že zde muselo dojít k několika ústupkům v logické posloupnosti. Celkově pak snímek vyznívá velmi agitačně a, v přeneseném smyslu, pro vyřvávané poselství je občas problém soustředit se na děj. Nyní to jistě vypadá, že na snímku není nic dobrého, ovšem opak je pravdou. Většina zde řečeného je prostým důsledkem nízkého rozpočtu a toho, že se jedná o projekt nadšenců, tedy amatérský. Ve filmu se setkáte se smutnými i humornými scénami, obzvláště pak Robina Goodfellowa si divák doslova vychutnává. Film je protknut omamnou a krásnou anglickou přírodou a většina písní je na mnohem vyšší úrovni než „jen poslouchatelná“. Herci ukazují to nejlepší, co v nich je a pokud nejste maniakálně ortodoxní milovníci filmového klubu pro nejnáročnější publikum, určitě si ve snímku Spirit of Albion najdete nějakého oblíbence a pár scén, ke kterým se ve vzpomínce ještě rádi vrátíte.

Celkově je tedy Spirit of Albion velice působivým projektem, který stojí za zkouknutí. Osobně jej vidím jako první impulz, který jasně říká, že kvalitní snímek, propagující myšlenky starých bohů a pohanství veřejnosti přístupným a srozumitelným provedením je nejen možný, ale s trochou snahy a trpělivosti také proveditelný. Ach ano, abych nezapomněl, T 800 se ve snímku nikde neobjevil, ačkoli, na druhou stranu, Rohatý Bůh byl natolik uhrančivý, že bych se nedivil, kdyby se pod démonickou tváří nalézal titanový skelet.

CELÁ GALERIE

Print Friendly