Arianrhod

Datum 1.11.2012

Eurik

Arianrhod je welšská bohyně, jejíž jméno znamená „stříbrné kolo“, případně „stříbrný orbit“. Je známá z mýtů Mabinogi a welšských triád. Je dcerou bohyně Dôn a boha Beli a sestrou mnoha dalších sourozenců známých z tohoto mytického cyklu, mimo jiné známého čaroděje Gwydiona.

Je bohyní nebes a měsíce a ochránkyní mrtvých, kteří čekají na znovuzrození. Dlí v podsvětní říši Caer Arianrhod, kam člun Rhwyfrod (dubové kolo) převáží mrtvé, aby si odpočinuli mezi jednotlivými životními cykly. V moderním pohanství je vnímána jako Bohyně v aspektu Matky a není nezajímavé, že na mnohých novopohanských stránkách ji najdete zmíněnou jako bohyni lásky (což je zjevně moderní výmysl, už s přihlédnutím k mýtu, zmíněnému níže). Je to další z projevů klasického problému, a sice že se v keltských mýtech typická bohyně lásky, která by byla přímým protějškem např. řecké Afrodity (resp. římské Venuše) nesoucím znaky a korespondence srozumitelné západní civilizaci, nedochovala. Osobně bych se zjednodušujícím interpretacím typu „měsíc, nojo, emoce, láska“ raději vyhýbal, ale každému, co jeho/její jest, vlastní interpretace je samozřejmě na vás a vaší osobní gnozi.

Nejznámější mýtus o Arianrhod je příběh hrdiny jménem Lleu Llaw Gyffes. Její strýc, Math Fab Mathonwy, je stižen kletbou – zemře, pokud v době míru nebude mít své chodidlo na klíně panny. Během bojů proti němu je panna, které tato čest přináležela, Goewin, znásilněna Gwydionovým druhem, Gilfaethwym. Math za to sice mladíky potrestá (změní je na divou zvěř) a dívku pojme za ženu, aby ji ušetřil hanby, nicméně potřebuje novou pannu, která se v dobách míru postará o jeho nohu. Čaroděj Gwydion navrhne svou sestru Arianrhod. Aby dokázala, že je panna, musí překročit jeho hůlku, a během tohoto procesu (Gwydionova hůl je, zdá se, opravdu velmi mocná) porodí Dylana Ail Dona, a z hole též vyraší malé nedochůdče, které Gwydion nicméně také zachrání a uschová. Toto nedochůdče, které nakonec svého zprvu statnějšího bratra (a boha moří) o mnoho let přežije, není nikdo jiný než Lleu, kterého Gwydion vychová prakticky jako vlastního syna. Arianrhod nicméně ostudu na královském dvoře, kterou jí bratr způsobil, hned tak nezapomene, a své nechtěné, magicky počaté dítko prokleje. Chlapec nebude mít jména, které mu sama nedá, neponese zbraň, kterou mu sama nedá, a nikdy nepojme za ženu lidskou dívku. Lleuův příběh, mýtus o dívce jménem Blodeuwedd stvořené (kým jiným než Gwydionem) z jarního kvítí a o tom, jak ho podvedla a zradila, nejspíše znáte. Pokud ne, pusťte si Damh The Barda. O Blodeuwedd nazpíval krásnou stejnojmennou písničku (je na albu Herne’s Apprentice a k nalezení na Youtube). Když už se slovutným bardem necháte do kraje ostrovních mýtů zanést, pusťte si rovnou i Lady of the Silver Wheel, z alba The Hills They Are Hollow, která je přímo o Arianrhod. Protože píseň někdy poví víc, než stovky napsaných slov.

Směřuje k vnímání Arianrhod, které je mi asi nejbližší a nejsrozumitelnější, spojující tuto bohyni s cykly měsíce, věčnou proměnlivostí a se stříbrnými nitkami osudu vinoucími se černočernou nocí, přivádějíce nás ve správný čas na ta správná (a někdy i subjektivně nesprávná) místa.

Zajímavým námětem na praktickou meditaci je teď v období Samhainu určitě Caer Arianrhod, ono podivné zásvětí, prostor zvláštního stavu bytí – nebytí mezi pozemskými životy nebo přímo na „dubové kolo“ Rhwyfrod, člun, který přes černé mořské vody zemřelé do této říše převáží.