Samhainový bardský víkend

Štěpán Šůs (Býlomil)

Víkend ve znamení Samhainu. Byla tma jako v pytli, když jsem vystoupil na neznámém místě z vlaku. Připojiv se k sympatickému páru jsem vystoupal do výšin Jizerských hor, kde slabá svíčka v okně ohlašovala konec strastiplného výstupu. Byli jsme ubytováni a přivítání proběhlo tak přirozeně, jako bych se setkal s dávnými sourozenci. Večer byl pro mě hlavně poznávací a bylo tuze veselo. Hudba, zpěv a víno. Jak nádherně se usínalo.

Sobotní ráno bylo svěže chladné a mlhavé, ale zanedlouho se rozjasnilo na nebi i v nás. Po snídani jsme šli ven poznávat krásu a vůně Jizerských hor. Ve skupince jsme dorazili k Protržené přehradě, kde u její bývalé hráze proběhlo divadelní i duševní cvičení. Fakticky zajímavé! Poté se šlo dál do náruče přírody a cestu jsme zdravě prohovořili. Skromná sváča a hurá zpět na boudu do teplíčka. Po dobrém obědě, který z lásky navařil Majkii, dolehla na většinu z nás únava. Ale po krátkém šlofíku přišel čas na posvátnost a tak plni pokory a rozechvění jsme šli na světlinu v lese, kde proběhl krásný rituál na přivítání zimní doby. Nejsem ještě znalý a tak zasvěcení snad prominou. Součástí rituálu bylo také uctění a prosba k našim předkům, což ve mně vyvolalo mnoho silných pocitů. Návrat, stejně jako průběh, byl ve znamení důstojné tichosti, kterou na chatě vystřídalo veselí jako pocta nás živých v tomto čase.

Po večeři, a to fakt dobré, následoval bardský večer. Jako novic jsem troufale přednesl pár básní a snad se i líbily, ale zazněla také hudba, divadelní přednes, mystifikace a básně, které mě zasáhly hluboko do duše. Tento plodný večer jsme završili veselostí a vzájemnou a blízkou přítomností. Nedělní ráno, stejně jako kruté střízlivění, přišlo tak prudce a brzy. V objetích, jichž bylo nepočítaně, bylo i smutné loučení, a tak jen mohu doufat, že co nevidět přijdou objetí vítací.

Co říct na závěr? Snad poznám ještě více z pohanské krásy a souznění a uprosím čas a duchy, aby tuto lásku uchovali a šířili dál a dál. S nekonečnou radostí