Manannán mac Lir

Datum 1.8.2013

Eurik

Příliv a odliv; střídání,
soumrak, kolihy volání;
po píscích mořských vlhké hnědi
pocestný k městu spěchá, hledí,
příliv a odliv; střídání.

Přes krovy, zdivo, stmívání,
dál, ve tmách, moře volání;
a bílé ručky vlnek hladí,
z povrchu písku stopy lidí,
příliv a odliv; střídání.

Komoňů stáje; svítání,
dupou, ržou, volá podkoní;
opět den zpět, však marno přát
na pocestného na návrat,
příliv a odliv; střídání.1

Manannán mac Lir je irským bohem moře. Má svůj blízký protějšek v postavě z welšské mytologie, Manawydanovi fab Llŷrovi. Je synem moře (Lir/Lear je postava nejasného původu, v mýtech jinak zvláště přiblížená, a odpovídá slovu moře ve staroirském jazyce v genitivu). Jeho ženou je Fand, bohyně moře známá z ulsterského cyklu, později zmiňovaná jako královna víl.

Je často vzýván jako bůh podsvětí, psychopomp, převozník. Bývá řazen do generace bohů Tuatha Dé Danann (z mýtů je jasné, že nepatřil mezi nepřátelské Fomoriány), ale existují domněnky, že ve skutečnosti pochází z mnohem starší generace bohů, a do panteonu (respektive rodiny) dětí Danu byl prostě v určitém smyslu „adoptován“. Podobně Caileach je dnes vnímána jako keltská bohyně, přestože místní kulty spojené s jejím uctíváním velice pravděpodobně sahají do předkeltských dob. Jakožto temná, záhadná postava převážející duše do zásvětí je jaksi bezčasým božstvem.

V rituálech irského klanu ADF bývá vzýván jako strážce bran, a vnímán především jako strážce bran podsvětí.

Je spojen s kotlíkem obnovy, artefaktem uzdravujícím, omlazujícím a oživujícím kohokoliv do něj ponořeného. V irských mýtech ostatně podsvětí jako takové není temné (byť cesty k němu takové být mohou), je zemí mládí, zemí neumírajících, místem, kde není nemoci, stáří ani jiných strastí. Vlastní též magické prase, jehož maso je krmí bohů, a které se každý den znovuzrodí a doroste. Vlastní mnoho magických artefaktů klíčových v mnohých z mýtů, například plášť neviditelnosti, halící nositele v mlhách, člun Zametač vln, který ho během okamžiku dopraví na jakékoliv místo na moři či oceánu, plamennou helmu a meč Fragarach (Odpovídač), který protne jakoukoliv zbroj a je-li namířen na protivníka, donutí jej mluvit pouze pravdu.

Manannán je místně spjat s ostrovem Man v Irském moři a v širším smyslu též s temnými, hlubokými vodami obklopujícími Irsko a zejména jeho severní pobřeží vůbec. Obyvatelstvo, které se hlásí k manské národnosti a mluví mansky, o slunovratu tradičně obětuje věnce z rákosí, trávy a žlutého kvítí jako „nájemné“ Manannánovi a modlí se k němu za ochranu při rybaření.

Je zmíněn v mnoha keltských mýtech a příbězích, ale jen v několika hraje zásadní roli. V nich se vyjevují různé jeho aspekty, od ochránce ostrova Man, přes převozníka, až po „trickstera“ (šprýmaře). Mimo jiné převezl Ciana do Fomorie při jeho honu za krávou hojnosti a následně vychoval jako svého chráněnce Luga, Cianova syna s Ethniu (dcerou strašlivého vládce Fomoriánů, Balora). Vychoval též děti Deirdre, a zdá se být jakýmsi archetypálním adoptivním otcem, přestože podle mýtů, zdá se, neměl žádné vlastní děti. V jiném z příběhů mu jeho žena uteče s hrdinou Cúchulainnem, Manannán ji musí unést zpět a mezi milence snést mlhu tak hustou, aby se už nikdy nenašli.

Chcete-li opravdu mocnou, krásnou pomůcku pro jeho invokaci, případně jeho „Promluvu“ poté, co byl invokován, vřele doporučuji píseň Syn moře (Son of the Sea), její slova, pokud zrovna čtete offline, pro jistotu přikládám.

Son of the Sea

I ride the waves on Ocean Sweeper
My ship that bears no scrap of sail
No oars, but will alone that leads her
Behind the sun, before the rising gale

To Lugh I gave my sword of glory
And armor weapons could not rend
All to defeat the bold Fomorii
And so the men of Erin call me friend

Chorus:

I’m the wind on the ocean, I’m one with the land
I’m the mist rolling over the lea
I have made human history and I am still here
I’m Mannanan, the Son of the Sea

My cloak protects the vales of Erin
And hides the Danaan in its folds
No foeman bold, no unbeliever
Can pierce the secrets that it holds

My cloak is blue as skies in Summer
And green as grass, and white as lime
But shaken once between two lovers
Will sunder them until the end of time

I soar the skies on heron’s feathers
And stooping, dive to skim the sea below
In Summer sun or stormy weather
From Erin shore to Blessed Isle I go

The race of man I have befriended
To guard your future, shape your past
When on this earth your time is ended
‚Tis I will lead you home at last2