Životní prostředí – věc veřejná a zveřejňovaná

Jarmila Cikánková

V polovině února jsme v Liliové čajovně uspořádali první z akcí nového projektu Pohané Zemi, přednášku k tématu práva na informace o životním prostředí a rovněž na spolurozhodování v otázkách ochrany životního prostředí. Vzhledem k množícím se dotazům ohledně tématu přinášíme v tomto článku shrnutí nejdůležitějších informací, které na přednášce zazněly.

Pohanská komunita rozhodně patří k vnímavější a věříme, že i zodpovědnější části společnosti ve vztahu k prostředí, ve kterém žijeme. Jako občané máme právo se dozvědět, v jakém stavu je naše krajina, kdo je za její stav zodpovědný a jak se o ni starají oficiální struktury. Můžeme také být úspěšně u toho, když se rozhoduje o záležitostech, které ji ovlivní.

Právo na příznivé životní prostředí je považováno za jedno ze základních lidských práv, a proto je, společně s právem na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, zakotveno již v Listině základních práv a svobod[1].

Zásadní závazek, týkající se přístupu k environmentálním informacím a participace veřejnosti při rozhodování, přijaly evropské státy v roce 1998 v rámci 4. ministerské konference EHK OSN „Životní prostředí pro Evropu“ v dánském Aarhusu, kde byla přijata Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí, která vešla v povědomí jako tzv. Aarhuská úmluva. Úmluvu ratifikovala řada zemí z Evropy a střední Asie, samostatný podpis připojila také Evropská společenství. Český parlament ratifikoval úmluvu až v roce 2004. Aarhuská úmluva se stala základním dokumentem, na základě kterého je veřejnost rovnocenným partnerem veřejné správy a má právo získávat srozumitelné, úplné a včasné informace o životním prostředí, účastnit se rozhodování v otázkách ochrany životního prostředí a mít zajištěnu právní ochranu v případě, že jsou tato její práva porušena.[2]

Závazky plynoucí z ratifikace Aarhuské úmluvy byly do českého právního řádu přeneseny zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. V dalším období se právo na informace nejenom o životním prostředí promítlo v celé řadě dalších zákonů, nicméně zákon 123 zůstává v oblasti životního prostředí základním pilířem informačního práva. Co konkrétně ustanovení tohoto zákona veřejnosti garantují?

Zákon především vymezuje, co je považováno za informaci o životním prostředí. Jedná se o dlouhý výčet informací, kam kromě stavu složek životního prostředí (voda, ovzduší, půda atd.) a informací o využívání přírodních zdrojů patří např. také informace o geneticky modifikovaných organizmech, vlivu staveb, činností a výrobků na lidské zdraví a životní prostředí nebo stavu kulturních a architektonických památek. Vymezuje rovněž, kdo jsou tzv. povinné subjekty, tedy organizace povinné poskytovat veřejnosti informace. Kromě orgánů státní a veřejné správy a jim podřízených organizací jsou to rovněž všechny subjekty, které na základě smlouvy poskytují služby ovlivňující stav životního prostředí. V tomto smyslu mají povinnost poskytovat informace např. i soukromé firmy, zajišťující různé služby jako údržbu zeleně nebo odvoz odpadů v obci.

Zákon rozlišuje dva způsoby poskytování informací: tzv. pasivní přístup, kdy organizace poskytují informace na základě žádosti (tj. pasivní ze strany úřadu), a tzv. aktivní přístup, kdy jsou organizace povinny zveřejňovat informace neomezenému okruhu uživatelů, aniž by bylo potřeba podávat žádost (tedy aktivně ze strany úřadu). Jedná se zejména o zpřístupňování databází s informacemi na internetu, ale také formou ediční činnosti.
Poskytování informací na základě žádosti se řídí pravidly, která jsou poměrně přísná pro povinné subjekty, a ve srovnání s jinými oblastmi mimořádně vstřícná vůči žadateli, tedy veřejnosti. Žádost především není nutné jakkoliv zdůvodňovat. Lze ji podat jakoukoliv technicky proveditelnou formou (není nutné využívat speciální formulář nebo postup). Úřad (případně organizace) je na druhé straně povinen poskytnout informaci i v případě, že se jedná o informaci již zveřejněnou, musí sám zajistit předání žádosti jinému subjektu, pokud požadované informace nemá, a nesmí si za poskytnutí informací účtovat poplatky, s výjimkou nákladů na pořízení kopií nebo technických nosičů, na kterých je informace poskytnuta. Odmítnout poskytnutí informace je možné pouze ve výjimečných případech, jedná-li se o utajované skutečnosti, osobní údaje nebo obchodní tajemství. Obchodním tajemstvím ovšem není informace o znečištění vypouštěném nebo vyzařovaném do životního prostředí. Firmy a organizace znečišťující svou činností životní prostředí se tedy nemohou bránit zveřejňování informací o svém vlivu na prostředí s odvoláním na obchodní tajemství.
Odepřít však lze informaci, jejíž zveřejnění by mohlo mít negativní vliv na ochranu životního prostředí v místě, kterého se týká. Proto nedostanete např. informaci o přesném místě výskytu chráněných či ohrožených druhů živočichů a rostlin. Odepření poskytnutí informace se řídí správním řádem, příslušný úřad musí dodržet zákonem stanovený postup, který je kontrolovatelný, vymahatelný a lze se vůči němu odvolat.

Zákon o právu na informace o životním prostředí má v právním řádu výjimečné postavení i proto, že práva garantovaná tímto zákonem nelze omezit nebo vyloučit aplikací jiného zákona.

Nejdůležitějším dokumentem, který Ministerstvo životního prostředí na základě tohoto zákona zveřejňuje, je každoroční Zpráva o životním prostředí České republiky. Kompletní text zprávy, kterou pro ministerstvo připravuje CENIA, česká informační agentura pro životní prostředí, je k dispozici na webových stránkách CENIA. Zpráva je koncipována na základě sady indikátorů – ukazatelů stavu a vývoje životního prostředí. Podrobnější informace o jednotlivých indikátorech lze najít v Informačním systému ISSaR, který CENIA rovněž provozuje.

Největším poskytovatelem informací v rezortu životního prostředí je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). V ČHMÚ pracují tři samostatné úseky.

Úsek meteorologie a klimatologie je pravděpodobně nejznámější, protože je autorem oficiální předpovědi počasí, kterou z ČHMÚ přebírají všechna ostatní média. Na adrese http://portal.chmi.cz můžete kromě předpovědi počasí nalézt i aktuální výpočty numerického modelu Aladin, aktuální radarová data týkající se srážek aktualizovaná v patnáctiminutových intervalech, družicové snímky oblačnosti, odhady srážek a webové kamery zachycující aktuální počasí na různých místech republiky.

ČHMÚ je rovněž autorem dat týkajících se kvality ovzduší. Úsek ochrany čistoty ovzduší zveřejňuje informace na stejném portálu v záložce ovzduší. Kromě přehledu aktuální situace týkající se kvality ovzduší zde najdete on‑line zveřejňované údaje automatického imisního monitoringu, tedy ze všech měřících stanic, které pracují automaticky. Hodnoty hodinových průměrů kterékoliv z měřených látek na kterékoliv stanici lze zobrazit i graficky v rozmezí 5 dní od zadaného data. Kromě samotných hodnot znečištění zde naleznete také podrobné informace o měřících stanicích. ČHMÚ zveřejňuje rovněž data zpracovaná v tabelárníchmapových přehledech.

V sekci ovzduší naleznete kromě dalších ještě data z inventarizace emisí skleníkových plynů a všechny související informace.

V ochraně vody si kompetence dělí rezort životního prostředí s rezortem zemědělství. Společně provozují informační portál Voda, kde lze najít kompletní informace o množství povrchové vody (stavy a průtoky na vodních tocích i hladiny vody v nádržích), srážkách či jakosti povrchových i podzemních vod. Ve spolupráci s dalšími úřady se zde zveřejňují také informace o kvalitě koupacích a rybných vod, zdrojích pitné vody, záplavových územích a řada dalších vodohospodářských informací, včetně informací z plánování v oblasti vod.

Vzhledem k mimořádnému zájmu veřejnosti o informace o kvalitě koupacích vod provozuje KSRZIS[3] speciální portál Koupací vody. Ten obsahuje výběr agregovaných informací o kvalitě vody v nádržích (obvykle pouze slovní hodnocení a „smajlík“). Informace jsou aktualizovány během koupací sezóny, tedy přibližně od poloviny května do konce srpna.

Ukázka zobrazení informací na portálu Koupací vody.

Z desítek dalších zdrojů, v nichž lze nalézt informace týkající se životního prostředí, bych ráda upozornila ještě na několik. Především je to Informační systém o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA/SEA). Obsahuje všechny dokumenty související s procesem posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Cílem procesu EIA/SEA je vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů staveb a koncepcí na životní prostředí. Zpracování posudku EIA je proto součástí standardního stavebního řízení.

Neméně zajímavým zdrojem informací je Integrovaný registr znečišťování (IRZ), který obsahuje adresné informace o množství látek, které jednotliví znečišťovatelé v ČR v průběhu uplynulého roku vypustili do životního prostředí. Souhrnná data za předchozí rok zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí vždy do 30. září následujícího roku.

Registr GMO, který provozuje přímo MŽP na svých stránkách, obsahuje jednak informace o osobách, které mají v ČR oprávnění nakládat s geneticky modifikovanými organizmy, a současně také seznam GMO, se kterými je možné nakládat na základě zvláštního povolení MŽP.

Program označování ekologicky šetrných výrobků je jednou z aktivit, které jsou na úrovni EU sjednoceny. V ČR tradičně MŽP uděluje ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek, resp. Ekologicky šetrná služba na základě národní legislativy. Podobně další evropské země udělují své národní ekoznačky. Kromě toho lze v ČR získat také evropskou ekoznačku, jejíž získání se řídí evropskou směrnicí. Všechny národní ekoznačky i evropská ekoznačka mají platnost pro celé území EU. V evropské databázi ekologicky šetrných výrobků proto naleznete všechny výrobky bez ohledu na to, ve kterém státě ekoznačku získaly.

Česká ekoznačka

Informační systém ochrany přírody přináší základní informace o územní i druhové ochraně v České republice. Na rozdíl od jiných oblastí, kde se v principu zveřejňují všechny dostupné informace, je oblast ochrany přírody jednou z těch, na které se uplatňuje výjimka z práva na informace s ohledem na možný nepříznivý vliv zveřejnění konkrétních informací. Chcete-li tedy v české přírodě vidět nebo slyšet něco opravdu vzácného, nespoléhejte na databáze Ministerstva životního prostředí, ale vydejte se ji poznávat a zkoumat na vlastní oči. V tom jsme přece my pohané více než dobří!

V příštím díle se blíže podíváme na druhý pilíř Aarhuské úmluvy, tedy možnost účasti při rozhodování v otázkách životního prostředí. Jinými slovy jak informace, které již umíme najít, úspěšně použít ve prospěch společné věci.

 


[1]                      Listina základních práv a svobod č. 23/1991 Sb.

 

[2]                      Podrobné informace o Aarhuské úmluvě lze najít např. na http://www.ucastverejnosti.cz

 

[3]                      Koordinační středisko rezortních zdravotnických informačních systémů

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek