Zelení druidové

Lenka Kašová

Tento článek byl napsán pro společensko-environmentální časopis 7.G., jehož poslední číslo 6/2015 bylo věnováno prolínání náboženství nebo spirituality s environmentálně uvědomělým myšlením a chováním. Článek pojednává a současném druidství, jeho kořenech a praktikách, jak v Čechách tak v zahraničí. Takže – environmentálně přízniví druidové ve 21. století? O co jde?priroda-101

Označení druid pochází ze slovního spojení keltského jazyka (dru-wid), které můžeme volně přeložit jako „ti, již znají stromy (speciálně duby)“ nebo „ti, již znají pravdu“, jelikož Galové i Anglosasové používali stejný pojem slovo pro označení stromu a pravdy (dru; treow — tree; truth). Starověké druidy a jejich kompetence přibližuje přehledně Caesar v Zápiscích o válce galské, kde o nich hovoří jako o příslušnících duchovní kasty tehdejší galské společnosti.

Jak 21. století k druidství přišlo

Od starověku se druidové těšili obnovenému zájmu hned v několika vlnách. Například v 17. století v nich někteří Britové nacházeli inspiraci pro (re)konstruování propojenosti křesťanství s historickým dědictvím vlastní země a v souvislosti s národním obrozením zakládali novodobé druidské řády. V základech podoby dnešního druidství stojí ale až renesance druidů na přelomu 19. a 20. století. Tehdejší atmosféra okultury koncentrovaná kolem Teosofické společnosti s sebou přinesla boom zájmu o keltskou kulturu a „předkřesťanské magické techniky“, které byly „objevovány“ a volně kombinovány třeba s tehdejší alchymií.

Do podoby současného druidství se také výrazně zapsalo rozšíření povědomí o moderní ekologické krizi, spojované s obdobím 60. let 20. století, které ještě více oživilo poptávku po „přírodních“ spiritualitách. S trochou nadsázky lze říct, že první novodobé druidské organizace vznikají na pozadí představy o mizejících amazonských pralesech, znečištěném moři, nedýchatelném vzduchu, a motivují tak ke znovuobjevování spirituální podstaty stromů a přehodnocování dřívějších magických technik. Místo na ovládání přírodních živlů je tak kladen důraz na respekt a partnerství.Mezi dvě největší mezinárodní druidské organizace, založené v průběhu druhé poloviny 20. století, patří britský Řád bardů, ovatů a druidů (Order of Bards, Ovates and Druids — OBOD), jenž má v současnosti asi devět tisíc členů, a americké Společenství druidů (Ár nDraíocht Féin— ADF) se zhruba osmnácti sty členy. V České republice spolu s nimi funguje několik dalších uskupení — Druidská skupina v rámci České pohanské společnosti, Druidové Boiohaema a Klan zářícího býka (Beletarvolucti), které se navzájem liší zdůrazňováním různých akcentů druidství. Širší kruh aktivních zájemců o druidství v České republice, které eviduje Česká pohanská společnost, čítá asi dvě stě lidí, užší kruh praktikujících tvoří zhruba šedesát z nich.

Naslouchání krajině

U současného druidství, jak jsem jej mohla poznat prostřednictvím Druidské skupiny, jde především o hlubší poznání sebe sama spojené s psychickým a magickým výcvikem. Ten jde ruku v ruce s rozvíjením naslouchání okolní krajině a přírodním zákonitostem. Jedna ze základních myšlenek druidství zní, že pomocí vědomého naslouchání krajině lze získat inspiraci pro individuální rozvoj, a naopak takto inspirovaný individuální rozvoj napomáhá zvyšovat senzitivitu ke krajině. Ono vědomé naslouchání krajině znamená plné vnímání všech přírodních říší, které jedince v danou chvíli obklopují — zvířecí, rostlinné nebo minerální. Naslouchání může mít různé podoby, většinou se uskutečňuje prostřednictvím meditace, duchovních cvičení nebo rituálů v přírodě.amabon-new-2

Oblíbenou praxí vědomého naslouchání, kterou zvládne kdokoliv sám doma nebo v přírodě, je třeba takzvaná Stromová meditace. Spočívá ve vertikálním ukotvení v prostoru — napojení se na Dolní svět a Horní svět. Při meditaci necháme ze svých nohou vyrůst kořeny spojení s Matkou Zemí a zkoumáme, jaká je země pod námi. Chladná nebo vyhřátá létem? Kamenitá či písčitá? S podzemní vodou či suchá? Dovolí nám další rostliny a stromy proplést svoje kořeny? Dovolí nám Matka Země dotknout se samotného jádra, nebo jsme se jí příliš odcizili a má výhrady? Když jsou kořeny upevněny, nasáváme pomocí nich do těla zemskou, klidnou sílu, kterou necháváme proudit tělem. V druhé části meditace obracíme pozornost k větvím, jimž pomůžeme vyrůst z hlavy nebo z ramen. Pomocí nich pak zkoumáme hřejivé paprsky slunce a postupně čerpáme nebeskou sílu, kterou nakonec v těle necháme smísit se silou zemskou.

Environmentálně přízniví druidové?

Vztah mezi takovýmto vědomým nasloucháním přírodě a environmentálně uvědomělým chováním novodobých druidů rozhodně není přímoúměrný. Z toho, že jedinec dokáže procítit Stromovou meditaci, přímo nevyplývá, že dává přednost lokálním potravinám nebo omezuje svoje cestování letadlem. Domnívám se ale, že mezi těmito dvěma proměnnými jistý vztah existuje — konkrétně že zvyšování senzitivity k přírodě ovlivňuje chování směrem k přírodě šetrnějšímu. Nikdy jsem například nezaznamenala praktikující druidy, kteří by přistupovali k místu v přírodě s neúctou a nezanechali jej v lepším stavu (třeba co se týče odpadu), než jej našli. Environmentálně příznivé aktivity zdejších (nejenom) druidů zaštiťuje projekt České pohanské společnosti Pohané Zemi. V současnosti běží dva vlastní mikroprojekty — adopce Ovčí studánky a podpora sýčka obecného ve volné přírodě. Pohané také spolupracují s ekologickými organizacemi — pravidelně se například účastní kosení luk v Českém středohoří s Arnikou. Druidská organizace OBOD vede vlastní kampaň Za Ekologickou zodpovědnost, v níž doporučuje sedmnáct zásad, jak snižovat osobní ekologickou stopu, ať už jde o spotřebu, energie, odpady, cestování nebo druidský evergreen — podporu sázení stromů. OBOD uvádí, že od roku 1988 byly v projektu Posvátných hájů vysázeny tisíce stromů ve stovkách hájů. Dalším nedávným druidským počinem je například hnutí Druidové proti frakování (Druids Against Fracking).

Podle druidství nám příroda ukazuje, že čerpání duchovní inspirace z přírody nemůže dlouhodobě existovat bez environmentálně uvědomělého chování, a naopak. Stejně jako ona má svoje pasivní období naplněné odpočinkem a získáváním síly, aby mohla ze sebe aktivně sílu vydat, tak i člověk by měl mít čas z přírody čerpat, aby jí mohl sílu navracet. Tento jednoduchý princip funguje výborně na fyzické úrovni třeba s jídlem — když se jedinec nenají, nemůžeme po něm chtít, aby vařil. Proč by tedy neměl fungovat na mentální a duchovní úrovni? Načerpá-li jedinec pomocí „napojení se“ na přírodu příznivé duchovní ideje a inspirace, může potom k přírodě příznivé ideje a respekt rozvíjet jako morální standard podmiňující jeho jednání ve světě.

Druidské Kolo roku

Asi nejrozšířenějším způsobem společné praxe čerpání duchovní inspirace přírodou je slavení svátků Kola roku. Kolo roku věrně zrcadlí princip pasivity a aktivity přírody: skládá se z osmi svátků rozprostřených do kalendářního roku, jejichž účelem je mimo jiné upozornit na stav přírody v daném období. Pravidelné prožívání aktuální podoby přírody v rituálu napomáhá dostat její rytmus do těla a převádět jej i do situací běžného života.priroda-53

Když jsem před několika lety vyrazila s Druidskou skupinou na takový rituál poprvé, odnesla jsem si nezapomenutelný zážitek spojený se smrtí. Zrovna se totiž jednalo o svátek Samhain, slavený ve stejném období jako Halloween nebo Dušičky — období tlení, mlh a mrtvých. V lesích Jizerských hor jsme za pomoci ohně, studny a stromu, tří tradičních prvků stírajících hranice mezi světy, na sebe nechali tuto atmosféru plně dolehnout. Tento zážitek, i když jej během dalších let vystřídaly jiné, veselejší nebo divočejší, mi stále slouží jako dobrá připomínka, že na ticho, klid a přijímání je potřeba si udělat čas. Kola roku neslaví jenom druidové, ale také další novopohanské směry. Přesná podoba rituálu a jeho důrazy se mezi skupinami liší, například dle míry záliby v mytologii.

Obrácení k planetě

Podobně jako jiné náboženské tradice se druidství či jiné novopohanské proudy rozvětvují do různých směrů. Stejně jako mají Hnutí lidského potenciálu svoje šarlatány a různou vnitřní dynamiku, i druidství a novopohanství s sebou nesou možnosti utíkání do vlastního světa, ujíždění na pozlátku okultní nebo kmenové kultury nebo třeba přeceňování sexuální magie. Navzdory těmto jevům by ale bylo škoda přehlédnout to hlavní: důraz na vnitřní postoj, jehož základem je hluboký zájem o rozvíjení respektu k rozmanitosti přírody.Druidství staví na tom, že jsme si v posledních dekádách materiálního blahobytu mohli dovolit obrátit se k vnitřní práci a rozvíjet bezpodmínečnou lásku nejenom sami k sobě, ale i k ostatním. Jeho filosofie je založená na snaze pokračovat v tomto směru s důrazem na nacházení inspirace v přírodě. V době probíhající ekologické krize se tak můžeme vědomě obrátit k planetě a postupně nacházet způsoby, jak odčiňovat nerovnováhu, která od počátku vědecké a průmyslové revoluce obrovským tempem narůstá. Nejedná se ale o „cestu zpátky na stromy“, spíše o renesanci spirituálního pojímání přírody, pomocí něhož bychom mohli zachovat planetu i nadále příznivou pro život.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *