Řebříček – nenápadný a spolehlivý společník mužů i žen, v lásce i válce

Jarmila Cikánková

Motto: Člověka příliš překvapuje to, co vidí zřídkakdy,
a ne dost to, co vidí denně.
S. F. de Genlis

Proč se této rostlině v mém rodném jazyce říká „myší chvost“ jsem pochopila, až když jsem ji poprvé vlastnoručně usušila – usušené listy řebříčku skutečně připomínají kroutící se myší ocásky.
Původ jejího latinského jména (Achillea millefolium L.) je mnohem vznešenější. Připomíná řeckého hrdinu Achillea, který prý používal řebříček k léčení ran, utržených v boji. On sám, pochopitelně, žádné ranhojičské zásahy nepotřeboval, neb, jak známo, byl prakticky nezranitelný, jako správný vojevůdce však pečoval o zdraví svých vojáků. Příslušná báje říká, že tuto i další dovednosti získal Achilleus od svého učitele, kterým nebyl nikdo menší než moudrý kentaur Cheirón. Staří Řekové, podobně jako i jiné národy, než jejich myšlení ovládl mechanistický pohled na svět, považovali vědomosti o síle a účincích přírody za nadpozemský dar.
Pro pořádek ještě řekněme, že české jméno vzniklo podle tvaru lístků, připomínajících starý žebřík, opatřený pouze jedním středovým ráhnem. Prozaické, zato jasné na první pohled.

Usušená nať řebříčku.

Co o něm vědí botanici a chemici

Řebříček obecný je trvalá bylina nenápadného vzhledu s šedozelenou barvou listů a charakteristickým soukvětím – okolíkem drobných květů, které jsou zpravidla bílé, nicméně lze nalézt i exempláře s růžovou barvou okvětí. V této souvislosti se často diskutuje otázka, zda mají obě varianty stejné léčivé účinky, či zda se má využívat pouze bílá forma. Názory se v různých zdrojích velice liší, takže nezbývá, než se rozhodnout na základě vlastních zkušeností. Pokud jde o mne, vycházím z předpokladu, že rozdílná barva květenství je obvykle důsledkem rozdílných půdních podmínek (např. PH půdy) a zásadní vliv nemá.
Jinak je řebříček na půdní podmínky velice nenáročný, roste na loukách, polích, okrajích cest i lesů, běžně jej nalezneme i na rumištích. Daří se mu v různých nadmořských výškách od nížin až po horské oblasti. Přece však, pokud jde o půdní podmínky, upřednostňuje sušší, kamenité lokality.
Svým rozšířením se řebříček řadí mezi tzv. kosmopolitní druhy, není tedy zeměpisně vázán na konkrétní lokality. Doma je na celém Euroasijském kontinentu včetně Islandu. Jako zavlečený druh jej v současnosti běžný i v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu.

Achillea millefolium L. foto: http://botanika.wendys.cz.

Starší botanické prameny uvádějí, že celá rostlina „příjemně páchne“. Toto slovní spojení zní dnes poměrně zvláštně, nicméně charakteristickou kořeněnou vůni rostlině dodávají silice, hořčiny, třísloviny, alkaloidy, flavonoidy a další látky, jejichž výčet se opět v různých pramenech liší. Autoři se ovšem vzácně shodují v konstatování, že obsah účinných látek se v této rostlině výrazně mění v závislosti na lokalitě a počasí. Botanické zdroje uvádějí zejména kolísavé množství specifických silic s azulénem. V této souvislosti nemohu nepřipomenout prastarou (zcela jistě pohanskou) moudrost, která praví, že rostlina je ve svých účincích (léčivých i magických) nejsilnější, pokud si sama vybere místo, na kterém poroste. Přiznávám se, že i když některé z těchto rostlin do své zahrady cíleně vysazuji, v případě řebříčku tuto starou moudrost důsledně ctím. Není třeba se obávat, že by si řebříček do vaší magické zahrady nenašel cestu sám. Pokud jste nezdědili vyloženě sterilní zahradu opatřenou golfovým trávníkem, jsem si jista, že jej rychle naleznete. Mám na mysli jeho původní, planou formu. Řebříček je totiž také oblíbenou okrasnou trvalkou a jako takový je předmětem šlechtitelských snah již mnoha generací zahradníků. Na rozdíl od léčitelství se v magickém zahradničení okrasné formy řebříčku používají stejně jako původní. Ale zůstaňme ještě chvíli u řebříčku jako léčivky.

 Dvě z mnoha šlechtěných forem řebříčku.

Léčí muže i ženy

Soudě podle příběhu o Achillovi cenili Řekové a po nich zřejmě i Římané u řebříčku jeho ranhojičské schopnosti a považovali jej v tomto smyslu za „mužskou“ rostlinu. Nicméně Keltové a nejspíše i další severoevropské národy cenili řebříček jako rostlinu, pomáhající řešit především specifické ženské potíže. V podstatě to není protiklad. Řebříček jednoduše pomáhá při potížích s krvácením – ať už je jakéhokoliv druhu. Stejné účinné látky, které pomáhaly Achillovým vojákům zastavit krvácení z ran, utržených v boji, pomáhaly a stále pomáhají (nejen keltským) ženám regulovat nepravidelnosti v menstruačním cyklu a celou řadu s tím spojených problémů – od bolestivých křečí až po potíže související s přechodem. Jen těhotné a kojící ženy by se měly mít na pozoru. Silice obsahující toxickou látku zvanou thujon, mohou při vyšších dávkách způsobit např. nervové poruchy, závratě, či bolesti hlavy. Podobná obezřetnost je u kohokoliv na místě v případě kombinace užívání řebříčku a alkoholu.
Schopnost řebříčku regulovat srážlivost krve se účinně využívá při léčbě hemoroidů, křečových žil, krvácení z nosu, či dásní.
Vysoký obsah silic a tříslovin předurčuje řebříček také k vnitřnímu užívání a to v celé řadě případů – počínaje nechutenstvím a nedostatečnou tvorbou žaludečních šťáv, přes záněty žlučníku, střevní koliky, průjmy až po záněty ledvin a močového měchýře. Zřejmě kvůli svým účinkům na nervový systém jej lze – například v kombinaci s třezalkou nalézt také v receptech na bylinné směsi proti migréně.
Kromě vyloženě léčivých účinků se řebříček využívá i v potravinářství – získává se z něj přírodní barvivo v odstínech žluté až hnědé. Některé prameny uvádějí, že v minulosti byl používán při výrobě piva jako náhražka chmele. Za sebe ovšem musím dodat, že si – obzvláště v českých zemích – úspěch takového postupu dovedu představit jen stěží. Co si ovšem umím nejenom představit, ale také doporučit, je jiné kuchyňské užití řebříčku: v případě potřeby totiž umí docela dobře nahradit petrželovou nať. Vzhledem k tomu, že petržel je velmi běžná bylina a i já jej mám v zahradě více, než potřebuji, v domácí kuchyni asi řebříček nedostane příliš prostoru vyniknout. Dokonalou službu může však vykonat například na vandru, anebo nám – větším mastňákům – na pikniku. Pokud tímto překvapíte partu, obdivné pohledy vás neminou.

Magický a posvátný

Na základě toho, co jsem na začátku uvedla v souvislosti s jeho latinským jménem, by se mohlo očekávat, že tradiční přiřazení bude mužské. Ale je to jinak. Tradiční přiřazení je k planetě Venuši a živlu vody. Je to bylina Bohyně Matky a jako taková reprezentuje to, co ztělesňuje sama Bohyně – lásku ve všech jejich podobách (partnerskou, manželskou, mateřskou…). Věnujte ji Bohyni Matce při jakékoliv příležitosti (za úplňku, při děkovném rituálu, nebo když toužíte po setkání s příbuznými, či přáteli, které jste dlouho neviděli).
Řebříček je vůbec mimořádně oblíbenou magickou bylinou. Není divu – jeho použití je opravdu široké, navíc se snadno suší i skladuje a neztrácí přitom barvu.
Řebříček se sbírá v době květu, jeho sezóna začíná v červnu. Nepřekvapí proto, že i v křesťanské době bylo povědomí o jeho magické síle uchováno – křesťanští bylinkáři jej řadí mezi tzv. Svatojánské byliny. Pohanům je tím pádem jasné, že řebříček je bylinou letního slunovratu. Pokud budete opravdu sbírat o slunovratu, podržte jej nad posvátným ohněm – jeho síla se ještě znásobí. (Můžete tomu, samozřejmě, pomoct vhodným zaklínadlem.)
Řebříček vás ochrání před veškerou negativitou tohoto světa – pokud chcete tuto sílu využít, noste jej v amuletu. Společně s kopřivou pak spolehlivě odežene strach a dodá potřebnou odvahu. Čaj z řebříčku zesiluje vnímání, užívá se proto jako pomocník při věštecké praxi. Vypijte jej těsně předtím, než začnete. Ale nejen tehdy. Čaj lze obecně využít jako prostředek pro zvýšení psychické síly.
Řebříček je rovněž mimořádně vhodnou bylinou pro praxi zaříkávání. S úspěchem se využívá při vymítání negativity. Lze jej použít jak pro očistu věcí, tak místa, ale i sebe sama, či jiných lidí.
Především je však řebříček – jak jsem zmínila v úvodu této kapitoly – bylinou lásky. Jejímu využití v tomto směru se opravdu nekladou meze. Věnujte jej Venuši, nebo jiné Bohyni, kterou chcete požádat o pomoc a požehnání v lásce. Můžete jej také použít v kouzelných amuletech a pytlíčcích. Vezměte si na pomoc sílu úplňku, červené či růžové svíce a vhodná zaříkadla a vaše milostná kouzla se neminou účinkem.
Pokud chcete, může řebříček sehrát významnou roli ve svatebních rituálech. Trochu jsme v záplavě myrty a jiných „vznešených“ svatebních květin na něj zapomněli, ale uznejte – co může být krásnější ozdobou nevěsty, či svatební tabule, než záplava drobných bílých kvítků, které navíc zajistí novomanželům lásku na nejméně 7 příštích let?! Ale nemusíte čekat na svatbu, nebo želet, že jste správnou chvíli již propásli – podobnou službu vám řebříček prokáže i zavěšený nad postelí – ať už jste manželé, či nikoliv. Úspěch této magické praxe má jediný další předpoklad – že totiž o svoji lásku budete patřičně pečovat. Jinak ji ani nejkrásnější květina a nejmocnější kouzla nezachrání.

Výběr z použitých literárních pramenů:
⦁    S. Cunningham: Magical Herbalism. Llewellyn Publications. Woodbury, Minnesota 2012
⦁    S. Cunningham: Cunningham’s Encyclopedia of Magical Herbs. Llewellyn Publications. Woodbury, Minnesota 2012
⦁    E. Duganová: Magie bylin pro začátečníky. BETA Dobrovský. Praha 2007
⦁    E. Duganová: Pěstujeme magické rostliny. Grada. Praha 2009
⦁    W. D. Storl: Magické rostliny Keltů. Volvox Globator. Praha 2004

Hlavní internetové zdroje:
http://botanika.wendys.cz
http://www.wikipedia.cz

Print Friendly