Příběh boha a bohyně v kole roku – Mabon
Anna Lithin Doubková
Pomalu přichází podzim a s ním chladná rána a hřejivá odpoledne babího léta. Listy na stromech pomalu usychají, ale ještě není jejich čas barvit se do zlatova a ruda. Konečně dozrávají i plody v sadech a na vinicích – nastává doba vinobraní a burčáku, jablečného moštu a ořechů. Je poslední sklizeň v roce, kdy lidé oslavují výsledky své celoroční práce a začínají se připravovat na dlouhou zimu, která je před nimi. Na stromech září jeřabiny a jablka, všude panuje shon, aby se stihlo sklidit vše, docela vše, co příroda nabízí a co svou prací obhospodařovali.
Nastává Mabon či podzimní rovnodennost. Druhý bod v roce, kdy je den stejně dlouhý jako noc, kdy nevítězí ani světlo či temnota a místo jejich souboje přichází mír a rovnováha. Tentokrát ale krátící se dny dávají tušit, že léto je již za námi a že nás čeká další půlrok tmy. Energie se znovu stáčí dovnitř, do našeho nitra, myšlenek a tichého rozjímání.
Než ale přijde Samhain a s ním mlhavá temnota, můžeme oslavovat vše, čeho jsme tento rok dosáhli. V psychologickém směru Gestaltu se učíme, že každý vnitřní proces má svoje fáze, od počátečních impulsů, přes konání, až ke konci, kdy bychom měli cyklus uzavřít a přijmout jeho konec. Zároveň někteří psychologové varují, že dnes neustále řešíme nové začátky, introspekci a aktivní složky našich životů, ale nikdy nezbývá prostor na pořádné ukončení. Stejně jako naše společnost neumí pracovat s tím, když někdo umírá, neumíme ani přijmout konce, ať už dobré či ty, které si nepřejeme.
Je dobré nyní strávit toto období oslavou všeho, čeho jste v tomto roce dosáhli. Stejně jako tma a světlo balancují mezi sebou, je teď vhodná doba na bilancování posledního roku. Ať už se vám podařilo dosáhnout toho, po čem jste toužili, nebo máte pocit, že se vám moc za uplynulý rok nedařilo – vždy se dají najít důvody k radosti a oslavám, něco, za co jste na sebe hrdí. Namalujte, popište, nebo jinak kreativně vyjádřete svoje úspěchy a najděte místo, kam si svůj výsledek můžete pověsit, a pokaždé, když jdete kolem, si tak připomínat svou vlastní sklizeň.
Pokud máte chvíli, je dobré vzít pár jablek a hrst ořechů na vaše oblíbené místo v přírodě a udělat malou úlitbu bohům a duchům krajiny. Poděkujte jim za všechnu pomoc a podporu v uplynulém roce a požádejte je o požehnání do dalších let.
Mabon není ale jen oslavou úrody a sklizně. Melancholie prostupuje podzimní vzduch, kdy se Bůh vrací naposledy na zem po své smrti, aby našel Bohyni a odvedl si ji s sebou do podsvětí. Bohyně jako Velká Matka nechce zanechat své děti a zemi bez své péče, protože ví, že bez ní všechen život uvadá. Ale temný Bůh, pán podsvětí jí nedává na výběr. Přišel si pro ni a Bohyně přijme, co musí přijít. Svlékne svůj letní šat a přemění se ve Stařenu.
K Mabonu tak přirozeně patří mýtus o Inanně a jejím sestupu do podsvětí. Inanna se rozhodne, že chce vládnout i světu mrtvých, který do té doby strážila její sestra Ereškigal. Inanna sice do podsvětí může proniknout, ale jen pokud u každé ze sedmi bran odstraní jednu část svého oděvu, až jí nezůstane vůbec nic. Její konání je nakonec odsouzeno kvůli její pýše a v podsvětí zemře. O tři dny je nakonec vysvobozena, ale ne zadarmo – na jejím místě v podsvětí ji musí někdo jiný vystřídat.
V tomto příběhu se světlo (Inanna) a tma (Ereškigal) potkávají stejně jako při rovnodennosti. Inanna, zatížená světskými věcmi a egoistickými cíli, odevzdává vše, kromě své podstaty, a prohrává boj, aby byla znovu zrozena. Tak je Mabon také vhodnou dobou pro to, abychom zvážili, jaká přání a jaké strachy máme, co nás motivuje. Je něco, co už nám neslouží a co můžeme nechat v minulosti? Vnitřní očista může být doprovázena i velkým podzimním úklidem a vyhozením nepotřebných věcí z domácnosti.
Tímto můžete ukončit cyklus kola roku – poděkováním za vše, co jste získali, odstraněním všeho, co už nechcete. Otevřete tak dveře všemu novému, dáte prostor tomu, co je opravdu důležité.
Cyklus Kola roku nikdy nekončí. Roční období se dál mění, Bůh a Bohyně se neustále transformují ve svých fázích, ze světla do tmy, z Panny, přes Matku, až ke Stařeně. Ani naše životy nezastavují, putujeme světem dál a s každým svátek se učíme zase o trochu víc o Bozích a o sobě samých.
Blessed Be.