Přednáška o základech obřadní praxe v rodnověří

 Text: Jakub Achrer
Foto: Mstislav, Rodná víra

„Obřady neděláme proto, abychom byli zahloubaní a smutní. Děláme je proto, abychom se s těmi Bohy a předky veselili a abychom s nimi slavili. V tu chvíli jsou totiž oni s námi a my chceme, aby jim bylo s námi dobře a veselo, a abychom po zbytek roku byli v jejich přízni.“  (Vítoslav, náčelník Rodné víry)

Na začátku března letošního roku proběhla první přednáška z cyklu Základy pohanské praxe. Naše pozvání přijal Vítoslav, náčelník slovanského společenství Rodná víra, se kterým již řadu let spolupracujeme. Ani tentokrát nás rodnověrci nezklamali. Nejenže nám nabídli vynikající přednášku, ale podíleli se na organizaci i tím, že přinesli některé obřadní předměty a nádhernou sbírku fotografií ze svých obřadů. Rozdali také mezi posluchače pozvánky na obřad vynášení smrti, který se bude konat 26. března.
O slovanské obřadní praxi si přišlo poslechnout povídání asi čtyřicet lidí, kteří se do hlavní seminární místnosti v čajovně Šamanka vešli tak akorát. Vítoslav hovořil z patra a měl svůj výklad rozdělený do ucelených tematických bloků. Při tom nechal kolovat roh se skořicovou medovinou a navodil tak velmi přátelskou a pospolitou atmosféru celého setkání. I když chtěl původně pojmout své vystoupení jako besedu, nakonec se rozhovořil o slovanské obřadní praxi do té míry, že i když bylo dotazů poměrně málo, vůbec to nevadilo.

Mě osobně zaujala přednáška z několika důvodů. Jednak pro mě byl veliký objev v tom, že rodnověří je vlastně velice jednoduché a že stačí jednoduše věřit v Bohy, obětovat jim a oslavovat život v jejich přítomnosti. Vlastně stačí přijít, oslovit Bohy, obětovat, pronést přípitek a radovat se s Bohy ze života. Další prvky slovanská rituální praxe nepotřebuje. Oběti a svátky mohou mít různé podoby a neexistuje žádná autorita, která by rozhodovala o tom, jak se to dělá správně nebo kdo může Bohy oslavovat. Podstatné je, aby jim s námi bylo dobře a získali jsme si jejich přízeň. Tato obrovská otevřenost a prostá logika se vinula celou přednáškou. Díky tomu jsem si například uvědomil, že vlastně sám jsem rodnověrcem, ač jsem se za něj nikdy nepovažoval. Z reakcí publika bylo vidět, že jsem nebyl sám, kdo tento pocit sdílel.  Toto velmi lidské a pokorné podání celé věci si získalo můj velký respekt.

Vítoslav

Výklad byl také velmi poctivý v tom, že otevřeně přiznal skutečnost, že rodnověrecká praxe je postavená na fragmentech toho, co se ví z historie a není vlastně žádný problém dotvořit obřadnost tak, aby dávala symbolický a rituální smysl v daných podmínkách. Dozvěděli jsme se například, že o letním slunovratu pouští rovnověrci po řece zapálené svíce na lodičkách, aniž by se nějak trápili tím, že to není k tomuto datu historicky doložený zvyk. Pro mě osobně bylo zajímavé si uvědomit, že obřadní motivy, které si Rodná víra poskládala a dotvořila symbolicky tak, aby dávaly smysl v kontextu lidových zvyků a dostupných historických faktech, nápadně připomínají symbolické obřadní motivy, které známe z jiných tradic a které vznikly v průběhu let podobným způsobem. To podstatné totiž podle Rodné víry je, že navazuje na staré slovanské tradice. Slovo „navazovat“ Vítoslav několikrát zdůraznil. Současné rodnověří nemá totiž jakoukoliv ambici rekonstruovat historicky přesnou podobu.

Byl jsem velmi rád, že na přednášce zazněly všechny symbolické motivy svátků a vlastně i důvody, proč se odlišují od jiných pohanských tradic. Na rodnověří je totiž zajímavé to, že vznikalo v jiných podmínkách než většina ostatních pohanských směrů a nebylo tolik ovlivněné pohanskými cestami, které se dříve začaly rozvíje na západě. Díky tomu má rodnověří unikátní kalendář, který se neshoduje s tím, co známe jako Kolo roku. Vlastně ani nic takového není v rodnověří dané. Je pozoruhodné, že rodnověrci vlastně přizpůsobují rituály, oslavy a celý svůj kalendář místu a krajině, v níž žijí. Všechno se odvíjí od okolního světa a projevů Bohů v něm. Proto každá občina nebo jiná skupina slovanů má trochu jiný kalendář a obřady. V tom je rodnověří unikátní a v tom také spočívá moudrost a inspirace, kterou může nabídnout jiným pohanským cestám.

Prohlídka rodnověrecké fotoknihy

Na závěr mé kratičké reportáže mi ještě dovolte několik volně citovaných myšlenek, které na přednášce zazněly, a které mi připadají inspirativní.

„Oběť Velesovi je rodnověrecká už tím, že ji uděláš. Když chceš obětovat slovanským Bohům, tak to prostě udělej. Když to myslíš vážně, Veles už ti ta správná slova vloží do úst sám.“
(Vítoslav v odpovědi na dotaz, jak obětovat Velesovi skutečně rodnověreckým způsobem)

„K tomu, abyste se stali žrecem, nemusíte být vyvolení, ani žádné zasvěcení do mystérií není potřeba. Rozhodně není potřeba absolvovat nějaký kurz, za který dostanete certifikát, ani nezáleží na tom, kolik přečtete knih. Ale žrecem se přesto nemůže stát každý.  Musí totiž dosáhnout jedné věci, která se nedá koupit, ani vyčíst z knížek a ani na ní nemůžete dostat diplom. Musí získat důvěru a respekt lidí, kteří se obřadu účastní.

Například se teď čtyři pět z vás může klidně sebrat a jít ven vykonat slovanský obřad.  Když se budete vzájemně respektovat a mít důvěru v toho, kdo obřad povede, proč by nemohl být žrecem on. Není tu nikdo, kdo by řekl: Ne, vy nesmíte. Rodnověří je v tomto velmi svobodné náboženství.“

„Slovanského obřadu se může zúčastnit každý, kdo ho dokáže nenarušovat a kdo přijde uctít Bohy.“

Těmito krásnými citáty bych se rád rozloučil a současně bych vás rád pozval na další díly přednáškového cyklu Základy pohanské praxe, který bude pokračovat v následujících měsících

.

Print Friendly