Oslava žní a rodů

Lenka Doležalová

V sobotu 3. srpna jsme se na pozvání místního obyvatele Jindřichovic pod Smrkem a člena rady České pohanské společnosti Budimíra setkali s několika dalšími lidmi na krásné louce nedaleko vesnice, abychom zde oslavili svátek žní a poděkovali přírodě, bohyni Mokoš a dalším přírodním silám za jejich dary, za hojnost, sklizeň a úrodu.

Dva vzrostlé duby umocňovaly sílu a posvátnost prostoru. Dub byl pro naše předky vždy symbolem síly, považovali ho za nejsilnější a nejodolnější strom zasvěcený slovanskému bohu Perunovi, vládci hromů, blesků a deště, který zajišťoval přírodě dostatek vláhy.

Příprava místa na obřad probíhala společně, s radostí a nadšením se zapojily i děti. Připravili jsme ohniště, upletli věnce, z donesených domácích pokrmů připravili hostinu a oltář a ozdobili větve posvátných stromů. Na oltáři nechyběl kulatý domácí chléb a koláč (symbolizující svým tvarem slunce) – dary, které byly na konci obřadu obětovány v posvátném ohni, a také nádherná ručně vyrobená „Velesova brada“, kterou naši předkové dle tradičního zvyku pletli z posledních klasů. Veles představoval ve slovanském panteonu boha stád a podsvětí. Nechyběla ani výroba dědka hospodáříčka, ochránce domova.

Tak jako i v jiných tradicích, i my jsme před zahájením slavnostního obřadu podstoupili očistu, abychom byli hodni předstoupit před posvátné síly a z profánního času a prostoru se mohli očištěni přenést do času a prostoru posvátného, uctít přírodu a promluvit s našimi předky, pronést modlitby a přání, modlitby za déšť, poděkovat za dary přírody a hojnost, společně zazpívat a vše také nakonec zapít výbornou domácí medovinou.

Druhý den ráno jsme se ještě společně vypravili na nedaleké vyvýšené místo, kde jsme podle tradice uctili a pozdravili slunce a poprosili o přízeň počasí. Poté jsme si ještě s dětmi i našimi pejsky užili radostí volného a bezstarostného nedělního dopoledne v krásné místní přírodě a po uklizení místa se rozjeli domů.

Naši předkové v dávných dobách přírodu a její síly uctívali a bytostně si (ne pouze rozumově) uvědomovali, že jsou její součástí a nemohou existovat mimo ní, proto s ní i pomocí obřadů udržovali přátelské vztahy. Byla pro ně posvátnou a mocnou silou, se kterou bylo radno býti zadobře, aby se všem žilo spokojeně. Pomocí obřadů s ní navazovali bezprostřední vztah, jehož smyslem bylo vyrovnávání energií tak, aby plynuly v rovnováze, úctě a lásce. Ze spojení s přírodou a jejími živly čerpali životní energii a z poznávání jejích skrytých sil moudrost. Nezasvěceným by se mohlo zdát, že praktikování takovýchto obřadů je pouhou bezvýznamnou zábavou, či úpadkovou formou primitivního uctívání. Obřady našich předků však stejně jako v minulosti, tak i v dnešní době, přispívají k uvědomění si našeho bytostného sepjatí s přírodou, k znovunavázání ztraceného vztahu s ní a s tím, co je skryté a lidskému zraku na první pohled neviditelné a co jí určuje. K opětovnému pochopení fungování přírodních sil a znovunastolení ztracené rovnováhy mezi námi a přírodou a ztracené rovnováhy uvnitř nás samotných – racionálních obyvatel moderního civilizovaného světa.

Print Friendly