Příběh boha a bohyně v kole roku – Lughnasad

Anna Lithin Doubková

Slunce pomalu zapadá na obzoru za hradbu obilných klasů a barví oblohu do ruda. V horkých letních dnech špičky listů na stromech pomalu hnědnou a kukuřice zlátne. Vše živé se schovává ve stínu během dne. Pšenice na polích a jablka v zahradách dozrávají do plnosti ve svitu slunce a je cítit, že pomalu přichází jejich čas.

Je Lughnasadh, který je od pradávna spojený s úrodou a první sklizní na polích. Nastává totiž část kola roku, kdy příroda přichází na svůj vrchol, kdy se tvořivá síla přeměňuje v plody a dává nám dar života.

Kolem této doby se seče zlaté obilí a donedávna lidé v našich krajích slavili dožínky. Jejich součástí byly samozřejmě veselky a hody, ale i posvátné tradice. Ačkoliv jejich podoby jsou různé, vždy šlo o zachování několika posledních klasů z úrody do příští sklizně. Někdy lidé svázali klasy a společně s chlebem z nové úrody a solí je postavili na oltáři – této praktice se říkalo “vázat Velesovi bradu (vousy)”. Z posledního dnu na poli šli lidé v průvodu, ověnčeni květinami a obilím. Ještě dnes se někdy na závěr žní vyrábí obilná kola či “slunce”, která lidé opatrují až do dalšího roku, aby se znovu urodilo.

Se sklizní přichází vyvrcholení příběhu kola roku. Na letní slunovrat se stal Bůh králem země, ztělesněním úrody. A při žních Bohyně přichází jako Morrígan se svými havrany do polí, kde na ni už král čeká. Ví, že musí obětovat svůj život pro lid, který slíbil chránit. Bohyně mu vezme život, protože její láska vůči svým dětem je silnější než cokoliv jiného. Krev Boha pokropí zem, která v horkém letním slunci strádá, a vdechne tak život zpátky všemu, co na zemi roste.

Bůh se rozhodl, že pro svou Bohyni a pro svůj lid je ochoten obětovat naprosto všechno, i svůj život. Odchází tak do podsvětí, na dlouhou, temnou cestu za sebepoznáním. Stejně tak i my můžeme tento čas zasvětit přemýšlení, co jsme schopni pro své cíle obětovat.

Co je pro nás důležité? Jaké máme v našem životě priority? Před půl rokem jsme začali pracovat na svém přání. Od nápadu a vize, přes první klíční, až pomalu k realizaci. Dnes přichází první z mnoha šancí na zhodnocení. Splnily se nám naše sny? Pokud ne, co jim brání a jak jim můžeme dát ten poslední impulz k životu, který potřebují? Velmi často je před splněním poslední velký test, výzva, která se nás ptá – opravdu ti to za to stojí?

Lughnasadh je chvíle rozhodnutí, zda naše přání je opravdu důležité a zda pro něj jsme ochotni přinášet oběti. Je důležité se nevzdát, náš boj je skoro u konce. Zároveň je ale důležité pohlédnout pravdě do očí – možná našemu přání nejsme schopni nebo ochotni obětovat, co je potřeba. Možná se změnily podmínky a v tuto chvíli už naše přání postrádá smysl. Možná je potřeba jej trochu pozměnit nebo se na věci podívat úplně z jiného úhlu.

Najděte si klidnou chvíli, ideálně při západu slunce, když jsou na nebi vidět červánky. Sledujte odcházející den a pak zavřete oči. Stojíte v poli plném zlatých klasů. Přichází k vám žena v rudém plášti, s klidným výrazem v tváři, srpem v jedné ruce a krásným červeným jablkem v druhé. V dálce krouží havrani, její věrní poddaní. Zatímco k vám jde, přemýšlejte nad tím, co je pro vás důležité. Až budete tváří v tvář s jejím chladným, vyrovnaným výrazem, řekněte jí, po čem doopravdy toužíte. A Bohyně vám pak dá znamení, kterým směrem se máte vydat. Mějte otevřenou mysl – Morrígan vám dá to, co potřebujete, ale ne nutně to, co chcete.

Až budete mít pocit uzavření, otevřete znovu oči a zapište si svou meditaci. Po zbytek srpna si můžete oltář vyzdobit klasy obilí, obrázkem Morrígan nebo Green Mana jak připomínku této chvíle. Okamžiku, kdy dosahujeme cíle a víme, co je pro nás důležité. Ale pamatujte, že Lughnasadh je nejen o obětování, ale také o oslavě žní, svátek všeho, co jsme dokázali. A že toho určitě není málo. Napište si tři zásadní věci, které se vám letos podařily nebo vás potěšily. To je vaše úroda pro tento rok. Seznam si přidejte na oltář jako připomínku toho, že práce přináší své plody, jako oslavu dřiny, která se vyplatila.

Na Lughnasadh toto vše oslavujeme. Ale kolo roku se neúprosně otáčí dál a slunce zapadá každý den o trochu dřív. Z polí je sklizená úroda a zbývají už jen holá strniště. I když je země pořád rozpálená horkým sluncem, ve skrytu se pomalu již ubírá myšlenkami k tomu, že jednou zase přijde zima, na kterou musíme být dobře připraveni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek