Menstruace

Datum 13.1.2017

Jak už to tak v naší společnosti bývá, naše nejcennější lidské poklady bývají výrazně nedoceňovány nebo dokonce tabuizovány. Rozhodně to platí o menstruaci a jí blízkým mystériím krve. Už to slovo se téměř nesluší vyslovovat, mnohem častěji říkáme “to” (jako to, jehož jméno nesmíme vyslovit) nebo “krámy” či “přijela tetička z Červeného Kostelce”. Sama jsem ke své menstruaci neměla vytvořený téměř žádný vztah do doby, než jsem začala naslouchat zemi a věnovat se tomu, co dnes nazývám druidskou spiritualitou.

Měla jsem to štěstí, že mne moje maminka od malička vedla k přírodě a že v mnoha věcech zastávala na poměry mého dětství osvícené názory. Když jsem jí ze školního výletu volala, že “krvácím”, radostně zvolala “Tak už jsi ženská!” a bylo jasné, že je na to, co se mi právě stalo, pyšná. Bohužel tím víceméně naše komunikace na téma menarché skončila (tedy kromě praktických rad na téma vložky a tampóny). Přesto jsem ráda, že na nějaké hlubší úrovni pro mne proběhlo cosi hodnotného, ačkoli bych to tenkrát nedokázala nijak pojmenovat. Dnes vím, že ten okamžik měl v sobě cosi prastarého, původního a posvátného – totiž měl v sobě esenci přechodového rituálu první menstruace, a to uvítání mezi ženami a ocenění mého vstupu do ženství.

Následujících několik let pro mne menstruace představovala spíše přítěž – nemohla jsem pořádně cvičit a hůř jsem se soustředila, měla jsem bolesti. Věděla jsem, že díky menstruačnímu cyklu bude jednou moje tělo schopné počnout dítě, a tedy jsem ho brala jako takovou důležitou nepříjemnost.

Na přelomu dospívání a dospělosti ale pro mne nastala závratná změna. V té době jsem nacházela mír a přítomnost v přírodě a trávila v ní hodně času. Jednoho dne začala ke mně země “promlouvat”. Z tichého naslouchání ke mně přicházely vhledy a poselství laskavé moudrosti. Stačilo jen být a v tichosti se otevřít všeobjímající lásce naší Matky Země.

V té době jsem nacházela mír a přítomnost v přírodě a trávila v ní hodně času. Jednoho dne začala ke mně země “promlouvat”. Z tichého naslouchání ke mně přicházely vhledy a poselství laskavé moudrosti. Stačilo jen být a v tichosti se otevřít všeobjímající lásce naší Matky Země. Foto: https://momenty.com

Poselství Matky Země

Jednoho dne v létě jsem se trhla od skupiny přátel, abych mohla nějaký čas strávit o samotě v lese. Byl to první den měsíčků, který jsem vždy prožívala intenzivně – měla jsem špatnou náladu a břicho mne bolelo. V lese mi bylo lépe, protože jsem nemusela s nikým mluvit a ničím se zabývat. Po nějaké době jsem se zeptala Země, proč mi je při menstruaci tak mizerně a co to má pro mne celé znamenat. Musím přiznat, že podobnou otázku jsem ještě párkrát položila a proto nevím, kdy přesně který vjem ke mně přišel. Odpověď vypadá ale vždy téměř stejně:

Zahaluje mne teplá tma. Cítím se podobně jako dítě v lůně – všude kolem je bezpečí a jakoby vším procházela sama esence života. Ta tma – je v ní něco tak známého, animálního, je jako černá píseň, ze které se všechno rodí a do které vše zaniká, přetvoří se a znovu se zrodí. Ano, to je podstata menstruačního cyklu – je jako nekonečný koloběh života, mění se a přitom udržuje rovnováhu. Menstruace mne propojuje se zemí a jejím mystériem rovnováhy a plodnosti: život – smrt – přetvoření – život. Měním se spolu se zemí, která do mého podbřišku vložila kus svojí podstaty a moudrosti. Připomíná mi, že jsme jedno a že celé mé tělo je dokonalý plod jí samé. Pláču. Pláču proto, že spojení, které cítím je tak smysluplné, tak, jak jen život může být. Klekám si do země a děkuji za dar být ženou. Za dar menstruace. Za dar být.

Dnes vím, že menstruační bolesti jsou voláním divoké podstaty ženství v mém podbřišku o pozornost a že ona špatná nálada je následek toho, že se soustředím příliš do svého okolí místo dovnitř do sebe. Když následuji ono “volání” a vnímám především sama sebe a procesy, které se ve mně odehrávají, všechny nepříjemné pocity i bolest odchází. Místo toho cítím spojení s něčím hluboce niterným, animálním a přitom mystickým. Připomíná mi to čas Samhainu – ten magický opar všudy přítomné posvátnosti předků a nekonečnosti.

Obzvláště od porodu prožívám menstruaci jako “návrat k sobě”, kdy si dovoluji věnovat pozornost a péči svému tělu, pocitům a myšlenkám. Dokud jsem pracovala, brávala jsem si alespoň půl den volno a byla jsem za to velmi vděčná. Čas věnuji sebereflexi, tvorbě či meditaci. Také nosím speciální šperk, který mám vyhrazený pouze pro své dny. Představuje pro mne symbol tohoto období a připomíná mi, že se mám obracet do sebe a uvědomovat si svoje tělo a jeho propojení s nekonečným cyklem života. Tím, že se zdobím, současně vzdávám úctu tomuto procesu a v neposlední řadě také vděčnost.

Ráda bych se s vámi podělila o další pohled. Tohle je příběh mojí kamarádky Lenky:

Na cestě ke svému měsíčnímu cyklu jsem nalezla hodně inspirace v prostém pozorování přírody. Vnímat krajinu a cítit její proměny je jedním z ústředních bodů mojí druidské praxe. Nedávno jsem objevila, jakým je ženství na této cestě velkým darem a jak mi usnadňuje vcítit se do krajiny a života kolem. Myslím si, že je to dar, který mají všechny ženy a který, když je moudře využitý, z nás může dělat moudré správkyně naší nádherné planety.

Cítím, že díky proměnám svého těla a přísunů energie během měsíčního cyklu, se mohu napojit na změny v přírodě. Třeba zima pro mě symbolizuje podobnou energii, jakou cítím při menstruaci. Období ticha, klidu a smrti. Stejně jako by bez zimy nemohl vzniknout na jaře nový život, nemohlo by se uvolnit nové vajíčko, kdyby se neodplavilo to staré. Snažím se proto stejně jako dává Matka Země prostor zimě, dát prostor svojí menstruaci se vším, co k ní náleží. Prožít ji, co možná nejvíc v klidu, pozorností obrácená do sebe. Pochopení a prožití menstruace je pro mě cestou, jak objevovat velké mystérium života.

Tohle propojení mezi ženským cyklem, přírodou a životem jsem si určitě neuvědomovala vždy. Moje první menstruace pro mě byla velkým iniciačním zážitkem, i když jsem si to v té době neuvědomila. To, jak moc to bylo důležité, usuzuji z toho, že si do dnes zřetelně pamatuji, jak vše probíhalo. Bylo mi dvanáct let a hrála jsem závodně basketbal a ten víkend jsem se chystala odjet na basketbalový turnaj. Probudila jsem se ale nezvykle brzo, což bylo samo o sobě zvláštní, protože jsem ve svých dvanácti rozhodně většinou nevstávala dřív, než jsem musela. Zřetelně si pamatuji první pohled na krev, který se mi naskytl při pohledu na kalhoty od pyžama. Uvědomila jsem si téměř hned, co se přihodilo, a řekla jsem to svému tátovi, který byl doma a zrovna telefonoval s mojí mámou, která byla v práci. Pamatuju si, že mámě řekl: „Naše malá Lenička, už není tak malá Lenička“ a maminka potom přijela domů a vysvětlila mi všechno kolem vložek, a jak je mám nosit. Pak jsem odjela na turnaj, kde jsem mohla sdílet svoji zkušenost se spoluhráčkami a dostala jsem od nich „přivítání do klubu“ a dozvěděla jsem se, kdo všechno už menstruuje a kdo ne.

Když jsem se nedávno bavila s několika ženami ve svém okolí, všechny mi potvrdily, že si svou první menstruaci jasně pamatují. Myslím, že to je veliký dar od Matky Země, který svědčí o důležitosti tohoto momentu. I když v současnosti není v naší společnosti zvykem oslavit přechod z dívky do ženy rituálem, snad všechny máme svou iniciaci do ženství v podobě vzpomínky na první menstruaci. Ráda věřím tomu, že jiskra zažehnutá první menstruací a potenciál být moudrou ženou, která respektuje svoje tělo a respektuje rytmy celé planety, je nesmazatelně v nás.

Snad všechny máme svou iniciaci do ženství v podobě vzpomínky na první menstruaci. Ráda věřím tomu, že jiskra zažehnutá první menstruací a potenciál být moudrou ženou, která respektuje svoje tělo a respektuje rytmy celé planety, je nesmazatelně v nás.

Jsem moc ráda, že v dnešní době již existuje osvěta ohledně vnímání menstruačního cyklu jako ženského daru s velkým potenciálem. Doporučit mohu například knihy Mirandy Gray či navštívit nějaký ženský kruh. Začít můžete také v soukromí, skvělou pomůckou pro zaznamenávání vjemů a změn v rámci měsíčního cyklu je tenhle kalendář, který vytvořila Tali.

Fáze Luny. Ilustrace: TaliesiDesign

Prožitky jsou víc než slova, a proto zde sdílím další jednoduchou meditaci:

Utvoř si příjemnou a posvátnou atmosféru tak, jak jsi zvyklá.

Pohodlně se usaď, uvolni se, pozoruj svůj dech. Dovol si být v přítomnosti sama se sebou, se svým tělem.

Zaměř svou pozornost na své pohlavní orgány v podbřišku. Zde sídlí zdroj Tvé ženskosti – prasíla, táhnoucí se od nepaměti, dárkyně života a udržovatelka rovnováhy. Odsud vyvěrá ženská krása, tvořivost, spontánnost.

Představ si spirálu v oblasti Tvé dělohy. Spirála vyvstává ze samotné ženské praenergie. Nese v sobě léčení, moudrost, čistotu, lásku a kreativitu. Přistup na její okraj a vydej se po ní do jejího středu, stále hlouběji a hlouběji. Nech její energií naplnit své tělo. Dovol si otevřít se a přijmout tuto léčivou ženskou sílu. Můžeš se jí odevzdat, nechat se jí prolnout, nebo jen vše pozorovat. Pokud jí necháš volnost projít celým tělem, ucítíš, jak celá Tvá bytost jemně vibruje.

Až budeš chtít, vrať svou pozornost zpět k děloze. Poděkuj svému podbřišku za to, že je. Uvědom si sílu, moudrost a posvátnost svého těla. Dovol si prožít, že být ženou je dar.

Doufáme, že vám tento i další články budou k užitku a budeme srdečně rády za vaše sdílení či zpětnou vazbu.

Autorky: Zuzana Junková, zuzana.j.junkova@gmail.com, Lenka Kašová, lenka.kasova@pohanskaspolecnost.cz