Recenze: Po stopách Keltů v Čechách

Pavel Horák

Vladimír Mátl, Po stopách Keltů v Čechách: Netradiční průvodce historií a památkami z doby oppid. Praha: XYZ, 2016. 327 s. Dop. cena 299 kč. ISBN 978-80-7505-440-1.

Tato kniha si zaslouží být potřísněna hlínou a prachem cest. Její místo je v rukou poutníka po české krajině, případně v jeho batohu, a ne vystavena na polici knihovny. Stránky by měla mít navlhlé, rohy stran zohýbané, tak aby cestovatel po české krajině hned našel, co hledá. Snad by si do ní, díky její pevné vazbě, mohl vkládat i byliny, které při své cestě nasbírá. Nová kniha Vladimíra Mátla Po stopách Keltů aspiruje na to být průvodcem po nejvýznamnějších českých oppidech a je třeba říct, že se jí to daří více než znamenitě.

Vladimír Mátl (1952) je redaktor a publicista. Spolu s Alešem Česalem a Otomarem Dvořákem sepsali netradiční pohled na české dějiny v knižní sérii pod názvem Utajené dějiny Čech. Svou první knihu Krajinou druidů vydal Vladimír Mátl v roce 2009.

Tato recenzovaná kniha Po stopách Keltů vyšla koncem roku 2016, tedy až po sedmi letech od knihy předchozí.
Jedním z hlavních cílů knihy je být terénním průvodcem po významných českých oppidech a jiných, s Kelty spjatých místech. Autor čtenářům poskytuje mapu každého oppida, včetně navrhované trasy prohlídky. Nabízí nám tak průvodce po rozvalinách Závisti a Šancí u pražské Zbraslavi, Stradonic u Berouna, Hrazan u vodní nádrže Slapy, Nevězic u Orlíku, Třísova na Šumavě, hradiště Vladař u Karlových Varů a v neposlední řadě Českých Lhotic u Nasavrk. Kromě oppid autor upozorňuje i na zajímavá místa v jejich okolí, ať už keltského či „nekeltského“ rázu. Poslední kapitola stručně představuje i několik od oppid typově odlišných míst – například Obří hrad na Šumavě, Libochovany u Litoměřic (na téma Hrádku u Libochovan má vyjít samostatná publikace na jaře roku 2017).

Hradiště Vladař. Foto: J. Marounek, 2011.

V úvodní části knihy autor prezentuje současný pohled na formování Keltů, provádí nás jejich historií a představuje současný pohled na příčiny pádu Keltů v Čechách. Kniha je celkem rozdělena do devíti kapitol, které popisují jednotlivá místa a osm vyprávění, která tematicky propojují celou knihu příběhem Keltů a jejich života v české krajině. V příběhové části se například dočteme, jak významnou roli měla sůl pro tehdejší život, ekonomiku a obchod. Kniha tedy není jen pouhým fyzickým průvodcem po oppidech, ale zároveň nás provází i samotnou ideou oppid, jejich funkcí a tím, co vedlo k jejich zániku. Je tedy i určitým „duchovním“ průvodcem po historii oppid. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny o praktické informace jak se dostat na dané místo různými typy dopravních prostředků, poskytuje i kontakty na muzea a další důležitá místa na trase tak, aniž by bylo potřeba si něco více předem zjišťovat. Ke každému keltskému místu autor doplňuje několik tipů na návštěvu zajímavých „nekeltských“ míst v okolí. Kniha je doplněna šestnácti strannou fotografickou přílohou a na mnoha místech krásnými ilustracemi Petra Utěšila. Publikaci uzavírá rejstřík míst, slovníček pojmů a seznam vybrané literatury k tématu.

Autor vychází převážně ze současného archeologického bádání o Keltech v Čechách. Kniha staví na informacích z odborných publikací, ale neaspiruje na to být další z nich. Pro ty, kteří se problematikou Keltů začali zabývat nedávno, může být dobrým uvedením do současného stavu bádání a zároveň i naučným průvodcem. Jedná se tedy o populárně naučnou literaturu, která je však velice dobrým úvodem do tématu.

Autor vychází převážně ze současného archeologického bádání o Keltech v Čechách. Pro ty, kteří se problematikou Keltů začali zabývat nedávno, může být dobrým uvedením do současného stavu bádání a zároveň i naučným průvodcem. Zdroj ilustrace: http://history-if.blog.cz/0911/keltove

Rád bych vyzdvihl, že se Vladimíru Mátlovi podařilo ve své knize vhodným, nenásilným způsobem vést se čtenářem dialog – ať již českou krajinou, nebo krajinou idejí. Líbí se mi, že Vladimír Mátl nabízí střízlivé odhady, širší kontext pohledu na historii a nenechává se unášet různými fantaskními představami, které by nás pravdě spíše vzdálily než přiblížily (např. s. 38, 48, nebo vyprávění o „keltských genech“ na s. 265 – 275). V některých případech činí spíše jen opatrné závěry a myslím, že to knize spíše dává než bere. Za podstatné považuji i autorovu snahu o vyvracení „moderních mýtů“ o mírumilovných druidech a Keltech žijících v souladu s přírodou (16). I přesto jde Mátl cestou skromnosti a pokory před přírodou, vyzdvihuje nutnost ztišit se, naslouchat (15, 18) a tímto přístupem překračuje rámec běžného průvodce po historických místech naší země.

Za nejslabší část knihy považuji vyprávění šesté o keltských ženách (s. 223 – 233). Především proto, že vědci mají pouze kusé doklady a informace o roli žen v keltském světě. Z těch několika málo důkazů se bohužel nedají doposavad potvrdit konkrétní představy, a tak všechny tvrzení o roli žen v keltském světě sklouzávají do oblasti domněnek, které mohou být pravdivé stejně tak jako mylné. Autor svou argumentaci staví na výkladech ze sbírky irských zákonů Brehon Laws. Ty však vypovídají čistě o Irsku doby raného středověku a dovolím si tvrdit (bez toho, aniž bych tu rozebíral složité důvodu proč tomu tak je), že z nich nelze vzít příliš mnoho implikací k tomu, jaký byl život žen v pravěku střední Evropy. Na druhou stranu je třeba autorovi přiznat, že závěry z kapitoly o ženách jsou střízlivé (233), a že se alespoň snažil o celostní obraz tehdejší společnosti a života na oppidech.

Jak jsem již předestřel v úvodu recenze, kniha aspiruje na to být průvodcem po keltských oppidech v Čechách. Jak se jí to daří? Abych to zjistil, vybral jsem si jedno z Mátlem popsaných oppid a vydal se podle jeho vedení. V mém případě to bylo oppidum Závist u pražské Zbraslavi. Na cestě k oppidu pro mne byl matoucí popis počátečního výstupu, kdy se mi dvakrát vyplatilo doplňkově využít také mapu, abych se ujistil, že odbočka o které Mátl píše je ta, na které se právě nacházím, nebo zda jsem ji minul. Když jsem se dostal do míst popisovaných jako předhradí oppida, neměl jsem již s orientací a nalézáním zbytků oppida podle knihy žádné problémy. Funkce průvodce kniha splňuje dobře, protože nekomentuje jen to, zda vidíte ten či onen val, ale dává do kontextu i to, co se na oppidu dělo, co se na něm vyrábělo atd.

Funkce průvodce kniha splňuje dobře, protože nekomentuje jen to, zda vidíte ten či onen val, ale dává do kontextu i to, co se na oppidu dělo, co se na něm vyrábělo. Foto: stezka.info

Jako celek hodnotím knihu velmi kladně. Poutavě shrnuje stav bádání na téma Keltů v Čechách, dává jej do širšího historického kontextu. Zároveň však podle mého soudu cílí spíše na vnitřní imaginaci, intuici a emoce, které člověk může při návštěvě jednotlivých míst zažívat. Je tedy něčím mnohem více, než jen pouhým průvodcem. Nabízí se srovnání s nedávno publikovanou knihou Keltské Čechy  od archeologa Jiřího Waldhausera z roku 2012, která si klade za ambice být taktéž průvodcem po keltských místech v Čechách. Ve srovnání s Mátlovou knihou popisují Waldhauserovy Keltské Čechy vyšší počet míst spojovaných s historií Keltů, rekonstrukce nálezů a fotografiemi na daných místech. Na druhou stranu je spíše kvantitativním přehledem. Mátlova kniha se zaměřuje v podstatě pouze na nejznámější místa na našem území, a tím si může dovolit jít více do hloubky a zároveň čtenáře vybízet k „prožití“, kdy člověk necestuje jen prostorem a časem, ale i ve své imaginaci, k čemuž kniha nepřímo nabádá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *