Mamgu, Dožínkové palmsky a Obětní chleba

Datum 1.8.2014

Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi

Moudro ode dna: „Je příjemné mít hlad, když je co jíst“ (skotské přísloví)

Milí čtenáři, v naší rubrice vám představujeme předpisy na pokrmy použitelné pro sváteční slavení. Recepty sebrané z různých koutů pohanské Evropy a takové, které nedají moc práce a jsou použitelné i pro oslavy ve volné přírodě.

Jedním z trochu opomíjených druhů zeleniny, který se však v Evropě pěstuje už po tisíce let, je pórek. Jeho původní domovinou je Přední Asie, tam zdomácněl již před 4000 léty, jak prozradily zkameněliny nalezené v mezopotámském městě Ur. Léčivých účinků pórku si byli vědomi Řekové i Římané, pěstoval se i ve starověkém Egyptě.

Při našem pátrání po historii pórku jsme zjistili, že pórek je jedním z národních symbolů Walesu a to díky roli, kterou sehrál v legendě o svatém Davidovi. Tato legenda vypráví, že v bitvě mezi Welšany a Sasy, která se odehrávala na pórkovém poli, se štěstí začalo přiklánět na stranu Sasů. Hlavním důvodem byla skutečnost, že bojovníci obou stran byli oblečeni do podobných oděvů, a nemohli tudíž dobře rozeznat, kdo je nepřítel a kdo bojuje na jejich straně. To si uvědomil velšský mnich, který se bitvy také účastnil, vytrhl ze země pórek a poradil válečníkům, aby si jej připevnili na helmice. Tím se odlišili od nepřátel a bitvu vyhráli. Tím mnichem byl pozdější patron Walesu – svatý David. Celá legenda byla pravděpodobně vytvořena až později (jako autor je uváděn anglický básník Michael Drayton), nehledě na to, že i postava svatého Davida byla nejspíše smyšlena.

Pórek byl používán v mnoha tradičních velšských i anglických receptech, v Anglii byl po jistou dobu, když mlsným jazýčkům místní šlechty zevšedněl, nazýván chřestem chudých. Nic to však nemění na tom, že jeho obliba dnes pomalu, ale jistě stoupá. A co víc, právě nastává období sklizně letního pórku. Takže – kdopak by se pórku bál…

Mamgu

4 pórky střední velikosti
2 velké cibule
4 mrkve
3 kořeny petržele
1 kg skopového nebo hovězího masa s kostí (my použili půl kg hovězích žeber a půl kg masa z hrudi)
1/2 hrnku rýže
1 brambor
sůl a pepř
listy petržele na přizdobení

Do plátýnka zabalíme tmavé konce pórku, stonky z petržele a slupky z cibule, zavážeme provázkem a dáme vařit spolu s masem do osolené a opepřené vody. Vaříme na mírném ohni asi půl hodiny, postupně z povrchu sbíráme tuk a pěnu. Po půl hodině přidáme zeleninu, bramboru a světlou část pórku, vše nakrájené na kostičky a rýži. Vaříme ještě asi hodinu, nebo než je maso úplně měkké. Poté maso a pytlíček se slupkami vyndáme, maso nakrájíme na kostičky a vrátíme do hrnce. Společně povaříme a před podáváním posypeme nadrobno nakrájenou petrželkou.

A teď si „přihřejeme polívčičku“. Ve spoustě pohanské literatury je psáno o svátku Lughnasad jako o slavnostech začátku sklizně případně o dožínkách či sklizni prvního ječmene Nám se jeví tyto výklady jako málo pravděpodobné. V našich zeměpisných šířkách a potažmo i v těch keltských nikdy nezačínala sklizeň obilí v době okolo prvního srpna. Žně obvykle začínaly dříve a dožínky byly zase později. Takže proč se vlastně slaví asi tak vprostřed žní, v době největší práce na poli, najednou nějaký svátek? Jedno vysvětlení bychom nabídli: svátek výběru chovných stád dobytka. Právě v této době je nejvhodnější doba pro připouštění krav tak, aby se případná telata rodila příští rok do nejvhodnější doby. A co s ostatními, které se nehodí pro chov? Zabít a sníst, přece je nebudeme živit… ejhle, příležitost slavit. Oslava boha Lugha, slunce, plodnost, oběti dobytka, dobytčí trhy… možnost k zamyšlení.

Tak, a pro ty, které naše varianta významu svátku neoslovila a přidrží se tradičního výkladu, tu máme „odškodnění“ v podobě dožínkových koláčků a obětního chleba:

Dožínkové pamlsky

1 hrnek změklého másla
1 hrnek cukru
3 vejce
2 hrnky mouky
1/2 dl irské whiskey
1/4 hrnku nadrobno nakrájené
kandované citrónové kůry (nahradit brusinkami)
1/4 hrnku rozinek
1/4 hrnku sekaných mandlí

Utřeme máslo s cukrem a pak postupně přimícháme vejce. Přidáme mouku a whiskey a ušleháme dohladka. Nakonec přisypeme ovoce a mandle a dobře promícháme. Takto připravené těsto nanášíme lžící na vymaštěný papír na pečení. Pečeme v troubě na 190° C asi 6 až 8 minut. Z plechu sundáme ještě teplé.

Obětní chléb

300 g hladké mouky
200 g bramborového těsta v prášku
100 g chlebové mouky
1 sáček sušeného droždí
1 lžička cukru
1 lžička soli
1 lžička kmínu nebo chlebového koření

Droždí rozmícháme s cukrem ve 4 dl vlažné vody a necháme zpěnit. V míse smícháme obě mouky a bramborové těsto, přidáme sůl a koření, přilijeme vodu s droždím a smícháme. Vyklopíme na vál a hněteme 15 minut, až je těsto hladké a tuhé. Vrátíme do mísy, zakryjeme utěrkou a necháme na teplém místě hodinu kynout.

Poté opět trochu prohněteme, oddělíme kousek na vytvoření ozdoby, ze zbytku uhněteme bochánek a dáme na plech vyložený pečícím papírem nebo vysypaný hladkou moukou. Z odděleného těsta odkrojíme 4 kousky, každý o váze asi 15 g, uválíme váleček dlouhý asi cm a silný 1 cm, jeden konec ztenčíme a silnější část nastříháme nůžkami do podoby klásku. Stejně vytvoříme i zbylé 3 klásky. Z dalšího těsta vyválíme 3 proužky a upleteme copánek, kterým pak klásky na bochníku ovineme. Bochánek na plechu navlhčíme vodou, přilepíme půl copánku, klásky položíme na něj a naaranžujeme na bochánek. Druhý konec copánku přehneme přes klásky. Chleba pečeme v troubě vyhřáté na 220° C asi 3/4 hodiny. Upečení zjistíme buď zapíchnutou špejlí, nebo poklepem na spodek chleba – poklepání bude znít dutě.