Malé zamyšlení nad pohanskou tvorbou

Josef Petr

Pohané a čáryfuci jsou povětšinou bytosti z duše kreativní. Píšou básně, malují, skládají
a vymýšlejí spoustu dalších konin, které jim z nebe spadly do klína. Pravda, někteří více a jiní
méně. Naše tvorba má však jednoho společného jmenovatele. Až na pár výjimek se nejedná o díla
světoborná. Píšeme pro radost, pro sebe, pro druhé a nikoliv pro davy. Naše díla patří okamžiku
a ne učebnicím literatury. Moje duše vždycky zaplesá, když se v mém okolí objeví někdo, který
umělecké řemeslo zvládá opravdu dobře. Když se recitují básně, které se vám zakousnou až do
páteře nebo když máte pocit, že celá místnost je pohlcena tóny mistrovsky zvládnuté hudby. I tací
jsou mezi námi a já před nimi smekám.

O to víc mne ale těší, že v pohanské komunitě, ve které se vyskytuji, si může dovolit být
kreativní i úplný amatér. Důležité není řemeslo, ale zaujetí a především upřímnost. Je to jako v
životě. Lidi vás vezmou hlavně, když si na nic nehrajete. Vrcholem jsou bardské večery, kde se
stírají rozdíly mezi dobrými a špatnými umělci. Takové kategorie jako by prostě vůbec neexistovali.
Večer plyne jako vlny. Jednou krásné a bouřlivé, jindy tiché a vleklé. Ze všeho je ale cítit jedno a to
samé moře. Kreativita totiž není řemeslo. Je to stav mysli, díky kterému se všichni na chvíli ocitáme
na jedné lodi.

Někdo by to mohl nazvat kolektivní iluzí. Ale já vám ručím za to, že mrazení v zátylku z
básně, která by sice z uměleckého hlediska neobstála, ale která je upřímnou výpovědí navázanou
na konkrétní lidský příběh nebo reálný okamžik, žádnou iluzí není. A co víc, myslím si také, že
člověk, který nedokáže nahlédnout krásu nedokonalosti, plytkosti, zbrklosti či kýče, nerozumí
umění a v celé jeho komplexnosti. Snaha o dokonalost se totiž s kreativitou potkávají až někde na
vrcholu kopce. Jinak je kreativní proces plný chyb a nedokonalostí. Ale právě to z něj dělá něco
neuvěřitelně unikátního.

Na závěr tohoto krátkého zamyšlení bych rád podtkl, že snaha o zlepšení a dosáhnutí
mistrovství v některé z uměleckých disciplín je přese všechno ohromně důležitá, protože tlačí
náš kreativní proces vpřed. Naše dílo bychom měli neustále vidět kritickým okem. Zároveň ale
nepřestat tvořit. Protože praxe, i když věčně nedokonalá, je (stejně jako v jiných záležitostech
života) nejlepší, a možná jediný, způsob jak se něco opravdu naučit.

Print Friendly