Knihy plné mýtů a legend

majkii

Jistě jste si všimli, že byl odstartován nový projekt, pohanská rodina. Také knihovnička by chtěla přispět a proto dnes zabloudím mezi stránky plné mýtů, legend a pohádek. Vybral jsem pět knih, ke kterým se vždy rád vrátím, ač už si dávno nemohu právoplatně říkat dítě.

 

Název knihy: O čertech, obrech a dobrých lidech

Autor: uspořádal Jan Červenka

Nakladatelství: Svoboda Praha

Rok vydání: 1986

ISBN: 25-023-86

Zahrnuta v: Samostatná kniha

Zde musím učinit jedno doznání. Toto je pohádková kniha mého dětství. Díky  dědečkovi, který knihy sbíral, jsme doma měli desítky svazků pohádek, na tento si však stále pamatuji a některé příběhy si ještě dnes vybavím s úsměvem na tváři.

Kniha obsahuje soubor pohádek z Finska, Norska, Německa, Laponska, Dánska, Švédska, Anglie, Skotska a dalších zemí. Tématicky není nijak uspořádána, což umožňuje pohádkám, aby se pěkně střídaly a měnily své zaměření, hlavní hrdiny a samozřejmě moudra, která z nich plynou. Najdete zde klasické příběhy jako Sněhurka, O ptáku Nohovi, Jeníček a Mařenka nebo O chytré horákyni, ovšem vedle nich se připojují O líném Larsovi, co dostal královnu, Dárek z putny, Rytíř Melichar, Jak Laponci lovili medvěda, O Grudbrandovi z hor nebo Trolovo pivo.

Členitost národností pohádek je občerstvující a krásně stimulující fantazii. Stejnou měrou se pak variabilita odráží ve stylu vyprávění, což však nemá negativní dopad na čtivost a určitý prvek hravosti, se kterým se v textu stále setkáváte. Příběhy jsou často doplněny ilustracemi, které jsou vyvedené ve stejném stylu.

Kniha O čertech, obrech a dobrých lidech je velice blízká českému stylu pohádek, přitom nám nenásilným způsobem předkládá široký výběr příběhů jiných národů, které potěší nejen děti, ale také čtenáře z řad rodičů.

 

Název knihy: Tóny fléten (The Sound of Flutes and Other Indian Legends)

Autor: Richard Erdoes

Překlad: Eva Bulgakovová

Nakladatelství: Siyotanka Agency

Rok vydání (originál): 2011 (1976)

ISBN: 978-80-254-8935-2

Zahrnuta v: Samostatná kniha

Jak autor sám praví v předmluvě: "Celý život jsem naslouchal indiánským přátelům, kteří vyprávěli příběhy a legendy svého lidu, a díky tomu se zrodila tato kniha. Jsou to příběhy, které kolovaly, když se všichni sesedli kolem ohně, pili silnou černou kávu a jedli polévku z bobulí se smaženým chlebem, anebo když se jelo autem stovky mil daleko na kmenové shromáždění (pow-wow)."

Pohádky a legendy mají pod svým názvem poznámku kdo je při zápisu nebo nahrání vyprávěl. Obsahují indiánské moudrosti, zabalené většinou do humorného kabátku každodenních událostí v době, kdy země byla ještě mladá. Seznámíme se s Iktomem, pavoučím mužem, šprýmařem a lhářem, který často vlastní vychytralostí dostane sám sebe do problémů, kojotem, kachními ženami, hadími bratry nebo vránou, která způsobila, že všechny vrány jsou v současnosti černé. Mimo těchto nových přátel je nám představeno také mnoho ze života indiánů a z jejich vnímání světa a každodenní spirituality.

Příběhy v knize s deskami z hrubého kartonu a s listy z recyklovaného papíru jsou skutečně přepisy vyprávění, včetně úvodů ve stylu "Jednou jsme seděli s Kulhavým Býkem u ohně a on se najednou zasmál a řekl, vyprávěl jsem ti už o tom, jak jestřáb naučil lišku létat?" Knize tento prvek dodává na autentičnosti a do čtenáře se velice rychle vplíží pocit sounáležitosti, určité familiárnosti s vypravěčem a posluchači. Při čtení máte hřejivý pocit, jako byste seděli v kruhu s blízkými přáteli a přes praskání tančících plamenů sledovali zářivou nitku příběhů.

 

Název knihy: O Červené Karkulce, která tancovala s vlky (O Červenej Čiapočke, ktorá tancovala s vlkmi)

Autor: Oleg Šuk a Zuzka Šuková

Překlad: Patricie Kubáčková

Nakladatelství: TOGGA

Rok vydání: 2008

ISBN: 978-80-87258-06-4

Zahrnuta v: Samostatná kniha

Ano, tato tenká knížka, vlastně jen sešítek sem byl vědomě a záměrně propašován. Udělal jsem to, protože za to stojí. Knížečka má desky z tvrdšího papíru a listy příjemně nažloutlé, což mi osobně u knihy připadá velmi sympatické. Narazili jsme do sebe když jsem rozmrzele hledal v regálech s moudrostí něco lehčího, ale stále moudrého. Příběh děvčátka s červenou čapkou mne rozesmutnil, rozesmál, zamyslel a rozjásal v jediném okamžiku.

Příběh je o holčičce, které maminka čte pohádky před spaním. Ačkoli je v těchto pohádkách vždy zlo poraženo, má dívenka pocit, že kousek tohoto zla se schovává pod její postelí a čeká jen na noční tmu, aby vylezlo ven, nafouklo se a roztrhalo jí. Jednoho dne se však Červená Karkulka vydá do lesa, čímž poruší zákaz svých rodičů. V lese, kam to dívenku stále víc a víc přitahuje, je tma a strašidelné ticho. Přes svůj strach jde stále dál a dál, až potká vlčici Aúúúnu. Malý člověk najednou, díky své nové přítelkyni zjišťuje, že pravda dospělých nemusí být skutečná pravda a strach nejsou hrozby, které nás obklopují, nýbrž vyplňují.

Kniha je malá, jenže je to sní stejné jako s haiku. Text zvládnete přečíst za pár desítek minut, jenže slova se vám usadí v hlavě a tam se pomalu rozpouští jako med v horkém čaji. Tato kniha vám do hlavy nasadí Myšlenky a měli by se jí z daleka vyhnout ti, kdo zastávají názor, že přemýšlení všechno jen komplikuje a odvádí pozornost od důležitých věcí jako televize a politika.

 

Název knihy: Mýty a pohádky původních obyvatel Austrálie, Příběhy z doby snů Autor: Stanislav Novotný

Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR

Rok vydání: 2000

ISBN: 80-7207-352-4

Zahrnuta v: Samostatná kniha

Australské pohádky mám rád, neboť jako jedny z mála vůbec nepotřebují zabedněnou a sebestřednou postavu člověka. I tak se v nich lidé občas objeví, většinou aby něco pokazili nebo způsobili problémy, které musí ostatní obyvatelé světa v době snů vyřešit. Doba snů je časem, kdy všechna zvířata a duchové na zemi si byli rovni a žili v souladu s přírodou. V určitém aspektu jsou Australské pohádky srovnatelné s příběhy severoamerických indiánů, protože mimo vysvětlení přirozených dění v přírodě, opět většinou zábavnou formou, obsahují mnohdy rady a doporučení pro praktický život, lov nebo farmaření.

Příběhy v této knize nemají onu perličku citlivého vyprávění, kterou jsem tolik vychvaloval v prvních dvou knihách, i přes poněkud neosobní a akademický styl líčení se však řadí mezi mé oblíbené. Všichni obyvatelé světa v době snů mají své záliby, špatné a dobré stránky, někteří jsou nadaní kouzly, některým musí vystačit jen chytrost a mazanost. Ve svém životě se oddávají lovu, farmaření, nebo si po práci dopřejí občerstvující spánek.

Australské pohádky jsou, v těsném závěsu s pohádkami indiánských prérijních kmenů podle mého mínění nejblíže tomu, co bych nazval šamanskými příběhy. Většina jejich hrdinů žije své obyčejně neobyčejné životy a tím nás učí jaké to bylo v době, kdy život nebyl limitovaný délkou napájecího kabelu elektrického spotřebiče.

 

Název knihy: Pohádky, legendy a bajky severoamerických indiánů (Nordamerikanische Indianermärchen)

Autor: Gustav A. Konitzky

Překlad: Eliška Vecheta

Nakladatelství: Computer Press, a.s.

Rok vydání (originál): 2008 (1982)

ISBN: 978-80-251-1927-3

Zahrnuta v: Samostatná kniha

Pohádky a mýty prérijních indiánů patří k mým oblíbeným. Lze v nich najít určitou přímočarost, nemají potřebu si hrát se slovíčky a dodávat příběhu načepýřené pentličky, přikrášlující samotný děj. To ale neznamená, že snad nemají své kouzlo, přímo naopak. Jejich síla je v přímočarosti, prostém vyprávění, které je krásné a čisté jako voda, když se vydere z hlubin na povrch země.

V této knize se opět setkáváme se spoustou zvířat, mnohá prodělají změnu a stanou se lidskými bytostmi, což je vždy proto, aby Velký bůh, zvaný Manitou, Wakan Tanka nebo jiným ze svých jmen zabezpečil pro svět velké a silné náčelníky, kteří v něm žijí v souladu a harmonii s ostatními bytostmi, zvířaty a rostlinami. Příběhy jsou zábavné a zajímavé, plné poznání a praktických rad a návodů stran každodenního života. Indiánské pohádky nás učí brát si jen tolik, kolik potřebujeme a vždy za dary děkovat, být silnými a rychlými, ale neubližovat žádné jiné bytosti bez účelu. Na stránkách se potkáme s vychytralým Kojotem, Medvědím mužem, Matkou kukuřice, Bizoní a Jelení ženou nebo ženou Karibu. Přečteme si o Prvním muži a řádu světa, Falešných tvářích, dobrodružné plavbě po moři, jak byl objeven oheň a mnoho dalších příběhů.

Nemohu opomenout zmínit dodatky, ve kterých naleznete mapu s oblastmi rozšíření severoamerických indiánských kmenů, adresář jednotlivých kmenů se stručnými popisky, rejstřík původních verzí jmen a bibliografii knih, ze kterých autor čerpal. Pohádky severoamerických indiánů jsou nejen krásnou a poučnou četbou pro děti, ale také dospělý čtenář se v nich snadno vrátí do dětství, kdy snil o prériích, indiánech a volnosti od slunce východu k západu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek