Tým Bořena

Datum 4.11.2014

Jana Vitnerová

Semlelo se to před pětatřiceti lety. Do radovesického údolí u Bíliny už několik let padaly z mohutného pásového dopravníku tuny a tuny hlušiny z povrchového uhelného dolu Maxim Gorkij. Údolí mělo postupně zaplnit tolik materiálu, že by stačilo pro dvě hory Říp. Kromě čtyř vesnic měla zmizet tři do té doby chráněná území, včetně vrchu Bělák, kde na jediném místě na levém břehu Labe rostl len žlutý. Změnila se mapa části chráněné krajinné oblasti. Odešli lidé, malebná krajina mizela.

Několik studentů z gymnázia v Bílině se rozhodlo zachránit květiny z radovesického údolí. Vybrali si jméno, které nesla čarodějnice žijící kdysi nedaleko Bíliny, a začali si říkat Tým Bořena. Oslovili botanika Karla Kubáta. S jeho pomocí vytipovali v okolí místa, kam by bylo možné rostliny přestěhovat. Muselo to být místo s podobnými přírodními podmínkami, jako mělo původní. Nemělo také být příliš daleko – kvůli adaptaci rostlin, i z praktického hlediska, aby přenos nebyl příliš náročný. Samotný přenos probíhal „po zahradnicku“: rostlinky vyrýpli i se zeminou, umístili do bedny nebo plastové přepravky, a co nejdříve pak zasadili na novém místě. Nejdříve museli uprosit rodiče, aby si na převoz mohli půjčit auto. Do strání Českého středohoří auto daleko nevyšplhá, proto vždy museli s přepravkami ještě kus pěšky. Později, když se k nim přidávali další pomocníci, mohli přepravky odvážet i malým náklaďákem. Tak, jak se výsypka rozrůstala, pokračoval přenos až do roku 1994.

Partě netuctových výrostků se podařilo něco, co nemá jinde v Evropě obdoby. Stěhování (odborníci říkají transfery) rostlin, i když je připravují velice pečlivě týmy vědců, se totiž obvykle nepovedou. Rostliny na novém místě skoro vždycky zahynou. S výsledky se ale mladí nikde moc nechlubili. Báli se, že na „jejich kytky“ přijdou sběratelé a rozeberou si je do herbářů a zahrádek. Také se báli sankcí – oni totiž porušili hned několikero tehdejších i současných zákonů. S chráněnými rostlinami totiž nesmí nikdo „neoprávněně manipulovat“, a to ani tehdy, když se na ně sune halda hlušiny. Dnes už je „neoprávněná manipulace“ zamlčená, a tak mohu napsat, že se podařilo přesunout desítky rostlin celkem osmi druhů. Na nových místech se květiny ujaly a dále se rozrůstají. Z bývalého chráněného naleziště Bělák byly na nové lokality přesazeny len žlutý (Linum flavum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hadí mord španělský (Scorzonera hispanica), plamének přímý (Clematis recta) a bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum). Od Lukovského potoka k potoku Mukovskému se dostaly bledule jarní (Leucojum vernum) a ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia). Devátým stěhovaným druhem měla být drobná travina sítina kulatoplodá. Transfer ale nestihli, tam, kde dříve rostla, ji rozjezdila nákladní auta. Nepodařil se ani výsev nasbíraných semínek na novou pousnou plochu.

Přestěhováním ale činnost Týmu Bořena neusnula. Založili jsme pozemkový spolek, který nám umožňuje po dohodě s majiteli pozemků se o „naše kytky“ dál starat. Chceme vědět, jak se jim daří, a chceme jim zajišťovat dobré podmínky do jejich dalšího žití. V současné době žije část rostlin v přírodním rezervaci Trupelník. Ta byla vyhlášena v roce 2001 tak trochu naší zásluhou. Druhé místo, kam přišel také len žlutý spolu s hvězdnicí chlumní, je vrch Kaňkov. Další rostliny můžete potkat pod Lipskou horou na prudkém svahu, kde býval ovocný sad a pastvina. Tuto stráň pravidelně kosíme a pomalu čistíme od křovin, které ji zarostly, když se ve vsi přestalo pást. Ona se nám odměňuje – kvete. A nejen těmi „našimi“ rostlinkami. Velkou radost nám udělala v roce 2011, kdy jsme na svahu našli kvést hořeček brvitý – vzácnou malou květinku. Začali jsme to místo opatrovat pečlivěji a šetrněji. Hořeček, který jinde vzdoruje záchranným programům a ubývá, se pod Lipskou horou rozrůstá. Letos jich kvetlo sedm a v okolí byly vidět další rostliny, které pokvetou napřesrok. Přijedete se podívat?

http://arnika.org/borena
příroda@arnika.org 776 315 818