Proměním se v zajíce, se zármutkem a obrovskou opatrností

V mnoha kulturách jsou skvrny na Měsíci interpretovány jako podoba zajíce.

Jakub Achrer

Píše se rok 1662. V Auldearnu uprostřed Skotské vrchoviny zasedá tribunál¹. Stojí před ním krásná rudovlasá žena. Je jí asi třicet let. Hovoří jazykem vzdělaným. Působí klidně a svá doznání sděluje, aniž by byla nucena nebo mučena. Ani její tělo či pleť nenesou žádné známky násilí. Její jméno je Isobel Gowdie. Poslední ze čtyř doznání, které právě činí, je průlomové jak pro tehdejší církevní autority, tak i pro pozdější zájemce a badatele v oblasti čarodějnického folkloru. Její výpověď  v následujících staletích inspiruje akademiky, umělce a hudebníky.^{2… číst dál →}