Rituály ásatrú – Zimní noci

Lenka Kovářová (Zmiu) 

Možná jste se už setkali s kolem svátků ásatrú, představující osm hlavních svátků. Toto kolo  sice přirozeně kopíruje přechody ročních dob, ale ve skutečnostni jde o mix germánských a keltských svátků a některé z nich svou snahou o zdání původnosti tlačí trochu na sílu. Na tom, že některé svátky nejsou zcela původní, není nic špatného, přebírání odjinud patří k živému náboženství, pokud nechceme být skanzenem rigidních napodobitelů dávných tradic. Nicméně i v živé tradici považuji práci s prameny za klíčovou, protože jen s vědomím toho, odkud co pochází, mohu s danou skutečností lépe zacházet a vědomě ji začlenit do svého života. Takže pokud vám někomu kolo osmi svátků nesedí, a pokládáte si otázky, odkud se některé svátky vzaly, ponořte se do pramenů a možná najdete odpovědi. A nebo ještě více otázek. 

Zimní noci (isl. veturnætur, rituál se nazývá veturnáttablót) jsou prvním ze tří rituálů, který je nejčastěji zmiňován v pramenech. Při tomto rituálu se obětuje za dobrý rok (til árs) a jelikož čas je počítán na zimy, dny na noci, tak je logické, že Zimní noci mohou být vnímány jako začátek roku.  

Socha Snorriho Sturlusona v Reykholtu

O tom, že hlavní svátky byly tři, je několik zmínek v různých částech Heimskringly, což ale pořád znamená, že všechny pochází z pera Snorriho Sturlusona (1179-1241). Jiný pramen, Ágrip af Nóregskonungasǫgum odkazuje naopak ke čtyřem svátkům.¹ Tam už jsou ale zmíněny jako křesťanské, které nahradily původní pohanské, když Ólafr Tryggvason pokřestanštil Norsko, Island, Shetlandy, Orkneje a Faerské ostrovy. Původní oběti zrušil a místo nich, aby upokojil lid, zavedl slavení Vánoc, Velikonoc, slavnostní pivo o sv. Janu (mungát) a podzimní pivo na sv. Michala. (haustǫl).²  Vaření piva v určitý čas přetrvalo i do křesťanských časů a tento zvyk se drží v severských zemích dodnes. Ne všechno pivo v severských zemích je pro našince pitelné, ale vánoční pivo stojí vždy za to.  

První část Heimskringly, Sága o Ynglinzích, hned v mýtickém úvodu o bájných králích uvádí, jak Óðinn učil lidi obětovat na začátku zimy za dobrý rok, uprostřed zimy za úrodu a na začátku léta za vítězství.³( „Þá skyldi blóta í móti vetri til árs, en at miðjum vetri blóta til gróðrar, it þriðja at sumri, þat var sigrblót“)⁴ 

Podobně o třech hlavních rituálech referuje v další části Heimskringly, Sága o sv. Olavu, v kapitole 109, kdy se král Olav (Óláfr) rozčiluje, že na Trondheimsku lidé, ač pokřtěni, ještě obětují. „A jejich zvykem je přinášet na podzim oběti a vítat tak zimu, druhé oběti přinášejí prostřed zimy a třetí začátkem léta.“⁵ „En þat er siðr þeira at hafa blót á haust og fagna þá vetri, annat at miðjum vetri, en it þriðja at sumri, þá fagna þeir sumri.“⁶ 

Dále v Sáze o sv. Olavu v kap. 117 se mluví o jistém Sigurðu Þórissonovi, který „dokud vládlo v zemi pohanství, přinášel každý rok trojí oběť, jednu na začátku, druhou uprostřed zimy, a třetí počátkem léta. Když pak přijal křesťanskou víru, podržel starý zvyk aspoň v rozdělení hodů. Jedny velké hody pořádal na podzim, druhé v zimě o vánocích, a na ty zval k sobě mnoho lidí. Třetí hody pořádal o velikonocích a také na těch míval mnoho hostí.“⁷ 

„Hann var því vanr, meðan heiðni var, at hafa þrjú blót hvern vetr, eitt at vetrnóttum, annat at miðjum vetri, þriðja at sumri. En er hann tók við kristni, þá helt hann þó teknum hætti um veizlur. Hafði hann þá um haustit vinaboð mikit ok enn jólaboð um vetrinn og bauð þá enn til sín mǫrgum mǫnnum, þriðju veizlu hafði hann um páska ok hafði þá ok fjǫlmennt.“⁸  

Co se tedy o Zimních nocích dělá? Především jde o oběť za dobrý rok (til árs), a jde o oběť tak významnou, že když král Hákon góði (dobrotivý), který už přijal křesťanství, jak např. popisuje Hákonar saga góða  17, odmítal účast na těchto obětech, došlo málem ke vzpouře. Přitomost krále a jeho aktivní účast na obětech byla klíčová k zajištění dobrého roku. Jeho jednání a následné pozření kousku koňských jater je tématem mnoha prací, ale bohužel v tomto článku se jim nebudu dále věnovat.⁹  

Ze staroislandských rodových ság se o Zimních nocích většinou dozvíme, že šlo o bujaré oslavy. Je to vhodný čas pro svatbu (např. Laxdæla saga 43, Valla-Ljóts saga 1), někdy se také skládaly zásliby,¹⁰ o nichž jsem psala dříve v souvislosti se Zimním slunovratem.¹¹  

Například Eyrbyggja saga 37 zmiňuje, jak Snorri goði chystal velkou oslavu. 

„Začátkem příští zimy uspořádal Snorri velkou hostinu a pozval na ni své přátele. Podávalo se pivo a mnoho se pilo a při pití bylo hodně veselí.“¹²

„Annat haust eptir at vetrnóttum hafði Snorri goði haustboð mikit ok bauð til vinum sínum. Þar var ǫldrykkja ok fast drukkit. Þat var ǫlteiti mǫrg;“¹³  

Gísla saga 10 zmiňuje také oslavy a jejich důležitost bez ohledu na rituál:  

„Tak uplynulo léto a přiblížila se zima. Tehdy bylo obecným zvykem oslavovat zimu hostinami a zimními oběťmi. Gísli však zanechal obětí od té doby, co byl ve Víborgu v Dánsku, ale hostiny pořádal se vší nádherou jako dřív.”¹⁴ 

Ok líðr nú svá sumarit, ok kemr at vetrnóttum.  Þat var þá margra manna siðr at fagna vetri í þann tíma ok hafa þá veizlur ok vetrnáttablót, en Gísli lét af blótum, síðan hann var í Vébjǫrgum í Danmǫrku, en hann helt þó sem áðr veizlum ok allri stórmennsku.¹⁵  

Stejně tak Laxdæla saga 46 je příkladem, jak se slavilo. Jeden z mužů pořádal hostinu 14 dní před začátkem zimy a druhý na dobu zimní, zvali se navzájem.¹⁶ Podle všeho nebyl tedy tak důležitý přesný čas, ale spíš to, že se vystřídali a každý slavil v jinou dobu, což dává smysl, když chcete mít hosty na návštěvě, tak neděláte oslavu ve stejný čas jako oni. 

Komu se obětovalo? Ačkoliv si myslím, že člověk vždy obětoval svým oblíbencům, tak máme zmínky o určitých božstvech uctívaných v tento čas. Jsou to například dísy, trochu tajemné bohyně, jejichž rituály probíhaly v tento čas spíše v západní části Skandinávie a Islandu,a šlo spíše o rituály soukromějšího charakteru. Naopak ve východnějších oblastech Skandinávie byly uctívány v přejaří.¹⁷  

Dísy (1909) od Dorothy Hardy

O dísách a jejich spojitosti se Zimními nocemi referuje např. Þáttr Þiðranda ok Þórhalls, který je součástí největšího islandského rukopisu Flateyjarbók.¹⁸ Tam ale nejsou přímo uctívány, ale objeví se jako tajemné ženy, které jsou předzvěstí osudu, a změny náboženství. Þiðrandi je zabit dísami. Vyjde ven a vidí devět žen na koních v černém, které se na něj vrhnou, a opodál stojí devět žen v bílém. Jak poznamenal Terry Gunnell, tento rituál byl striktně vevnitř a nikdo neměl vycházet ven, neboť venku to bylo nebezpečné. ¹⁹ Šlo tedy o klasický magický čas, kdy se hranice světů stírají. Jako u keltského Samhainu.  

Gísla saga 15 zmiňuje, že Þorgrímr hodlat o  Zimních nocích obětovat Freyovi. 

„Þorgrímr ætlaði at hafa haustboð at vetrnóttum ok fagna vetri ok blóta Frey…“²⁰ 

„Torgrím chtěl začátkem zimy uspořádat hody, aby uvítal zimu a obětoval bohu Freyovi.“²¹ 

Þorgrímr měl přízvisko Freysgoði, tudíž se můžeme domnívat, že Freyovi mohl obětovat i v jiný čas, ale pokud si uvědomíme, že v tuto dobu se obětovalo za dobrý rok, dává tato oběť větší smysl. Např. Hákonar saga góða 16 popisuje rituální přípitky a přípitek Freyovi je za mír a dobrý rok „til árs og friðar“²², sousloví, které se dodnes užívá ásatrú lidmi na Islandu.  

Kdy se zimní noci slaví? Na Islandu se tento svátek slaví vždy v sobotu mezi 21.-27.10.  podle starého kalendáře. Vloni (2023) byl ale vyjímečný rok a svátek připadl až na 28.10. Nicméně je třeba si uvědomit, že v době, kdy byly psány prameny, platil ještě juliánský kalendář a platila by doba pro svátky cca o 14 dní dříve. Pokud půjdeme ještě dál, před křesťanský kalendář, tak se nejspíš zase dostaneme ke správným datům, ale do výpočtů se zde pouštět nechci. Datace z Islandu může být pro nás v ČR stejně jen orientační, náš kalendář se liší, příroda funguje v jiných rytmech a většinou jsme v současnosti slavili tento svátek podobně jako keltský Samhain. Čeho je ale třeba si všimnout, je to, že se mluví o nocech v plurálu, nejde tedy jen o jeden den. Jak Terry Gunnell poznamenal, v odkazu na Árniho Björnssona a jeho práci o islandských svátcích, léto obvykle končilo ve středu a zima začínala až v sobotu, byly zde tři noci mezi tím. ²³ O třetí noci se zmiňuje Valla-ljóts saga 3, i když v té době už bylo přijaté křesťanství.²⁴ 

Jaký je tedy závěr? Je vidět, že samhainové období nemusí být jen časem dušiček. I v ásatrú bylo pochopitelně uctívání předků důležité a přípitky na předky byly součástí rituálu, ale v tomto čase se ještě můžeme veselit s přáteli, dokud nám nezapadnou cesty sněhem. Ač nejsem příznivcem hromadných pitek, z naší tradice to asi neodpářu, velké slavnosti spojené se začátkem zimy tu byly vždy, ať už šlo o slavnosti sklizně nebo porážku dobytka, Tyto slavnosti později nahradil svátek sv. Michala a v listopadu pak sv. Martin. Proč se tedy nesejít s množstvím přátel, když máme hodně jídla, cesty jsou dosud schůdné, první sníh už je ale na spadnutí (doufám). Tak nějak si to představuji a do tohoto schématu veselosti mi dušičky, co se slaví dnes, tolik nezapadají. Daleko více mi mrtví předkové sedí k té temnější době Vánoc, která dříve nebyla tak sladce radostná jako teď, ale ve starších dobách ji provázely docela temné bytosti. Ale o tom třeba někdy příště.  

 Poznámky:

1 Ágrip znamená shrnutí, jde tedy o dílo, které shrnuje obsah ság o norských králích, pracuje tedy se stejným materiálem jako Heimskringla.
2 Driscoll, M. J. (2008). Ágrip af Nóregskonungasǫgum, str. 30-33.
3 Snorri Sturluson: Edda a sága o Ynglinzích, Argo 2003, str. 153. Necituji přesně, pár výrazů jsem upravila, proto zde nejsou uvozovky.
4 Íslenzk fornrit XXVI, str. 20.

5 Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu, Lidová demokracie 1967, str. 133 (překlad Ladislav Heger)
6 Íslenszk fornrit XXVII, str. 180.
7 Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu, Lidová demokracie 1967, str. 143
8 Íslenzk fornrit XXVII, str. 194.
9 Pro podrobnosti např. Jón Hnefill Aðalsteinsson: 1998, str. 57-78
10 Např. Flóamanna saga, nejsou zde ovšem Zimní noci přímo jmenovány. Íslenzk fornrit XIII. p. 235.
11 https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/slavnostni-zasliby-a-novorocni-predsevzeti/
12 Staroislandské ságy, str. 86.
13 Íslenzk fornrit IV, str. 98.

14 Staroislandské ságy, str. 145.
15 Íslenzk fornrit VI, str. 36.
16 Íslenzk fornrit V, str. 139.
17 Gunnell, Terry, 2005: str. 129-139.
18 Flateyjarbók I, str. 466-468.
19 Gunnell, Terry, 2005, str. 133.
20 Íslenzk fornrit VI, str. 50.
21 Staroislandské ságy, str. 152.

22 https://heimskringla.no/wiki/Saga_H%C3%A1konar_g%C3%B3%C3%B0a
23 Gunnell, Terry , 2005: str. 126-127.
24 Íslenzk fornrit IX, str. 243.

Použitá literatura: 

Driscoll, M. J. (editor and translator) 2008. Ágrip af Nóregskonungasǫgum. Viking Society for Northern Research. 

Flateyjarbók. 4 bindi. Sigurður Nordal ritar formála að öllum bindunum. Flateyjarútgáfan. Prentverk Akraness H. F. 1944-45 

Gunnell, Terry. 2005 The Season of the Dísir: The Winter Nights and the Dísarblót in Early Scandinavian Belief.. Cosmos 16, 117-149.  

Jón Hnefill Aðalsteinsson. 1998. A Piece of Horse Liver. Myth, Ritual and Folklore in Old Iceland Sources. Translated by Terry Gunnell and Joan Turville-Petre. Reykjavík. Háskolaútgáfan Félagsvísindastofnun. 

Jón Hnefill Aðalsteinsson. 1997. Blót í norrænum sið : rýnt í forn trúarbrögð með þjóðfræðilegri aðferð. Reykjavík : Háskólaútgáfan : Félagsvísindastofnun. 

Ólafur Briem: Heiðinn siður á Íslandi, Reykjavík 1985. 

Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu, Lidová demokracie 1967, přeložil Ladislav Heger 

Snorri Sturluson: Edda a sága o Ynglinzích, Argo 2003, př. Helena Kadečková 

Staroislandské ságy, př. Ladislav Heger, SNKLU, Praha 1965 

Staroislandské ságy cituji z edice Íslenzk fornrit vydávané na Islandu. 

https://heimskringla.no/wiki/Saga_H%C3%A1konar_g%C3%B3%C3%B0a 

Print Friendly